Vize předsedy vlády a hnutí ANO v bytové politice (09/19)

Dnes, jako po roce 1948. Naivní vize se opakují. Alespoň v bytové politice.

      Ač Jsem věku, řekněme, mírně pokročilého, rok 1948 jsem nezažil. Ale studiem tehdejších materiálů v oboru, kterým se celoživotně zabývám, tedy bydlení obecně a bytové družstevnictví zvláště lze zestručněním vizí komunistů v padesátých letech konstatovat, že jejich bytová vize byla vedena dobrými leč naivními vizemi a teprve po více než deseti letech se vrátili z oblak vizí na zem.

     Z počátku zde byla jediná vize – vše prospěšné je státní, co je státní je všech a pro všechny, dá se to naplánovat a nic víc není třeba. Již zakrátko bude každý občan, každá rodina mít bezplatně byt s nízkým nájemným, které jim stát postaví a národní výbor přidělí. Družstva, to je relikt kapitalismu, lidé v něm měli kapitál (členské vklady a podíly) a proto existující bytová družstva měnovou reformou zničili, postátnili vizí „Lidových bytových družstev“ a podřídili je také národním výborům. Žádnou perspektivu do budoucna jim nedávali.

     Uplynulo asi deset let a komunisté přišli na to, že na takový velkorysý plán výstavby nemá stát peníze. Nu, a protože zdeformovaná vize sovětského kolchozu v zemědělství a združstevnění vesnice jim družstevní formu poněkud rehabilitovala (ovšem Mezinárodní družstevní svaz naše JZD až do roku 1990 za družstevní formu neuznával, scházela dobrovolnost vkladu atd.) a tak objevila družstva bytová. Výstavbu plánoval stát, právní řád uznával státní socialistické vlastnictví, vlastnictví družstevní, soukromé vlastnictví bylo až někde na konci civilního práva.

     Hodila se jim možnost ušetřit státní výdaje. A tak stát zaplatil jen státní příspěvek (cca 40-50 % hodnoty bytu) a zbytek zaplatil družstevník – občan formou členského podílu a splátkou zvýhodněného úvěru sám. A ejhle, ono to fungovalo a stát do roku 1989 postavil až 800 tisíc družstevních bytů.

     Proč tato historická reminiscence? Protože mám každým dnem současné vlády pocit, že se naivní vize vracejí. Namísto všemocného státu nastoupila po roce 1989 „neviditelná ruka trhu“ a až do doby kdy se v roce 1997 na rok stal ministrem pro místní rozvoj Tomáš Kvapil, který jako první předložil určitou vizi, kterou bychom nazvali „Koncepcí bytové politiky“, se nedělo vůbec nic. Bytová družstva se privatizovala jako vše v tomto státě, zákony se pitvořily poslaneckými iniciativami, jen zákon o vlastnictví bytů z roku 1994 jsme museli novelizovat asi desetkrát. S výjimkou meziobdobí, kdy byl ministrem a později premiérem Jiří Paroubek, který nalezl odvahu odregulovat nájemné a přinesl také desetiletou vizi, se opět, v podstatě dodnes nedělo v bytové politice téměř nic.

   Období let 2006 až 2017 přeskočím, z hlediska bytové politiky až na diskutabilní zásahy novou civilní legislativou se nestalo nic zásadního.

    Současná vláda asi dějiny bytové politiky nezná. Zpracovat vizi, koncepci bytové politiky, provázat jednotlivé kapitoly a přinést funkční vizi, to vytrvale odmítá. Z cca 10 ti okruhu problémů řeší jen dva: Obchod s chudobou a obecní výstavbu včetně sociálního bydlení.

     Při bližším pohledu však zjistíte, že se vláda chová stejně naivně jako její předchůdci před 70 lety. Vše zaplatí stát a veřejné finance obcí. A je to.

     Co vláda vlastně přináší? V zásadě toto:

  1. Obnoví se výstavba nájemních bytů, přijme se „Národní investiční plán“ který zefektivní toky peněz, podpoří bydlení pro policisty, učitele, mladé, podmínkou je, aby bylo postaveno v rámci výstavby okolo 20 % bytů pro bydlení oněch dosud vyloučených skupin občanů.
  2. Na sociální bydlení obdrží obce stoprocentní dotaci od Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB)- (20 % bytů, tedy cca 1/5 ceny). Na ostatní byty si obec může vzít zvýhodněný úvěr od Státního fondu rozvoje bydlení, pokud nájemci budou nízkopříjmové skupiny obyvatel. Nebo využijí komerční úvěr.
  3. Sazba na nájemné v sociálním bydlení bude 61,10 Kč na m2 do maximální velikosti bytu 90 m2 (tedy v průměru okolo 3,5 tisíce měsíčně.)
  4. K dispozici budou cca 2 miliardy Kč ročně.
  5. Péče obcí o sociální bydlení tedy nebude vázána povinností, jeho existence je v zájmu starostů.

     Žádný zákon nebude třeba. Prostě to uděláme a je to! Státní fond rozvoje bydlení se změní na takovou malou „státní plánovací komisi“ stojí tato vize i jinak na hliněných nohou. Proč?

     Předně 2 miliardy ročně jsou kapka v moři skutečných potřeb. Má-li sociální bydlení platit stát, pak při průměrné velikosti bytů 55 m2, odhadnu-li cenu za výstavbu na m2 (podle stavebních firem je nákladová cena 45-50.000 Kč/m2, použiji nepatrný zisk firmy a uvedu pro kalkulaci 55.000 Kč/m2) pak cena sociálního bytu bude oscilovat okolo 3,1 milionu a za uvolněné 2 miliardy se tak postaví 645 bytů ročně. To myslí MMR a vláda vážně? To by nestačilo ani ústeckému kraji.

     Je-li toto 20 % postavených bytů tak dopočtem získáme roční výstavbu obcí 3.225 bytů. Bylo by třeba 5 x až 10 x více. Stejně jako naivní komunisté před sedmdesáti lety – žádná jiná forma potřeba není. V okolních státech tuto roli plní například družstva, nonprofitní bytové společnosti, bytové asociace, korporace, mísí se veřejné a soukromé prostředky, nabídka je košatá, sektor levného bydlení dosahuje v Evropě okolo 25 % ze všech bytů.

     Sociální bydlení, zdá se, vláda považuje za nadbytečné. Tedy jeho zákonnou úpravu. Jednotlivá opatření v této oblasti budou připravovat ministerstva práce, průmyslu, vnitra, místního rozvoje či zdravotnictví ve spolupráci s radnicemi. Mezi 15 kroků patří například stanovení cenových map s obvyklým nájemným v jednotlivých místech. Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) už dřív řekla, že mapy její úřad vytvořil. Podle ministryně Maláčové by se mělo pronajímání bytů také regulovat, v živnostenském zákoně to má upravit ministerstvo průmyslu.(Copak jde o obchod? S čím? Kompetenci má přece MMR!)

     Milá vládo, tohle je dobrý úmysl ale jen střípek z potřebného. Asi je již zbytečné přesvědčovat politiky o komplexu potřeb v bytové politice, takže jen telegraficky:

     Bytová politika není jen sociální bydlení ale:

  • Zajistit dostupnost bydlení. Je třeba dát šanci lidem, rodinám s nižšími příjmy, kteří ale „nedosáhnou“ na hypotéku a nedostatkem bytů předraženou nabídku bytů, aby si pořídili důstojné dostupné bydlení se zvláštním právním režimem. Nástroj? Neziskové společnosti bytové (Rakousko) bytové asociace (Británie) bytová družstva (Skandinávie, Kanada)
  • Zajistit udržitelnost bydlení. Bydlícím seniorům či lidem bydlící v nájemních bytech a jsou v dočasných potížích s placením nájmu umožnit, aby své dosavadní bydlení udrželi. Zásada, že by nikdo neměl platit vyšší nájemné, než činí 35 % jeho čistých rodinných příjmů s dočasnou, u seniorů nad 70 let trvalou podporou státu je víc než přidat důchodcům pár stovek měsíčně.
  • Zásadně korigovat právní úpravu bytových družstev a společenství vlastníků, tedy bydlení vlastnické. Veřejnost netuší a stát nezajímá, že stanovil novou civilní legislativou, občanským a korporátním právem kupu naivních nesmyslů které hrozí těmto skupinám až ztrátou bydlení. Sžírá je nesmyslná konstrukce dluhových pastí (za neplatícího se složí ostatní v domě bydlící), v rozporu s výzvami OSN se likvidují klasické instituty družstev bytových, vytváří se podivné modely bydlení vlastnického.  Náprava je chaotická, nesystémová, zdlouhavá. Komunikace exekutivy a praxe je prakticky nulová.
  • Realitní trh je korigován nesystémovou úpravou.
  • Přehlíží se řada až život ohrožujících nedostatků, máme například námi zjištěný stav požárních ochrany v obytných domech, který je katastrofální, neodpovídá normám, ale klasika – hoří málo, proč se tomu věnovat, že.
  • Vize půjček pro mladé na bydlení nabízející řádově půl tisícovce naivně nízkou pomoc je také jen marketingovým trikem.
  • Stavební řízení se buduje hůř než dálnice či jejich rekonstrukce. Pořád se o novele mluví a pořád nepřichází. Přirozená korekce ceny vlastnického bydlení zvýšením výstavby, a tedy nabídky je v nedohlednu. „No Activity Talking Only“ Takové malé NATO – žádná aktivita jen řeči.
  • Sociální bydlení bez pevných zásad ukotvených v právu, v zákoně fungovat ve svém komplexu nebude. Nejde jen o střechu nad hlavou, ale sociální práci, pomoc hledat práci, oddlužení, je to řada věcí, které nelze řešit pouhým zaplacením pár stovek bytů obcím. Nefunguje tak nikde v Evropě.

Mohl bych pokrčovat dále a dále. Stačí, aby se vláda sešle s odborníky praxe a hlava se jí jen zatočí. Minulá vláda to udělala v roce 2015 ale na řešení nenalezla čas. Tato vláda má dobré programové prohlášení, ale premiér řekne „dost, zákony nejsou potřebné“ a je to. Prostě to uděláme. Ostatní strany mlčí.

     Co jsou platné výzvy naší vládě z OSN, kde mluví ve vizi 2030 o „právu občana na dostupné, důstojné bydlení“? Jistě náš zástupce ruku zvedne, ale vážně to nikdo nebere.

     Proč má občan znovu a znovu zažívat opakující se naivitu politiků? Proč se nepoučí? Řešíme pro voliče nezajímavé kauzy, návrhy odborových organizací, které kromě nich nikdo moc nežádá. A o střechu nad hlavou se nestaráme. Rád bych se mýlil, ale politik „co nechce, nevidí“. Kdepak veřejná diskuse, kdepak argumenty praxe. Kdepak reakce na petice družstevníků. Teď jsme tady my a máme vždy pravdu.

Alternativa posudku 2018

Toto expertní stanovisko bylo zpracováno z materiálů předaných Úřadem vlády ČR v roce 2015 a aktualizováno, stav dle dostupných informací k 31.12.2017

OKD
REKAPITULACE VÝZNAMNÝCH DOKUMENTŮ
a expertní stanovisko k privatizaci společnosti

Zpracoval: JUDr. Ivan Přikryl
Verze: březen 2018

Expertní stanovisko:
Po pečlivém prostudování všech dostupných dokumentů, zejména těch, které jsou součástí tohoto dokumentů (chronologie a privatizační historie a rozhodnutí Evropské komise o veřejné podpoře) dospěl jsem k níže uvedeným závěrům:
Otázky:
I. Byla privatizace státního podniku Ostravsko Karvinské doly doprovázena závažnými chybami případně prokazatelným porušením právního řádu?
II. Pokud ano, lze vyvodit konkrétní odpovědnost institucí či osob?
III. Byla porušena práva nájemců bytů ve vlastnictví OKD či jeho nástupnických subjektů v procesu privatizace?
Odpovědi:
Sub. I.:
K porušení platného práva v době, kdy byly jednotlivé úkony tak, jak jsou v dalších částech expertízy doloženy, nedošlo. Tedy ve smyslu kompetence takové úkony činit. To platí i o těch úkonech, které práva státu významně poškodily. Stát jako (do doby, než ztratil majoritní podíl) většinový vlastník k nim byl plně legitimován. Bylo postupováno v souladu s platným právem a příslušné instituce byly k provedeným úkonům legitimovány právním řádem ČSFR a České republiky. Zásadní je ale obsah provedených úkonů a jejich důsledky.
Současně proto konstatuji, že podle mého názoru došlo při privatizaci k závažným porušením, která by bylo možné považovat za porušení péče řádného hospodáře, hranici trestněprávní odpovědnosti. Tato analýza neřeší, zda byla naplněna skutková podstata trestné činnosti, ovšem k jednání, které bylo v rozporu s povinností péče řádného hospodáře, nepochybně došlo, jak je dále popsáno. Jde především o úkony Fondu národního majetku a Ministerstva pro správu národního majetku v letech 1996 až 1997.
Je nadbytečné a nedůvodné vyslovovat pochybnost nad důvodností a kvalitou právních předpisů, zejména těch, které po roce 1989 vymezovaly prostor pro transformaci hospodářství a celé společnosti. To platí též o zahrnutí podnikových bytů do privatizačních projektů. Všechna rozhodnutí vlády byla nepochybně podložena příslušným ustanovením v té době platného práva.
Zcela však vybočuje jeden jediný úkon provedený Fondem národního majetku (dále FNM), který byl organizací zřízenou za účelem technické realizace jednotlivých privatizačních rozhodnutí a dočasné správy státních podílů určených k postupné privatizaci, a to dle Zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky č.171/1991 Sb. Fond vznikl v roce 1991 a byl zrušen sněmovnou roku 2005.
FNM v roce 1997 v orgánech OKD inicioval, popřípadě strpěl úkon, který zásadním způsobem poškodil akcionářská práva státu jako do té doby majoritního akcionáře, který mohl výkonem svých práv ve společnosti nadále účinně ovlivňovat hospodaření společnosti a též rozhodnout o vyčlenění části neproduktivního majetku – mj. bytového fondu OKD k přímé privatizaci nájemníky. Stát ztrácí majoritu úkonem Fondu národního majetku jednostranným snížením vlastního jmění o 3,5 mld. Kč. Tím jeho akciový podíl klesl pod 50 %. Ten úkon měl nesporně i ekonomický dopad na hodnotu podílu státu a vyloučil, aby v následné privatizaci byl žádán finanční bonus za prodej majoritního podílu, jak to bývá obvyklé.
Dne 28. 5. 1996 Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci vydává na základě žádosti Fondu národního majetku opětovný souhlas se snížením základního kapitálu v OKD z 27,8 miliard korun na 24,3 miliard korun. Snížení kapitálu proběhlo způsobem, že společnost OKD stáhla z oběhu 3.500 ks akcií, které jí fond odprodal (z akciového podílu státu) za 1 kč – tedy 3,5 miliardy korun za 1 korunu. Ministrem pro správu národního majetku byl tehdy Jiří Skalický, ministerstvo tři dny poté zaniklo!

Tento úkon zůstal nevysvětlen a nikdy nebyl předmětem jakéhokoliv šetření orgánů státu včetně orgánů činných v trestním řízení. Pokud by byl kvalifikován jako trestný čin, v této době je již nesporně promlčen.

Pouze z médií – podle slov Jana Juchelky, který byl v letech 2002 až 2005 předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku lze dovodit, kdo umožnil všechny následující majetkové transakce ve firmě OKD: „Nevím, kdo to tehdy vymyslel, ale základní jmění OKD nebylo v roce 1997 sníženo plošně, ale jen na úkor fondu, tedy státu, který tak ztratil v OKD většinu“. Stejně se vyjádřil náměstek a později uznávaný ministr financí Eduard Janota. V předmětné době byl premiérem Václav Klaus (od 2. 1.1998 Josef Tošovský) a v době přijetí rozhodnutí ministry financí byli Ivan Kočárník (do 2. 6. 1997) a Ivan Pilip do 2. 1. 1998, ministrem pro správu národního majetku pak Ing. Jiří Skalický.

Pokud jde o privatizaci menšinového podílu v roce 2004 nelze dovodit porušení povinnosti při přípravě a realizaci privatizace minoritního podílu státu. Veškeré úkony byly posuzovány Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a jím účinně ovlivněny a ministerstvem financí respektovány. Cena akcie tak, jak byla oceněna posudkem, který zajistil Fond národního majetku byl v intervalu cen akcií, jak se pohybovala na trhu při obchodech s 4% obchodovatelných akcií na burze, přílohy v této věci obsahují potřebné kalkulace, postačí jen konstatování, že stanovená cena 4,1 mld. Kč za 45,88% akcií byla v propočtu na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč, cena volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což byla (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí.

Z toho lze též dovodit, že v letech 2002 až 2006 nedošlo k žádnému pochybení, které by bylo možno přičítat vládě, ministerstvu financí nebo ministru financí. Celá privatizace byla opakovaně posuzována Evropskou komisí a uzavřena oznámením, které bylo vládě doručeno 25. srpna 2006, tedy 10 dní před přijetím její demise.

Důvod k takovému tvrzení nalézáme v následujícím:
a) Za přípravu a provedení privatizace a zpracování materiálů pro vládu odpovídal Fond národního majetku
b) Vláda byla ujištěna, že cena byla tržní a že nedošlo k nepovolené veřejné podpoře. O pečlivém přístupu svědčí i záznam diskuse z jednání vlády, kdy mnozí členové vlády žádali vysvětlení a vyjadřovali své pochybnosti.
Veškerá další podání k EK byla řádně projednána a na základě rozborů jako nedůvodná odmítnuta.
Pokud by však kdykoliv došlo k prokázání, že byl minoritní podíl prodán za cenu nižší než obecnou, tedy tržní, svědčí státu právo od smlouvy bez časového omezení odstoupit, resp. otevřít prostor k stanovení ceny jiné, ovšem jde jen o „bezpečnostní pojistku“, kterou vláda v roce 2004 do smlouvy o privatizaci včlenila. Úvahy o realizaci tohoto práva nejsou předmětem tohoto posouzení. Zdá se, že ani v současném časovém kontextu (únor 2018) se jimi nikdo nezabýval. Veškeré důsledky takového úkonu tato analýza neřeší, nesporně by šlo o právně i ekonomicky nesmírně složitou a spornou záležitost řešenou soudy po mnoho let.
Dík opakovanému podání k EK byly i následné vlády v letech 2006 až 2013 nuceny celou privatizaci ověřit a nikdy žádnou pochybnost o privatizaci z roku 2004 nevznesly. Argumenty podatelů bývají často ovlivněny tím, že nejsou zasazeny do rámce doby, kdy se udály a ekonomických a právních poměrů na trhu.

Sub. II.
Za ztrátu majoritního podílu snížením vlastního jmění společnosti jednostranně státem o 3,5 mld. Kč odpovídal Fond národního majetku. K úkonu došlo v roce 1996 a 1997, tedy před 18.lety. Předsedou vlády v té době byl Václav Klaus, ministry financí Ivan Kočárník, od 2. 6. 1997 Ivan Pilip, ministrem pro privatizaci Jiří Skalický. Tento postup způsobil nepochybně škodu státu ve výši 3,5 mld. Kč, možná i vyšší, bylo by nutné prověřit, kolik peněz schválila vláda Miloše Zemana na útlum těžby či pokles ceny uhlí. To doposud nezjišťoval nikdo.
Pokud jde o prodej minoritního podílu v roce 2004 lze dovodit z veřejně dostupných materiálů, zejména smlouvy o prodeji minoritního podílu a stanoviska EK (které obdržela vláda mnohem později), stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže apod., že vláda do okamžiku konečného rozhodnutí neměla k dispozici žádný posudek, který by zpochybnil konečnou cenu akcií. Posudky VOX Consult a Komerční banky, na které se předkladatel odvolával, zněly na částku nižší. Nabídka společnosti PENTA nepřesáhla konečnou, vládou schválenou cenu a obsah diskuse na zasedání vlády (jehož originalitu však nelze věrohodně potvrdit, avšak vyšetřovatelé si je vyžádat mohli) nevybočuje z obvyklého schématu a svědčí o značné pozornosti většiny ministrů i odpovědnosti za další osud významného zaměstnavatele. Tehdejší ministr financí zcela správně upozornil na dotaz ministra kultury týkající se bytů, že stát, v tom okamžiku minoritní akcionář, nedrží žádnou kompetenci nařídit prodej bytů nájemníků, záměr byty privatizovat však nabyvatel veřejně proklamoval a proto do smlouvy včlenil závazek dodržet cenu bytů tak, jak byla v ocenění konstatována tj. 40.000 Kč.
Podotýkám, že bližším přezkumem lze dojít k tržní ceně vyšší, ovšem jde o byty vázané nájemní smlouvou, tedy s právním závazkem, kdy například bankovní metodika k ocenění takového bytu kalkuluje s cenou ve výši maximálně 35-45 % obvyklé ceny na trhu. V úvahu je také třeba vzít že v té době byl občanský zákoník jiný než dnes a také nájemné bylo v okamžiku rozhodnuté regulované a nic nenasvědčovalo, že se regulace zruší. První veřejná proklamace záměru Ministerstva pro místní rozvoj (ministr J. Paroubek) byla publikována 30. prosince 2004 .
V neposlední řadě je správnost ocenění zkoumána soudem v trestním řízení a k hodnověrnosti výroku je proto třeba počkat na pravomocný výrok soudu. Zatím nebylo konstatováno, že ocenění akcií bylo nesprávné a že by státu vznikla škoda.
Pro úplnost dodávám, že krátce po prodeji firmě Karbon invest tato prodala společnost firmě ovládané panem Bakalou, ten jako majitel většinového podílu provedl ocenění, kde však podle obvyklých postupů mohl přičíst bonus k ceně akcií ve výši 50 % , zároveň byl povinen dle obchodního zákoníku k dalším úkonům.

Sub III.
Práva nájemců nebyla porušena. Nemorálnost proklamací pana Bakaly slibující převody bytů do vlastnictví podle v té době platného občanského práva nemá na právní posouzení vliv. Nájemci v roce 1990 akceptovali skutečnost, že se byty staly majetkovou součástí firmy OKD, a.s. Ostatně jejich práva byla zaručena tím, že jakýmkoliv vlastnickým převodem k nemovitostmi nebyla dotčena platnost uzavřených nájemních smluv.
V době regulace nájemného docházelo ke značné privatizaci bytů vlastněných obcemi či jinými podnikatelskými subjekty. Ač již od roku 1994 platil zákon číslo 72 o vlastnictví bytů, jehož § 22 zajišťoval zákonné předkupní právo nájemníkům, při privatizaci menšinového podílu byla do smlouvy vložena část, která též smluvně zavazovala vlastníka, tedy firmu OKD aby při prodeji bytů dodržela toto předkupní právo. Úvahy o prodeji bytů odpovídaly též ztrátovému hospodaření s byty v té době, vlastník se jich chtěl (jistě s výhodou pro sebe co do ceny bytů) zbavit. To se ale dík zákonu prosazenému Ministerstvem pro místní rozvoj změnilo. (o tom později)
Ovšem již od roku 1990 nemohl stát ovlivnit nakládání s majetkem firmy a tedy i s byty jinak, než výkonem akcionářských práv. Ztrátou majority tato práva stát ztratil již v roce 1997 a to nevratně.
Proto tedy nemohlo být předkupní právo formulováno jinak než jako kopie toho, co vyplývalo ze zákona. Předkupní právo se netýkalo prodeje celých domů, pouze případu, kdy budou domy rozděleny na jednotky a nabídnuty k individuálnímu prodeji. K tomu ale nikdy nedošlo a zdá se, že mnozí znalci, ani subjekt, který podal trestní oznámení na znalce, nikdo nebral v úvahu.
Majoritní vlastník, ovládající společnost, pan Bakala, pravděpodobně původně neměl o bytový fond zájem, a proto již v roce 2003 ale i později zvažuje jejich prodej. Právě skutečnost, že prodej zvažuje ještě před privatizací menšinového podílu, potvrzuje premisu, že majoritní vlastník může o majetkových operacích rozhodnout kdykoliv výkonem akcionářských práv.
Nenaplnění opakovaných veřejných příslibů, které podle tehdy platného práva nebyly jakkoli vymahatelné, jen zjitřilo nájemníky a vzbudilo v nich důvodná, ale nevykonatelná očekávání.
Jejich jedinou teoretickou šancí jak situaci zvrátit je průkaz nepovolené veřejné podpory a následné uplatnění práva aby stát od privatizace menšinového podílu uplatnil. Takové právo má stát podle smlouvy o prodeji minoritního podílu bez časového omezení. Taková úvaha však není řešením. Tím však by totiž pouze stát získal prostor k vyjednávání, je podle dnes platné právní úpravy prakticky nemožné zpětně zpochybnit vlastnická práva firmy RPG byty a převody vlastnictví k této společnosti jako k celku, ke kterým došlo. Ostatně ani návratem do stavu před rokem 2004 by bylo prakticky nemožné donutit majoritního vlastníka, OKD k povinnosti byty převádět, neboť stát taková práva nebo právní nástroje neměl ani před privatizací menšinového podílu, a to od roku 1997. S ohledem na současný stav společnosti OKD v úpadku pak nepřipadá v úvahu, že by po odstoupení státu od smlouvy z roku 2004 si stát „vynutil“ cenu vyšší, u soudu v žalobě tvrzenou!
Posouzení nezohledňuje nepochybný fakt, že Vlastník bytového fondu spravuje byty řádně, se sociálním cítěním pro možnosti nájemníků a svůj zájem dlouhodobého řádného hospodaření i respekt k nájemním právům opakovaně proklamuje.
Z toho vyplývá závěr, že k porušení práv nájemců v roce 2004 postupem vlády v této kauze nedošlo. Je-li právo neporušeno, morální rovina v buzení důvodných očekávání je, bohužel, nepostižitelná. Ovšem jde (jak tvrdí média) o loupež století za bílého dne. K tomu ale došlo, jak je výše uvedeno, v letech 1996-1998 aniž by to ve veřejnosti a politice vzbudilo jakoukoliv pozornost.

V průběhu privatizace, která je ohraničena roky 1990 až 2004 došlo při privatizaci k závažným porušením, která by bylo možné považovat za porušení péče řádného hospodáře. Tato porušení se ovšem datují roky 1996 až 1998, které vedly ke ztrátě faktického vlivu státu na společnost.

Jde zejména o tyto úkony (uvedené částečně již v úvodní části):
1. Jde především o úkony provedené Fondem národního majetku, který byl organizací zřízenou za účelem technické realizace jednotlivých privatizačních rozhodnutí a dočasné správy státních podílů určených k postupné privatizaci, a to dle Zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky č.171/1991 Sb. Fond vznikl v roce 1991 a byl zrušen sněmovnou roku 2005.
Dne 28. května 1996 vydalo ministerstvo pro privatizaci na základě žádosti Fondu národního majetku opětovný a konečný souhlas se snížením základního kapitálu OKD z 27,7 mld. Kč na 24,3 mld. Kč, tedy o 3,5 mld. Kč, a to pouze na úkor akciového podílu státu.
Realizoval to tak, že FNM odprodal 3,5 milionů kusí akcií (s hodnotou tisíc korun) do mateřské akciové společnosti OKD za 1 Kč.(!!) To způsobilo, že dosavadní akciový podíl státu 51,99 % se po přepočtu z nižšího objemu základního kapitálu klesl na 45,88 %. Podle doložených dokladů však ministerstvo financí privatizační projekt (pravděpodobně) změnilo. Rozhodnutí o privatizaci ze dne 11. 10. 1993 č. j. 630/2150/631/93 vedeného na MF pod č. 40017 již nezmiňuje vytvoření likvidační fond ve výši 3,5 mld. Kč. Další fatální chyba?
Snížení základního kapitálu umožnila změna privatizačního projektu ze dne 28.5.1996 a její realizace ze dne 14.8.1996
Tento úkon nikdy nebyl kýmkoliv prověřen včetně trestněprávních důsledků, kdy od tohoto dne stát nejen ztratil téměř všechny možnosti, jak ovlivnit hospodaření společnosti, ale způsobil ztrátu kontroly nad dalšími, velice pochybnými operacemi majoritního akcionáře.
2. Veškerá pozornost veřejnosti je dlouhodobě zaměřena na úkony vlády v letech 2002 až 2004. Cena akcie tak, jak byla oceněna posudkem, za který vláda tehdy podíl prodala a který zajistil Fond národního majetku byl v intervalu cen akcií, jak se pohybovala na trhu při obchodech s 4 % obchodovatelných akcií na burze, přílohy v této věci obsahují potřebné kalkulace, postačí jen konstatování, že stanovená cena 4,1 mld. Kč za 45,88 % akcií byla v propočtu na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč, cena volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což byla (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí, která se v té době pohybovala mezi 50 až 60 %.
3. Celá privatizace byla opakovaně posuzována Evropskou komisí a uzavřena oznámením, které bylo vládě doručeno 25. srpna 2006, tedy 10 dní před přijetím její demise.

