Dvacet šest let od 17. listopadu 1989. Projevy politiků, vzpomínky protagonistů. Prezident na Albertově, Václavské náměstí zaplněno různými aktivisty, spory okolo migrace. To je dnešek. Ale vzpomínky, jak to bylo tenkrát?
Slova, tanečky, trochu pokrytectví a vykreslování věcí tak, jak nejsou. Vyčlenění ministrů z lustračního zákona je dlouhodobě součástí platné ale ignorované právní úpravy, jejíž částečná účínnost je posunuta na 1.1.2015. Má tedy pan Babiš čekat rok až účinnost nastane? Je třeba rušit lustrační zákon? Přestaňme si hrát na schovávanou.
To co se rozvíjí na sociálních sítích je opravdu strašné. Připomíná mě to postpubertální fanoušky HC Vrtule Oleško po fatálně prohraném utkání. Mnoho moudrých názorů jsem tam nenašel, zato hodně sprostých odsudků a slov jako puč, zrada. Má to smysl? Chce to chladnou hlavu.
„Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených“, praví pořekadlo. Čtu-li si v kandidátních listinách mnohých stran, řekl bych „bude dost vyvolených (zvolených) aniž by byli pro výkon funkce způsobilí“. Důsledky jsou někdy groteskní. Například jmenování hradního kancléře. Je vůbec kancléř kancléřem?
Tisková konference ODS před pár minutami, pan Kuba cosi říká o hrozbě levice. Není-li pokrytec, tak je veden slepou touhou obalamutit národ. Atak m to nedalo.
