Vůbec, ani na chvíli, nemohu připustit oprávněnost té hrozné diskuze, kterou po ránu čtu na fbku, zpravodajských serverech, ve zpravodajství.

Strana má své rituály a postupy předurčené ve stanovách. Rozhoduje většina hlasů, není-li stanovena procedura jiná. Odmítám připustit, že Jeroným Tejc, Michal Hašek a další členové předsednictva jsou jakási parta zrádců. Znám většinu členů vedení ČSSD osobně, po léta jsem se s mnohými viděl když ne denně, tak alespoň jednou za týden. Všichni jmenovaní udělali pro stranu ohromný kus práce. Dík našim hejtmanům jsme dokázali, že umíme řídit významné regiony. Ale vždyť právě hejtmani, pokud jsou členy předsednictva, podpořili výzvu předsedovi strany k odstoupení. Nazvat je pučisty je hrozné, nerozumné a nedůvodné.

Na tom fbku sprostě (mnohdy) diskutují ti, kteří nemají s ČSSD vůbec nic společného. Je to mnohdy horší než slovník postpubertálních fandů hokeje nadávající po prohře na svůj tým. Ani možná dobře míněné návrhy Jiřího Dientsbiera vyhnat podporovatele Bohuslava Sobotky do ulic nejsou moudré. To najednou o vnitrostranické věci provedeme veřejné referendum? Takové akce se záměrně zúčastní řada těch, kteří ČSSD nevolili a chtějí, aby její obraz rozhádané strany vyvolal odpor a dosáhnout toho, že se o sestavení vlády vůbec mluvit nebude.

ČSSD má své stanovy, navrhne-li předsednictvo svým dvoutřetinovým usnesením cokoliv, ač to přesahuje jeho stanovami svěřené kompetence nelze jinak, než bezodkladně svolat ÚVV, což se dá udělat v řádu dní, jeho členové musí vyslechnout názor předsednictva a musí rozhodnout. Já z mnohého cítím jakési chytračení. I na straně pana předsedy. Sestavím vládu, budu jejím předsedou, kdo mě potom na sjezdu odvolá?

Možná, že je problém ČSSD hlubší. Také nesouhlasím se způsobem, jak se sestavovaly kandidátky, jak malé okruhy po léta spolu spolupracujících skupin straníků sestavují týmy, kde ti, co pro stranu úspěšně pracují a mají podporu veřejnosti (MUDr. Koskuba a mnozí další) jsou zastrčeni kamsi dozadu, aby potom stejně preferencemi většinu přeskočili. Měl jsem též mnoho výhrad k sestavenému programu, který byl abstraktní, nesrozumitelný, nekonkrétní a spoléhal jen na nespokojenost s vládou bývalé koalice. Ale roli změny ČSSD nezvládla tak, jako třeba ANO. My jsme přece mohli ledasco konkrétního říci, třeba jen v bydlení, které se stává problémem pro střední a nižší příjmové skupiny. O personální provázanosti od okresů až po ÚVV – systém kdo s kým a za co – lze eliminovat, je-li k tomu vůle.

Ale většina těchto, ale i možná dalších problémů, se má řešit vnitrostranicky. Není to bezbolestné, ale není to úkol dneška či zítřka.

Je pravdou, že volební výsledek ČSSD je hrozný a že se nelze tvářit jako by se nic nestalo, protože asi budeme mít ve vládě premiéra a většinu. Rozhodně musí být nalezen prostor pro analýzu a reflexi i sebereflexi. V civilizovaném světě přijímá za výsledek odpovědnost vedení strany a především předseda. Bývalý předseda Paroubek rezignoval poté, co v politickém grémiu, tedy orgánu ještě užším než předsednictvo strany, vznesl dotaz, zda by rezignovat neměl. A protože (podle mých informací) všichni mlčeli, šel a rezignoval. Nemyslím si, že bychom měli a mohli srovnávat volební výsledek 2010 a 2013. Je tu jiná situace, jiní favorité, jiná historie, rozpad ODS a vznik nových subjektů, prostě zcela jiné prostředí. Ale proklamace o silné, třetinu ovládající sněmovnu ČSSD se nenaplnily.

Vyhnat členy strany do ulic je nezodpovědné až hloupé. Dělat z hlasujících členů předsednictva, Netolického, Chovance a dalších pučisty je úplně pitomé. Jedinou cestu vidím v okamžitém svolání ÚVV. Prezident Zeman proklamoval kroky k sestavení vlády až po ustavení sněmovny. Potenciální partneři – ANO a Lidovci jistě tuto situaci pochopí a raději budou jednat s tím, koho mu ÚVV svojí vůlí určí. To je vše.