Tento postup institucí v podstatě zakrývá řadu úkonů, jejichž právní, ekonomické či trestněprávní důsledky nikdo neanalyzuje. Definitivní závěr v tomto slova smyslu by si vyžádal podstatně podrobnější analýzu zjištěných úkonů a ekonomických operací, jsou však důkazem důsledků ztráty majority, a tedy kontroly společnosti, kdy již v roce 1996 byli zástupci státu z orgánů společnosti odvoláni.
S omluvou ústavním činitelům, poslancům Parlamentu ČR, toto není prostor pro vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. O jejich smyslu netřeba pochybovat, snad jen, že se dík její existenci stane celá privatizační kauza „věcí veřejnou“, součástí politických sporů, její kompetence podle jednacího řádu sněmovny neanalyzuji, poslanci je znají.
Jako „kompas“ k úvaze uvádím díle uvedené úkony, události a skutečnosti:
1) 2. září 1998 byla založena společnost Karbon Invest (dále KI)
2) 15. září 1998 koupil KI 50,002 % akcií OKD od společnosti Stanislava Prose. Cena byla 3,9 mld. Kč. (S ohledem, že k ceně většinového podílu bývá připočten bonus za majoritu je toto zjištění pro komparaci s cenou podílu menšinového v roce 2004 významný).
3) 12. června 2002 vláda premiéra Zemana vyčlenila pro firmu OKD 20 miliard Kč na odstranění ekologických škod. Tedy v podstatě privátnímu subjektu. Současně ukládá ministru průmyslu a obchodu, financí a FNM připravit privatizaci menšinového podílu. V dubnu 2003 vláda premiéra Špidly usnesením 395 tento úkol potvrdila.
4) 18. června 2003 nabízí CPI Radovana Vítka za 45,88 % 1,3 mld. Kč. Současně KI nabízí za tento podíl 0,7 mld. Kč.
5) 12. listopadu 2003 vláda dává KI prioritu s výhradou akceptace ceny určené vládou, jinak zahájí k prodeji podílu veřejnou soutěž.
6) KI navyšuje dne 11. února 2004 nabídku na 1,19 Kč (100 Kč za akcii)
7) 17. 2. 2004 uzavírá FNM s KI dohodu o exklusivitě.
8) Vývoj nabídek:
a) 20. února 2004 Jiří Rusnok odhaduje rámec ceny na 1,5 mld. Kč (134 Kč/akcie)
b) 26. února KI nabízí 2,018 mld. Kč (181 Kč/akcie)
c) Ve stejný den předaly posudek VOX a KB, tedy dne 26. února 2004, a stanovují tak minimální tržní cenu na 2,08 mld. Kč (186 Kč/akcii)
d) 11. března 2004 nabízí PENTA 1,8 mld. Kč
e) 12. března 2004 s odvoláním na posudek VOX odmítá Vláda ČR všechny dosavadní nabídky a stanovuje cenu za minoritní podíl akcií OKD na 2,25 mld. Kč (201 Kč/akcie)
f) 16. března 2004 MF podává na ÚHOS žádost o rozhodnutí, zda cena 2,25 mld. je cenou tržní a zda nejde o nepovolenou veřejnou podporu.
g) 23. března Společnost P67 předala MF posudek s cenou 3,1 mld. Kč (278 Kč/akcie).
h) Týž den vládě tuto cenu nabízí PENTA
i) 1. května 2004 byla sepsána smlouva mezi pány Otavou a Koláčkem na jedné straně a na druhé straně společností Charles Capital (vlastněnou de facto panem Bakalou) o odprodeji 75% podílu akcií KI od pánů Koláčka a Otavy do spol. Charles Capital za cenu 3,9 mld. Kč. Po přepočtu této hodnoty by tedy minoritní podíl státu činil 2,27 mld. Kč .
j) 14. května 2004 nabízí KI novou cenu, a to 3,417 mld. Kč
k) ÚHOS /Ing. Rudolecký – orientační cena cca 3,5 mld. Kč (+- 5 %)
l) 7. června 2004 nabízí PENTA 4 mld. Kč Současně PENTA Vlastníkům KI odkup celého jejího majoritního podílu 50,002 % za 4,38 mld. Kč. Za Celý balík od státu, tedy 50,002 % + 45,88 % akcií OKD i společnost KI pak nabízí 6,673 mld. Kč (to je hodnota minoritního podílu státu za 2,293 mld. Kč
m) 13. září 2004 proběhla koupě 75 % akcií KI do spol. Charles Capitál podle smlouvy viz výše bod i) ze dne 1. května 2004
n) 13. září 2004 nabízí KI 4,01 mld. Kč za minoritní podíl.
o) 15. září 2004 vláda schválila usnesením 904 prodej minoritního podílu za 4,1 mld. Kč
p) KI tedy zaplatil za jednu akcii 367 Kč.
9) Teprve ex post, 10 ledna 2005 nabízí J&T za OKD 9,1 mld. Kč, NOVOTA odhaduje minoritní podíl na 10,152 mld. Kč.
Tyto údaje jsou v závěru zpracovány formou přehledné tabulky.
Celá tato rekapitulace dokazuje, že vláda tehdy učinila všechny potřebné úkony před schválením prodeje minoritního podílu včetně stanoviska ÚHOS. Posudky zpracované vědomě ex post se tak stávají nevěrohodnými a účelovými. Ať podněty podává kdokoliv, konkurence, zájemci o formu nebo sdružení nájemníků OKD, spoléhají na přezkum ceny a zjištění nepovolené veřejné podpory, což je rozvazovací podmínky smlouvy o privatizaci.

Zcela stranou pozornosti však stojí další skutečnosti a úkony nových vlastníků OKD. Jde zdánlivě o formální zjištění, avšak s významnými důsledky.
Zásadní je vznik společnosti BANERETTE akciová společnost, IČO 26 86 31 54. Ta je zapsána 1. června 2005. Následně 24. října téhož roku změnila firma Banerette název na OKD mining, a.s., IČO 26 86 31 54.
Probíhá pod drobnohledem veřejnosti soudní proces, kde podstatou sporu je otázka, zda při prodeji minoritního podílu byla metoda použitá znalcem správná či nikoliv. Nikdo si dnes ale nevšímá (pro politiky bezvýznamné skutečnosti), že soud k revizním posudkům přivolává znalce, firmy, které žádné znalce nezaměstnávají a vybírají si je sami. Jen úplný laik může tyto úkony přehlížet, když tak soud vlastně přenáší odpovědnost za výběr znalce ze své na zvolenou firmu, která má „volné ruce“. To, že stát neprodával nemovitosti či věci movité, těžební práva, atd., nýbrž akcie, jejichž hodnotu měl posudek zjistit, nikdo nebere v úvahu. A teoretická konstrukce právního stavu, když by znalcem určená cena akcie byla vyšší než cena na burze, tedy volném trhu nebyla hodnocena. Mj. by to mělo vliv na probíhající transakce s akciemi na trhu.
Považuji za nezbytné podrobit odborné analýze další vývoj společnosti, příčiny zániku firmy OKD a důvody převodu na novou společnost stejného jména. Z auditorských zpráv lze dovodit, že tyto operace umožnili tzv. přecenění majetku, opravné položky a vytvoření fiktivního zisku nepodloženého reálnými penězi. Nelze vyloučit, že následně si firma vzala miliardový úvěr a v rozporu s právem si vyplatila dividendy v řádu několika miliard. Ve specificky českém prostředí se vžil pro tyto operace pojem „tunelování“. Tyto skutečnosti dodnes nikdo odborně neprověřoval.
Řadu práv mají i drobní akcionáři, byť by vlastnili jedinou akcii. Podají-li žalobu na členy orgánu společnosti s tím, že těmito operacemi vznikla firmě škoda, která narůstala a vedla k současnému stavu. Důkazní břemeno by pak leželo na vedení společnosti, nikoliv na oznamovateli. Je podivné, že žádný akcionář toto neučinil.
Jak se to projevilo v praxi?
Vraťme se k „dvojí existenci“ firmy OKD a.s. a firmy OKD mining, a.s. Tyto úkony, tedy restrukturalizace firmy OKD vedou společnost k novému ocenění čistého obchodního jmění. Vlastního jmění této nové společnosti OKD. 31. května 2006 ukončila svoji činnost firma OKD IČO 00 00 25 93, jejíž 44,88 % akcií stát prodal v roce 2004. Týž den proběhlo přejmenování firmy OKD mining, a.s. na OKD a.s., opět se stejným IČO 26 86 31 54 a dalších šest nástupnických firem. Následně, 27. října 2006 zaniká firma Karbon invest.
Tyto operace jsou doprovázeny znaleckými posudky a různými transakcemi.
V květnu 2005 byla zahájena restrukturalizace koncernu RPG, jehož nedílnou součástí je i OKD mining, a.s. Cílem měla být aplikace takového modelu uspořádání, která zvýší efektivitu řízení. Tak je proces označován. Skutečnost ale může být jiná.
Účetní závěrka OKD a.s. IČO 00002593 uvádí Oceňovací rozdíl k nabytému majetku ve výši přes 15 mld. Kč. Podle závěrky tak vznikl výsledek hospodaření ve výši 4, 927 mld. Kč a výsledek hospodaření ve výši 2,268 mld. Kč. Obě položky, v podstatě zisk ve výši 7, 196 mld. Kč přešel přímo do společnosti OKD IČO 26 86 31 54.
OKD Mining, IČO 26 86 31 54 podle rozvahy zahrnuje nově oceňovaný rozdíl k nabytému majetku v hodnotě 11.493 669 000 Kč. V důsledku tohoto přecenění vznikl účetní rozdíl ve výši 8 735 188 000 Kč, a tedy nerozdělený zisk z minulých let ve výši 7. 195 940 000 Kč. Tedy částku, kterou uvádíme výše.
Ke dni rozhodnutí Valné hromady OKD a.s. o rozdělení dojde ke zrušení firmy OKD bez likvidace a přechodu jmění na nástupnické společnosti, projektu rozdělení a konečné účetní závěrky zanikající společnosti a zahajovacích rozvah nástupnických společností.

Posudek číslo 2/14202352/06 o ocenění jmění společnosti OKD a.s. jako společnosti zanikající v důsledku rozdělení podle ustanovení § 69 odst. 4 písm. c) obchodního zákoníku (513/1991 Sb.) ze dne 31. března 2006 uvádí, že OKD v roce 2005 (za rok 2004) vyplatila dividendy ve výši 212 Kč na akcii což činilo 5,1516 mld. Kč.
Jaký je smysl těchto zjištění? Nelze vyloučit, že zisk byl vygenerován účetně, administrativně, nebyl podložen hotovými penězi. Pokud by se prokázalo, že si firma vzala úvěr na činnost a tyto prostředky použila k výplatě dividend, šlo by o porušení péče řádného hospodáře a možná o jiné skutky, které by měly řešit kompetentní orgány. Současně ministerstvo financí podle smlouvy mělo postihovat rozdělení společnosti a vznik nových subjektů ve lhůtě pěti let od prodeje menšinového podílu.
Vláda usnesením 904 schválila prodej KI za podíl 45,88 za 4,1 mld. Kč což je 367,78 Kč za akcii.
Jaké byly další majetkové a vlastnické operace:
OKD a.s. IČO 00 00 25 93 ukončila činnost 31.5.2006
1.5.2005 byla založena firma BANERETTE a.s. IČO 26 86 31 54. Jak se později ukáže, jde o firmu, na kterou pan Bakala hodlá převést majetek dosavadní OKD.
24.9.2005 BANERETTE mění název na OKD mining, a.s. IČO zůstává.
31.5.2006 v den zániku původní firmy OKD se přejmenuje OKD mining na OKD a.s., IČO 26 86 31 54. Následně, 24.10. 2006 zaniká firma Karbon invest. Transfer je dokonán. Dochází v rozporu se smlouvou k delimitaci? Takovou otázku si ministři financí od října 2006 nepoložili.
Doložená zjištění sama o sobě nemohou být samy bez dalších analýz podnětem k definitivním závěrům o této věci. Avšak nabízí se úvaha o tom, zda výplata dividend z peněz získaných úvěrem samo o sobě není v rozporu s právem.
ZÁVĚRY:
I. Vývoj ceny akcií, podaných nabídek i realizovaných obchodů privátních akcionářův letech 2000 až 2006 jednoznačně potvrzují přiměřenost ceny za akcii obsahující usnesení vlády č. 904 o privatizaci menšinového podílu.
II. Bez ohledu na možný institut promlčení je nezbytné zjistit, co vedlo Ministerstvo pro privatizaci, Fond národního majetku a Ministerstvo financí k rozhodnutí o jednostranném snížení akciového podílu o 3,5 mld. Kč vyčleněné na krytí poklesu cen uhlí včetně toho, jak bylo s touto částkou naloženo.
III. Prověřit, proč vláda Miloše Zemana poskytla v té době privátní společnosti OKD a.s. 20 mld. Kč na útlum ekologických škod a zda byly k tomuto účelu použity.
IV. Je třeba podrobné analýzy hospodaření firmy a majetkových i finančních operací vedoucí k výplatě dividend.
Doložitelné skutečnosti:
• 13. září 2004 kupuje Bakala – Charles Capital 76 % akciového podílu od Karbon Invest za 3,9 mld. Kč (platila i v okamžiku usnesení vlády pro kupujícího tzv. exkluzivita?)
• 15. září 2004 prodává Stát Karbon investu 45,88 % podíl za 4,1 mld Kč
• Bakala tak získal cca 90 % akcií za 8 mld.Kč
• 27. října 2005 zaniká Karbon invest.

Zpracoval:
JUDr. Ivan Přikryl
New York, leden 2018

Příloha 1:
Přehledná tabulka operací před rozhodnutím o privatizaci a následně:
DATUM PŘEVODCE NABYVATEL % AKCIÍ CENA Kč CENA 1 AKCIE
28.6.1996 FNM Minoritní vlastník 3,5 mil kusů akcií 1 Kč Prakticky nulová
15.9.1998 Stanislav Pros Karbon invest 50,002 3,9 mld.
12.3.2002 stát OKD Likvidace ekozátěže 20 mld. dotace
18.6.2003 CPI (Vítek) Nabízí státu 45,88 1,3 mld. 110
23.9.2003 KI Karbon inv. Nabízí státu 45,88 0,7 mld. 80
11.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 1,19 mld. 106
20.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 1,5 mld. 134
25.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 2,018 mld. 181
28.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 2,08 186
11.3.2004 PENTA Nabízí státu 45,88 1,8 mld. 142
12.3.2004 Vláda žádá 45,88 2,25 mld.
23.3.2004 P67 Nabízí státu 45,88 3,1 mld. 278
23.3.2004 PENTA Nabízí státu 45,88 3,1 mld. 278
23.3.2004 Usnesení 265 Stát žádá 45,88 2,25 mld.
28.4.2004 FNM KI 45,88 Smlouva o prioritě KI
30.4.2004 ÚHOS odmítá cenu 2,25 45,88 3,5 mld.
1.5.2004 KI Charles Capital 50,002 2,27 mld.
14.5.2004 KI Nabízí státu 45,88 3,417 mld.
14.5.2004 ÚHOS akceptuje 45,88 3,416 mld.
7.6.2004 PENTA Nová nabídka státu 45,88 4 mld.
14.6.2004 PENTA nabízí Charles Capital 50,002 4,38 mld.
13.9.2004 KI Charles capital ¾ z 50,002 3,9 mld.
13.9.2004 KI Nabízí státu 45,88 4,001

Příloha 2:

1.) Stanovisko Evropské komise doručené ministru zahraničních věcí.

Vážený pane ministře,

Komise s potěšením oznamuje České republice, že po přezkumu informací
předložených ve výše uvedené věci přijala rozhodnutí, že prodej podílu ve společnosti
OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest neobsahoval, jak je vyloženo
v tomto rozhodnutí, žádný prvek státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy
o fungování EU.

1.) Dne 27. ledna 2005 podala společnost Penta Finance a.s. Evropské
komisi stížnost na prodej menšinového podílu 45,88 % v české důlní
společnosti OKD a.s. společnosti Karbon Invest a.s., jenž český stát realizoval
dne 16. září 2004, ve které tvrdila, že prodej neproběhl prostřednictvím
transparentního nabídkového řízení, a že cena byla nižší než tržní.

Dne 17. července 2006 stěžovatel byl vyzván, aby ve lhůtě deseti pracovních dnů předložil doplňující informace vztahující se k dané věci. Po marném uplynutí této doby by Komise informovala české orgány, že ve věci stěžovatele nepodnikne žádné další kroky. Vzhledem k tomu, že Penta Finance neodpověděla, byla stížnost úředně uzavřena a české úřady o tom byly vyrozuměny dne 25. srpna 2006.

Dne 30. ledna 2008 podalo Evropské komisi stížnost ohledně stejné
záležitosti Sdružení nájemníků BYTYOKD.CZ, což je sdružení nájemníků bytů dříve
vlastněných OKD (dále jen „stěžovatel“ nebo „sdružení nájemníků“).

Dopisem ze dne 2. listopadu 2008 sdělily útvary Komise stěžovateli své předběžné
posouzení, podle nějž opatření nepředstavovalo státní podporu ve smyslu čl. 107
odst. 1 Smlouvy o fungování EU. České orgány byly o tomto předběžném posouzení
informovány dne 25. listopadu 2008.

V reakci na dopis ze dne 2. listopadu 2008 předložil stěžovatel dne 2., 8. a 23. prosince
2008 další informace a žádal Komisi, aby pokračovala v posuzování stížnosti.
Dopisem ze dne 30. září 2009 stěžovatel rozšířil svou stížnost o nová tvrzení ohledně
hodnoty aktiv společnosti OKD v době prodeje 45,88 % jejích akcií.

Stěžovatel poskytl další doplňkové informace dne 28. května 2010, 15. listopadu 2010,
6. prosince 2010, 27. března 2011, 27. dubna 2011 a 6. července 2011.

Dne 18. května 2011 navíc Komise obdržela podání společnosti RPG, která je právní
nástupkyní společnosti Karbon Invest a.s., s vyjádřením jejího stanoviska ohledně
privatizace společnosti OKD.

2. POPIS ÚDAJNÉ STÁTNÍ PODPORY

Stížnost se týká druhé fáze privatizace společnosti OKD v roce 2004, jež spočívala
v prodeji menšinového podílu ve společnosti OKD ve výši 45,88 % společnosti
Karbon Invest a.s., která již předtím vlastnila 50,002 % akcií OKD, a tudíž nad ní měla
kontrolu. Aktiva OKD mimo jiné zahrnovala rozsáhlé portfolio bytových domů
s přibližně 5 500 budovami a 44 000 nájemnými byty na Ostravsku (Moravskoslezský
kraj), které byly buď v přímém vlastnictví OKD (drtivá většina) nebo je společnost
OKD vlastnila přes své dceřiné společnosti. Privatizační dohoda poskytla nájemníkům
těchto bytů předkupní právo na získání bytů za pevně stanovenou preferenční cenu
v případě, že by se nový vlastník OKD rozhodl nabídnout je k prodeji.

Byty, v nichž nájemníci bydlí, ovšem vlastník zatím k prodeji nenabídl, takže
nájemníci dosud neměli možnost svá přednostní práva uplatnit.
Stěžovatel v podstatě tvrdí, že druhá fáze privatizace společnosti OKD proběhla pod
tržní cenou, a že zejména nájemní byty nebyly v prodejní ceně řádně zohledněny.

Druhá fáze privatizace tak údajně obsahovala prvek státní podpory v podobě ušlých
státních prostředků.
Společnost Karbon Invest byla později prodána nezávislému investorovi Charles
Capital, který se následně sloučil se svou mateřskou společností RPG. Nový vlastník
přistoupil k reorganizaci OKD. Vlastnictví většiny bytů bylo převedeno na
samostatnou společnost RPG Byty s.r.o. České soudy potvrdily, že i přes tyto změny
vlastnictví jsou předkupní práva nájemníků nadále pro nové následné vlastníky bytů
závazná.

3.PRODEJ MENŠINOVÉHO PODÍLU VE SPOLEČNOSTI OKD

V době prodeje akcií v roce 2004 byla společnost OKD nejvýznamnějším českým
producentem černého uhlí, což byla její hlavní činnost. Vedle toho OKD vyvíjela také
řadu vedlejších činností, jako je přeprava zboží a poskytování bydlení a jiných
sociálních služeb svým zaměstnancům.

Předtím, než společnost Karbon Invest do roku 2002 získala 50,002% podíl v OKD,
a tedy i kontrolu nad ní, byla společnost OKD původně podnik zcela vlastněný
státem1. Česká vláda si podržela 45,88 % akcií, jež byly vlastněny a spravovány
prostřednictvím Fondu národního majetku (dále jen „FNM“). S přibližně 4 % akcií
bylo veřejně obchodováno na Burze cenných papírů Praha a také v RM-Systému na
slovenské burze. V roce 2003 rozhodla vláda České republiky o prodeji státního podílu
v OKD ve výši 45,88 % v přímém prodeji.

Za účelem stanovení tržní ceny pro prodej státního podílu ve výši 45,88 % objednal
FNM u dvou nezávislých externích znalců vypracování posudku: u auditorské
společnosti VOX Consult s.r.o. a u Komerční banky a.s. (dále jen „první znalecký
posudek“). Pro ohodnocení státního podílu byly v tomto posudku ze dne 26. února
2004 použity dvě metody odhadu. První metodou byla metoda diskontovaných
peněžních toků („free cash flow to equity method – FCFE“), která byla použita ke
stanovení hodnoty OKD na základě její podnikatelské činnosti. V rámci této metody,
která se obvykle používá pro stanovení ceny činné společnosti, je hlavním faktorem
peněžní tok vytvářený podnikatelskými činnostmi. Externí znalci tak pomocí výnosové
FCFE metody ocenili hodnotu činností OKD vytvářejících příjmy na 2,8 miliardy
V rámci kupónové privatizace, jež proběhla v České republice v létech 1992 až 1994, měl každý dospělý občan právo zakoupit si kupónovou knížku, která mu obratem poskytovala nárok na získání podílů ve státem vlastněných společnostech, a to včetně OKD. Karbon Invest v rámci kupónové privatizace systematicky zkupovala od českých občanů akcie OKD. V roce 2002 získala společnost Karbon Invest v OKD většinový podíl (50,002 %).
CZK (z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 1,28 miliardy
CZK).

Do hodnocení provedeného pomocí FCFE metody nebyly ovšem zahrnuty nájemné
byty vlastněné OKD, které byly považovány za nejdůležitější neprodukční část OKD.
Místo toho byl bytový fond ohodnocen pomocí druhé metody odhadu, tj. srovnávací
metody, na základě srovnání s předchozí obdobnou transakcí, tedy prodejem přibližně
2 000 podnikových bytů v Třinci, kdy každý byt vynesl částku 40 000 CZK.

Neprodukční část OKD tak byla oceněna na 1,75 miliardy CZK (z čehož by státnímu
podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 0,8 miliardy CZK). Celková hodnota OKD
byla tudíž oceněna na 4,55 miliardy CZK, a cena státního podílu ve výši 45,88 % byla
proto odhadnuta na 2,08 miliardy CZK.

Na základě požadavku českých orgánů vypracovala Komerční banka ve spolupráci
s VOX Consult druhý znalecký posudek ze dne 10. března 2004 (dále jen „druhý
znalecký posudek“), jehož účelem bylo stanovit odděleně hodnotu finančně
nejdůležitějších dceřiných společností OKD, na které bylo nazíráno jako na finanční
investici OKD2. Za tímto účelem byly tyto dceřiné společnosti oceněny různými
metodami a mediány hodnot výsledků byly poté sečteny. Celková hodnota majoritních
nebo minoritních účastí OKD v těchto společnostech byla stanovena na částku
3,1 miliardy CZK (z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka
1,4 miliardy CZK). Po sečtení s oceněním podle prvního znaleckého posudku
(2,08 miliardy CZK za státní podíl, viz výše uvedené body (17) a (18)) by celková
hodnota státního podílu v OKD ve výši 45,88 % představovala částku 3,5 miliardy
CZK.

Ohledně prodeje 45,88 % akcií OKD vedl FNM exkluzivní jednání se společností
Karbon Invest. Během těchto jednání předložila Karbon Invest několik nabídek. První
nabídka z 12. března 2004, která následovala po prvním znaleckém posudku,
představovala částku 2,25 miliardy CZK. Dne 23. března 2004 předložila konkurenční
společnost Penta Finance nevyžádanou konkurenční nabídku ve výši 3,1 miliardy
CZK, na kterou ovšem nebyl brán ohled (podle českých orgánů mimo jiné kvůli tomu,
že nabídka přišla jen několik málo hodin předtím, než měla vláda České republiky
rozhodnout o privatizaci OKD). Nabídka ze strany Penta Finance vycházela ze zprávy
společnosti P67, jež je součástí stejné skupiny jako Penta Finance (dále jen „ocenění
P67“), podle níž se hodnota státního podílu v OKD ve výši 45,88 % pohybovala mezi
3,5 – 3,9 miliardy CZK.

Následkem usnesení vlády České republiky ze dne 23. března 2004 byla dne 8. dubna
2004 uzavřena mezi FNM a společností Karbon Invest smlouva o koupi akcií týkající
se prodeje státního podílu v OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest za částku
2,25 miliardy CZK, což odpovídá 201,80 CZK za akcii.
Ve druhém znaleckém posudku byly oceněny finanční investice OKD do společností Metalimex, a.s., AIInvest Břidličná, a.s., a Sokolovská uhelná, a.s. Ostatní dceřiné společnosti OKD nebyly ohodnoceny odděleně, a to kvůli jejich velmi malému finančnímu významu (dceřiné společnosti „de minimis“) nebo kvůli jejich zahrnutí do podnikatelské činnosti mateřské společnosti OKD, která již byla ohodnocena v rámci FCFE metody. Jednou z dceřiných společností „de minimis“ byly Služby dolů, které byly vlastníkem bytových jednotek na Kladensku a které v období před ohodnocením vynášely roční dividendy
v částce nižší než 100 000 EUR. Pro znalce proto nebylo odůvodněné zohledňovat tuto dceřinou společnost odděleně.

Tato smlouva byla podmíněna schválením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
(ÚOHS), což byl před přistoupením České republiky k Evropské unii příslušný orgán
pro posuzování slučitelnosti státních podpor se závazky podle dohody o přidružení3.
Ve svém rozhodnutí ze dne 30. dubna 2004 dospěl Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže k závěru, že vláda České republiky nesplnila zásadu investora v podmínkách
tržního hospodářství kvůli nedostatečné transparentnosti výběrového řízení
a skutečnosti, že prodejní cena byla nižší než cena tržní. Příslušný orgán stanovil tržní
cenu podílu v OKD ve výši 45,88 % na částku 3,5 miliardy CZK, což odpovídalo
součtu výsledků prvního a druhého znaleckého posudku uvedených výše. (2,08 miliardy CZK + 1,4 miliardy CZK). ÚOHS také zohlednil jak nabídku společnosti Penta Finance (3,1 miliardy CZK) a posudek P67 Value, o který se tato nabídka opírala (3,5 – 3,9 miliardy CZK), tak cenu volně obchodovatelných akcií OKD.

Následkem zásahu příslušného orgánu proběhly mezi květnem a zářím 2004 další
jednání mezi českými orgány a společností Karbon Invest. Výsledkem těchto dalších
jednání bylo, že společnost Karbon Invest navýšila svou nabídku za druhou tranši
(45,88 %) akcií OKD na částku 4,1 miliardy CZK (přibližně 170 milionů EUR4), což
odpovídalo 367,70 CZK za akcii. Tento nárůst odrážel nárůst ceny volně
obchodovatelných akcií OKD a vývoj cen uhlí. Souběžně nová nabídka předložená
společností Penta Finance dne 7. června 2004 dosáhla částky 4,0 miliardy CZK.

Následkem rozhodnutí vlády České republiky ze dne 15. září 2004 byla nakonec
uzavřena smlouva o koupi akcií za kupní cenu ve výši 4,1 miliardy CZK a podíl
v OKD ve výši 45,88 % byl následně převeden na společnost Karbon Invest.
(26) Na rozdíl od původně vyjednané kupní smlouvy ze dne 8. dubna 2004 obsahovala
kupní smlouva ze dne 16. září 2004 nové závazky nabyvatele ohledně udržování
portfolia bytových domů. Tyto závazky nebyly zohledněny v prvním a druhém
znaleckém posudku, protože byly nastoleny až během vyjednávání. K těmto závazkům
patřilo: i) povinnost provozovat a udržovat byty v odpovídajícím stavu až do 1. května
2009; ii) povinnost provozovat byty na neziskovém základě, tj. reinvestovat veškeré
peněžní příjmy z nájmů do zlepšení, obnovy a údržby bytů až do 1. května 2009;
iii) povinnost omezit prodej třetím stranám na nejvýše 5 % portfolia bytů až do
1. května 2009, s výjimkou prodeje nájemníkům za pevně stanovenou cenu ve výši
40 000 CZK; a iv) časově neomezené předkupní právo zaručené původním
nájemníkům, které opravňuje každého nájemníka k zakoupení bytu, v němž žije, za
pevnou preferenční cenu ve výši 40 000 CZK, pokud by vlastník byt prodával.

4.PRÁVA SPOJENÁ S MENŠINOVÝM PODÍLEM

České právní předpisy minoritním akcionářům nedávají žádná zvláštní práva k tomu,
aby mohli vykonávat vliv na řízení společnosti. Stanovy společnosti OKD byly
v souladu s obecným obchodním právem, tj. neposkytovaly tedy žádná zvláštní práva
minoritním akcionářům. Žádná taková práva nebyla ani stanovena v dohodě akcionářů
mezi FNM a společností Karbon Invest. Menšinový podíl tedy s sebou nenesl žádná
zvláštní práva, jež by mohla potenciálně ovlivnit jeho hodnotu.

Článek 64 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Českou republikou na straně druhé.
Při směnném kurzu z roku 2004 by tato částka odpovídala přibližně 130 milionům EUR. Při směnném kurzu z června 2011 by tato částka odpovídala přibližně 170 milionům EUR.

5.VEŘEJNĚ OBCHODOVATELNÉ AKCIE OKD

S přibližně 4 % akcií bylo veřejně obchodováno na Burze cenných papírů Praha
a rovněž v RM-Systému na slovenské burze. V období od 16. března do 16. září 2004
se cena volně obchodovatelných akcií OKD na pražské Burze cenných papírů (BCP)
pohybovala mezi 288 CZK a 410 CZK za akcii.

Z výše uvedeného vyplývá, že cena volně obchodovatelných akcií OKD
měla mezi březnem 2004, tj. dobou navržení původní kupní smlouvy, a zářím 2004,
kdy byla nakonec smlouva uzavřena, vzestupnou tendenci. Podle českých orgánů
k tomu v široké míře došlo kvůli růstu cen uhlí ve stejném období. Jak je uvedeno výše byl tento růst ceny volně obchodovatelných akcií OKD při stanovení konečné ceny za prodej státního podílu v OKD zohledněn. Příslušné období zahrnovalo 129 obchodních dnů a celkový objem 11 244 akcií.
V důsledku získání 45,88% podílu byla společnost Karbon Investment povinna podle
paragrafu 183 obchodního zákoníku učinit veřejný návrh na koupi cenných papírů za
účelem získání zbývajících volně obchodovatelných akcií od jejich držitelů. Nacenění
nabídky je předmětem souhlasu české Komise pro cenné papíry. Společnost Karbon
Invest předložila dne 10. prosince 2004 první návrh nabídky na 392,2 CZK za akcii.

Komise pro cenné papíry tuto nabídku odmítla, neboť se domnívala, že dokumentace
poskytnutá společností Karbon Invest neodpovídala právním normám. Dne 23. března
2005 společnost Karbon Invest předložila druhou nabídku na 924,5 CZK za akcii, jež
byla Komisí pro cenné papíry přijata. Následkem tohoto skoupení byly akcie OKD
vyloučeny z obchodování na burze dne 14. června 2005. Po splnění právních
požadavků se dne 17. září 2005 společnost Karbon Invest stala jediným akcionářem
OKD.

6.Cena akcie OKD na pražské Burze cenných papírů
5. ledna – 16. září 2004
200,00
250,00
300,00
350,00
400,00
450,00
15. ledna 16. března 17. května 19. července 16. září

7.DŮVODY STÍŽNOSTI SDRUŽENÍ NÁJEMNÍKŮ ZE DNE 30. LEDNA 2008

Stěžovatel tvrdí, že byty nebyly řádně oceněny a jejich hodnota nebyla v celkové
prodejní ceně akcií OKD řádně zohledněna. Prodej druhé tranše podílu v OKD
(45,88 %) za cenu ve výši 4,1 miliardy CZK byl proto údajně proveden pod tržní
cenou, a představuje tak protiprávní státní podporu v podobě ušlých státních příjmů.
Stěžovatel podrobně rozvádí následující tvrzení:

Stěžovatel za prvé tvrdí, že metoda použitá v prvním znaleckém posudku k ocenění
nájemních bytů nebyla správná. Proti ocenění provedené znaleckým ústavem
KOPPREA, které si u něj stěžovatel objednal, odhaduje průměrnou tržní hodnotu bytu
o rozloze 63 m2 v ostravském regionu na částku 155 000 CZK (a ne na částku 40 000
CZK, k níž dospěl první znalecký posudek).
Proti ocenění stěžovatele vychází z průměrné ceny jednotlivě prodávaných bytů v období 2003–2005 v dotyčném kraji a odvolává se na publikace Českého statistického úřadu. Podle stěžovatele by správná cena za prodej státního podílu v OKD měla být přinejmenším 5,87 miliard CZK5 místo konečné prodejní ceny ve výši 4,1 miliardy CZK. Rozdíl mezi těmito dvěma cenami údajně představuje hospodářské zvýhodnění ve výši nejméně 1,77 miliardy CZK (přibližně 72 milionů EUR6), které český stát poskytl ve prospěch společnosti Karbon
Invest.

Za druhé podle stěžovatele první a druhý znalecký posudek nezohlednily určitá aktiva,
jako jsou přilehlé pozemky, nebytové objekty, doplňkové budovy, návazná
infrastruktura a okolo 1 200 bytů na Kladensku. Navíc došlo k ocenění pouze tří
dceřiných společností OKD.

Za třetí stěžovatel zdůrazňuje, že ještě jiný znalecký posudek vypracovaný v roce 2006
společností Ernst&Young také shledal, že hodnota bytů je vyšší. Podle tohoto posudku
představovala hodnota bytů k 31. prosinci 2005 částku 6,475 miliardy CZK, z čehož
by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 2,97 miliardy CZK.

Za čtvrté si stěžovatel klade otázky ohledně způsobu, jakým byla jednání o privatizaci
vedena.

Za páté stěžovatel tvrdí, že společnost RPG, která je právní nástupkyní společnosti
Karbon Invest a současným vlastníkem bytů, byla schopna získat z bytů finanční
výhodu způsobem, který dokládá, že byty mají vyšší hodnotu. Uvádí zejména, že byty
sloužily jako záruka pro obchodní půjčky od bank, aniž by se přitom zmínilo
předkupní právo nájemníků. Podle stěžovatele to údajně dokládá, že současný vlastník
nedodržuje závazky týkající se bytů, které byly zahrnuty do konečné prodejní smlouvy
(viz výše bod (26)). Stěžovatel tvrdí, že přijetí bytů jako záruky bankami je navíc
důkazem vysoké nemovité hodnoty bytů, která je vyšší než cena, kterou za ně
společnost Karbon Invest musela zaplatit.
Podle stěžovatele by měla cena každého z 44 647 bytů představovat částku 155 000 CZK, a celková hodnota portfolia bytů by tak měla dosáhnout výše 6,92 miliard CZK (tj. 44 647 bytů vynásobeno 155 000 CZK), z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 3,18 miliard CZK. Podle stěžovatele by měl státní podíl v ostatních částech společnosti údajně představovat hodnotu ve výši 2,70 miliard CZK.
Celková hodnota státního podílu ve výši 45,88 % by tak měla představovat částku ve výši 5,87 miliard CZK
(3,18 miliard CZK + 2,70 miliard CZK). Při směnném kurzu z 16. září 2004 odpovídá údajná podpora ve výši 1,77 miliardy CZK částce přibližně 56 milionů EUR. Při směnném kurzu z června 2011 odpovídá výše údajné podpory částce přibližně 72 milionů EUR.

Stěžovatel konečně tvrdí, že skutečnou finanční hodnotu společnosti OKD tvořily
hlavně její fondy nemovitostí. Ačkoliv privatizační transakce spočívala v převodu
akcií OKD, neprodukční část společnosti měla být oceněna podle sdělení Komise
o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci7.

8.PŘIPOMÍNKY ČESKÝCH ORGÁNŮ

České orgány zdůrazňují, že na prodej bytů nelze nahlížet odděleně od prodeje akcií
OKD, protože předmětem prodeje byl pouze prodej podílu v OKD. Konečná cena za
prodej podílu ve výši 4,1 miliardy CZK by proto měla být považována za oprávněnou.
České orgány podrobně uvádějí následující:

Za prvé, české orgány zdůrazňují, že je nesprávné tvrdit, že by cena, již stanovily za
prodej akcií OKD, nezohledňovala všechna aktiva, protože stát neprodával jednotlivá
konkrétní aktiva. Stát prodával svůj podíl ve společnosti, a došlo tak k převodu akcií
OKD, zatímco vlastníkem bytů zůstávala i nadále společnost OKD.

Za druhé, při posouzení ceny akcie je vedle prvního a druhého znaleckého posudku
nutno brát v úvahu také další faktory, jako je skutečnost, že konečná dohodnutá
prodejní cena i) odrážela nárůst hodnoty veřejně obchodovatelné části akcií OKD,
k němuž došlo do září 2004, a ii) byla vyšší než konkurenční nabídky společnosti
Penta Finance, jež byly postupně 3,1 a 4,0 miliardy CZK.

Za třetí, i kdyby bylo byty nutno analyzovat odděleně, byly ve velmi špatném stavu
a vyžadovaly četné investice, jež Karbon Invest a její právní nástupci provedli
v souladu se závazky zanesenými do smlouvy o koupi akcií. V den transakce k tomu
byty podléhaly regulovanému nájemnému, které nebylo možno zvýšit ani z důvodů
inflace. V roce 2004 se nevědělo, že v této oblasti dojde ke změně. K deregulaci
nájemného docházelo postupně počínaje rokem 20068. Posudek společnosti
Ernst&Young z roku 2006, který byl vypracován na základě stavu z konce roku 2005
a zohledňoval budoucí předpokládaný vývoj, tak nelze použít k posouzení transakce,
jež proběhla v roce 2004.

Za čtvrté, podle českých orgánů byla v prvním a druhém znaleckém posudku použita
pro ocenění státního podílu v OKD správná metoda. Stále podle českých orgánů se
naopak znalecký posudek KOPPREA při posuzování hodnoty bytů zaměřil na
nesprávný trh, když zohlednil prodejní cenu individuálního bytu a ne bytových
komplexů. Znalecký posudek KOPPREA zejména nevzal v úvahu skutečnost, že trh
s jednotlivými byty by nebyl schopen vstřebat takové množství těchto bytů9. Podle
českých orgánů nevěnoval znalecký posudek KOPPREA také pozornost mechanismu
zjištění ceny portfolia akcií, protože nezohlednil příjmy a náklady spojené se
spravováním velkého portfolia bytů. Regulované nízké nájemné ve skutečnosti
nepokrývalo náklady spojené s odpisem hodnoty, údržbou a opravami. Znalecký
posudek KOPPREA k tomu přehlédl skutečnost, že došlo k malému počtu transakcí
s byty10, a nevěnoval pozornost privatizačnímu zatížení ohledně bytů, které bylo
Karbon Invest uloženo v konečné smlouvě o koupi akcií (viz výše bod (26)).
Za páté, české orgány uvádějí, že současný vlastník bytů potvrdil u českého soudu
dodržování předkupního práva nájemníků, a tvrzení, podle nichž na tuto doložku
nedbá, nejsou proto přesná.

Podle českých orgánů tak hodnota podílu ve výši 45,88 % v OKD byla stanovena
správně a prodejní cena odpovídala tržní. Hodnota bytů byla jedním z hledisek
zohledněných při posuzování hodnoty akcií OKD. I v případě, kdy by byty byly
prodávány odděleně (což nebyl případ této transakce), bylo ocenění jejich hodnoty
v prvním znaleckém posudku provedeno řádně. Ocenění zdůrazňovaná stěžovatelem
naopak nezohlednila špatný stav bytů a systém regulovaného nájemného, což
snižovalo možný peněžní tok z bytů. Konečnou cenu za prodej podílu v OKD ve výši
4,1 miliardy CZK je proto nutno považovat za oprávněnou.

Regulované nájemné bylo v roce 2003 stanoveno na 15–20 CZK za měsíc a metr čtverečný a do roku 2006 nebylo zvýšeno. V době prodeje akcií v roce 2004 podléhalo přibližně 87 % bytového fondu OKD regulovanému nízkému nájemnému. Příjem z nájemného nestačil na pokrytí nákladů na údržbu a opravy, a peněžní tok z činnosti v oblasti nájemných bytů tak byl záporný. Po prodeji akcií OKD společnosti Karbon Invest bylo v období 2006–2010 nájemné postupně uvolněno na trochu vyšší úroveň, tj. nájemné vzrostlo na 35–50 CZK za měsíc a metr čtverečný. Bez ohledu na toto navýšení zůstalo nájemné stále přibližně o 40 % nižší, než bylo nájemné tržní.
Podle Českého statistického úřadu došlo v Moravskoslezském kraji v období 2003–2005 pouze k 717 uskutečněným prodejům bytů srovnatelných s dotčeným portfoliem bytů.

9.DALŠÍ PŘIPOMÍNKY PŘEDLOŽENÉ KOMISI
Dne 18. května 2011 Komise obdržela podání společnosti RPG, která je právní
nástupkyní společnosti Karbon Invest a.s., s vyjádřením jejího stanoviska ohledně
privatizace společnosti OKD. Podle RPG odpovídala cena zaplacená za podíl v OKD
ve výši 45,88 % ceně tržní. Druhá fáze privatizace OKD tak údajně neobsahovala
státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

Tvrzení uváděná RPG byla obdobná tvrzením českých orgánů. Společnost RPG
zejména zdůraznila špatný všeobecný stav bytů a nutnost investic k zachování
obyvatelnosti bytů, což jen za období 2004–2009 představovalo částku ve výši
2,67 miliardy CZK.

Podání společnosti RPG obsahovalo mimo jiné další znalecký posudek společnosti
Ernst&Young z roku 2010 (dále jen „znalecký posudek Ernst&Young z roku 2010“),
který i) provedl přezkum znaleckého posudku KOPPREA (viz výše bod (32))
a ii) obsahuje indikativní oceňovací analýzu portfolia bytů v rámci předpokládaných
tržních podmínek v roce 2003 a 2004. Pokud jde o znalecký posudek KOPPREA,
znalecký posudek Ernst&Young z roku 2010 dochází k závěru, že analýza v posudku
KOPPREA nebyla vypracována v souladu s odpovídající metodou ocenění, a tento
posudek tak neuvádí řádně hodnotu portfolia bytů. Tvrzení uváděná ve znaleckém
posudku Ernst&Young z roku 2010 jsou shodná s údaji předloženými českými orgány.

Podání společnosti RPG zdůrazňuje, že znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006
předložený stěžovatelem byl vypracován na základě stavu na konci roku 2005, zatímco
skutečným dnem, ke kterému by mělo být provedeno ocenění, je konec roku 2003, což
je ve shodě se dnem, který byl použit v prvním znaleckém posudku. Nový znalecký
posudek Ernst&Young z roku 2010 vzal za výchozí okamžik ocenění konec roku
2003. Posudek použil přístup založený na výnosech a rovněž zohlednil srovnatelné
prodejní transakce domů. V ostatních ohledech je metodika použitá společností
Ernst&Young v jejím znaleckém posudku z roku 2010 shodná s jejím předchozím
posudkem z roku 2006. Výpočet provedený ve znaleckém posudku Ernst&Young
z roku 2010 dochází k výsledku, že se odhadovaná cena za jeden byt pohybuje od
32 200 CZK do 43 200 CZK. Tento výsledek tak potvrzuje hodnotu ve výši 40 000
CZK stanovenou v prvním znaleckém posudku.

10. POSOUZENÍ OPATŘENÍ
PODMÍNKY EXISTENCE PODPORY
Ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU stanoví, že veškeré podpory poskytované v jakékoli
formě členským státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit
hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby,
jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem,
nestanoví-li Smlouvy jinak.

Aby státní opatření představovalo státní podporu, musí být kumulativně splněny čtyři
požadavky: a) jedná se o opatření státu nebo ze státních prostředků; b) opatření
zvýhodňuje příjemce na selektivním základě; c) opatření narušuje nebo může narušit
hospodářskou soutěž a d) opatření ovlivňuje nebo může ovlivnit obchod mezi
členskými státy.

11.PŘÍSLUŠNÉ STÁTNÍ OPATŘENÍ

Nejprve je nutno zdůraznit, že pro účely posouzení státní podpory je relevantní
transakcí pouze prodej menšinového podílu českého státu v OKD ve výši 45,88 %,
k němuž došlo dne 16. září 2004.

Na rozdíl od tvrzení stěžovatele (viz výše bod (37)) by nebylo správné vydělit určité
kategorie aktiv vlastněných společností OKD (např. byty) a analyzovat převod bytů
jako oddělenou transakci, protože k podobné oddělené transakci nedošlo: vlastnictví
bytů se nezměnilo, protože byty zůstaly v majetku společnosti OKD nezávisle na
prodeji akcií této společnosti. Jediným předmětem prodeje uskutečněného českým
státem byly akcie OKD jako takové, a posouzení státní podpory, které má být
provedeno, tak musí analyzovat, zda toto státní opatření splňuje kumulativní podmínky
státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

12.POŽADAVEK ZVÝHODNĚNÍ
KRITÉRIA POSOUZENÍ EXISTENCE ZVÝHODNĚNÍ
Podle ustálené judikatury evropských soudů11 a pravidel a praxe Komise v oblasti
státní podpory v rámci privatizace12 neexistuje v případě, že členský stát prodává účast
v podniku, žádné zvýhodnění, je-li chování členského státu v souladu s jednáním
soukromého prodávajícího v tržním hospodářství. Prodej neposkytuje kupci žádné
zvýhodnění, pokud prodejní cena odpovídá ceně tržní. Jedna z kumulativních
podmínek čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU pro existenci státní podpory,
tj. zvýhodnění, by tak nebyla splněna.
11 Viz např.: spojené věci C-278/92 – C 280/92, Španělsko v. Komise (Hytasa); věc T-296/97, Alitalia; věci T-
228/99 a T-233/99, WestLB v. Komise; věc T-366/00, Scott SA; věci C-328/99 a C-399/00, Italy and SIM 2
Multimedia v. Commission; věc T-358/94, Air France v. Commission.
12 XXIII. zpráva o politice hospodářské soutěže, 1993, s. 255, bod 403.
11
Pokud k prodeji akcií dochází na burze, obecně se předpokládá, že se tak děje za
tržních podmínek a bez jakéhokoliv zvýhodnění. Probíhá-li opatření obchodním
prodejem, tj. prodejem společnosti jako celku nebo jejích částí jiné společnosti, lze
předpokládat, že nedošlo k žádnému zvýhodnění, pokud mimo jiné i) majetkový podíl
je prodán v nediskriminačním, transparentním a otevřeném nabídkovém řízení
přístupném všem; ii) majetkový podíl je prodán subjektu, který předložil nejvyšší
nabídku, a iii) všichni účastníci řízení mají dostatek času a informací k řádnému
ocenění aktiv jako základu své nabídky. Všem prodejům za podmínek, jež nelze
pokládat za běžné obchodní podmínky, musí předcházet ocenění provedené
nezávislými poradci.

Jinými slovy probíhá-li privatizace státního podílu ve společnosti jejím prodejem,
slouží jako měřítko pro posouzení, zda dotčená transakce týkající se státního majetku
obsahuje zvýhodnění, skutečnost, jestli by se subjekt působící v tržním hospodářství
a postavený do podobné situace choval stejně, tj. jestli by prodal akcie společnosti za
stejnou cenu. Tato zásada byla opakovaně vysvětlována Komisí a trvale potvrzována
Evropským soudním dvorem13.

13. SOULAD PRODEJNÍ CENY AKCIÍ OKD S TRŽNÍMI PODMÍNKAMI
Komise shledává, že způsob, jakým český stát prodal svůj majetkový podíl v OKD ve
výši 45,88 %, nebyl prodejem na burze, ani nabídkovým řízením, které by splňovalo
výše uvedená kritéria otevřenosti, transparentnosti a nediskriminace. Důvodem je, že
společnosti Karbon Invest bylo poskytnuto výlučné právo vést s českým státem
jednání o prodeji, přičemž tato společnost měla jako majoritní vlastník OKD zároveň
plný přístup ke všem důležitým informacím týkajícím se OKD. Ostatní možní
investoři naopak k nabídkovému řízení přizváni nebyli a neměli plný přístup ke všem
důležitým informacím. Jeden z konkurentů, Penta Finance, přesto předložil
nevyžádanou nabídku, se kterou ovšem neuspěl. Jelikož postup prodeje nesplnil
kritérium otevřeného, transparentního a nediskriminačního nabídkového řízení,
nepotvrdil ani předpoklad, že bylo nakonec dosaženo tržní ceny.

Při absenci prodeje na burze a soutěžního nabídkového řízení musí Komise ověřit, zda
cena, za kterou český stát prodal svůj podíl akcií v OKD ve výši 45,88 %, odpovídá
tržní hodnotě tohoto menšinového podílu nebo zda by Komise měla v tomto ohledu
mít pochybnosti a zahájit formální vyšetřovací řízení.

V tomto ohledu existuje řada ukazatelů, které je možno použít pro posouzení, zda byla
prodejní cena akcií OKD ve výši 4,1 miliardy CZK v souladu s tržními podmínkami.
Komise bude v této věci tyto ukazatele posuzovat. Komise zaznamenává, že bez
ohledu na své různé metodologie směřují všechny níže popsané ukazatele
k podobnému cenovému rozpětí. Všechny ukazatele, ať už brány jednotlivě nebo
společně, skutečně naznačují, že prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK nebyla pod
tržní hodnotou podílu v OKD ve výši 45,88 %.

Pro předběžné posouzení je důležité mít na paměti, že česká vláda prodávala
menšinový podíl ve společnosti kontrolované v momentě prodeje společností Karbon
Invest. Platné předpisy EU a ČR, ani stanovy OKD neposkytovaly minoritnímu
akcionáři žádná kontrolní práva.
13 Viz poznámka pod čarou č. 11.

14. Cena akcií OKD na burze:
S přibližně 4 % akcií OKD ve vlastnictví drobných akcionářů se volně obchodovalo na
pražské Burze cenných papírů a v RM-Systému na slovenské burze. Během roku 2004
cena akcií OKD vzrostla, a to zejména v důsledku růstu cen uhlí. Konečná cena akcií
OKD, za kterou je stát prodal společnosti Karbon Invest dne 16. září 2004, byla
367,73 CZK za akcii, tj. 4,1 miliardy CZK za podíl ve výši 45,88 %. Tato cena lehce
přesahovala průměrnou cenu veřejně obchodovatelných akcií OKD za předcházejících
180 dní (348,95 CZK)14, což by u podílu ve výši 45,88 % představovalo částku
3,9 miliardy CZK.

Současně platí, že pokud jsou zvoleny kratší referenční období, např. 90 nebo 30 dní
před prodejem, nebo cena akcie v den prodeje, výsledek je mírně odlišný. Pro období
90 dnů byla průměrná cena 379,97 CZK, pro období 30 dnů byla průměrná cena 380
CZK a v den prodeje, tj. dne 16. září 2004, cena byla 380 CZK.

Komise si všímá, že ačkoli byla prodejní cena těsně pod cenami akcií, rozdíl nebyl
dostatečný, aby bylo možné považovat prodej za uskutečněný pod tržní hodnotou.
Rozdíl zůstává v rámci toho, co lze nazvat normální kolísání a zohledňuje také fakt, že
se o zamýšlený prodej zajímal tisk, což mohlo způsobit určité spekulativní nákupy.

Vzhledem k tomu, že česká vláda prodávala pouze menšinový podíl, nemohla
očekávat, že obdrží od kupujícího prémii za ovládnutí. Proto cena volně
obchodovaných akcií může být v zásadě považována za dobrý ukazatel tržní hodnoty
menšinového podílu, i když velký rozdíl v objemu předmětných akcií (4 % u volně
obchodovaných akcií oproti 45,88% menšinovému podílu) by znamenal, že obě ceny
by nutně nemusely být automaticky shodné.

Komise také posoudila postřehy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který ve
svém stanovisku ze dne 30. dubna 2004 uvedl, že vzhledem k malému objemu volně
obchodovaných akcií je jejich vypovídací hodnota omezena, protože se uskutečňuje
příliš málo transakcí, než aby bylo možné dojít ke smysluplné tržní ceně, a tato
hodnota by mohla být manipulována.

Komise je toho názoru, že vývoj ceny akcií za období 180 dní před prodejem
nevykazuje žádné znaky náhlých silných pohybů, jež by ukazovaly na manipulaci.
Příslušné období navíc podle Komise zahrnovalo 129 obchodních dnů a celkový
objem 11 244 akcií. Tato obchodní aktivita, byť omezeně, je přesto jistým ukazatelem
tržní hodnoty akcií.

Na základě těchto údajů Komise zjišťuje, že prodejní cena státního podílu v OKD ve
výši 45,88 % odpovídala v roce 2004 tržní ceně volně obchodovatelných akcií OKD.
Průměr za předcházejících 180 dnů se používá kvůli tomu, aby základem ocenění nebyla cena, která platila pouze po krátkou dobu. Období 180 dnů používá také česká Komise pro cenné papíry ke stanovení odpovídající ceny akcie při povinném vyplacení minoritních akcionářů. V tomto konkrétním případě cena akcie OKD během období 180 dní před transakcí poněkud kolísala: dne 16. března 2004 byla na úrovni 299,80 CZK a dne 16. září 2004, kdy k prodeji došlo, dosáhla akcie OKD ceny 380,00 CZK. Cena akcie dosáhla své nevyšší úrovně ve dnech 27. až 29. dubna 2004, kdy se prodávala za 410,00 CZK, a nejnižší ve dnech 17. až 19. března 2004, kdy se pohybovala na úrovni 288,00 CZK. Konečná prodejní cena dohodnutá mezi státem a společností Karbon Invest (367,73 CZK) byla lehce (3%) pod cenou akcie na burze dne 16. září 2004 (380,00 CZK). Konečná prodejní cena ale převyšovala (o 9 %) průměrnou cenu za 180 dnů (348,95 CZK).

Z následujících důvodů není tento závěr zpochybněn skutečností, že cena, kterou
společnost Karbon Invest nabídla minoritním akcionářům v březnu 2005 (viz výše)), byla téměř třikrát větší než cena, kterou zaplatila české vládě.

Za prvé,
soukromý prodávající musí své rozhodnutí založit na informacích, jež jsou k dispozici
v momentě uzavření transakce. Není důvod se domnívat, že český stát v momentě
uzavření obchodu dne 16. září 2004 mohl předvídat, kdy bude menšinový podíl
vykoupen.
Za druhé,
nabídka byla učiněna šest měsíců po uzavření transakce. Pro tržní
ohodnocení společnosti bylo v tento moment nutné vzít v úvahu několik nových
aspektů. Především se cena černého uhlí podstatně zvýšila následkem vývoje na
energetických trzích. Cena závazné nabídky minoritním akcionářům navíc není
výsledkem tržního procesu, nýbrž se musí podřídit metodologii stanovené českými
právními předpisy, jež předpokládají především schválení orgány dohledu.

15. Znalecká ocenění:

Konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK byla vyšší než úhrnná částka prvního
a druhého znaleckého posudku, na jejichž základě Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže stanovil prodejní cenu akcií na částku 3,5 miliardy CZK.

České orgány poskytly podrobné informace o metodologii, výchozích předpokladech
a údajích použitých v prvním a druhém znaleckém posudku pro určení tržní ceny
a Komise ověřila jejich přesnost. Komise se domnívá, že uvedené znalecké posudky
byly vypracovány na správném metodickém a věcném základě kvalifikovanými znalci,
kteří jednali nezávisle na jakékoli straně zapojené do transakce. Komise zaznamenává,
že český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Fond národního majetku první
a druhý znalecký posudek při stanovení prodejní ceny akcií OKD patřičně zohlednily.

Komise se proto domnívá, že znalecké posudky představují přiměřený ukazatel
prokazující, že cena za prodej podílu v OKD ve výši 45,88 % nebyla stanovena pod
tržní hodnotou.

Komise rovněž poznamenává, že ocenění P67 (viz výše bod (20)) ustavené
konkurenční společností došlo k závěru, že hodnota akcí byla v rozmezí 3,5 – 3,9
miliard CZK.

Oceňovací posudky předložené stěžovatelem (znalecký posudek KOPPREA
a znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006) nelze navíc při stanovení hodnoty
akcií OKD zohlednit. Za prvé, znalecký posudek KOPPREA (viz bod (32)) nebere
zřetel na zvláštnosti bytových domů s regulovaným nájmem oproti jednotlivým bytům
volně prodávaným na trhu. Nezohledňuje také skutečnost, že každý prodej bytů
společností OKD by podléhal uplatnění doložky o předkupním právu, která počítá s
preferenční cenou ve výši 40 000 CZK pro každého stávajícího nájemníka na
zakoupení jeho bytu, což by přinejmenším velká většina nájemníků pravděpodobně
využila. Za druhé, znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006 (viz bod (34)) vychází
z odlišného rozhodného okamžiku (tj. konce roku 2005) než skutečná transakce, k níž
došlo dne 16. září 2004.

16. Konkurenční nabídky:

Konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK byla také vyšší než nabídky ve výši
3,1 miliardy a 4,0 miliardy CZK předložené dalším (neúspěšným) účastníkem
privatizace (Penta Finance).

V tomto ohledu Komise poznamenává, že tyto konkurenční nabídky, učiněné
zkušeným investorem na základě podnikatelské úvahy, nepřekročily cenu za prodej
podílu v OKD ve výši 45,88 %.

17. NÁZOR KOMISE NA DALŠÍ OTÁZKY VZNESENÉ STĚŽOVATELEM

Ve své stížnosti stěžovatel vznesl několik otázek, jež nemají žádný dopad na uplatnění
zásady soukromého prodávajícího. Pro úplnost se Komise těmito tématy zabývá níže.

Komise podotýká, že stěžovatel zdůraznil, že byty byly neadekvátně ohodnoceny a že
tato skutečnost vyústila v prodej bytů, nebo prodej akcií OKD za cenu nižší, než je
jejich tržní hodnota. V tomto ohledu Komise zaprvé znovu uvádí (viz výše), že pro účely posouzení státní podpory je relevantní transakcí pouze prodej podílu českého státu v OKD ve výši 45,88 %, k němuž došlo dne 16. září 2004.

Komise se navíc domnívá, že by z hlediska řádné metody pro stanovení ceny akcií
společnosti a role ohodnocení jednotlivých aktiv společnosti v rámci tohoto procesu
měly být vzneseny následující připomínky. Ve skutečnosti mohou být pro stanovení
hodnoty akcií společnosti uplatněny různé metody. Většinou je rozhodným faktorem
příjem z obchodní činnosti společnosti. Pouze ve vzácných případech může být
hodnota společnosti určena jednoduchým součtem hodnot jejích jednotlivých aktiv. To
se týká situace, kdy je například společnost v likvidaci nebo když se jedná
o holdingovou společnost, což není případ OKD. Hodnota akcií OKD by tudíž
nemohla být adekvátně určena pouze součtem hodnot aktiv OKD.

Dne 6. července 2011, stěžovatel informoval útvary Komise o tom, že dne 4. března
2011 podal trestní oznámení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky
a k Policejnímu prezidiu České republiky pro podezření ze spáchání trestného činu
v souvislosti s vypracováním a použitím dvou expertních zpráv, jejichž zadavatelem
byl český stát.
Stěžovatel také poskytl dokument z 26. května 2011, v němž Policie ČR (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality v Ostravě) uvádí, že 26. května 2011 bylo v této věci zahájeno trestní řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podložil své trestní oznámení argumenty již
známými Komisi, a s ohledem na to, že trestní řízení dosud nepřineslo žádný výsledek,
a navíc vzhledem k presumpci nevinny, Komise má zato, že tato obvinění nemají
dopad na zde uvedené rozhodnutí.

Komise nakonec poznamenává, že stěžovatel ve své kritice přiměřenosti znaleckých
posudků neuvedl žádné důvody, proč by cena volně obchodovatelných akcií (viz výše) neměla řádně vyjadřovat tržní cenu akcií OKD a proč by konkurenční nabídky neměly prokazovat, že konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK nebyla pod tržní hodnotou podílu v OKD ve výši 45,88 %.

18.ZÁVĚR

Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívá, že prodej tranše akcií OKD ve výši
45,88 % českým státem vyhověl testu soukromého prodávajícího v tržním
hospodářství, a bez existence zvýhodnění nabyvatele proto neobsahuje státní podporu
ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

Pokud posuzované opatření nesplňuje jeden z kumulativních požadavků k prokázání
existence státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU
(tj. zvýhodnění), není nutno analyzovat přítomnost ostatních kumulativních podmínek.

ROZHODNUTÍ

V souladu s uvedeným Komise dochází k závěru, že prodej menšinového podílu České
republiky v OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest neobsahoval žádný prvek státní
podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Pokud tento dopis obsahuje důvěrné informace, které by neměly vejít ve známost třetím
stranám, informujte o tom prosím Komisi do patnácti pracovních dnů od data doručení. Pokud
Komise nedostane odůvodněnou žádost v této lhůtě, bude předpokládat, že souhlasíte s tím,
aby s ním byly seznámeny třetí strany, a se zveřejněním plného znění dopisu v závazném
znění na internetových stránkách na adrese:
http://ec.europa.eu/eu_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm.

Vaše žádost musí být zaslána doporučeným dopisem nebo faxem na adresu Generálního
ředitelství pro hospodářskou soutěž:

European Commission
Directorate-General for Competition
State Aid Greffe
Rue Joseph II, 70
B-1049 Brussels
Fax: +32-2-296 12 42

Žádáme Vás, abyste ve veškeré korespondenci uváděli název a číslo věci.

S úctou,
za Komisi

Joaquín ALMUNIA
Místopředseda

Ke kauze OKD rok 2017

Toto expertní stanovisko bylo zpracováno z materiálů předaných Úřadem vlády ČR v roce 2015 a aktualizováno, stav dle dostupných informací k 31.12.2017

OKD
REKAPITULACE VÝZNAMNÝCH DOKUMENTŮ
a expertní stanovisko k privatizaci společnosti

Zpracoval: JUDr. Ivan Přikryl
Verze: březen 2018

Expertní stanovisko:
Po pečlivém prostudování všech dostupných dokumentů, zejména těch, které jsou součástí tohoto dokumentů (chronologie a privatizační historie a rozhodnutí Evropské komise o veřejné podpoře) dospěl jsem k níže uvedeným závěrům:
Otázky:
I. Byla privatizace státního podniku Ostravsko Karvinské doly doprovázena závažnými chybami případně prokazatelným porušením právního řádu?
II. Pokud ano, lze vyvodit konkrétní odpovědnost institucí či osob?
III. Byla porušena práva nájemců bytů ve vlastnictví OKD či jeho nástupnických subjektů v procesu privatizace?
Odpovědi:
Sub. I.:
K porušení platného práva v době, kdy byly jednotlivé úkony tak, jak jsou v dalších částech expertízy doloženy, nedošlo. Tedy ve smyslu kompetence takové úkony činit. To platí i o těch úkonech, které práva státu významně poškodily. Stát jako (do doby, než ztratil majoritní podíl) většinový vlastník k nim byl plně legitimován. Bylo postupováno v souladu s platným právem a příslušné instituce byly k provedeným úkonům legitimovány právním řádem ČSFR a České republiky. Zásadní je ale obsah provedených úkonů a jejich důsledky.
Současně proto konstatuji, že podle mého názoru došlo při privatizaci k závažným porušením, která by bylo možné považovat za porušení péče řádného hospodáře, hranici trestněprávní odpovědnosti. Tato analýza neřeší, zda byla naplněna skutková podstata trestné činnosti, ovšem k jednání, které bylo v rozporu s povinností péče řádného hospodáře, nepochybně došlo, jak je dále popsáno. Jde především o úkony Fondu národního majetku a Ministerstva pro správu národního majetku v letech 1996 až 1997.
Je nadbytečné a nedůvodné vyslovovat pochybnost nad důvodností a kvalitou právních předpisů, zejména těch, které po roce 1989 vymezovaly prostor pro transformaci hospodářství a celé společnosti. To platí též o zahrnutí podnikových bytů do privatizačních projektů. Všechna rozhodnutí vlády byla nepochybně podložena příslušným ustanovením v té době platného práva.
Zcela však vybočuje jeden jediný úkon provedený Fondem národního majetku (dále FNM), který byl organizací zřízenou za účelem technické realizace jednotlivých privatizačních rozhodnutí a dočasné správy státních podílů určených k postupné privatizaci, a to dle Zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky č.171/1991 Sb. Fond vznikl v roce 1991 a byl zrušen sněmovnou roku 2005.
FNM v roce 1997 v orgánech OKD inicioval, popřípadě strpěl úkon, který zásadním způsobem poškodil akcionářská práva státu jako do té doby majoritního akcionáře, který mohl výkonem svých práv ve společnosti nadále účinně ovlivňovat hospodaření společnosti a též rozhodnout o vyčlenění části neproduktivního majetku – mj. bytového fondu OKD k přímé privatizaci nájemníky. Stát ztrácí majoritu úkonem Fondu národního majetku jednostranným snížením vlastního jmění o 3,5 mld. Kč. Tím jeho akciový podíl klesl pod 50 %. Ten úkon měl nesporně i ekonomický dopad na hodnotu podílu státu a vyloučil, aby v následné privatizaci byl žádán finanční bonus za prodej majoritního podílu, jak to bývá obvyklé.
Dne 28. 5. 1996 Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci vydává na základě žádosti Fondu národního majetku opětovný souhlas se snížením základního kapitálu v OKD z 27,8 miliard korun na 24,3 miliard korun. Snížení kapitálu proběhlo způsobem, že společnost OKD stáhla z oběhu 3.500 ks akcií, které jí fond odprodal (z akciového podílu státu) za 1 kč – tedy 3,5 miliardy korun za 1 korunu. Ministrem pro správu národního majetku byl tehdy Jiří Skalický, ministerstvo tři dny poté zaniklo!

Tento úkon zůstal nevysvětlen a nikdy nebyl předmětem jakéhokoliv šetření orgánů státu včetně orgánů činných v trestním řízení. Pokud by byl kvalifikován jako trestný čin, v této době je již nesporně promlčen.

Pouze z médií – podle slov Jana Juchelky, který byl v letech 2002 až 2005 předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku lze dovodit, kdo umožnil všechny následující majetkové transakce ve firmě OKD: „Nevím, kdo to tehdy vymyslel, ale základní jmění OKD nebylo v roce 1997 sníženo plošně, ale jen na úkor fondu, tedy státu, který tak ztratil v OKD většinu“. Stejně se vyjádřil náměstek a později uznávaný ministr financí Eduard Janota. V předmětné době byl premiérem Václav Klaus (od 2. 1.1998 Josef Tošovský) a v době přijetí rozhodnutí ministry financí byli Ivan Kočárník (do 2. 6. 1997) a Ivan Pilip do 2. 1. 1998, ministrem pro správu národního majetku pak Ing. Jiří Skalický.

Pokud jde o privatizaci menšinového podílu v roce 2004 nelze dovodit porušení povinnosti při přípravě a realizaci privatizace minoritního podílu státu. Veškeré úkony byly posuzovány Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a jím účinně ovlivněny a ministerstvem financí respektovány. Cena akcie tak, jak byla oceněna posudkem, který zajistil Fond národního majetku byl v intervalu cen akcií, jak se pohybovala na trhu při obchodech s 4% obchodovatelných akcií na burze, přílohy v této věci obsahují potřebné kalkulace, postačí jen konstatování, že stanovená cena 4,1 mld. Kč za 45,88% akcií byla v propočtu na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč, cena volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což byla (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí.

Z toho lze též dovodit, že v letech 2002 až 2006 nedošlo k žádnému pochybení, které by bylo možno přičítat vládě, ministerstvu financí nebo ministru financí. Celá privatizace byla opakovaně posuzována Evropskou komisí a uzavřena oznámením, které bylo vládě doručeno 25. srpna 2006, tedy 10 dní před přijetím její demise.

Důvod k takovému tvrzení nalézáme v následujícím:
a) Za přípravu a provedení privatizace a zpracování materiálů pro vládu odpovídal Fond národního majetku
b) Vláda byla ujištěna, že cena byla tržní a že nedošlo k nepovolené veřejné podpoře. O pečlivém přístupu svědčí i záznam diskuse z jednání vlády, kdy mnozí členové vlády žádali vysvětlení a vyjadřovali své pochybnosti.
Veškerá další podání k EK byla řádně projednána a na základě rozborů jako nedůvodná odmítnuta.
Pokud by však kdykoliv došlo k prokázání, že byl minoritní podíl prodán za cenu nižší než obecnou, tedy tržní, svědčí státu právo od smlouvy bez časového omezení odstoupit, resp. otevřít prostor k stanovení ceny jiné, ovšem jde jen o „bezpečnostní pojistku“, kterou vláda v roce 2004 do smlouvy o privatizaci včlenila. Úvahy o realizaci tohoto práva nejsou předmětem tohoto posouzení. Zdá se, že ani v současném časovém kontextu (únor 2018) se jimi nikdo nezabýval. Veškeré důsledky takového úkonu tato analýza neřeší, nesporně by šlo o právně i ekonomicky nesmírně složitou a spornou záležitost řešenou soudy po mnoho let.
Dík opakovanému podání k EK byly i následné vlády v letech 2006 až 2013 nuceny celou privatizaci ověřit a nikdy žádnou pochybnost o privatizaci z roku 2004 nevznesly. Argumenty podatelů bývají často ovlivněny tím, že nejsou zasazeny do rámce doby, kdy se udály a ekonomických a právních poměrů na trhu.

Sub. II.
Za ztrátu majoritního podílu snížením vlastního jmění společnosti jednostranně státem o 3,5 mld. Kč odpovídal Fond národního majetku. K úkonu došlo v roce 1996 a 1997, tedy před 18.lety. Předsedou vlády v té době byl Václav Klaus, ministry financí Ivan Kočárník, od 2. 6. 1997 Ivan Pilip, ministrem pro privatizaci Jiří Skalický. Tento postup způsobil nepochybně škodu státu ve výši 3,5 mld. Kč, možná i vyšší, bylo by nutné prověřit, kolik peněz schválila vláda Miloše Zemana na útlum těžby či pokles ceny uhlí. To doposud nezjišťoval nikdo.
Pokud jde o prodej minoritního podílu v roce 2004 lze dovodit z veřejně dostupných materiálů, zejména smlouvy o prodeji minoritního podílu a stanoviska EK (které obdržela vláda mnohem později), stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže apod., že vláda do okamžiku konečného rozhodnutí neměla k dispozici žádný posudek, který by zpochybnil konečnou cenu akcií. Posudky VOX Consult a Komerční banky, na které se předkladatel odvolával, zněly na částku nižší. Nabídka společnosti PENTA nepřesáhla konečnou, vládou schválenou cenu a obsah diskuse na zasedání vlády (jehož originalitu však nelze věrohodně potvrdit, avšak vyšetřovatelé si je vyžádat mohli) nevybočuje z obvyklého schématu a svědčí o značné pozornosti většiny ministrů i odpovědnosti za další osud významného zaměstnavatele. Tehdejší ministr financí zcela správně upozornil na dotaz ministra kultury týkající se bytů, že stát, v tom okamžiku minoritní akcionář, nedrží žádnou kompetenci nařídit prodej bytů nájemníků, záměr byty privatizovat však nabyvatel veřejně proklamoval a proto do smlouvy včlenil závazek dodržet cenu bytů tak, jak byla v ocenění konstatována tj. 40.000 Kč.
Podotýkám, že bližším přezkumem lze dojít k tržní ceně vyšší, ovšem jde o byty vázané nájemní smlouvou, tedy s právním závazkem, kdy například bankovní metodika k ocenění takového bytu kalkuluje s cenou ve výši maximálně 35-45 % obvyklé ceny na trhu. V úvahu je také třeba vzít že v té době byl občanský zákoník jiný než dnes a také nájemné bylo v okamžiku rozhodnuté regulované a nic nenasvědčovalo, že se regulace zruší. První veřejná proklamace záměru Ministerstva pro místní rozvoj (ministr J. Paroubek) byla publikována 30. prosince 2004 .
V neposlední řadě je správnost ocenění zkoumána soudem v trestním řízení a k hodnověrnosti výroku je proto třeba počkat na pravomocný výrok soudu. Zatím nebylo konstatováno, že ocenění akcií bylo nesprávné a že by státu vznikla škoda.
Pro úplnost dodávám, že krátce po prodeji firmě Karbon invest tato prodala společnost firmě ovládané panem Bakalou, ten jako majitel většinového podílu provedl ocenění, kde však podle obvyklých postupů mohl přičíst bonus k ceně akcií ve výši 50 % , zároveň byl povinen dle obchodního zákoníku k dalším úkonům. Jak je popisováno dále, právě administrativní přeceňování společnosti, vznik účetního, nikoliv faktického zjisku byla cesta, kterou většinový vlastník později několikrát aplikoval.

Sub III.
Práva nájemců nebyla porušena. Nemorálnost proklamací pana Bakaly slibující převody bytů do vlastnictví podle v té době platného občanského práva nemá na právní posouzení vliv. Nájemci v roce 1990 akceptovali skutečnost, že se byty staly majetkovou součástí firmy OKD, a.s. Ostatně jejich práva byla zaručena tím, že jakýmkoliv vlastnickým převodem k nemovitostmi nebyla dotčena platnost uzavřených nájemních smluv.
V době regulace nájemného docházelo ke značné privatizaci bytů vlastněných obcemi či jinými podnikatelskými subjekty. Ač již od roku 1994 platil zákon číslo 72 o vlastnictví bytů, jehož § 22 zajišťoval zákonné předkupní právo nájemníkům, při privatizaci menšinového podílu byla do smlouvy vložena část, která též smluvně zavazovala vlastníka, tedy firmu OKD aby při prodeji bytů dodržela toto předkupní právo. Úvahy o prodeji bytů odpovídaly též ztrátovému hospodaření s byty v té době, vlastník se jich chtěl (jistě s výhodou pro sebe co do ceny bytů) zbavit. To se ale dík zákonu prosazenému Ministerstvem pro místní rozvoj změnilo. (o tom později)
Ovšem již od roku 1990 nemohl stát ovlivnit nakládání s majetkem firmy a tedy i s byty jinak, než výkonem akcionářských práv. Ztrátou majority tato práva stát ztratil již v roce 1997 a to nevratně.
Proto tedy nemohlo být předkupní právo formulováno jinak než jako kopie toho, co vyplývalo ze zákona. Předkupní právo se netýkalo prodeje celých domů, pouze případu, kdy budou domy rozděleny na jednotky a nabídnuty k individuálnímu prodeji. K tomu ale nikdy nedošlo a zdá se, že mnozí znalci, ani subjekt, který podal trestní oznámení na znalce, nikdo nebral v úvahu.
Majoritní vlastník, ovládající společnost, pan Bakala, pravděpodobně původně neměl o bytový fond zájem, a proto již v roce 2003 ale i později zvažuje jejich prodej. Právě skutečnost, že prodej zvažuje ještě před privatizací menšinového podílu, potvrzuje premisu, že majoritní vlastník může o majetkových operacích rozhodnout kdykoliv výkonem akcionářských práv.
Nenaplnění opakovaných veřejných příslibů, které podle tehdy platného práva nebyly jakkoli vymahatelné, jen zjitřilo nájemníky a vzbudilo v nich důvodná, ale nevykonatelná očekávání.
Jejich jedinou teoretickou šancí jak situaci zvrátit je průkaz nepovolené veřejné podpory a následné uplatnění práva aby stát od privatizace menšinového podílu uplatnil. Takové právo má stát podle smlouvy o prodeji minoritního podílu bez časového omezení. Taková úvaha však není řešením. Tím však by totiž pouze stát získal prostor k vyjednávání, je podle dnes platné právní úpravy prakticky nemožné zpětně zpochybnit vlastnická práva firmy RPG byty a převody vlastnictví k této společnosti jako k celku, ke kterým došlo. Ostatně ani návratem do stavu před rokem 2004 by bylo prakticky nemožné donutit majoritního vlastníka, OKD k povinnosti byty převádět, neboť stát taková práva nebo právní nástroje neměl ani před privatizací menšinového podílu, a to od roku 1997. S ohledem na současný stav společnosti OKD v úpadku pak nepřipadá v úvahu, že by po odstoupení státu od smlouvy z roku 2004 si stát „vynutil“ cenu vyšší, u soudu v žalobě tvrzenou!
Posouzení nezohledňuje nepochybný fakt, že Vlastník bytového fondu spravuje byty řádně, se sociálním cítěním pro možnosti nájemníků a svůj zájem dlouhodobého řádného hospodaření i respekt k nájemním právům opakovaně proklamuje.
Z toho vyplývá závěr, že k porušení práv nájemců v roce 2004 postupem vlády v této kauze nedošlo. Je-li právo neporušeno, morální rovina v buzení důvodných očekávání je, bohužel, nepostižitelná. Ovšem jde (jak tvrdí média) o loupež století za bílého dne. K tomu ale došlo, jak je výše uvedeno, v letech 1996-1998 aniž by to ve veřejnosti a politice vzbudilo jakoukoliv pozornost.

V průběhu privatizace, která je ohraničena roky 1990 až 2004 došlo při privatizaci k závažným porušením, která by bylo možné považovat za porušení péče řádného hospodáře. Tato porušení se ovšem datují roky 1996 až 1998, které vedly ke ztrátě faktického vlivu státu na společnost.

Jde zejména o tyto úkony (uvedené částečně již v úvodní části):
1. Jde především o úkony provedené Fondem národního majetku, který byl organizací zřízenou za účelem technické realizace jednotlivých privatizačních rozhodnutí a dočasné správy státních podílů určených k postupné privatizaci, a to dle Zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky č.171/1991 Sb. Fond vznikl v roce 1991 a byl zrušen sněmovnou roku 2005.
Dne 28. května 1996 vydalo ministerstvo pro privatizaci na základě žádosti Fondu národního majetku opětovný a konečný souhlas se snížením základního kapitálu OKD z 27,7 mld. Kč na 24,3 mld. Kč, tedy o 3,5 mld. Kč, a to pouze na úkor akciového podílu státu.
Realizoval to tak, že FNM odprodal 3,5 milionů kusí akcií (s hodnotou tisíc korun) do mateřské akciové společnosti OKD za 1 Kč.(!!) To způsobilo, že dosavadní akciový podíl státu 51,99 % se po přepočtu z nižšího objemu základního kapitálu klesl na 45,88 %. Podle doložených dokladů však ministerstvo financí privatizační projekt (pravděpodobně) změnilo. Rozhodnutí o privatizaci ze dne 11. 10. 1993 č. j. 630/2150/631/93 vedeného na MF pod č. 40017 již nezmiňuje vytvoření likvidační fond ve výši 3,5 mld. Kč. Další fatální chyba?
Snížení základního kapitálu umožnila změna privatizačního projektu ze dne 28.5.1996 a její realizace ze dne 14.8.1996
Tento úkon nikdy nebyl kýmkoliv prověřen včetně trestněprávních důsledků, kdy od tohoto dne stát nejen ztratil téměř všechny možnosti, jak ovlivnit hospodaření společnosti, ale způsobil ztrátu kontroly nad dalšími, velice pochybnými operacemi majoritního akcionáře.
2. Veškerá pozornost veřejnosti je dlouhodobě zaměřena na úkony vlády v letech 2002 až 2004. Cena akcie tak, jak byla oceněna posudkem, za který vláda tehdy podíl prodala a který zajistil Fond národního majetku byl v intervalu cen akcií, jak se pohybovala na trhu při obchodech s 4 % obchodovatelných akcií na burze, přílohy v této věci obsahují potřebné kalkulace, postačí jen konstatování, že stanovená cena 4,1 mld. Kč za 45,88 % akcií byla v propočtu na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč, cena volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což byla (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí, která se v té době pohybovala mezi 50 až 60 %.
3. Celá privatizace byla opakovaně posuzována Evropskou komisí a uzavřena oznámením, které bylo vládě doručeno 25. srpna 2006, tedy 10 dní před přijetím její demise.

Pozornost médií i politiků doposud mířila jen směrem k vládě, tehdejšímu ministru financí Sobotkovi, vládě, apod. Nebyla zaměřena na další závažné skutečnosti, ekonomické transakce a právní úkony, které značnou měrou způsobily současný stav společnosti na
Tento postup institucí v podstatě zakrývá řadu úkonů, jejichž právní, ekonomické či trestněprávní důsledky nikdo neanalyzuje. Definitivní závěr v tomto slova smyslu by si vyžádal podstatně podrobnější analýzu zjištěných úkonů a ekonomických operací, jsou však důkazem důsledků ztráty majority, a tedy kontroly společnosti, kdy již v roce 1996 byli zástupci státu z orgánů společnosti odvoláni.
S omluvou ústavním činitelům, poslancům Parlamentu ČR, toto není prostor pro vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. O jejich smyslu netřeba pochybovat, snad jen, že se dík její existenci stane celá privatizační kauza „věcí veřejnou“, součástí politických sporů, její kompetence podle jednacího řádu sněmovny neanalyzuji, poslanci je znají.
Jako „kompas“ k úvaze uvádím díle uvedené úkony, události a skutečnosti:
1) 2. září 1998 byla založena společnost Karbon Invest (dále KI)
2) 15. září 1998 koupil KI 50,002 % akcií OKD od společnosti Stanislava Prose. Cena byla 3,9 mld. Kč. (S ohledem, že k ceně většinového podílu bývá připočten bonus za majoritu je toto zjištění pro komparaci s cenou podílu menšinového v roce 2004 významný).
3) 12. června 2002 vláda premiéra Zemana vyčlenila pro firmu OKD 20 miliard Kč na odstranění ekologických škod. Tedy v podstatě privátnímu subjektu. Současně ukládá ministru průmyslu a obchodu, financí a FNM připravit privatizaci menšinového podílu. V dubnu 2003 vláda premiéra Špidly usnesením 395 tento úkol potvrdila.
4) 18. června 2003 nabízí CPI Radovana Vítka za 45,88 % 1,3 mld. Kč. Současně KI nabízí za tento podíl 0,7 mld. Kč.
5) 12. listopadu 2003 vláda dává KI prioritu s výhradou akceptace ceny určené vládou, jinak zahájí k prodeji podílu veřejnou soutěž.
6) KI navyšuje dne 11. února 2004 nabídku na 1,19 Kč (100 Kč za akcii)
7) 17. 2. 2004 uzavírá FNM s KI dohodu o exklusivitě.
8) Vývoj nabídek:
a) 20. února 2004 Jiří Rusnok odhaduje rámec ceny na 1,5 mld. Kč (134 Kč/akcie)
b) 26. února KI nabízí 2,018 mld. Kč (181 Kč/akcie)
c) Ve stejný den předaly posudek VOX a KB, tedy dne 26. února 2004, a stanovují tak minimální tržní cenu na 2,08 mld. Kč (186 Kč/akcii)
d) 11. března 2004 nabízí PENTA 1,8 mld. Kč
e) 12. března 2004 s odvoláním na posudek VOX odmítá Vláda ČR všechny dosavadní nabídky a stanovuje cenu za minoritní podíl akcií OKD na 2,25 mld. Kč (201 Kč/akcie)
f) 16. března 2004 MF podává na ÚHOS žádost o rozhodnutí, zda cena 2,25 mld. je cenou tržní a zda nejde o nepovolenou veřejnou podporu.
g) 23. března Společnost P67 předala MF posudek s cenou 3,1 mld. Kč (278 Kč/akcie).
h) Týž den vládě tuto cenu nabízí PENTA
i) 1. května 2004 byla sepsána smlouva mezi pány Otavou a Koláčkem na jedné straně a na druhé straně společností Charles Capital (vlastněnou de facto panem Bakalou) o odprodeji 75% podílu akcií KI od pánů Koláčka a Otavy do spol. Charles Capital za cenu 3,9 mld. Kč. Po přepočtu této hodnoty by tedy minoritní podíl státu činil 2,27 mld. Kč .
j) 14. května 2004 nabízí KI novou cenu, a to 3,417 mld. Kč
k) ÚHOS /Ing. Rudolecký – orientační cena cca 3,5 mld. Kč (+- 5 %)
l) 7. června 2004 nabízí PENTA 4 mld. Kč Současně PENTA Vlastníkům KI odkup celého jejího majoritního podílu 50,002 % za 4,38 mld. Kč. Za Celý balík od státu, tedy 50,002 % + 45,88 % akcií OKD i společnost KI pak nabízí 6,673 mld. Kč (to je hodnota minoritního podílu státu za 2,293 mld. Kč
m) 13. září 2004 proběhla koupě 75 % akcií KI do spol. Charles Capitál podle smlouvy viz výše bod i) ze dne 1. května 2004
n) 13. září 2004 nabízí KI 4,01 mld. Kč za minoritní podíl.
o) 15. září 2004 vláda schválila usnesením 904 prodej minoritního podílu za 4,1 mld. Kč
p) KI tedy zaplatil za jednu akcii 367 Kč.
9) Teprve ex post, 10 ledna 2005 nabízí J&T za OKD 9,1 mld. Kč, NOVOTA odhaduje minoritní podíl na 10,152 mld. Kč.
Tyto údaje jsou v závěru zpracovány formou přehledné tabulky.
Celá tato rekapitulace dokazuje, že vláda tehdy učinila všechny potřebné úkony před schválením prodeje minoritního podílu včetně stanoviska ÚHOS. Posudky zpracované vědomě ex post se tak stávají nevěrohodnými a účelovými. Ať podněty podává kdokoliv, konkurence, zájemci o formu nebo sdružení nájemníků OKD, spoléhají na přezkum ceny a zjištění nepovolené veřejné podpory, což je rozvazovací podmínky smlouvy o privatizaci.

Zcela stranou pozornosti však stojí další skutečnosti a úkony nových vlastníků OKD. Jde zdánlivě o formální zjištění, avšak s významnými důsledky.
Zásadní je vznik společnosti BANERETTE akciová společnost, IČO 26 86 31 54. Ta je zapsána 1. června 2005. Následně 24. října téhož roku změnila firma Banerette název na OKD mining, a.s., IČO 26 86 31 54.
Probíhá pod drobnohledem veřejnosti soudní proces, kde podstatou sporu je otázka, zda při prodeji minoritního podílu byla metoda použitá znalcem správná či nikoliv. Nikdo si dnes ale nevšímá (pro politiky bezvýznamné skutečnosti), že soud k revizním posudkům přivolává znalce, firmy, které žádné znalce nezaměstnávají a vybírají si je sami. Jen úplný laik může tyto úkony přehlížet, když tak soud vlastně přenáší odpovědnost za výběr znalce ze své na zvolenou firmu, která má „volné ruce“. To, že stát neprodával nemovitosti či věci movité, těžební práva, atd., nábrž akcie, jejichž hodnotu měl posudek zjistit, nikdo nebere v úvahu. A teoretická konstrukce právního stavu, když by znalcem určená cena akcie byla vyšší než cena na burze, tedy volném trhu nebyla hodnocena. Mj. by to mělo vliv na probíhající transakce s akciemi na trhu.
Považuji za nezbytné podrobit odborné analýze další vývoj společnosti, příčiny zániku firmy OKD a důvody převodu na novou společnost stejného jména. Z auditorských zpráv lze dovodit, že tyto operace umožnili tzv. přecenění majetku, opravné položky a vytvoření fiktivního zisku nepodloženého reálnými penězi. Nelze vyloučit, že následně si firma vzala miliardový úvěr a v rozporu s právem si vyplatila dividendy v řádu několika miliard. Ve specificky českém prostředí se vžil pro tyto operace pojem „tunelování“. Tyto skutečnosti dodnes nikdo odborně neprověřoval.
Řadu práv mají i drobní akcionáři, byť by vlastnili jedinou akcii. Podají-li žalobu na členy orgánu společnosti s tím, že těmito operacemi vznikla firmě škoda, která narůstala a vedla k současnému stavu. Důkazní břemeno by pak leželo na vedení společnosti, nikoliv na oznamovateli. Je podivné, že žádný akcionář toto neučinil.
Jak se to projevilo v praxi?
Vraťme se k „dvojí existenci“ firmy OKD a.s. a firmy OKD mining, a.s. Tyto úkony, tedy restrukturalizace firmy OKD vedou společnost k novému ocenění čistého obchodního jmění. Vlastního jmění této nové společnosti OKD. 31. května 2006 ukončila svoji činnost firma OKD IČO 00 00 25 93, jejíž 44,88 % akcií stát prodal v roce 2004. Týž den proběhlo přejmenování firmy OKD mining, a.s. na OKD a.s., opět se stejným IČO 26 86 31 54 a dalších šest nástupnických firem. Následně, 27. října 2006 zaniká firma Karbon invest.
Tyto operace jsou doprovázeny znaleckými posudky a různými transakcemi.
V květnu 2005 byla zahájena restrukturalizace koncernu RPG, jehož nedílnou součástí je i OKD mining, a.s. Cílem měla být aplikace takového modelu uspořádání, která zvýší efektivitu řízení. Tak je proces označován. Skutečnost ale může být jiná.
Účetní závěrka OKD a.s. IČO 00002593 uvádí Oceňovací rozdíl k nabytému majetku ve výši přes 15 mld. Kč. Podle závěrky tak vznikl výsledek hospodaření ve výši 4, 927 mld. Kč a výsledek hospodaření ve výši 2,268 mld. Kč. Obě položky, v podstatě zisk ve výši 7, 196 mld. Kč přešel přímo do společnosti OKD IČO 26 86 31 54.
OKD Mining, IČO 26 86 31 54 podle rozvahy zahrnuje nově oceňovaný rozdíl k nabytému majetku v hodnotě 11.493 669 000 Kč. V důsledku tohoto přecenění vznikl účetní rozdíl ve výši 8 735 188 000 Kč, a tedy nerozdělený zisk z minulých let ve výši 7. 195 940 000 Kč. Tedy částku, kterou uvádíme výše.
Ke dni rozhodnutí Valné hromady OKD a.s. o rozdělení dojde ke zrušení firmy OKD bez likvidace a přechodu jmění na nástupnické společnosti, projektu rozdělení a konečné účetní závěrky zanikající společnosti a zahajovacích rozvah nástupnických společností.

Posudek číslo 2/14202352/06 o ocenění jmění společnosti OKD a.s. jako společnosti zanikající v důsledku rozdělení podle ustanovení § 69 odst. 4 písm. c) obchodního zákoníku (513/1991 Sb.) ze dne 31. března 2006 uvádí, že OKD v roce 2005 (za rok 2004) vyplatila dividendy ve výši 212 Kč na akcii což činilo 5,1516 mld. Kč.
Jaký je smysl těchto zjištění? Jde o případ, kdy zisk byl vygenerován účetně, administrativně, nebyl podložen hotovými penězi. Pokud by se prokázalo, že si firma vzala úvěr na činnost a tyto prostředky použila k výplatě dividend, šlo by o porušení péče řádného hospodáře a možná o jiné skutky, které by měly řešit kompetentní orgány. Současně ministerstvo financí podle smlouvy mělo postihovat rozdělení společnosti a vznik nových subjektů ve lhůtě pěti let od prodeje menšinového podílu.
Takový postup vedl postupně k procesu, který se v ČR nazývá „vytunelování podniku“ a insolvenci.

Vláda usnesením 904 schválila prodej KI za podíl 45,88 za 4,1 mld. Kč což je 367,78 Kč za akcii.

Jaké byly další majetkové a vlastnické operace:
OKD a.s. IČO 00 00 25 93 ukončila činnost 31.5.2006
1.5.2005 byla založena firma BANERETTE a.s. IČO 26 86 31 54. Jak se později ukáže, jde o firmu, na kterou pan Bakala hodlá převést majetek dosavadní OKD.
24.9.2005 BANERETTE mění název na OKD mining, a.s. IČO zůstává.
31.5.2006 v den zániku původní firmy OKD se přejmenuje OKD mining na OKD a.s., IČO 26 86 31 54. Následně, 24.10. 2006 zaniká firma Karbon invest. Transfer je dokonán. Dochází v rozporu se smlouvou k delimitaci? Takovou otázku si ministři financí od října 2006 nepoložili.
Doložená zjištění sama o sobě nemohou být samy bez dalších analýz podnětem k definitivním závěrům o této věci. Avšak nabízí se úvaha o tom, zda výplata dividend z peněz získaných úvěrem samo o sobě není trestným činem.
Trestní odpovědnost při sjednávání smlouvy o úvěru zákon zná. Skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu naplňuje jednání, kdy žadatel uvede buď nepravdivé údaje, nebo hrubě zkreslené údaje, případně dojde k zamlčení podstatných údajů. To vše ve spojitosti s čerpáním úvěru anebo při sjednávání úvěrové smlouvy. Sjednávání úvěrové smlouvy je nutné chápat komplexně, nikoliv pouze samotným podpisem úvěrové smlouvy. K naplnění této skutkové podstaty trestného činu není nutné způsobení škody na majetku. Můžeme zde spatřovat záměr zákonodárce na ochranu majetkových zájmů ve společnosti pro řádné sjednávání úvěrových smluv.
Druhá skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu se vztahuje k účelovým úvěrům. Jednání pachatele, jenž bez souhlasu věřitele použije prostředky účelového úvěru bez souhlasu věřitele na jiný než určený účel. Zde se již hovoří o způsobení škody na majetku. Škoda nikoli nepatrná představuje v současné právní úpravě výši nejméně 5.000,- Kč. Zde jde o částky miliardové Jednání pachatele dle těchto skutkových podstat musí být úmyslné. Trestný čin úvěrového podvodu se však bude vztahovat pouze na úvěrové smlouvy vymezené obchodním zákoníkem.
ZÁVĚRY:
I. Vývoj ceny akcií, podaných nabídek i realizovaných obchodů privátních akcionářův letech 2000 až 2006 jednoznačně potvrzují přiměřenost ceny za akcii obsahující usnesení vlády č. 904 o privatizaci menšinového podílu.
II. Bez ohledu na možný institut promlčení je nezbytné zjistit, co vedlo Ministerstvo pro privatizaci, Fond národního majetku a Ministerstvo financí k rozhodnutí o jednostranném snížení akciového podílu o 3,5 mld. Kč vyčleněné na krytí poklesu cen uhlí včetně toho, jak bylo s touto částkou naloženo.
III. Prověřit, proč vláda Miloše Zemana poskytla v té době privátní společnosti OKD a.s. 20 mld. Kč na útlum ekologických škod a zda byly k tomuto účelu použity.
IV. Je třeba podrobné analýzy hospodaření firmy a majetkových i finančních operací vedoucí k výplatě miliardových dividend včetně toho, zda touto činností nedošlo k trestné činnosti vlastníků firmy a porušení péče řádného hospodáře u členů orgánu společnosti.

Doložitelné skutečnosti:
• 13. září 2004 kupuje Bakala – Charles Capital 76 % akciového podílu od Karbon Invest za 3,9 mld. Kč
• 15. září 2004 prodává Stát Karbon investu 45,88 % podíl za 4,1 mld Kč
• Bakala tak získal cca 90 % akcií za 8 mld.Kč
• 27. října 2005 zaniká Karbon invest.

Zpracoval:
JUDr. Ivan Přikryl
New York, leden 2018
Příloha 1:
Přehledná tabulka operací před rozhodnutím o privatizaci a následně:
DATUM PŘEVODCE NABYVATEL % AKCIÍ CENA Kč CENA 1 AKCIE
28.6.1996 FNM Minoritní vlastník 3,5 mil kusů akcií 1 Kč Prakticky nulová
15.9.1998 Stanislav Pros Karbon invest 50,002 3,9 mld.
12.3.2002 stát OKD Likvidace ekozátěže 20 mld. dotace
18.6.2003 CPI (Vítek) Nabízí státu 45,88 1,3 mld. 110
23.9.2003 KI Karbon inv. Nabízí státu 45,88 0,7 mld. 80
11.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 1,19 mld. 106
20.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 1,5 mld. 134
25.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 2,018 mld. 181
28.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 2,08 186
11.3.2004 PENTA Nabízí státu 45,88 1,8 mld. 142
12.3.2004 Vláda žádá 45,88 2,25 mld.
23.3.2004 P67 Nabízí státu 45,88 3,1 mld. 278
23.3.2004 PENTA Nabízí státu 45,88 3,1 mld. 278
23.3.2004 Usnesení 265 Stát žádá 45,88 2,25 mld.
28.4.2004 FNM KI 45,88 Smlouva o prioritě KI
30.4.2004 ÚHOS odmítá cenu 2,25 45,88 3,5 mld.
1.5.2004 KI Charles Capital 50,002 2,27 mld.
14.5.2004 KI Nabízí státu 45,88 3,417 mld.
14.5.2004 ÚHOS akceptuje 45,88 3,416 mld.
7.6.2004 PENTA Nová nabídka státu 45,88 4 mld.
14.6.2004 PENTA nabízí Charles Capital 50,002 4,38 mld.
13.9.2004 KI Charles capital ¾ z 50,002 3,9 mld.
13.9.2004 KI Nabízí státu 45,88 4,001

Příloha 2:

1.) Stanovisko Evropské komise doručené ministru zahraničních věcí.

Vážený pane ministře,

Komise s potěšením oznamuje České republice, že po přezkumu informací
předložených ve výše uvedené věci přijala rozhodnutí, že prodej podílu ve společnosti
OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest neobsahoval, jak je vyloženo
v tomto rozhodnutí, žádný prvek státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy
o fungování EU.

1.) Dne 27. ledna 2005 podala společnost Penta Finance a.s. Evropské
komisi stížnost na prodej menšinového podílu 45,88 % v české důlní
společnosti OKD a.s. společnosti Karbon Invest a.s., jenž český stát realizoval
dne 16. září 2004, ve které tvrdila, že prodej neproběhl prostřednictvím
transparentního nabídkového řízení, a že cena byla nižší než tržní.

Dne 17. července 2006 stěžovatel byl vyzván, aby ve lhůtě deseti pracovních dnů předložil doplňující informace vztahující se k dané věci. Po marném uplynutí této doby by Komise informovala české orgány, že ve věci stěžovatele nepodnikne žádné další kroky. Vzhledem k tomu, že Penta Finance neodpověděla, byla stížnost úředně uzavřena a české úřady o tom byly vyrozuměny dne 25. srpna 2006.

Dne 30. ledna 2008 podalo Evropské komisi stížnost ohledně stejné
záležitosti Sdružení nájemníků BYTYOKD.CZ, což je sdružení nájemníků bytů dříve
vlastněných OKD (dále jen „stěžovatel“ nebo „sdružení nájemníků“).

Dopisem ze dne 2. listopadu 2008 sdělily útvary Komise stěžovateli své předběžné
posouzení, podle nějž opatření nepředstavovalo státní podporu ve smyslu čl. 107
odst. 1 Smlouvy o fungování EU. České orgány byly o tomto předběžném posouzení
informovány dne 25. listopadu 2008.

V reakci na dopis ze dne 2. listopadu 2008 předložil stěžovatel dne 2., 8. a 23. prosince
2008 další informace a žádal Komisi, aby pokračovala v posuzování stížnosti.
Dopisem ze dne 30. září 2009 stěžovatel rozšířil svou stížnost o nová tvrzení ohledně
hodnoty aktiv společnosti OKD v době prodeje 45,88 % jejích akcií.

Stěžovatel poskytl další doplňkové informace dne 28. května 2010, 15. listopadu 2010,
6. prosince 2010, 27. března 2011, 27. dubna 2011 a 6. července 2011.

Dne 18. května 2011 navíc Komise obdržela podání společnosti RPG, která je právní
nástupkyní společnosti Karbon Invest a.s., s vyjádřením jejího stanoviska ohledně
privatizace společnosti OKD.

2. POPIS ÚDAJNÉ STÁTNÍ PODPORY

Stížnost se týká druhé fáze privatizace společnosti OKD v roce 2004, jež spočívala
v prodeji menšinového podílu ve společnosti OKD ve výši 45,88 % společnosti
Karbon Invest a.s., která již předtím vlastnila 50,002 % akcií OKD, a tudíž nad ní měla
kontrolu. Aktiva OKD mimo jiné zahrnovala rozsáhlé portfolio bytových domů
s přibližně 5 500 budovami a 44 000 nájemnými byty na Ostravsku (Moravskoslezský
kraj), které byly buď v přímém vlastnictví OKD (drtivá většina) nebo je společnost
OKD vlastnila přes své dceřiné společnosti. Privatizační dohoda poskytla nájemníkům
těchto bytů předkupní právo na získání bytů za pevně stanovenou preferenční cenu
v případě, že by se nový vlastník OKD rozhodl nabídnout je k prodeji.

Byty, v nichž nájemníci bydlí, ovšem vlastník zatím k prodeji nenabídl, takže
nájemníci dosud neměli možnost svá přednostní práva uplatnit.
Stěžovatel v podstatě tvrdí, že druhá fáze privatizace společnosti OKD proběhla pod
tržní cenou, a že zejména nájemní byty nebyly v prodejní ceně řádně zohledněny.

Druhá fáze privatizace tak údajně obsahovala prvek státní podpory v podobě ušlých
státních prostředků.
Společnost Karbon Invest byla později prodána nezávislému investorovi Charles
Capital, který se následně sloučil se svou mateřskou společností RPG. Nový vlastník
přistoupil k reorganizaci OKD. Vlastnictví většiny bytů bylo převedeno na
samostatnou společnost RPG Byty s.r.o. České soudy potvrdily, že i přes tyto změny
vlastnictví jsou předkupní práva nájemníků nadále pro nové následné vlastníky bytů
závazná.

3.PRODEJ MENŠINOVÉHO PODÍLU VE SPOLEČNOSTI OKD

V době prodeje akcií v roce 2004 byla společnost OKD nejvýznamnějším českým
producentem černého uhlí, což byla její hlavní činnost. Vedle toho OKD vyvíjela také
řadu vedlejších činností, jako je přeprava zboží a poskytování bydlení a jiných
sociálních služeb svým zaměstnancům.

Předtím, než společnost Karbon Invest do roku 2002 získala 50,002% podíl v OKD,
a tedy i kontrolu nad ní, byla společnost OKD původně podnik zcela vlastněný
státem1. Česká vláda si podržela 45,88 % akcií, jež byly vlastněny a spravovány
prostřednictvím Fondu národního majetku (dále jen „FNM“). S přibližně 4 % akcií
bylo veřejně obchodováno na Burze cenných papírů Praha a také v RM-Systému na
slovenské burze. V roce 2003 rozhodla vláda České republiky o prodeji státního podílu
v OKD ve výši 45,88 % v přímém prodeji.

Za účelem stanovení tržní ceny pro prodej státního podílu ve výši 45,88 % objednal
FNM u dvou nezávislých externích znalců vypracování posudku: u auditorské
společnosti VOX Consult s.r.o. a u Komerční banky a.s. (dále jen „první znalecký
posudek“). Pro ohodnocení státního podílu byly v tomto posudku ze dne 26. února
2004 použity dvě metody odhadu. První metodou byla metoda diskontovaných
peněžních toků („free cash flow to equity method – FCFE“), která byla použita ke
stanovení hodnoty OKD na základě její podnikatelské činnosti. V rámci této metody,
která se obvykle používá pro stanovení ceny činné společnosti, je hlavním faktorem
peněžní tok vytvářený podnikatelskými činnostmi. Externí znalci tak pomocí výnosové
FCFE metody ocenili hodnotu činností OKD vytvářejících příjmy na 2,8 miliardy
V rámci kupónové privatizace, jež proběhla v České republice v létech 1992 až 1994, měl každý dospělý občan právo zakoupit si kupónovou knížku, která mu obratem poskytovala nárok na získání podílů ve státem vlastněných společnostech, a to včetně OKD. Karbon Invest v rámci kupónové privatizace systematicky zkupovala od českých občanů akcie OKD. V roce 2002 získala společnost Karbon Invest v OKD většinový podíl (50,002 %).
CZK (z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 1,28 miliardy
CZK).

Do hodnocení provedeného pomocí FCFE metody nebyly ovšem zahrnuty nájemné
byty vlastněné OKD, které byly považovány za nejdůležitější neprodukční část OKD.
Místo toho byl bytový fond ohodnocen pomocí druhé metody odhadu, tj. srovnávací
metody, na základě srovnání s předchozí obdobnou transakcí, tedy prodejem přibližně
2 000 podnikových bytů v Třinci, kdy každý byt vynesl částku 40 000 CZK.

Neprodukční část OKD tak byla oceněna na 1,75 miliardy CZK (z čehož by státnímu
podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 0,8 miliardy CZK). Celková hodnota OKD
byla tudíž oceněna na 4,55 miliardy CZK, a cena státního podílu ve výši 45,88 % byla
proto odhadnuta na 2,08 miliardy CZK.

Na základě požadavku českých orgánů vypracovala Komerční banka ve spolupráci
s VOX Consult druhý znalecký posudek ze dne 10. března 2004 (dále jen „druhý
znalecký posudek“), jehož účelem bylo stanovit odděleně hodnotu finančně
nejdůležitějších dceřiných společností OKD, na které bylo nazíráno jako na finanční
investici OKD2. Za tímto účelem byly tyto dceřiné společnosti oceněny různými
metodami a mediány hodnot výsledků byly poté sečteny. Celková hodnota majoritních
nebo minoritních účastí OKD v těchto společnostech byla stanovena na částku
3,1 miliardy CZK (z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka
1,4 miliardy CZK). Po sečtení s oceněním podle prvního znaleckého posudku
(2,08 miliardy CZK za státní podíl, viz výše uvedené body (17) a (18)) by celková
hodnota státního podílu v OKD ve výši 45,88 % představovala částku 3,5 miliardy
CZK.

Ohledně prodeje 45,88 % akcií OKD vedl FNM exkluzivní jednání se společností
Karbon Invest. Během těchto jednání předložila Karbon Invest několik nabídek. První
nabídka z 12. března 2004, která následovala po prvním znaleckém posudku,
představovala částku 2,25 miliardy CZK. Dne 23. března 2004 předložila konkurenční
společnost Penta Finance nevyžádanou konkurenční nabídku ve výši 3,1 miliardy
CZK, na kterou ovšem nebyl brán ohled (podle českých orgánů mimo jiné kvůli tomu,
že nabídka přišla jen několik málo hodin předtím, než měla vláda České republiky
rozhodnout o privatizaci OKD). Nabídka ze strany Penta Finance vycházela ze zprávy
společnosti P67, jež je součástí stejné skupiny jako Penta Finance (dále jen „ocenění
P67“), podle níž se hodnota státního podílu v OKD ve výši 45,88 % pohybovala mezi
3,5 – 3,9 miliardy CZK.

Následkem usnesení vlády České republiky ze dne 23. března 2004 byla dne 8. dubna
2004 uzavřena mezi FNM a společností Karbon Invest smlouva o koupi akcií týkající
se prodeje státního podílu v OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest za částku
2,25 miliardy CZK, což odpovídá 201,80 CZK za akcii.
Ve druhém znaleckém posudku byly oceněny finanční investice OKD do společností Metalimex, a.s., AIInvest Břidličná, a.s., a Sokolovská uhelná, a.s. Ostatní dceřiné společnosti OKD nebyly ohodnoceny odděleně, a to kvůli jejich velmi malému finančnímu významu (dceřiné společnosti „de minimis“) nebo kvůli jejich zahrnutí do podnikatelské činnosti mateřské společnosti OKD, která již byla ohodnocena v rámci FCFE metody. Jednou z dceřiných společností „de minimis“ byly Služby dolů, které byly vlastníkem bytových jednotek na Kladensku a které v období před ohodnocením vynášely roční dividendy
v částce nižší než 100 000 EUR. Pro znalce proto nebylo odůvodněné zohledňovat tuto dceřinou společnost odděleně.

Tato smlouva byla podmíněna schválením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
(ÚOHS), což byl před přistoupením České republiky k Evropské unii příslušný orgán
pro posuzování slučitelnosti státních podpor se závazky podle dohody o přidružení3.
Ve svém rozhodnutí ze dne 30. dubna 2004 dospěl Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže k závěru, že vláda České republiky nesplnila zásadu investora v podmínkách
tržního hospodářství kvůli nedostatečné transparentnosti výběrového řízení
a skutečnosti, že prodejní cena byla nižší než cena tržní. Příslušný orgán stanovil tržní
cenu podílu v OKD ve výši 45,88 % na částku 3,5 miliardy CZK, což odpovídalo
součtu výsledků prvního a druhého znaleckého posudku uvedených výše. (2,08 miliardy CZK + 1,4 miliardy CZK). ÚOHS také zohlednil jak nabídku společnosti Penta Finance (3,1 miliardy CZK) a posudek P67 Value, o který se tato nabídka opírala (3,5 – 3,9 miliardy CZK), tak cenu volně obchodovatelných akcií OKD.

Následkem zásahu příslušného orgánu proběhly mezi květnem a zářím 2004 další
jednání mezi českými orgány a společností Karbon Invest. Výsledkem těchto dalších
jednání bylo, že společnost Karbon Invest navýšila svou nabídku za druhou tranši
(45,88 %) akcií OKD na částku 4,1 miliardy CZK (přibližně 170 milionů EUR4), což
odpovídalo 367,70 CZK za akcii. Tento nárůst odrážel nárůst ceny volně
obchodovatelných akcií OKD a vývoj cen uhlí. Souběžně nová nabídka předložená
společností Penta Finance dne 7. června 2004 dosáhla částky 4,0 miliardy CZK.

Následkem rozhodnutí vlády České republiky ze dne 15. září 2004 byla nakonec
uzavřena smlouva o koupi akcií za kupní cenu ve výši 4,1 miliardy CZK a podíl
v OKD ve výši 45,88 % byl následně převeden na společnost Karbon Invest.
(26) Na rozdíl od původně vyjednané kupní smlouvy ze dne 8. dubna 2004 obsahovala
kupní smlouva ze dne 16. září 2004 nové závazky nabyvatele ohledně udržování
portfolia bytových domů. Tyto závazky nebyly zohledněny v prvním a druhém
znaleckém posudku, protože byly nastoleny až během vyjednávání. K těmto závazkům
patřilo: i) povinnost provozovat a udržovat byty v odpovídajícím stavu až do 1. května
2009; ii) povinnost provozovat byty na neziskovém základě, tj. reinvestovat veškeré
peněžní příjmy z nájmů do zlepšení, obnovy a údržby bytů až do 1. května 2009;
iii) povinnost omezit prodej třetím stranám na nejvýše 5 % portfolia bytů až do
1. května 2009, s výjimkou prodeje nájemníkům za pevně stanovenou cenu ve výši
40 000 CZK; a iv) časově neomezené předkupní právo zaručené původním
nájemníkům, které opravňuje každého nájemníka k zakoupení bytu, v němž žije, za
pevnou preferenční cenu ve výši 40 000 CZK, pokud by vlastník byt prodával.

4.PRÁVA SPOJENÁ S MENŠINOVÝM PODÍLEM

České právní předpisy minoritním akcionářům nedávají žádná zvláštní práva k tomu,
aby mohli vykonávat vliv na řízení společnosti. Stanovy společnosti OKD byly
v souladu s obecným obchodním právem, tj. neposkytovaly tedy žádná zvláštní práva
minoritním akcionářům. Žádná taková práva nebyla ani stanovena v dohodě akcionářů
mezi FNM a společností Karbon Invest. Menšinový podíl tedy s sebou nenesl žádná
zvláštní práva, jež by mohla potenciálně ovlivnit jeho hodnotu.

Článek 64 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Českou republikou na straně druhé.
Při směnném kurzu z roku 2004 by tato částka odpovídala přibližně 130 milionům EUR. Při směnném kurzu z června 2011 by tato částka odpovídala přibližně 170 milionům EUR.

5.VEŘEJNĚ OBCHODOVATELNÉ AKCIE OKD

S přibližně 4 % akcií bylo veřejně obchodováno na Burze cenných papírů Praha
a rovněž v RM-Systému na slovenské burze. V období od 16. března do 16. září 2004
se cena volně obchodovatelných akcií OKD na pražské Burze cenných papírů (BCP)
pohybovala mezi 288 CZK a 410 CZK za akcii.

Z výše uvedeného vyplývá, že cena volně obchodovatelných akcií OKD
měla mezi březnem 2004, tj. dobou navržení původní kupní smlouvy, a zářím 2004,
kdy byla nakonec smlouva uzavřena, vzestupnou tendenci. Podle českých orgánů
k tomu v široké míře došlo kvůli růstu cen uhlí ve stejném období. Jak je uvedeno výše byl tento růst ceny volně obchodovatelných akcií OKD při stanovení konečné ceny za prodej státního podílu v OKD zohledněn. Příslušné období zahrnovalo 129 obchodních dnů a celkový objem 11 244 akcií.
V důsledku získání 45,88% podílu byla společnost Karbon Investment povinna podle
paragrafu 183 obchodního zákoníku učinit veřejný návrh na koupi cenných papírů za
účelem získání zbývajících volně obchodovatelných akcií od jejich držitelů. Nacenění
nabídky je předmětem souhlasu české Komise pro cenné papíry. Společnost Karbon
Invest předložila dne 10. prosince 2004 první návrh nabídky na 392,2 CZK za akcii.

Komise pro cenné papíry tuto nabídku odmítla, neboť se domnívala, že dokumentace
poskytnutá společností Karbon Invest neodpovídala právním normám. Dne 23. března
2005 společnost Karbon Invest předložila druhou nabídku na 924,5 CZK za akcii, jež
byla Komisí pro cenné papíry přijata. Následkem tohoto skoupení byly akcie OKD
vyloučeny z obchodování na burze dne 14. června 2005. Po splnění právních
požadavků se dne 17. září 2005 společnost Karbon Invest stala jediným akcionářem
OKD.

6.Cena akcie OKD na pražské Burze cenných papírů
5. ledna – 16. září 2004
200,00
250,00
300,00
350,00
400,00
450,00
15. ledna 16. března 17. května 19. července 16. září

7.DŮVODY STÍŽNOSTI SDRUŽENÍ NÁJEMNÍKŮ ZE DNE 30. LEDNA 2008

Stěžovatel tvrdí, že byty nebyly řádně oceněny a jejich hodnota nebyla v celkové
prodejní ceně akcií OKD řádně zohledněna. Prodej druhé tranše podílu v OKD
(45,88 %) za cenu ve výši 4,1 miliardy CZK byl proto údajně proveden pod tržní
cenou, a představuje tak protiprávní státní podporu v podobě ušlých státních příjmů.
Stěžovatel podrobně rozvádí následující tvrzení:

Stěžovatel za prvé tvrdí, že metoda použitá v prvním znaleckém posudku k ocenění
nájemních bytů nebyla správná. Proti ocenění provedené znaleckým ústavem
KOPPREA, které si u něj stěžovatel objednal, odhaduje průměrnou tržní hodnotu bytu
o rozloze 63 m2 v ostravském regionu na částku 155 000 CZK (a ne na částku 40 000
CZK, k níž dospěl první znalecký posudek).
Proti ocenění stěžovatele vychází z průměrné ceny jednotlivě prodávaných bytů v období 2003–2005 v dotyčném kraji a odvolává se na publikace Českého statistického úřadu. Podle stěžovatele by správná cena za prodej státního podílu v OKD měla být přinejmenším 5,87 miliard CZK5 místo konečné prodejní ceny ve výši 4,1 miliardy CZK. Rozdíl mezi těmito dvěma cenami údajně představuje hospodářské zvýhodnění ve výši nejméně 1,77 miliardy CZK (přibližně 72 milionů EUR6), které český stát poskytl ve prospěch společnosti Karbon
Invest.

Za druhé podle stěžovatele první a druhý znalecký posudek nezohlednily určitá aktiva,
jako jsou přilehlé pozemky, nebytové objekty, doplňkové budovy, návazná
infrastruktura a okolo 1 200 bytů na Kladensku. Navíc došlo k ocenění pouze tří
dceřiných společností OKD.

Za třetí stěžovatel zdůrazňuje, že ještě jiný znalecký posudek vypracovaný v roce 2006
společností Ernst&Young také shledal, že hodnota bytů je vyšší. Podle tohoto posudku
představovala hodnota bytů k 31. prosinci 2005 částku 6,475 miliardy CZK, z čehož
by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 2,97 miliardy CZK.

Za čtvrté si stěžovatel klade otázky ohledně způsobu, jakým byla jednání o privatizaci
vedena.

Za páté stěžovatel tvrdí, že společnost RPG, která je právní nástupkyní společnosti
Karbon Invest a současným vlastníkem bytů, byla schopna získat z bytů finanční
výhodu způsobem, který dokládá, že byty mají vyšší hodnotu. Uvádí zejména, že byty
sloužily jako záruka pro obchodní půjčky od bank, aniž by se přitom zmínilo
předkupní právo nájemníků. Podle stěžovatele to údajně dokládá, že současný vlastník
nedodržuje závazky týkající se bytů, které byly zahrnuty do konečné prodejní smlouvy
(viz výše bod (26)). Stěžovatel tvrdí, že přijetí bytů jako záruky bankami je navíc
důkazem vysoké nemovité hodnoty bytů, která je vyšší než cena, kterou za ně
společnost Karbon Invest musela zaplatit.
Podle stěžovatele by měla cena každého z 44 647 bytů představovat částku 155 000 CZK, a celková hodnota portfolia bytů by tak měla dosáhnout výše 6,92 miliard CZK (tj. 44 647 bytů vynásobeno 155 000 CZK), z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 3,18 miliard CZK. Podle stěžovatele by měl státní podíl v ostatních částech společnosti údajně představovat hodnotu ve výši 2,70 miliard CZK.
Celková hodnota státního podílu ve výši 45,88 % by tak měla představovat částku ve výši 5,87 miliard CZK
(3,18 miliard CZK + 2,70 miliard CZK). Při směnném kurzu z 16. září 2004 odpovídá údajná podpora ve výši 1,77 miliardy CZK částce přibližně 56 milionů EUR. Při směnném kurzu z června 2011 odpovídá výše údajné podpory částce přibližně 72 milionů EUR.

Stěžovatel konečně tvrdí, že skutečnou finanční hodnotu společnosti OKD tvořily
hlavně její fondy nemovitostí. Ačkoliv privatizační transakce spočívala v převodu
akcií OKD, neprodukční část společnosti měla být oceněna podle sdělení Komise
o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci7.

8.PŘIPOMÍNKY ČESKÝCH ORGÁNŮ

České orgány zdůrazňují, že na prodej bytů nelze nahlížet odděleně od prodeje akcií
OKD, protože předmětem prodeje byl pouze prodej podílu v OKD. Konečná cena za
prodej podílu ve výši 4,1 miliardy CZK by proto měla být považována za oprávněnou.
České orgány podrobně uvádějí následující:

Za prvé, české orgány zdůrazňují, že je nesprávné tvrdit, že by cena, již stanovily za
prodej akcií OKD, nezohledňovala všechna aktiva, protože stát neprodával jednotlivá
konkrétní aktiva. Stát prodával svůj podíl ve společnosti, a došlo tak k převodu akcií
OKD, zatímco vlastníkem bytů zůstávala i nadále společnost OKD.

Za druhé, při posouzení ceny akcie je vedle prvního a druhého znaleckého posudku
nutno brát v úvahu také další faktory, jako je skutečnost, že konečná dohodnutá
prodejní cena i) odrážela nárůst hodnoty veřejně obchodovatelné části akcií OKD,
k němuž došlo do září 2004, a ii) byla vyšší než konkurenční nabídky společnosti
Penta Finance, jež byly postupně 3,1 a 4,0 miliardy CZK.

Za třetí, i kdyby bylo byty nutno analyzovat odděleně, byly ve velmi špatném stavu
a vyžadovaly četné investice, jež Karbon Invest a její právní nástupci provedli
v souladu se závazky zanesenými do smlouvy o koupi akcií. V den transakce k tomu
byty podléhaly regulovanému nájemnému, které nebylo možno zvýšit ani z důvodů
inflace. V roce 2004 se nevědělo, že v této oblasti dojde ke změně. K deregulaci
nájemného docházelo postupně počínaje rokem 20068. Posudek společnosti
Ernst&Young z roku 2006, který byl vypracován na základě stavu z konce roku 2005
a zohledňoval budoucí předpokládaný vývoj, tak nelze použít k posouzení transakce,
jež proběhla v roce 2004.

Za čtvrté, podle českých orgánů byla v prvním a druhém znaleckém posudku použita
pro ocenění státního podílu v OKD správná metoda. Stále podle českých orgánů se
naopak znalecký posudek KOPPREA při posuzování hodnoty bytů zaměřil na
nesprávný trh, když zohlednil prodejní cenu individuálního bytu a ne bytových
komplexů. Znalecký posudek KOPPREA zejména nevzal v úvahu skutečnost, že trh
s jednotlivými byty by nebyl schopen vstřebat takové množství těchto bytů9. Podle
českých orgánů nevěnoval znalecký posudek KOPPREA také pozornost mechanismu
zjištění ceny portfolia akcií, protože nezohlednil příjmy a náklady spojené se
spravováním velkého portfolia bytů. Regulované nízké nájemné ve skutečnosti
nepokrývalo náklady spojené s odpisem hodnoty, údržbou a opravami. Znalecký
posudek KOPPREA k tomu přehlédl skutečnost, že došlo k malému počtu transakcí
s byty10, a nevěnoval pozornost privatizačnímu zatížení ohledně bytů, které bylo
Karbon Invest uloženo v konečné smlouvě o koupi akcií (viz výše bod (26)).
Za páté, české orgány uvádějí, že současný vlastník bytů potvrdil u českého soudu
dodržování předkupního práva nájemníků, a tvrzení, podle nichž na tuto doložku
nedbá, nejsou proto přesná.

Podle českých orgánů tak hodnota podílu ve výši 45,88 % v OKD byla stanovena
správně a prodejní cena odpovídala tržní. Hodnota bytů byla jedním z hledisek
zohledněných při posuzování hodnoty akcií OKD. I v případě, kdy by byty byly
prodávány odděleně (což nebyl případ této transakce), bylo ocenění jejich hodnoty
v prvním znaleckém posudku provedeno řádně. Ocenění zdůrazňovaná stěžovatelem
naopak nezohlednila špatný stav bytů a systém regulovaného nájemného, což
snižovalo možný peněžní tok z bytů. Konečnou cenu za prodej podílu v OKD ve výši
4,1 miliardy CZK je proto nutno považovat za oprávněnou.

Regulované nájemné bylo v roce 2003 stanoveno na 15–20 CZK za měsíc a metr čtverečný a do roku 2006 nebylo zvýšeno. V době prodeje akcií v roce 2004 podléhalo přibližně 87 % bytového fondu OKD regulovanému nízkému nájemnému. Příjem z nájemného nestačil na pokrytí nákladů na údržbu a opravy, a peněžní tok z činnosti v oblasti nájemných bytů tak byl záporný. Po prodeji akcií OKD společnosti Karbon Invest bylo v období 2006–2010 nájemné postupně uvolněno na trochu vyšší úroveň, tj. nájemné vzrostlo na 35–50 CZK za měsíc a metr čtverečný. Bez ohledu na toto navýšení zůstalo nájemné stále přibližně o 40 % nižší, než bylo nájemné tržní.
Podle Českého statistického úřadu došlo v Moravskoslezském kraji v období 2003–2005 pouze k 717 uskutečněným prodejům bytů srovnatelných s dotčeným portfoliem bytů.

9.DALŠÍ PŘIPOMÍNKY PŘEDLOŽENÉ KOMISI
Dne 18. května 2011 Komise obdržela podání společnosti RPG, která je právní
nástupkyní společnosti Karbon Invest a.s., s vyjádřením jejího stanoviska ohledně
privatizace společnosti OKD. Podle RPG odpovídala cena zaplacená za podíl v OKD
ve výši 45,88 % ceně tržní. Druhá fáze privatizace OKD tak údajně neobsahovala
státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

Tvrzení uváděná RPG byla obdobná tvrzením českých orgánů. Společnost RPG
zejména zdůraznila špatný všeobecný stav bytů a nutnost investic k zachování
obyvatelnosti bytů, což jen za období 2004–2009 představovalo částku ve výši
2,67 miliardy CZK.

Podání společnosti RPG obsahovalo mimo jiné další znalecký posudek společnosti
Ernst&Young z roku 2010 (dále jen „znalecký posudek Ernst&Young z roku 2010“),
který i) provedl přezkum znaleckého posudku KOPPREA (viz výše bod (32))
a ii) obsahuje indikativní oceňovací analýzu portfolia bytů v rámci předpokládaných
tržních podmínek v roce 2003 a 2004. Pokud jde o znalecký posudek KOPPREA,
znalecký posudek Ernst&Young z roku 2010 dochází k závěru, že analýza v posudku
KOPPREA nebyla vypracována v souladu s odpovídající metodou ocenění, a tento
posudek tak neuvádí řádně hodnotu portfolia bytů. Tvrzení uváděná ve znaleckém
posudku Ernst&Young z roku 2010 jsou shodná s údaji předloženými českými orgány.

Podání společnosti RPG zdůrazňuje, že znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006
předložený stěžovatelem byl vypracován na základě stavu na konci roku 2005, zatímco
skutečným dnem, ke kterému by mělo být provedeno ocenění, je konec roku 2003, což
je ve shodě se dnem, který byl použit v prvním znaleckém posudku. Nový znalecký
posudek Ernst&Young z roku 2010 vzal za výchozí okamžik ocenění konec roku
2003. Posudek použil přístup založený na výnosech a rovněž zohlednil srovnatelné
prodejní transakce domů. V ostatních ohledech je metodika použitá společností
Ernst&Young v jejím znaleckém posudku z roku 2010 shodná s jejím předchozím
posudkem z roku 2006. Výpočet provedený ve znaleckém posudku Ernst&Young
z roku 2010 dochází k výsledku, že se odhadovaná cena za jeden byt pohybuje od
32 200 CZK do 43 200 CZK. Tento výsledek tak potvrzuje hodnotu ve výši 40 000
CZK stanovenou v prvním znaleckém posudku.

10. POSOUZENÍ OPATŘENÍ
PODMÍNKY EXISTENCE PODPORY
Ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU stanoví, že veškeré podpory poskytované v jakékoli
formě členským státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit
hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby,
jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem,
nestanoví-li Smlouvy jinak.

Aby státní opatření představovalo státní podporu, musí být kumulativně splněny čtyři
požadavky: a) jedná se o opatření státu nebo ze státních prostředků; b) opatření
zvýhodňuje příjemce na selektivním základě; c) opatření narušuje nebo může narušit
hospodářskou soutěž a d) opatření ovlivňuje nebo může ovlivnit obchod mezi
členskými státy.

11.PŘÍSLUŠNÉ STÁTNÍ OPATŘENÍ

Nejprve je nutno zdůraznit, že pro účely posouzení státní podpory je relevantní
transakcí pouze prodej menšinového podílu českého státu v OKD ve výši 45,88 %,
k němuž došlo dne 16. září 2004.

Na rozdíl od tvrzení stěžovatele (viz výše bod (37)) by nebylo správné vydělit určité
kategorie aktiv vlastněných společností OKD (např. byty) a analyzovat převod bytů
jako oddělenou transakci, protože k podobné oddělené transakci nedošlo: vlastnictví
bytů se nezměnilo, protože byty zůstaly v majetku společnosti OKD nezávisle na
prodeji akcií této společnosti. Jediným předmětem prodeje uskutečněného českým
státem byly akcie OKD jako takové, a posouzení státní podpory, které má být
provedeno, tak musí analyzovat, zda toto státní opatření splňuje kumulativní podmínky
státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

12.POŽADAVEK ZVÝHODNĚNÍ
KRITÉRIA POSOUZENÍ EXISTENCE ZVÝHODNĚNÍ
Podle ustálené judikatury evropských soudů11 a pravidel a praxe Komise v oblasti
státní podpory v rámci privatizace12 neexistuje v případě, že členský stát prodává účast
v podniku, žádné zvýhodnění, je-li chování členského státu v souladu s jednáním
soukromého prodávajícího v tržním hospodářství. Prodej neposkytuje kupci žádné
zvýhodnění, pokud prodejní cena odpovídá ceně tržní. Jedna z kumulativních
podmínek čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU pro existenci státní podpory,
tj. zvýhodnění, by tak nebyla splněna.
11 Viz např.: spojené věci C-278/92 – C 280/92, Španělsko v. Komise (Hytasa); věc T-296/97, Alitalia; věci T-
228/99 a T-233/99, WestLB v. Komise; věc T-366/00, Scott SA; věci C-328/99 a C-399/00, Italy and SIM 2
Multimedia v. Commission; věc T-358/94, Air France v. Commission.
12 XXIII. zpráva o politice hospodářské soutěže, 1993, s. 255, bod 403.
11
Pokud k prodeji akcií dochází na burze, obecně se předpokládá, že se tak děje za
tržních podmínek a bez jakéhokoliv zvýhodnění. Probíhá-li opatření obchodním
prodejem, tj. prodejem společnosti jako celku nebo jejích částí jiné společnosti, lze
předpokládat, že nedošlo k žádnému zvýhodnění, pokud mimo jiné i) majetkový podíl
je prodán v nediskriminačním, transparentním a otevřeném nabídkovém řízení
přístupném všem; ii) majetkový podíl je prodán subjektu, který předložil nejvyšší
nabídku, a iii) všichni účastníci řízení mají dostatek času a informací k řádnému
ocenění aktiv jako základu své nabídky. Všem prodejům za podmínek, jež nelze
pokládat za běžné obchodní podmínky, musí předcházet ocenění provedené
nezávislými poradci.

Jinými slovy probíhá-li privatizace státního podílu ve společnosti jejím prodejem,
slouží jako měřítko pro posouzení, zda dotčená transakce týkající se státního majetku
obsahuje zvýhodnění, skutečnost, jestli by se subjekt působící v tržním hospodářství
a postavený do podobné situace choval stejně, tj. jestli by prodal akcie společnosti za
stejnou cenu. Tato zásada byla opakovaně vysvětlována Komisí a trvale potvrzována
Evropským soudním dvorem13.

13. SOULAD PRODEJNÍ CENY AKCIÍ OKD S TRŽNÍMI PODMÍNKAMI
Komise shledává, že způsob, jakým český stát prodal svůj majetkový podíl v OKD ve
výši 45,88 %, nebyl prodejem na burze, ani nabídkovým řízením, které by splňovalo
výše uvedená kritéria otevřenosti, transparentnosti a nediskriminace. Důvodem je, že
společnosti Karbon Invest bylo poskytnuto výlučné právo vést s českým státem
jednání o prodeji, přičemž tato společnost měla jako majoritní vlastník OKD zároveň
plný přístup ke všem důležitým informacím týkajícím se OKD. Ostatní možní
investoři naopak k nabídkovému řízení přizváni nebyli a neměli plný přístup ke všem
důležitým informacím. Jeden z konkurentů, Penta Finance, přesto předložil
nevyžádanou nabídku, se kterou ovšem neuspěl. Jelikož postup prodeje nesplnil
kritérium otevřeného, transparentního a nediskriminačního nabídkového řízení,
nepotvrdil ani předpoklad, že bylo nakonec dosaženo tržní ceny.

Při absenci prodeje na burze a soutěžního nabídkového řízení musí Komise ověřit, zda
cena, za kterou český stát prodal svůj podíl akcií v OKD ve výši 45,88 %, odpovídá
tržní hodnotě tohoto menšinového podílu nebo zda by Komise měla v tomto ohledu
mít pochybnosti a zahájit formální vyšetřovací řízení.

V tomto ohledu existuje řada ukazatelů, které je možno použít pro posouzení, zda byla
prodejní cena akcií OKD ve výši 4,1 miliardy CZK v souladu s tržními podmínkami.
Komise bude v této věci tyto ukazatele posuzovat. Komise zaznamenává, že bez
ohledu na své různé metodologie směřují všechny níže popsané ukazatele
k podobnému cenovému rozpětí. Všechny ukazatele, ať už brány jednotlivě nebo
společně, skutečně naznačují, že prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK nebyla pod
tržní hodnotou podílu v OKD ve výši 45,88 %.

Pro předběžné posouzení je důležité mít na paměti, že česká vláda prodávala
menšinový podíl ve společnosti kontrolované v momentě prodeje společností Karbon
Invest. Platné předpisy EU a ČR, ani stanovy OKD neposkytovaly minoritnímu
akcionáři žádná kontrolní práva.
13 Viz poznámka pod čarou č. 11.

14. Cena akcií OKD na burze:
S přibližně 4 % akcií OKD ve vlastnictví drobných akcionářů se volně obchodovalo na
pražské Burze cenných papírů a v RM-Systému na slovenské burze. Během roku 2004
cena akcií OKD vzrostla, a to zejména v důsledku růstu cen uhlí. Konečná cena akcií
OKD, za kterou je stát prodal společnosti Karbon Invest dne 16. září 2004, byla
367,73 CZK za akcii, tj. 4,1 miliardy CZK za podíl ve výši 45,88 %. Tato cena lehce
přesahovala průměrnou cenu veřejně obchodovatelných akcií OKD za předcházejících
180 dní (348,95 CZK)14, což by u podílu ve výši 45,88 % představovalo částku
3,9 miliardy CZK.

Současně platí, že pokud jsou zvoleny kratší referenční období, např. 90 nebo 30 dní
před prodejem, nebo cena akcie v den prodeje, výsledek je mírně odlišný. Pro období
90 dnů byla průměrná cena 379,97 CZK, pro období 30 dnů byla průměrná cena 380
CZK a v den prodeje, tj. dne 16. září 2004, cena byla 380 CZK.

Komise si všímá, že ačkoli byla prodejní cena těsně pod cenami akcií, rozdíl nebyl
dostatečný, aby bylo možné považovat prodej za uskutečněný pod tržní hodnotou.
Rozdíl zůstává v rámci toho, co lze nazvat normální kolísání a zohledňuje také fakt, že
se o zamýšlený prodej zajímal tisk, což mohlo způsobit určité spekulativní nákupy.

Vzhledem k tomu, že česká vláda prodávala pouze menšinový podíl, nemohla
očekávat, že obdrží od kupujícího prémii za ovládnutí. Proto cena volně
obchodovaných akcií může být v zásadě považována za dobrý ukazatel tržní hodnoty
menšinového podílu, i když velký rozdíl v objemu předmětných akcií (4 % u volně
obchodovaných akcií oproti 45,88% menšinovému podílu) by znamenal, že obě ceny
by nutně nemusely být automaticky shodné.

Komise také posoudila postřehy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který ve
svém stanovisku ze dne 30. dubna 2004 uvedl, že vzhledem k malému objemu volně
obchodovaných akcií je jejich vypovídací hodnota omezena, protože se uskutečňuje
příliš málo transakcí, než aby bylo možné dojít ke smysluplné tržní ceně, a tato
hodnota by mohla být manipulována.

Komise je toho názoru, že vývoj ceny akcií za období 180 dní před prodejem
nevykazuje žádné znaky náhlých silných pohybů, jež by ukazovaly na manipulaci.
Příslušné období navíc podle Komise zahrnovalo 129 obchodních dnů a celkový
objem 11 244 akcií. Tato obchodní aktivita, byť omezeně, je přesto jistým ukazatelem
tržní hodnoty akcií.

Na základě těchto údajů Komise zjišťuje, že prodejní cena státního podílu v OKD ve
výši 45,88 % odpovídala v roce 2004 tržní ceně volně obchodovatelných akcií OKD.
Průměr za předcházejících 180 dnů se používá kvůli tomu, aby základem ocenění nebyla cena, která platila pouze po krátkou dobu. Období 180 dnů používá také česká Komise pro cenné papíry ke stanovení odpovídající ceny akcie při povinném vyplacení minoritních akcionářů. V tomto konkrétním případě cena akcie OKD během období 180 dní před transakcí poněkud kolísala: dne 16. března 2004 byla na úrovni 299,80 CZK a dne 16. září 2004, kdy k prodeji došlo, dosáhla akcie OKD ceny 380,00 CZK. Cena akcie dosáhla své nevyšší úrovně ve dnech 27. až 29. dubna 2004, kdy se prodávala za 410,00 CZK, a nejnižší ve dnech 17. až 19. března 2004, kdy se pohybovala na úrovni 288,00 CZK. Konečná prodejní cena dohodnutá mezi státem a společností Karbon Invest (367,73 CZK) byla lehce (3%) pod cenou akcie na burze dne 16. září 2004 (380,00 CZK). Konečná prodejní cena ale převyšovala (o 9 %) průměrnou cenu za 180 dnů (348,95 CZK).

Z následujících důvodů není tento závěr zpochybněn skutečností, že cena, kterou
společnost Karbon Invest nabídla minoritním akcionářům v březnu 2005 (viz výše)), byla téměř třikrát větší než cena, kterou zaplatila české vládě.

Za prvé,
soukromý prodávající musí své rozhodnutí založit na informacích, jež jsou k dispozici
v momentě uzavření transakce. Není důvod se domnívat, že český stát v momentě
uzavření obchodu dne 16. září 2004 mohl předvídat, kdy bude menšinový podíl
vykoupen.
Za druhé,
nabídka byla učiněna šest měsíců po uzavření transakce. Pro tržní
ohodnocení společnosti bylo v tento moment nutné vzít v úvahu několik nových
aspektů. Především se cena černého uhlí podstatně zvýšila následkem vývoje na
energetických trzích. Cena závazné nabídky minoritním akcionářům navíc není
výsledkem tržního procesu, nýbrž se musí podřídit metodologii stanovené českými
právními předpisy, jež předpokládají především schválení orgány dohledu.

15. Znalecká ocenění:

Konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK byla vyšší než úhrnná částka prvního
a druhého znaleckého posudku, na jejichž základě Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže stanovil prodejní cenu akcií na částku 3,5 miliardy CZK.

České orgány poskytly podrobné informace o metodologii, výchozích předpokladech
a údajích použitých v prvním a druhém znaleckém posudku pro určení tržní ceny
a Komise ověřila jejich přesnost. Komise se domnívá, že uvedené znalecké posudky
byly vypracovány na správném metodickém a věcném základě kvalifikovanými znalci,
kteří jednali nezávisle na jakékoli straně zapojené do transakce. Komise zaznamenává,
že český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Fond národního majetku první
a druhý znalecký posudek při stanovení prodejní ceny akcií OKD patřičně zohlednily.

Komise se proto domnívá, že znalecké posudky představují přiměřený ukazatel
prokazující, že cena za prodej podílu v OKD ve výši 45,88 % nebyla stanovena pod
tržní hodnotou.

Komise rovněž poznamenává, že ocenění P67 (viz výše bod (20)) ustavené
konkurenční společností došlo k závěru, že hodnota akcí byla v rozmezí 3,5 – 3,9
miliard CZK.

Oceňovací posudky předložené stěžovatelem (znalecký posudek KOPPREA
a znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006) nelze navíc při stanovení hodnoty
akcií OKD zohlednit. Za prvé, znalecký posudek KOPPREA (viz bod (32)) nebere
zřetel na zvláštnosti bytových domů s regulovaným nájmem oproti jednotlivým bytům
volně prodávaným na trhu. Nezohledňuje také skutečnost, že každý prodej bytů
společností OKD by podléhal uplatnění doložky o předkupním právu, která počítá s
preferenční cenou ve výši 40 000 CZK pro každého stávajícího nájemníka na
zakoupení jeho bytu, což by přinejmenším velká většina nájemníků pravděpodobně
využila. Za druhé, znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006 (viz bod (34)) vychází
z odlišného rozhodného okamžiku (tj. konce roku 2005) než skutečná transakce, k níž
došlo dne 16. září 2004.

16. Konkurenční nabídky:

Konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK byla také vyšší než nabídky ve výši
3,1 miliardy a 4,0 miliardy CZK předložené dalším (neúspěšným) účastníkem
privatizace (Penta Finance).

V tomto ohledu Komise poznamenává, že tyto konkurenční nabídky, učiněné
zkušeným investorem na základě podnikatelské úvahy, nepřekročily cenu za prodej
podílu v OKD ve výši 45,88 %.

17. NÁZOR KOMISE NA DALŠÍ OTÁZKY VZNESENÉ STĚŽOVATELEM

Ve své stížnosti stěžovatel vznesl několik otázek, jež nemají žádný dopad na uplatnění
zásady soukromého prodávajícího. Pro úplnost se Komise těmito tématy zabývá níže.

Komise podotýká, že stěžovatel zdůraznil, že byty byly neadekvátně ohodnoceny a že
tato skutečnost vyústila v prodej bytů, nebo prodej akcií OKD za cenu nižší, než je
jejich tržní hodnota. V tomto ohledu Komise zaprvé znovu uvádí (viz výše), že pro účely posouzení státní podpory je relevantní transakcí pouze prodej podílu českého státu v OKD ve výši 45,88 %, k němuž došlo dne 16. září 2004.

Komise se navíc domnívá, že by z hlediska řádné metody pro stanovení ceny akcií
společnosti a role ohodnocení jednotlivých aktiv společnosti v rámci tohoto procesu
měly být vzneseny následující připomínky. Ve skutečnosti mohou být pro stanovení
hodnoty akcií společnosti uplatněny různé metody. Většinou je rozhodným faktorem
příjem z obchodní činnosti společnosti. Pouze ve vzácných případech může být
hodnota společnosti určena jednoduchým součtem hodnot jejích jednotlivých aktiv. To
se týká situace, kdy je například společnost v likvidaci nebo když se jedná
o holdingovou společnost, což není případ OKD. Hodnota akcií OKD by tudíž
nemohla být adekvátně určena pouze součtem hodnot aktiv OKD.

Dne 6. července 2011, stěžovatel informoval útvary Komise o tom, že dne 4. března
2011 podal trestní oznámení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky
a k Policejnímu prezidiu České republiky pro podezření ze spáchání trestného činu
v souvislosti s vypracováním a použitím dvou expertních zpráv, jejichž zadavatelem
byl český stát.
Stěžovatel také poskytl dokument z 26. května 2011, v němž Policie ČR (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality v Ostravě) uvádí, že 26. května 2011 bylo v této věci zahájeno trestní řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podložil své trestní oznámení argumenty již
známými Komisi, a s ohledem na to, že trestní řízení dosud nepřineslo žádný výsledek,
a navíc vzhledem k presumpci nevinny, Komise má zato, že tato obvinění nemají
dopad na zde uvedené rozhodnutí.

Komise nakonec poznamenává, že stěžovatel ve své kritice přiměřenosti znaleckých
posudků neuvedl žádné důvody, proč by cena volně obchodovatelných akcií (viz výše) neměla řádně vyjadřovat tržní cenu akcií OKD a proč by konkurenční nabídky neměly prokazovat, že konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK nebyla pod tržní hodnotou podílu v OKD ve výši 45,88 %.

18.ZÁVĚR

Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívá, že prodej tranše akcií OKD ve výši
45,88 % českým státem vyhověl testu soukromého prodávajícího v tržním
hospodářství, a bez existence zvýhodnění nabyvatele proto neobsahuje státní podporu
ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

Pokud posuzované opatření nesplňuje jeden z kumulativních požadavků k prokázání
existence státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU
(tj. zvýhodnění), není nutno analyzovat přítomnost ostatních kumulativních podmínek.

ROZHODNUTÍ

V souladu s uvedeným Komise dochází k závěru, že prodej menšinového podílu České
republiky v OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest neobsahoval žádný prvek státní
podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Pokud tento dopis obsahuje důvěrné informace, které by neměly vejít ve známost třetím
stranám, informujte o tom prosím Komisi do patnácti pracovních dnů od data doručení. Pokud
Komise nedostane odůvodněnou žádost v této lhůtě, bude předpokládat, že souhlasíte s tím,
aby s ním byly seznámeny třetí strany, a se zveřejněním plného znění dopisu v závazném
znění na internetových stránkách na adrese:
http://ec.europa.eu/eu_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm.

Vaše žádost musí být zaslána doporučeným dopisem nebo faxem na adresu Generálního
ředitelství pro hospodářskou soutěž:

European Commission
Directorate-General for Competition
State Aid Greffe
Rue Joseph II, 70
B-1049 Brussels
Fax: +32-2-296 12 42

Žádáme Vás, abyste ve veškeré korespondenci uváděli název a číslo věci.

S úctou,
za Komisi

Joaquín ALMUNIA
Místopředseda

Posudek z roku 2009

Právní rozbor privatizace OKD s důrazem
na majetkovou část OKD tvořící bytový fond

Úvod

Předkládaný právní rozbor se týká okolností souvisejících s privatizací OKD, zejména bytového fondu OKD. Vlastní právní rozbor je pro přehlednost dělen do několika částí, které jsou chronologicky řazeny podle dílčích určujících etap privatizace OKD, kdy začátek privatizace je datován r. 1990 a konec r. 2004.

V rozboru použité zkratky mají následující význam:
AKCIE Akciový podíl 45,8831% ve společnosti OKD, a.s., který byl na podkladě usnesení vlády ČR č. 264 ze dne 23.3.2004 a usnesení vlády ČR č. 904 ze dne 15.9.2004 privatizován
BYTY Soubor 43 759 bytů nacházejících se v 5 477 bytových domech v Moravskoslezském kraji, které byly součástí majetku OKD, a.s. (původně součástí majetku OKD), a to její neprodukční částí
FNM Fond národního majetku ČR
KUPUJÍCÍ Obchodní společnost KARBON INVEST, a.s., se sídlem Kladno, Víta Nejedlého 1575, IČ: 25691431, která byla zrušena, přičemž nástupnickou společností je RPG INDUSTRIES SE, reg. č. SE 1, se sídlem na adrese Neocleous Building, 199 Arch. Makarios Avenue, 3030, Limassol, Kyperská republika
KARBON INVEST Obchodní společnost KARBON INVEST, a.s., se sídlem Kladno, Víta Nejedlého 1575, IČ: 25691431
OKD Ostravsko-karvinské doly se sídlem v Ostravě, státní podnik
OKD, a.s. Obchodní společnost OKD, a.s., IČ: 00002593 (v současnosti již neexistující společnost, která zanikla realizací projektu rozdělení)
RPG Byty Obchodní společnost RPG Byty, s.r.o. (dříve RPG RE Residential, s.r.o.), se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, PSČ 701 97, IČ: 277 69 127, která vznikla rozdělením zanikající společnosti OKD, a.s., na základě projektu rozdělení a smlouvy o rozdělení ze dne 22.5.2006, na podkladě které došlo k „vyčlenění“ BYTŮ z majetku OKD , a.s., do majetku nově vzniklé společnosti
ÚOHS Úřad na ochranu hospodářské soutěže ČR
Znalecký posudek Znalecký posudek vypracovaný společností VOX CONSULT, s.r.o., a Komerční bankou, a.s., zabývající se oceněním majetku OKD, a.s., pro účely privatizace AKCIÍ v roce 2004

A/ Posouzení právního charakteru BYTŮ (právních vztahů týkajících se BYTŮ)

Posouzením právního charakteru BYTŮ se pro účely tohoto rozboru rozumí zejména posouzení, do jaké legislativně upravené kategorie bytů předmětné BYTY spadaly (resp. spadají) a dále pak, která z organizačních jednotek státu eventuelně organizací, byla příslušná k hospodaření s BYTY (popřípadě je vlastnila) podle právních předpisů platných před rokem 1989, resp. podle právních předpisů platných ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“).

Z dokumentů vztahujících se k několika BYTŮM, které má zpracovatel tohoto právního rozboru k dispozici, lze usuzovat, že se v právní terminologii platné před rokem 1989 jednalo o tzv. podnikové byty , přičemž právo hospodaření k předmětným BYTŮM vykonával OKR Správa Sídlišť, k.p., Ostrava, závod bytového hospodářství (později Ostravskokarvinské doly, koncern Ostrava). Z výpisu z katastru nemovitostí týkajícího se jednoho z bytových domů sice plyne, že na počátku, určitou dobu po výstavbě, vykonávaly právo hospodaření k tomuto majetku národní výbory, neboť se pravděpodobně jednalo o byty vystavěné v rámci státní bytové výstavby, nicméně následně přešel tento majetek do koncernového podniku Ostravsko-karvinských dolů a národní výbory pak následně již „pouze“ rozhodovaly podle zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, a podle ust. § 154 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění, o přidělování těchto bytů jednotlivým fyzickým osobám (žadatelům dle zákona č. 41/1964 Sb.).

Z výše uvedeného lze tak učinit dílčí závěr spočívající v tom, že před rokem 1989 příslušelo právo hospodaření k předmětným BYTŮM Ostravsko-karvinským dolům, státní podnik (OKD) . Tento dílčí závěr však bez dalšího nelze aplikovat na všech cca 43 759 bytů, neboť zpracovatel tohoto rozboru neprověřoval původ všech těchto jednotlivých bytů, resp. bytových domů.

Pokud se jedná o transformaci právního pojmu „podnikový byt“, resp. transformaci právního pojmu „osobního užívání podnikového bytu“ do stávající právní úpravy, tak podmínky této transformace určuje zákon č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, který v přechodných ustanoveních ke změnám občanského zákoníku účinným ke dni 1.1.1992 stanovil v § 871 odst. 4, že „Osobní užívání bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků organizace (tzv. podnikové byty – pozn. autora) se mění na nájem služebního bytu, pokud tyto byty splňují kriteria stanovená zákonem pro služební byty; pokud tyto podmínky nejsou splněny, mění se takové osobní užívání na nájem“. Kriteria pro služební byty byla stanovena zákonem č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník (dále jen „zákon č. 102/1992 Sb.“). Konkrétně kriteria služebních bytů upravuje ustanovení § 7 tohoto zákona, podle jehož odst. 1 platí, že

„Služební byty jsou:
a) byty v domech a jiných objektech určené pro ubytování osob, které mají v těchto bytech bydlet ze služebních důvodů proto, že by jinak byl ohrožen provoz objektů nebo znemožněn výkon jejich zaměstnání,
b) byty ve vlastnictví nebo v nájmu právnických a fyzických osob, které slouží k ubytování jejich pracovníků, a rovněž byty v domech ve vlastnictví nebo v nájmu právnických a fyzických osob, které slouží k ubytování jejich pracovníků,
c) byty ozbrojených složek, za něž se považují byty v domech výhradně určených pro ubytování vojáků z povolání a občanských pracovníků vojenské správy, pracovníků federálního ministerstva vnitra, ministerstva vnitra České republiky a příslušníků Federálního policejního sboru, vojsk federálního ministerstva vnitra, Federální bezpečnostní informační služby, Sboru hradní policie, Policie České republiky a Sboru nápravné výchovy České republiky.“

podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení platí, že

„Smlouvu o nájmu služebního bytu uvedeného v odstavci 1 písm. a) a b) lze uzavřít, jestliže se nájemce zavázal zajišťovat práce, na které je nájem tohoto bytu vázán.“

Z dikce citovaného ustanovení § 7 zákona č. 102/1992 Sb. vyplývá, že pokud by na předmětné BYTY mělo být pohlíženo jako na byty „služební“ bylo by nutné, aby byla splněna některá z podmínek uvedených v § 7 odst. 1 písm. a) až c) tohoto zákona a zároveň, pokud by mělo dojít k platnému uzavření smlouvy o nájmu služebního bytu v případě služebních bytů definovaných v ust. § 7 odst. 1 písm. a) a b), musel by se nájemce zavázat, že bude zajišťovat pro pronajímatele práce, na které bude nájem tohoto bytu vázán.

V případě předmětných BYTŮ lze vyloučit možnost, že by se mohlo jednat o byty definované v ust. § 7 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 102/1992 Sb. Pokud se jedná o definiční vymezení služebních bytů dle ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 102/1992 Sb., pak vzhledem k tomu, že ke dni účinnosti tohoto zákona (1.1.1992) byly již BYTY majetkem OKD, a.s., (tedy byly ve vlastnictví právnické osoby, k tomu viz část B tohoto rozboru) bylo by pro stoprocentní posouzení skutečnosti, zda nedošlo k naplnění této definice služebního bytu, vždy nutné u každého jednotlivého bytu zkoumat, zda tento byt k 1.1.1992 (i) sloužil k ubytování pracovníků OKD, a.s. (nájemce byl zároveň zaměstnancem OKD, a.s.) a zároveň, pokud za kriterium služebního bytu ve smyslu ust. § 871 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, budeme považovat rovněž obsah ust. § 7 odst. 2 zákona č. 102/1992 Sb., (ii) smlouva o nájmu takového bytu obsahuje závazek nájemce zajišťovat práce, na které je nájem tohoto bytu vázán.

Splnění obou z výše uvedených podmínek nepřipadá podle našeho názoru v případě většiny bytů za možné, nicméně rovněž podle našeho názoru nejsou vyloučeny ty případy, kdy ať už před r. 1992, tak po dni účinnosti zákona č. 102/1992 Sb., došlo k uzavření nájemní smlouvy na služební byt, přičemž taková nájemní smlouva již závazek nájemce zajišťovat práce ve výše uvedeném smyslu obsahuje.

I v tomto případě by však musela být v eventuelním soudním sporu zohledněna ta skutečnost, že stávajícím vlastníkem předmětných BYTŮ (vzhledem k okolnostem podrobně popsaným v části D tohoto rozboru) je společnost RPG Byty, vůči níž zcela jistě žádný ze stávajících nájemců předmětných bytů nemá a ani nemůže mít platně sjednán závazek zajišťovat pro tuto společnost jakékoliv práce, a tudíž žádný z BYTŮ v majetku RPG Byty již není služebním bytem (s výjimkami uvedenými výše, tedy kdy by šlo o byty, které slouží k ubytování pracovníků RPG Byty a nájemce tohoto bytu se zavázal zajišťovat práce, na které je nájem tohoto bytu vázán, a to v souladu s § 7 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona č. 102/1992 Sb.). Tudíž současný majitel BYTŮ nemůže uplatnit výpovědní důvod týkající se služebního bytu a naopak by měl respektovat příslušná ustanovení občanského zákoníku týkající se běžného nájmu bytu, ať už se jedná o práva a povinnosti nájemce a pronajímatele, tak o podmínky výpovědi z bytu, přechodu nájmu, výměn bytů, postupné deregulace nájemného atd.

Pro úplnost této části rozboru je pak nutné dodat, že předmětné BYTY nejsou doposud samostatným jednotkami ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům (zákon o vlastnictví bytů), tedy nejsou samostatně evidovány v katastru nemovitostí.

Dílčí závěr k části rozboru A/:

• Z výše uvedeného dle našeho názoru vyplývá, že předmětné BYTY byly podle právní úpravy platné a účinné před rokem 1989 byty podnikovými, a to ve smyslu ust. § 66 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, a náležely do osobního užívání jednotlivých fyzických osob podle ust. § 150 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění.
• Právo osobního užívání BYTŮ bylo s účinností od 1.1.1992 zákonem č. 509/1991 Sb. transformováno na nájem podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, přičemž nejsou vyloučeny výjimky spočívající ve vzniku nájmu služebního bytu dle zákona č. 102/1992 Sb., když i v případě těchto výjimek došlo ke dni převodu BYTŮ do vlastnictví společnosti RPG Byty k transformaci na „běžný“ nájem.

B/ Právní posouzení okolností souvisejících se založením společnosti OKD, a.s., z pohledu převodu BYTŮ v rámci majetku OKD

Rozhodnutím č. 208/1990 ministra hospodářství ČSFR Vladimíra Dlouhého, č.j. 1804/401 ze dne 29.12.1990 byl s odkazem na ust. § 22 písm. b) a ust. § 28 odst. 1 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, (dále jen „zákon o státním podniku“) a ust. § 15 a násl. zákona č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech, (dále jen „zákon o akciových společnostech“) zrušen bez likvidace státní podnik Ostravsko-karvinské doly a k témuž datu (1.1.1991) byla zřízena akciová společnost Ostravsko-karvinské doly (OKD, a.s.). Do nově vzniklé akciové společnosti byl vložen veškerý majetek zrušovaného státního podniku, tedy včetně bytového fondu tvořeného předmětnými BYTY.

Podle § 28 odst. 1 zákona o státním podniku v rozhodném znění platilo, že „při zrušení podniku bez likvidace za podmínek stanovených tímto zákonem může zakladatel hmotný majetek zrušeného podniku jako celek vložit do akciové společnosti, popřípadě jej smluvně převést do vlastnictví jiné právnické či fyzické osoby. Spolu s tímto majetkem přecházejí na nabyvatele práva a povinnosti zrušeného podniku“. S ohledem na skutečnost, že OKD byla pouze organizací vykonávající právo hospodaření k předmětným BYTŮM, avšak tyto BYTY ji nebyly svěřeny jako majetek určený k výkonu jejího předmětu činnosti (později podnikání), když lze předpokládat, že se alespoň v případě většiny bytů nepodílela na jejich výstavbě vlastními volnými prostředky ve smyslu ust. § 25 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, je možné vyslovit pochybnost, zda vložení předmětných BYTŮ jako součást majetku do vznikající společnosti OKD, a.s., bylo v souladu s citovaným ust. § 28 odst. 1 zákona o státním podniku, který umožňuje vložit do zřizované akciové společnosti pouze majetek zrušovanému státnímu podniku původně náležející.

Pro úplnost pak uvádíme, že z pohledu současné právní úpravy dané zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, by vložení bytového fondu do zřizované akciové společnosti bylo považováno rovněž za rozporné se zákonem, neboť podle stávající právní úpravy platí, že „Nepeněžitým vkladem může být jen majetek, jehož hospodářská hodnota je zjistitelná a který může společnost hospodářsky využít ve vztahu k předmětu podnikání.“ (§ 59 odst. 2 obchodního zákoníku). Z pohledu dnešní právní úpravy by tak vložení BYTŮ do zakládané akciové společnosti nebylo možné. Dřívější zákon o akciových společnostech upravující mj. vznik akciových společností však žádnou obdobnou úpravu neobsahoval.

V této souvislosti je důležité upozornit na to, že v obdobném případu při privatizaci bytů v Severočeském hnědouhelném revíru vláda postupovala odlišně než v případě bytů OKD, neboť schválila zařazení majetku původních důlních podniků do privatizace, přičemž bytový fond byl z tohoto majetku vyňat a nebyl vložen do nově vzniklé Mostecké uhelné společnosti, a.s. (zakladatelská listina ze dne 12.10.1993), protože tam podle stanoviska vlády nepatřil z toho důvodu, že nebyl určený k podnikání této společnosti.

V souvislosti s vložením BYTŮ jako součásti majetku do zřizované akciové společnosti OKD, a.s., je třeba dále zodpovědět otázku, zda tento úkon nebyl v rozporu, resp. v kolizi s později přijatým zákonem č. 172/1991 Sb.
Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona platí, že
„Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě Praze též na městské části, pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.“
Podle § 3 odst. 1 téhož zákona pak platí, že
„Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí obytné domy a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, jestliže splňují tyto podmínky:
a) jsou v jejich katastrálních územích,
b) jsou ve vlastnictví České republiky,
c) právo hospodaření k nim náleží organizacím, u nichž na okresní úřady, obce a v hlavním městě Praze též na městské části přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace,
d) nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2.“

Jak již bylo uvedeno výše v dílčím závěru v části A tohoto rozboru, před rokem 1989 (resp. rovněž ke dni 23.11.1990 – viz § 1 zákona č. 172/1991 Sb.) vykonával k předmětným BYTŮM právo hospodaření OKD a nikoli národní výbory. Z tohoto důvodu tak nedošlo k přechodu BYTŮ do vlastnictví obcí podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. K přechodu předmětných BYTŮ do vlastnictví obcí pak nedošlo ani podle citovaného ust. § 3 téhož zákona, neboť nebyla naplněna podmínka uvedená pod písm. c) tohoto ustanovení, když státní podnik OKD nebyl organizací, u níž by funkce zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tento podnik přešla na okresní úřad či obec.

V neposlední řadě se je nutné v souvislosti s vložením BYTŮ jako součásti majetku do zřizované akciové společnosti OKD, a.s., zabývat posouzením kolize tohoto úkonu s ust. § 14 zákona č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům . Podle tohoto zákonného ustanovení platilo, že
„Byt v domě, který je ve vlastnictví státu, může občan nabýt koupí; prodat takový byt možno jenom tehdy, jestliže se současně odprodávají všechny byty v domě. Jde-li o byty, které jsou v osobním užívání, mohou je nabýt jen jejich uživatelé. Další podmínky, za kterých možno byty v osobním užívání prodat, stanoví vláda.“ Toto zákonné ustanovení podle našeho názoru nepřipouštělo jakoukoliv výjimku z pravidla, které stanovilo, že byt, který je v osobním užívání, může nabýt jen jeho uživatel. V posuzovaném případě podle našeho názoru došlo k porušení tohoto pravidla, neboť BYTY, které byly, jak již bylo uzavřeno výše, jako podnikové byty v osobním užívání jednotlivých fyzických osob, byly převedeny do majetku zřizované akciové společnosti OKD, a.s.

Dílčí závěr k části rozboru B/:

• Rozhodnutím č. 208/1990 ministra hospodářství ČSFR spočívajícím mj. ve vložení BYTŮ do zřizované akciové společnosti OKD, a.s., při současném zrušení státního podniku OKD bylo podle našeho názoru porušeno:
a) ust. § 28 odst. 1 zákona o státním podniku, když do zřizované akciové společnosti byl vložen majetek, který zrušovanému státnímu podniku v podstatě nenáležel. Jinými slovy k převodu BYTŮ z majetku státu nemuselo dojít, neboť předmětné BYTY nebyly součástí majetku zrušovaného státního podniku.
b) ust. § 14 zákona č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, když předmětné BYTY byly z vlastnictví státu převedeny ve prospěch akciové společnosti a nikoliv ve prospěch uživatelů těchto bytů, jak stanovil zákon č. 52/1966 Sb.
• K přechodu BYTŮ z vlastnictví státu podle zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obcí podle našeho názoru nedošlo.

C/ Právní posouzení okolností souvisejících s privatizací společnosti OKD, a.s., na základě rozhodnutí Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR ze dne 11.10.1993

OKD, a.s., byla vládou ČR zařazena do 2. vlny privatizace podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, v platném znění. Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR vydalo dne 11.10.1993 rozhodnutí č.j. 630/2150/631/93 podle § 10 zákona č. 92/1991 Sb., kterým rozhodlo o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání akciové společnosti Ostravsko-karvinské doly, a.s. Privatizace se uskutečnila na základě privatizačního projektu č. 40017 zpracovaného vedením podniku OKD, a.s. Vzhledem k tomu, že došlo k privatizaci majetkové účasti státu na podnikání akciové společnosti, která v tuto chvíli vlastnila i předmětné BYTY, nejednalo se o privatizaci těchto BYTŮ nebo bytových domů, ale o privatizaci akcií společnosti, která předmětné BYTY a bytové domy vlastnila.

Na základě výše uvedeného rozhodnutí byla část akcií OKD, a.s., privatizována kupónovou metodou (40%), část bezúplatnými převody na 12 obcí v regionu (Havířov, Horní Suchá, Doubrava, Orlová, Stonava, Ostrava, Petřvald, Paskov, Staříč, Albrechtice, Český Těšín – 3%), část byla převedena na RIF (Restituční investiční fond – 3%), přičemž rozhodující podíl si ponechal FNM (cca 52%).

Přesto, že původně si ponechal většinový podíl stát, který prostřednictvím FNM vlastnil většinu akcií, došlo k tomu, že stát v r. 1997 ztratil v OKD, a.s., majoritu, a to v důsledku snížení základního jmění. Zároveň došlo ke koncentraci akcií OKD, a.s., v jedněch rukou nákupem od drobných akcionářů (společnost Prosper Trading spol. s.r.o. podnikatele Stanislava Prose). Rozhodující moment pro získání majority v OKD, a.s., byl nákup akcií od obcí (viz výše) a od RIF – Restitučního investičního fondu. V roce 1998 pak tento většinový podíl akcií získali Viktor Koláček, Petr Otava a Jan Przybyla, resp. jimi vlastněná společnost KARBON INVEST se stala většinovým vlastníkem akcií OKD, a.s.

Následně probíhalo od r. 2003 trestní stíhání Viktora Koláčka, Petra Otavy a Jana Przybyly pro podezření z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku, které bylo zahájeno na základě oznámení týkajícího se údajně nevýhodných smluv uzavřených mj. mezi společnostmi KARBON INVEST a OKD, a.s. Toto trestní stíhání bylo posléze zastaveno.

Dílčí závěr k části rozboru C/:

• Z hlediska účelu tohoto právního rozboru zaměřeného na problematiku BYTŮ, které vlastnila společnost OKD, a.s., výše uvedené skutečnosti nejsou právně relevantní. Nicméně lze konstatovat, že ztrátou majority státu ve společnosti OKD, a.s., ztratil stát svůj rozhodující vliv i na to, jaký další osud budou mít předmětné BYTY, které byly vloženy do společnosti OKD, a.s., rozhodnutím ministra hospodářství ČSFR, které bylo v rozporu s tehdejšími právními předpisy (viz dílčí závěry k části B tohoto rozboru).

D/ Právní posouzení okolností souvisejících s privatizací majetkové účasti státu ve společnosti OKD, a.s. (45,8831% akcií na základním kapitálu společnosti OKD, a.s.) metodou přímého prodeje vybranému nabyvateli KARBON INVEST

Vláda ČR usnesením č. 1127 ze dne 12.11.2003 rozhodla o zahájení exkluzivních jednání se společností KARBON INVEST za účelem předložení nabídky na získání 45,8831% akcií společnosti OKD, a.s., které vlastnil FNM. Právní služby pro stát v souvislosti s touto privatizací poskytovala advokátní kancelář Allen & Overy, přičemž zpracování ocenění majetkového akciového podílu FNM ve společnosti OKD, a.s., provedly společně Komerční banka, a.s., a VOX CONSULT, s.r.o. Dne 17.2.2004 byla podepsána mezi FNM a společností KARBON INVEST dohoda o exkluzivitě.

Usnesením vlády ČR č. 264 ze dne 23.3.2004 bylo rozhodnuto o privatizaci majetkové účasti státu ve společnosti OKD, a.s., člen koncernu KARBON INVEST, která byla v držení FNM, přímým prodejem vybranému nabyvateli – společnosti KARBON INVEST. Procentní podíl prodávaných akcií na základním kapitálu společnosti OKD, a.s., podle tohoto usnesení činil 45,8831 % (k okolnostem ztráty majority státu ve společnosti OKD, a.s., resp. k okolnostem týkajícím se „privatizace“ zbývajících akcií této společnosti viz část C tohoto rozboru). Kupní cena za všechny prodávané akcie stanovená v tomto usnesení činila 2,25 mld. Kč. V tomto usnesení nejsou obsaženy žádné podmínky týkající se bytového fondu, který je v majetku OKD, a.s.

Po vydání tohoto rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu ve společnosti OKD, a.s., uložil místopředseda vlády a ministr financí Mgr. B. Sobotka dopisem ze dne 2.4.2004 FNM z důvodu zabezpečení nakládání s bytovým fondem společnosti OKD, a.s., postupem, který se odrazil v jeho znaleckém ocenění, aby FNM do konečné verze Smlouvy o koupi AKCIÍ doplnil závazky kupujícího týkající se bytového fondu.

Ve Smlouvě o koupi AKCIÍ , která byla podepsaná smluvními stranami (FNM a KARBON INVEST) dne 8.4.2004 byly závazky kupujícího formulovány v článku 8.6 Zachování bytového fondu:
Kupující se zavazuje, že po dobu trvání doby omezení (do 1.5.2009) zajistí, že OKD, a.s. (která v té době vlastnila bytový fond – pozn. autora)
1) bude spravovat a udržovat bytový fond ve vlastnictví OKD, a.s.,
2) veškeré výnosy z bytového hospodářství budou použity na úhradu výdajů spojených s bytovým hospodářstvím,
3) nepřevede bytové domy, případně bytové jednotky na třetí osobu, s výjimkou nejvýše 5% z celkového počtu bytů v souvislosti s běžným hospodařením, nebo s výjimkou případného prodeje bytových jednotek dosavadním nájemcům, a to za kupní cenu, která byla použita při ocenění neprodukční části majetku OKD; současně tato cena bude přiměřená a obvyklá ve srovnání s kupní cenou obdobných bytů převáděných v daném místě a čase z vlastnictví státu, krajů obcí do vlastnictví dosavadním nájemcům,
4) po uplynutí trvání doby omezení, a to bez jakéhokoliv časového omezení tohoto závazku, se kupující zavazuje v případech převodu vlastnictví bytových jednotek, které jsou v současné době ve vlastnictví společnosti, či které v budoucnu vzniknou prohlášením vlastníka bytových domů, přednostně nabízet bytové jednotky současným nájemcům, pokud jsou fyzickými osobami, v souladu s § 22 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v platném znění, přičemž kupní cena bude stanovena obdobným způsobem jako po dobu trvání omezení; tento závazek se neuplatní v případě, že nájemce návrh na převod bytové jednotky ve lhůtě stanovené zákonem o vlastnictví bytů nevyužije.“

Smlouva o koupi AKCIÍ uzavřená dne 8.4.2004 byla uzavřena s odkládací podmínkou, a to vydání pravomocného rozhodnutí ÚOHS, že realizací převodu majetkové účasti státu na společnost KARBON INVEST nedojde k poskytnutí zakázané veřejné podpory nabyvateli. Dne 30.4.2004 vydal ÚOHS rozhodnutí k žádosti o výjimku ze zákazu veřejné podpory, kterým výjimku související s privatizací společnosti OKD, a.s., ve formě prodeje majetkové účasti státu o podílu 45,8831% akcií společnosti KARBON INVEST za kupní cenu ve výši 2,25 mld. Kč nepovolil. Tím byla znemožněna realizace rozhodnutí o privatizaci vydaného usnesením vlády č. 264 z 23.3.2004.

Po vstupu ČR do EU dne 14.5.2004 předložila společnost KARBON INVEST novou cenovou nabídku ve výši cca 3,41 mld. Kč. Znovu o privatizaci majetkové účasti státu ve společnosti OKD, a.s., metodou přímého prodeje vybranému nabyvateli KARBON INVEST rozhodla vláda usnesením č. 904 ze dne 15.9.2004, v němž kupní cena akcií byla stanovena na 4,1 mld. Kč a v němž už byly obsaženy podmínky týkající se zachování bytového fondu, a to podmínky viz výše ad 1)-3). Podmínka 4) v usnesení obsažena nebyla, což ovšem neznamená, že všechny výše uvedené čtyři podmínky ohledně zachování bytového fondu, které byly zahrnuty do Smlouvy o koupi AKCIÍ z 8.4.2004, nebyly zahrnuty do nové Smlouvy o koupi AKCIÍ, kterou uzavřel FNM s KUPUJÍCÍM dne 16.9.2004.

S těmito čtyřmi podmínkami týkajícími se bytového fondu koresponduje také prohlášení společnosti KARBON INVEST k otázce bytů ve vlastnictví OKD, a.s., zveřejněné dne 17.2.2005, v němž tato společnost seznámila veřejnost se závazky, které jí ukládá usnesení vlády č. 904 z 15.9.2004 a jež jsou zakotveny i ve smlouvě s FNM. V tomto prohlášení společnost KARBON INVEST uvádí:
„1. Společnost OKD nesmí až do 1.5.2009 prodat bytové domy, které vlastní, třetí osobě, s výjimkou prodeje stávajícím nájemníkům. Výjimka z tohoto omezení se vztahuje na 5 procent bytového fondu.
2. Při prodeji bytu nájemníkům po dobu trvání moratoria je pro OKD závazná nabídková cena v rozpětí 30 až 50 tis. Kč.
3. V případě prodeje bytu i po skončení pětileté lhůty mají nájemníci předkupní právo k bytu za stejných podmínek, tj. za cenu nejvýše 50 tis. Kč.
4. Při prodeji celých bytových domů po uplynutí pětileté lhůty je KARBON INVEST povinen zajistit, aby byly nemovitosti prodány i se závazkem zachování předkupního práva k bytu ve prospěch nájemníků za uvedených cenových limitů.
Společnost KARBON INVEST si je plně vědoma veškerých závazků, jež pro ni ze smlouvy s Fondem národního majetku vyplývají, a v žádném případě nehodlá zavdat nejmenší příčinu k pochybnostem o jejich dodržení.
Společnost KARBON INVEST zároveň dlouhodobě preferuje, aby byty, jejichž vlastníkem je v současné době OKD, v budoucnu získali do osobního vlastnictví lidé, kteří v nich bydlí. Aby k tomu byly vytvořeny podmínky, je rozhodnuta zahájit projekt financování koupě bytů pro jejich nynější nájemníky. Součástí projektu bude finanční, pojišťovací, právní a další související pomoc lidem, jejichž majetkové poměry by jim za normálních podmínek neumožňovaly bezproblémově zvládnout proces koupě nemovitosti. Tento projekt si vyžádá několikaleté přípravy a jeho součástí bude i plán investic do bytového fondu, jehož stav je značně rozdílný, včetně bytů na hranici obyvatelnosti.“

Obdobná prohlášení vydávala v roce 2005 nejen společnost KARBON INVEST, ale také její spolumajitel Zdeněk Bakala (který vzápětí poté, kdy stát převedl svůj podíl OKD, a.s., na společnost KARBON INVEST, tuto společnost spolu s investiční skupinou RPG INDUSTRIES odkoupil, přičemž stát nebyl informován při přípravě privatizace, že dojde ke změně majitelů společnosti KARBON INVEST a že z této společnosti původní majitelé Viktor Koláček, Petr Otava a Jan Przybyla odcházejí), např. prohlášení zveřejněné v ČTK a v České televizi dne 8.2.2005 nebo rozhovor Zdeňka Bakaly v Press klubu na Frekvenci 1 dne 27.10.2005.

Společnost KARBON INVEST jako jediný akcionář při výkonu působnosti valné hromady společnosti OKD, a.s., rozhodla o zrušení této společnosti bez likvidace, a to rozdělením se založením nových společností a rozdělením sloučením . V souvislosti s realizací projektu rozdělení společnosti OKD, a.s., se založením nových společností byla založena mj. nová společnost s názvem RPG RE Residential (změna názvu na RPG Byty) zapsaná do obchodního rejstříku dne 31.5.2006, na kterou realizací projektu rozdělení přešly předmětné BYTY.

Společnost RPG Byty, která předmětné BYTY vlastní, však v současné době opakovaně proklamuje, že BYTY nehodlá prodávat nájemcům, ale naopak, že je hodlá komerčně využívat.

Dílčí závěr k části rozboru D/:

• Z hlediska právního posouzení charakteru závazků ohledně zachování bytového fondu, které KUPUJÍCÍ převzal v souladu s usnesením vlády ČR č. 904 z 15.9.2004 Smlouvou o koupi AKCIÍ uzavřenou mezi KUPUJÍCÍM a FNM dne 16.9.2004, lze konstatovat, že jde o závazky KUPUJÍCÍHO, který má zajistit plnění závazků ze strany společnosti OKD, a.s., a tyto závazky jsou dohodnuty smluvními stranami ve prospěch třetích osob, tj. nájemců předmětných BYTŮ (analogicky dle ust. § 50 občanského zákoníku).
• Pro zjištění obsahu Smlouvy o koupi AKCIÍ je možný postup dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Da/ Právní posouzení privatizace majetkové účasti ČR ve společnosti OKD a.s. z hlediska možného porušení zákazu poskytnutí veřejné podpory podle čl. 87 a 88 Smlouvy o založení Evropských společenství

Pokud se jedná o definiční vymezení zákazu veřejné podpory, tak podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o založení ES platí, že „Podpory poskytované v jakékoliv formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž, tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak“. Veřejnou podporou se tak ve shodě s výše uvedeným rozumí mj. rovněž prodej majetku „veřejného vlastníka“ za cenu nižší než tržní, tedy za cenu nižší než v místě a čase obvyklou.

K danému případu považujeme za potřebné v prvé řadě konstatovat, že ačkoliv byly v posuzovaném případě předmětem převodu z majetku státu ve prospěch KUPUJÍCÍHO AKCIE, je nutné podle našeho názoru při posouzení skutečnosti, zda převod AKCIÍ nemohl založit nepovolenou veřejnou podporu, analogicky použít obecná stanoviska Evropské komise a ÚOHS ve věci privatizace bytového fondu z majetku „veřejného“ vlastníka (stát, kraj, obec a jimi založené organizace) do vlastnictví soukromých osob . Argumentem pro použití této analogie je ta skutečnost, že výsledná hodnota majetku OKD, a.s., stanovená znaleckým ústavem VOX CONSULT, s.r.o., a Komerční bankou, a.s., pro účely privatizace majetkové účasti státu v této společnosti byla z podstatné části tvořena neprodukční částí OKD, a.s. (za neprodukční část OKD, a.s., se považují BYTY), a to i přesto, že jeden byt byl ohodnocen paušální částkou pouze ve výši 40.000,- Kč.

Ve stručnosti lze uvést, že podle výše zmíněných stanovisek ve věci privatizace bytového fondu, je k zamezení střetu s komunitárním právem v oblasti zákazu veřejné podpory vždy nutné prodej bytových domů (a to i právnickým osobám založeným nájemníky privatizovaných bytových domů) realizovat za tržní cenu (tj. cenu v místě a čase obvyklou) eventuelně za cenu s podporou de minimis ve smyslu Nařízení Komise č. 1998/2006 ze dne 15.12.2006 (resp. Nařízení Komise č. 69/2001 ze dne 12.1.2001) nepřekračující v průběhu tří fiskálních roků částku 200.000 EUR (resp. 100.000 EUR) ve prospěch jednoho subjektu.

V daném případě nebyl prodej majetkové účasti státu ve společnosti OKD, a.s., prováděn na základě transparentního výběrového řízení, které by bylo založeno na nediskriminačním přístupu, když prodej byl prováděn na základě omezené procedury – exkluzivity, resp. na podkladě rozhodnutí o privatizaci vydaného podle § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Pro tento případ musí výsledná kupní cena odpovídat ceně tržní, stanovené znaleckým posudkem tak, aby nebyla kupujícímu poskytnuta výhoda ve formě nepřiměřené slevy na prodávaném majetku.

Znalecké ocenění privatizované majetkové účasti v případě neprodukční části OKD, a.s., vycházelo z metody porovnání transakcí, a to porovnáním s podobným prodejem cca 2000 podnikových bytů v Třinci za paušální cenu 40.000,- Kč za bytovou jednotku, a to bez ohledu na pohledávky, závazky nebo jiné finanční problémy, které se těchto bytů týkaly. Tato cena však není nikterak reprezentativní, neboť tržní cena obdobných bytů v daném místě a čase byla v r. 2004 cca 414.000 Kč (jde o průměrnou tržní cenu bytu průměrné velikosti 55m² v lokalitách Ostrava-město, Karviná, Frýdek-Místek v r. 2004 – zdroj ČSÚ ). Při započtení až 100% opotřebení bytu byla tržní cena cca 320.000 Kč (dle zdroje ČSÚ), a pokud je navíc zohledněna skutečnost, že byt je zatížen nájemním vztahem na dobu neurčitou, byla tržní cena minimálně cca 176.000 Kč (při snížení tržní ceny o až 45%, což u řady bytových jednotek není nutné kalkulovat vzhledem k uzavřeným nájemním smlouvám k bytu na dobu určitou).

Hodnota neprodukční části společnosti OKD, a.s., určená Znaleckým posudkem pro účely privatizace, která se promítla do určení ceny za privatizované AKCIE, nebyla hodnotou tržní, neboť neprodukční část OKD, a.s., byla oceněna pouze na 1.750.360.000 Kč (40 tis. Kč za bytovou jednotku x 43.759 bytových jednotek), když v případě tržního ocenění by musela být oceněna na 18.116.226.000 Kč, resp. 14.002.880.000 Kč, minimálně však 7.701.584.000 Kč (průměrná tržní cena za bytovou jednotku 414 tis. Kč, resp. 320 tis. Kč, minimálně 176 tis. Kč x 43.759 bytových jednotek). V těchto cenách navíc nejsou zahrnuty např. i ceny nebytových prostorů v bytových domech, ceny ubytoven a hotelů, které byly také součástí neprodukční části majetku společnosti OKD, a.s., a ceny pozemků pod bytovými domy.

Vzhledem k tomuto tak již v okamžiku rozhodnutí o privatizaci AKCIÍ v roce 2004, resp. ke dni uzavření Smlouvy o koupi AKCIÍ dne 16.9.2004 mohlo podle našeho názoru dojít k nedovolené veřejné podpoře, a to minimálně ve výši součtu rozdílů průměrné ceny bytových jednotek stanovené ve Znaleckém posudku vypracovaném pro účely privatizace a reálné průměrné tržní ceny bytových jednotek v rozhodném období při zohlednění majetkové účasti státu na společnosti OKD, a.s., ve výši 45,8831 % (rozdíl tržní ceny za bytovou jednotku a ceny dle Znaleckého posudku, tj. 374 tis. Kč, resp. 280 tis. Kč, minimálně však 136 tis. Kč x 43 759 bytových jednotek x 0,458831), což v souhrnu činí cca 7,5 mld. Kč, resp. 5,6 mld. Kč, minimálně však 2,7 mld. Kč jako minimální výše veřejné podpory poskytnuté KUPUJÍCÍMU.

Z výše uvedeného plyne, že i pokud by měla být akceptována námitka, že ve Znaleckém posudku určená cena jedné bytové jednotky byla z hlediska zákazu veřejné podpory „kompenzována“ omezeními v nakládání s bytovým fondem stanovenými v usnesení vlády ČR č. 904 ze dne 15.9.2004 a ve Smlouvě o koupi AKCIÍ uzavřené mezi KUPUJÍCÍM a FNM dne 16.9.2004, pak k realizaci veřejné podpory došlo podle našeho názoru nejpozději v okamžiku, kdy se společnost RPG Byty rozhodla BYTY komerčně využívat namísto převodu BYTŮ do vlastnictví nájemníků za cenu dle Znaleckého posudku.

V této souvislosti je třeba opětovně zmínit veřejné přísliby a prohlášení KUPUJÍCÍHO i spolumajitele Zdeňka Bakaly učiněné v r. 2005 (v období, kdy společnost Penta Finance a.s., která se neúspěšně ucházela o účast v soutěži o koupi akcií OKD, a.s., podala stížnost k Evropské komisi), přičemž KUPUJÍCÍ v tomto období prohlašoval, že si je plně vědom veškerých závazků ohledně zachování bytového fondu vyplývající pro něj ze Smlouvy s FNM, včetně závazku zachovat předkupní právo nájemníků k BYTŮM za cenových podmínek dle Znaleckého ocenění (tj. 40.000,- Kč za byt) a zároveň prohlásil, že hodlá BYTY v budoucnu převést za stejných podmínek (tzn. za cenu nižší než tržní) nájemníkům.

Cena jedné bytové jednotky stanovená ve Znaleckém posudku předpokládala, že KUPUJÍCÍ tento majetek (BYTY) nenabývá za účelem podnikání v oblasti pronajímání bytů (jako subjekt na trhu s bydlením „vyvíjejícím ekonomickou činnost“ ) a že dojde, tak jako v jiných obdobných případech, k odprodeji za tuto cenu stávajícím nájemcům předmětných BYTŮ.

Tím, že společnost RPG Byty zařadila předmětné BYTY do svého bytového portfolia za účelem poskytování „nájemního bydlení“, došlo podle našeho názoru ke vzniku rozporu s „věcným“ obsahem omezujících podmínek stanovených v citovaném usnesení vlády a rovněž došlo ke vzniku neoprávněné výhody na straně RPG Byty, resp. společnosti RPG INDUSTRIES SE získané oproti ostatním subjektům podnikajícím v oblasti poskytování „nájemního bydlení“ na základě veřejné podpory poskytnuté státem v podobě nízké ceny BYTŮ v rámci privatizace majetkové účasti státu v OKD, a.s.

Jinými slovy, i přes omezující podmínky stanovené v citovaném usnesení vlády č. 904 se KUPUJÍCÍ již tím, že BYTY vyčlenil svým rozhodnutím do majetku nové právnické osoby podnikající na trhu s bydlením, mohl podle našeho názoru získat veřejnou podporu, což je v rozporu sčl. 88 odst. 2 Smlouvy o založení ES.

Dílčí závěr k části rozboru Da/:

• Z výše uvedeného vyplývá, že podle našeho názoru realizací prodeje AKCIÍ mohlo dojít k porušení Článku 87 Smlouvy o založení ES, neboť prodejní cena AKCIÍ vycházela z netržního ocenění neprodukční části OKD, a.s., přičemž výše rozdílu překračuje maximální podporu (de minimis) dle Nařízení Komise ES č. 1998/2006 (resp. Nařízení Komise ES č. 69/2001).
• Pro případ námitky, že netržní ocenění neprodukční části OKD, a.s., odrážející výslednou cenu AKCIÍ bylo kompenzováno omezeními v oblasti nakládání s BYTY dle usnesení vlády č. 904 ze dne 15.9.2004 a dle Smlouvy o koupi akcií z 16.9.2004, podle našeho názoru došlo k realizaci veřejné podpory (resp. k jejímu zneužití ve smyslu Článku 88 Smlouvy o založení ES) v okamžiku vyčlenění BYTŮ KUPUJÍCÍM do majetku subjektu podnikajícího na trhu s bydlením, tedy subjektu „vyvíjejícího ekonomickou činnost“, čímž došlo k jeho neoprávněnému zvýhodnění.

Db/ Právní posouzení zániku společnosti OKD, a.s., bez likvidace realizací projektu rozdělení této společnosti z hlediska kolize s usnesením vlády č. 904 ze dne 15.9.2004 a Smlouvy o koupi AKCIÍ

Podmínkou privatizace stanovenou v usnesení vlády č. 904 ze dne 15.9.2004 bylo mj. rovněž zachování bytového fondu společnosti OKD, a.s. (ustanovení 12a bod af) KUPUJÍCI, tedy společnost KARBON INVEST se zavázal zajistit (jak to již rovněž bylo podrobně popsáno v části Da/ tohoto rozboru), že společnost OKD, a.s., do 1.5.2009 (i) bude spravovat a udržovat bytový fond ve vlastnictví OKD, a.s., (ii) že veškeré výnosy z bytového hospodářství budou použity na úhradu výdajů spojených s bytovým hospodářstvím, (iii) nepřevede bytové domy, případně bytové jednotky na třetí osobu, s výjimkou nejvýše 5% z celkového počtu bytů v souvislosti s běžným hospodařením, nebo s výjimkou případného prodeje bytových jednotek dosavadním nájemcům, a to za kupní cenu, která byla použita při ocenění neprodukční části majetku OKD; současně tato cena bude přiměřená a obvyklá ve srovnání s kupní cenou obdobných bytů převáděných v daném místě a čase z vlastnictví státu, krajů obcí do vlastnictví dosavadním nájemcům.

Navzdory tomuto závazku společnost KARBON INVEST jako jediný akcionář při výkonu působnosti valné hromady společnosti OKD, a.s., rozhodla o zrušení této společnosti bez likvidace, a to kombinací rozdělení společnosti OKD, a.s., se založením nových společností a rozdělením sloučením s nástupnickou společností OKD, Mining, a.s., IČ: 268 63 154, Ostrava, Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ 728 30 . V souvislosti s realizací projektu rozdělení společnosti OKD, a.s., se založením nových společností byla založena mj. nová společnost s názvem RPG RE Residential (RPG BYTY), na kterou realizací projektu rozdělení přešla část jmění zanikající společnosti OKD, a.s., tvořená zejména předmětnými BYTY.

Jak vyplývá z ust. § 69 a zejména pak ust. § 69c zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění, „rozdělení“ je jednou z možných forem přeměny společnosti, při níž dochází ke zrušení a zániku rozdělované společnosti. Vzhledem k této skutečnosti, tak nepochybně realizací rozdělení OKD, a.s., došlo k porušení citovaného usnesení vlády ČR č. 904, neboť KUPUJÍCÍ již nemůže dostát splnění své povinnosti zajistit v usnesení vlády ČR č. 904 předpokládané chování OKD, a.s., ve vztahu k BYTŮM, když společnost OKD, a.s., realizací projektu rozdělení zanikla. Společnost RPG Byty, ač právní nástupce OKD, a.s., je z právního pohledu „třetím“ zcela samostatným subjektem, na který předmětné BYTY přešly. Navíc realizace projektu rozdělení společnosti OKD, a.s., je rovněž, pokud se jedná o „ochranu“ bytového fondu OKD, a.s., zcela v rozporu s obsahem zavazující podmínky v citovaném usnesení vlády, neboť tímto krokem došlo k tomu, že BYTY privatizované (byť jako součást hodnoty AKCIÍ) jako imanentní součást podniku OKD, a.s., byly vyvedeny do společnosti, jejímž předmětem podnikání je mj. pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb spojených s pronájmem a realitní činnost, tedy má úplně jiný předmět podnikání, než měla společnost OKD, a.s..

Pokud se jedná o posouzení možného porušení závazku KUPUJÍCÍHO zajistit , aby OKD, a.s., nepředla předmětné BYTY na třetí osobu (s výjimkou dosavadních nájemců), tak k tomuto lze uvést následující. V teorii práva je rozlišován termín „převod“ a „přechod“ práva takovým způsobem, že o převodu vlastnického práva se hovoří v případě nabytí vlastnického práva z vůle předchozího vlastníka, kdežto o přechodu vlastnického práva se hovoří v případě, že věc přejde na nabyvatele jinak než jejím převodem, tj. jinak než z vůle dosavadního vlastníka. Toto teroretickoprávní terminologické rozlišení odpovídá rovněž terminologii, kterou v případě zániku společnosti v důsledku rozdělení používá obchodní zákoník, který v ust. § 69c odst. 1 hovoří o přechodu jmění na nástupnickou společnost, a to z toho důvodu, že k „přechodu“ jmění na nástupnickou společnost nedochází z vůle zanikající společnosti. I přes toto terminologické rozlišení obou pojmů, není podle našeho názoru možné akceptovat argumentaci založenou na tvrzení, že v textu citovaného usnesení vlády se hovoří o převodu, nikoli o přechodu BYTŮ. KUPUJÍCÍ totiž v daném případě nejen, že náležitě nezajistil, že společnost OKD, a.s., nepřevede BYTY na třetí osobu, ale KUPUJÍCÍ byl jako jediný akcionář společnosti OKD, a.s., subjektem, který zapříčinil, že BYTY byly vyvedeny z majetkového portfolia OKD, a.s., a v podstatě tak došlo ke znemožnění řádného naplnění podmínek stanovených za účelem „Zachování bytového fondu“ společnosti OKD, a.s., Popsaná argumentace by podle našeho názoru musela býti shledána jako účelová, směřující pouze k „obejití“ povinnosti stanovené v citovaném usnesení vlády.

Navíc lze poukázat i na dokumenty společnosti RPG Byty založené ve sbírce listin vedené příslušným soudem, které uvádějí (např. výroční zprávy společnosti RPG BYTY za rok 2006 a 2007), že společnost vznikla na základě projektu rozdělení OKD, a.s., s rozhodným dnem 1.1.2006 jako jeden z právních nástupců zaniklé obchodní společnosti OKD, a.s. Hlavním programem společnosti je správa a údržba nemovitostí, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb spojených s pronájmem. Základní kapitál společnosti je tvořen vkladem jediného společníka. Vklad byl proveden převodem části obchodního jmění zanikající OKD, a.s. – Vnitřní organizační jednotky Správa majetku, OKD, a.s.

Co se týče posouzení eventuelních důsledků porušení závazků plynoucích pro KUPUJÍCÍHO z usnesení vlády ČR č. 904 a stanovených ve Smlouvě o koupi akcií, tak k těmto lze uvést následující. Podle ust. § 39 občanského zákoníku platí, že „Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“ Vzhledem k tomuto zákonnému ustanovení je za neplatný považován takový právní úkon, který ať již obsahem či účelem odporuje zákonu, eventuelně je-li v rozporu s jinými obecně závaznými právními předpisy vydanými na základě zákonného zmocnění a uveřejněnými předepsaným způsobem ve Sbírce zákonů. Mezi tyto normativní akty usnesení vlády nespadá. Rozpor právního úkonu na jehož podkladě došlo k zániku společnosti OKD, a.s., a k přechodu předmětných BYTŮ na třetí osobu je tak nutné posuzovat pouze z pohledu, zda se tento právní úkon nepříčí dobrým mravům. Dobrými mravy se pak v souladu s konstantní judikaturou rozumí „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.“ (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, SJ č. 62/1997). Bylo by pak na eventuelním do jisté míry subjektivním posouzení soudu, zda výkon práva – rozhodnutí o zrušení společnosti OKD, a.s., se nepříčil dobrým mravům pro kolizi se závaznými podmínkami týkajícími se „Zachování bytového fondu“ společnosti OKD, a.s., když tyto podmínky nebyly ze strany státu – České republiky formulovány z pozice běžného obchodního partnera, ale z pozice veřejnoprávní korporace mající zájem na řešení bytové otázky pro široký okruh obyvatel. Případnou, byť absolutní neplatnost právního úkonu podle § 39 občanského zákoníku (pro rozpor s dobrými mravy) by však musel konstatovat, byť v deklaratorním rozhodnutí soud . V této souvislosti je pak nutné upozornit na skutečnost, že docílení takového soudního rozhodnutí by bylo velice obtížné, když v podstatě jediným nástrojem je podání určovací žaloby, jejíž úspěšnost je vždy mj. podmíněna doložením naléhavého právního zájmu žalobce. V případě žaloby na neplatnost rozhodnutí jediného společníka (usnesení valné hromady) je věc navíc komplikovaná tím, že obecná ustanovení upravující náležitosti určovací žaloby obsažené v občanském soudním řádu jsou doplněny speciálními ustanoveními v ust. § 131 obchodního zákoníku. Podle ust. § 131 odst. 1 obchodního zákoníku platí, že „Každý společník, jednatel, likvidátor, insolvenční správce, nebo člen dozorčí rady se může domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami. Není-li toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne konání vlané hromady [……], zaniká.“ Ust. § 131 obchodního zákoníku tak stanoví kromě lhůt pro podání takové žaloby dále okruh aktivně legitimovaných osob, resp. vymezuje okruh osob, u kterých je dán právní zájem na určení ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu. I když existují výjimky, převažující názor v odborných kruzích je pak ten, že ustanovení § 131 obchodního zákoníku nelze obecným ustanovením § 80 písm. c) občanského soudního řádu vyloučit, a aktivní legitimaci k podání určovací žaloby na neplatnost usnesení valné hromady (v daném případě rozhodnutí jediného společníka při výkonu funkce valné hromady) nelze přiznat každému, kdo osvědčí právní zájem na vyslovení neplatnosti takového usnesení (rozhodnutí). Vzhledem k výše uvedenému lze tak uzavřít, že nájemci BYTŮ by v případném soudním sporu pravděpodobně neuspěli s tvrzením naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti výše popsaného rozhodnutí o zrušení společnosti OKD, a.s.

Jinými slovy, ačkoliv v posuzovaném případě by bylo možné na rozhodnutí jediného akcionáře učiněného při výkonu působnosti valné hromady společnosti OKD, a.s., na podkladě kterého došlo mj. k zániku této společnosti realizací projektu rozdělení, pohlížet jako na úkon příčící se dobrým mravům, neexistuje jednoznačný právní nástroj, kterým by bylo možné domoci se u soudu vydání deklaratorního rozhodnutí tuto skutečnost potvrzující.

Dílčí závěr k části rozboru Db/:

• S ohledem na skutečnost, že z citovaného usnesení vlády ČR č. 904 ze dne 15.9.2004 vyplývá, že závazky KUPUJÍCÍHO v tomto usnesení uvedené byly převzaty do Smlouvy o převodu AKCIÍ, je především na České republice, aby jako smluvní partner plnění těchto závazků vynucovala. Ačkoliv nejsme s ohledem na výše uvedené stanovisko Ministerstva financí seznámeni s obsahem Smlouvy o převodu AKCIÍ a nejsme tak schopni posoudit eventuelní možnosti České republiky ke zjednání nápravy, lze obecně konstatovat (opět s výhradou eventuelní smluvní modifikace, se kterou nejsme seznámeni), že strana dotčená porušením smluvní povinnosti je oprávněna domáhat se náhrady škody, která jí tím vznikla eventuelně uplatnit smluvní sankce. Z bodu 12 a), ai), aib citovaného usnesení vlády pak vyplývá, že Česká republika by měla mít ve Smlouvě o převodu AKCÍ zakotvenu možnost uplatnit vůči KUPUJÍCÍMU smluvní pokutu ve výši 30.000.000 Kč.
• Pro úplnost v této souvislosti uvádíme, že hypoteticky by rovněž podle našeho názoru bylo možné domáhat se v rámci určovací žaloby určení neplatnosti úkonu, na jehož podkladě došlo k rozdělení společnosti OKD, a.s. (rozhodnutí jediného akcionáře), a to z důvodu rozporu takového úkonu s dobrými mravy. Hlavním určujícím hlediskem úspěšnosti takové žaloby by bylo, jak již výše uvedeno, aby soud akceptoval naléhavost právního zájmu na straně žalobce a dále pak aby akceptoval argumentaci ohledně tvrzení, že právní úkon, na jehož podkladě došlo k zániku společnosti OKD, a.s., byl v rozporu s dobrými mravy, když tento rozpor spočívá v nedodržení závazků obsažených v usnesení vlády i ve Smlouvě o koupi AKCIÍ.

E/ Současný stav právních vztahů k předmětným BYTŮM se zaměřením na oprávnění jednotlivých fyzických osob předmětné BYTY užívat a posouzení kroků společnosti RPG Byty vůči nájemcům bytů

Jak to již vyplývá z předcházejících částí a dílčích závěrů tohoto rozboru, jsme toho názoru, že předchozí právo osobního užívání BYTŮ jednotlivými fyzickými osobami bylo s účinností od 1.1.1992 zákonem č. 509/1991 Sb. transformováno na „běžný“ nájem upravený v ust. § 663 (resp. § 685) a násl. občanského zákoníku (Vzhledem ke značnému počtu bytů není vyloučeno, že v některém dílčím případu bude situace odlišná. K tomu viz výše obsah části A tohoto rozboru). To platí i v případě, že nebyla ve smyslu občanského zákoníku v platném znění uzavřena nájemní smlouva, když původní titul opravňující fyzickou osobu, eventuelně jejího právního předchůdce užívat předmětný byt, se odvíjí od rozhodnutí o přidělení podnikového bytu vydaného příslušným národním výborem a zápisem o dohodě o odevzdání a převzetí bytu sjednaného mezi organizací příslušnou k hospodaření s bytem a budoucím uživatelem. Možnost ukončení takového nájemního vztahu se pak řídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku v platném znění, tedy takový nájemní vztah lze ukončit buď písemnou dohodou uzavřenou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí, která v případě pronajímatele může být podána jen z důvodů v občanském zákoníku uvedeném.

Pokud se jedná o stanovení výše nájemného, tak v případě, že se jedná o nájemní vztah, který vznikl před 1.1.1994 (okamžik účinnosti vyhlášky ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu) a nebyl následně dohodou smluvních stran změněn (tedy zjednodušeně se jedná o tzv. „regulované“ nájemné), je nutné vycházet z příslušných ustanovení zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Na straně stávajících nájemců předmětných BYTŮ tak neexistuje jakákoliv povinnost akceptovat eventuelní návrh pronajímatele na zvýšení nájmu, který by překračoval maximální výši nájemného vypočteného podle citovaného zákona.

Obecně lze pak uzavřít, že příslušnými obecnými ustanoveními občanského zákoníku v platném znění se řídí rovněž ostatní s užíváním bytu související práva a povinnosti nájemců a pronajímatelů jako například práva související s opravami a údržbou bytu, práva související s přechodem nájmu bytu, výměnou bytů apod.

Dílčí závěr k části rozboru E/:

• Pokud v jednotlivých konkrétních případech došlo k porušení základních norem upravujících vztahy nájemního bydlení dle ust. § 663 a násl. občanského zákoníku, eventuelně při jednání s jednotlivými nájemci byla tato pravidla v zájmu dosažení pro pronajímatele výhodnějších podmínek pronajímatelem dezinterpretována, bylo by nutné tuto věc řešit po poradě individuálně, a to za využití právních nástrojů, mezi něž patří například žaloba na určení neplatnosti právního úkonu (eventuelně specifická žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu), a to v těch případech, kdy by např. nájemce uzavřel smlouvu v tísni, tzn. nikoli svobodně.

Závěr

Z výše popsaného skutkového děje a dílčích právních závěrů uvedených u jednotlivých částí tohoto rozboru vyplývá, že dle našeho názoru došlo v souvislosti s privatizací OKD (při zaměření se na privatizaci BYTŮ jako součásti majetku OKD, později OKD, a.s.) k porušení povinností vyplývajících jak z obecně závazných právních předpisů, tak z usnesení vlády, potažmo ze Smlouvy o koupi AKCIÍ. Pokud jde o konkrétní závěry, odkazujeme na dílčí závěry k jednotlivým částem rozboru.

V Praze dne 13.11.2008

Zpracovali:
JUDr. Hana Marvanová, advokátka
Mgr. Ing. Ladislav Málek, advokát

Advokátní kancelář
Veverka & Marvanová, spol. s r.o.

Usnesení vlády z roku 2004

V L Á D A Č E S K É R E P U B L I K Y
P ř í l o h a
k usnesení vlády
ze dne 15. září 2004 č. 904
R o z h o d n u t í
o privatizaci majetkové účasti státu ve společnosti OKD, a.s., člen koncernu KARBON INVEST, a.s., metodou přímého prodeje vybranému nabyvateli
1. Identifikace obchodní společnosti: OKD, a.s., člen koncernu KARBON INVEST, a.s., se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ: 72830, IČ: 00002593, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl B., vložka 122 (dále jen „Společnost”).
2. Číslo privatizačního projektu: 40017.
3. Výše základního kapitálu: 24 300 000 000,- Kč.
4. Jmenovitá hodnota jedné akcie: 1 000,- Kč.
5. Procentní podíl prodávaných akcií na základním kapitálu Společnosti 45,8831 %.
6. Počet, druh a forma prodávaných akcií: 11 149 594 kusů registrovaných kmenových akcií vydaných v zaknihované podobě, ISIN CZ0005100651, ve formě na majitele.
7. Kupní cena jedné akcie: 367,72 Kč.
8. Kupní cena celkem: Kupní cena za všechny akcie bude činit 4 100 000 000,- Kč.
9. Způsob privatizace: Rozhodnutí o privatizaci vydané podle § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, a to přímým prodejem vybranému nabyvateli.
10. Nabyvatel: KARBON INVEST, a.s., se sídlem Kladno, Víta Nejedlého 1575, IČ: 25691431, společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B., vložka 5524.
11. Platební podmínky: Nabyvatel uhradí celou výši kupní ceny stanovené ve smlouvě o koupi akcií poté, co k tomu bude za podmínek stanovených ve smlouvě o koupi akcií vyzván Fondem národního majetku České republiky (dále jen „FNM ČR”), a to prostřednictvím univerzálního vypořádacího centra společnosti UNIVYC.
12. Podmínky privatizace
. Přehled závazků vybraného nabyvatele a sankcí za jejich neplnění.
Není-li dále uvedeno jinak, nabyvatel (dále jen „Kupující”) je povinen dodržovat dále uvedené závazky po dobu počínaje dnem realizace převodu akcií Společnosti na Kupujícího a konče dnem 1. května 2009 (dále jen „doba omezení”).
• aa) Podnikatelská činnost Společnosti
Kupující vyvine veškeré úsilí, které lze od něj rozumně požadovat, aby zajistil, že Společnost bude po trvání doby omezení svoji podnikatelskou činnost provozovat v souladu s její předchozí praxí před podpisem smlouvy o koupi akcií mezi Kupujícím a FNM ČR na základě tohoto rozhodnutí o privatizaci (dále jen „Smlouva“).
• ab) Dodržení energetické koncepce České republiky
Kupující vyvine veškeré úsilí, které lze od něj rozumně požadovat, aby zajistil, že Společnost po trvání doby omezení bude provozovat svoji podnikatelskou činnost v souladu s energetickou koncepcí České republiky v platném znění, t.j. zejména, aby zajistil, že Společnost po trvání doby omezení bude zajišťovat těžbu a dodávky uhlí tuzemským výrobcům elektrické energie v termínech a objemech smluvně sjednaných v souladu s uvedenou energetickou koncepcí a v souladu s předchozí praxí Společnosti před podpisem Smlouvy.
Společnost je zejména připravena a schopna pro společnost ČEZ, a.s., se sídlem Duhová 2/1444, PSČ: 14053 Praha 4, IČ: 45274649 (pro elektrárnu Dětmarovice) garantovat dodávky energetického uhlí ve výši 1,5 mil. tun ročně po trvání doby omezení na základě příslušné smlouvy s uvedenou společností.
• ac) Minimalizace útlumu podnikatelské činnosti Společnosti
Přistoupí-li Společnost v souladu se závazky Kupujícího podle bodu 12/a/aa tohoto rozhodnutí k útlumu své podnikatelské činnosti, Kupující vyvine veškeré úsilí, které lze od něj rozumně požadovat, aby Kupující a Společnost zajistili minimalizaci sociálních a ekologických dopadů takového útlumu, a to při co nejmenší možné míře vynaložení prostředků ze státního rozpočtu České republiky, a to po trvání doby omezení.
• ad) Rezervy na sanace, rekultivace a důlní škody
Kupující zajistí, aby Společnost dodržovala příslušná ustanovení právních předpisů týkající se vytváření zákonných rezerv finančních prostředků na vypořádání důlních škod a zákonných rezerv na sanace a rekultivace, zejména podle zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
• ae) Placení odvodů na sociální a zdravotní pojištění a daň z příjmu ze závislé činnosti
Kupující zajistí, že Společnost po trvání doby omezení nebude mít splatný nedoplatek na pojistném nebo splatný nedoplatek na penále na veřejném zdravotním pojištění, ani splatný nedoplatek na pojistném nebo splatné penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ani splatný nedoplatek na dani z příjmu jako plátce daně z příjmu ze závislé činnosti a funkčních požitků.
• af) Zachování bytového fondu
Kupující zajistí, že Společnost po trvání doby omezení (i) bude spravovat a udržovat bytový fond ve vlastnictví Společnosti, (ii) že veškeré výnosy z bytového hospodářství budou použity na úhradu výdajů spojených s bytovým hospodářstvím, (iii) nepřevede bytové domy, případně bytové jednotky na třetí osobu, s výjimkou nejvýše 5% z celkového počtu bytů v souvislosti s běžným hospodařením, nebo s výjimkou případného prodeje bytových jednotek dosavadním nájemcům, a to za kupní cenu, která byla použita při ocenění neprodukční části majetku OKD; současně tato cena bude přiměřená a obvyklá ve srovnání s kupní cenou obdobných bytů převáděných v daném místě a čase z vlastnictví státu, krajů a obcí do vlastnictví dosavadním nájemcům.
• ag) Informační povinnost
Kupující po trvání doby omezení kdykoliv na požádání FNM ČR bez zbytečného odkladu prokáže způsobem, který je podle rozumného posouzení FNM ČR dostatečný, plnění závazků Kupujícího podle bodu 12/a/aa až af tohoto rozhodnutí.
• ah) Trvání závazků

Závazky Kupujícího podle bodu 12/a/aa až af tohoto rozhodnutí trvají po celou dobu omezení (v případě závazku Kupujícího podle bodu 12/a/ad tohoto rozhodnutí bez jakéhokoliv časového omezení) i v případě, že Kupující v tomto období převede akcie převáděné na základě Smlouvy či jiné akcie Společnosti na jinou osobu nebo tyto akcie či jiné akcie Společnosti z jakéhokoliv jiného důvodu přestanou být v majetku Kupujícího, a to i tehdy, pokud Kupující v důsledku některé z výše uvedených skutečností přestane být akcionářem Společnosti.
• ai) Smluvní pokuta
• aia) V případě, že Kupující nesplní svůj závazek zaplatit kupní cenu nebo některý ze svých závazků směřujících k vypořádání převodu akcií podle Smlouvy, je FNM ČR oprávněn požadovat od Kupujícího zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 000 000,- Kč.
• aib) V případě, (i) že Kupující nesplní svůj závazek podle bodu 12/a/aa nebo 12/a/ac nebo 12/a/af tohoto rozhodnutí, je FNM ČR oprávněn požadovat od Kupujícího zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 000 000,- Kč, (ii) že Kupující nesplní svůj závazek podle bodu 12/a/ab nebo 12/a/ad tohoto rozhodnutí, je FNM ČR oprávněn požadovat od Kupujícího zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 000 000,- Kč a (iii) že Kupující nesplní svůj závazek podle bodu 12/a/ae nebo 12/a/ag tohoto rozhodnutí, je FNM ČR oprávněn požadovat od Kupujícího zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 000 000,- Kč.
• aic) Smluvní pokuta podle odst. (aia) a (aib) tohoto článku je splatná na bankovní účet určený FNM ČR bez zbytečného odkladu poté, co bude Kupující k zaplacení smluvní pokuty FNM ČR písemně vyzván.
• aid) Zaplacením smluvní pokuty Kupujícím podle odst. (aia) nebo (aib) tohoto článku není dotčeno právo FNM ČR domáhat se zároveň úroku z prodlení a náhrady škody způsobené porušením povinnosti Kupujícího, na kterou se smluvní pokuta vztahuje, ani právo na odstoupení od Smlouvy ze strany FNM ČR.
• aj) Povinná nabídka převzetí

Kupující v důsledku nabytí akcií podle Smlouvy bude v souladu s § 183b zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, povinen učinit nabídku převzetí podle § 183a a násl. obchodního zákoníku všem majitelům účastnických cenných papírů Společnosti.
a. Otázky slučitelnosti s právem Evropské unie
• ba)Vzhledem ke skutečnosti, že Smlouva bude uzavřena v souladu s vyjádřením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ohledně slučitelnosti s pravidly poskytování veřejné podpory, Česká republika (vláda České republiky, Ministerstvo financí České republiky a Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky), FNM ČR a Kupující nepovažují tuto transakci za opatření zakládající veřejnou podporu, a proto souhlasí s tím, že není nutné, aby Česká republika zahajovala řízení podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství ani jiné řízení ohledně slučitelnosti Smlouvy s právem Evropské unie či aby převod Prodávaných akcií podle Smlouvy byl podmíněn odkládací podmínkou souhlasu Evropské komise.
• bb) Před uzavřením Smlouvy probíhaly konzultace mezi FNM ČR a Kupujícím týkající se případné veřejné podpory ve vztahu ke Smlouvě a FNM ČR i Kupující zvážili případná rizika s touto transakcí spojená. Kupující byl FNM ČR, Ministerstvem financí České republiky a Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky řádně seznámen s případnými riziky vyplývajícími z toho, pokud Evropská komise, soud či jiný k tomu oprávněný orgán i přes skutečnosti uvedené v bodě 12/b/ba rozhodne, že prodej prodávaných akcií Kupujícímu na základě Smlouvy zakládá nedovolenou veřejnou podporu či je jinak v rozporu s právem Evropské unie, či o tom zahájí řízení, a to zejména riziko vzniku případné povinnosti Kupujícího navrátit či prozatímně navrátit poskytnutou veřejnou podporu či prodávané akcie.
• bc) V případě, že i přes skutečnosti uvedené v bodě 12/b/ba Evropská komise rozhodne, že prodej prodávaných akcií Kupujícímu na základě Smlouvy zakládá nedovolenou veřejnou podporu nebo rozhodne o navrácení či prozatímním navrácení veřejné podpory podle Smlouvy, případně (například na základě žaloby či jiného podnětu odmítnutých uchazečů o koupi prodávaných akcií) nabude účinnosti jiné závazné rozhodnutí o tom, že prodejem prodávaných akcií Kupujícímu na základě Smlouvy došlo k porušení závazků České republiky podle práva Evropské unie či jinému porušení pravidel vyplývajících z práva Evropské unie, je FNM ČR oprávněn od Smlouvy odstoupit.
• bd) Ani FNM ČR ani Kupující neodpovídá za jakákoliv rizika, náklady, výdaje a škody, které mohou vzniknout druhé straně v případech podle bodu 12/b/bc. Kupující se dále zavazuje, že vůči České republice v této souvislosti nevznese žádný nárok, a to zejména nárok na náhradu škody, vzniklé Kupujícímu v důsledku nedovoleného poskytnutí veřejné podpory či odstoupení od Smlouvy ze strany FNM ČR. Pro případ porušení tohoto závazku Kupujícího je FNM ČR oprávněn požadovat od Kupujícího zaplacení smluvní pokuty ve výši odpovídající celkové hodnotě majetkového prospěchu získaného Kupujícím v důsledku takového porušení Smlouvy, nejméně však ve výši 50 000 000,- Kč.
• be) V případě, že by v souvislosti s uzavřením Smlouvy či jiných dohod stran s ní souvisejících bylo zahájeno jakékoliv řízení před orgány České republiky či Evropské unie ve věci veřejné podpory či ohledně slučitelnosti Smlouvy či takových dohod nebo závazků FNM ČR a Kupujícího z nich vyplývajících s právem Evropské unie, zavazuje se FNM ČR i Kupující vynaložit veškeré úsilí, které lze po nich přiměřeně požadovat, aby takovou slučitelnost prokázali, případně, aby jinak vyloučili či v nejvyšší možné míře omezili dopad takového řízení a jeho závěrů na FNM ČR i Kupujícího a jejich závazky vyplývající ze Smlouvy či takových dohod. Kupující dále vynaloží veškeré úsilí, které lze po něm přiměřeně požadovat, aby přiměřenou součinnost v takovém řízení poskytla Společnost.

DOKUMENTY KAUZY OKD

Časová rekapitulace:

Státní etapu vývoje OKD ukončil 1. ledna 1991 federální ministr hospodářství zrušením státního podniku a zřízením akciové společnosti Ostravsko-karvinské doly ve vlastnictví státu.
K 31. prosinci 1990 byl státní podnik OKD bez likvidace zrušen a jako právní nástupce byla 1. ledna 1991 zřízena akciová společnost Ostravsko-karvinské doly OKD s výhradní majetkovou účastí státu. Společnost OKD, a.s., poté zahájila proces restrukturalizace: důlní i povrchové činnosti byly sloučeny do větších organizačních celků a byly vytvořeny vnitřní organizační jednotky (VOJ) a dceřiné společnosti OKD.

V období let 1990 – 2001 skončila těžba ve 14 dobývacích prostorech v ostravské a petřvaldské části revíru na území o velikosti 180,0 km2.

V roce 1998 došlo ke změně ve vlastnické struktuře OKD. Stát ztratil svůj většinový podíl a majoritním vlastníkem se stala společnost KARBON INVEST, a.s. Ta na podzim roku 2004 odkoupila státní podíl a stala se hlavním akcionářem OKD (95,89 % akcií).
Ještě téhož roku získala většinový podíl v koncernu KARBON INVEST, a. s., společnost RPG Industries Ltd. se sídlem na Kypru, která je vlastněna skupinou mezinárodních institucionálních a soukromých investorů v čele s českým finančníkem Zdeňkem Bakalou. Koncem roku 2005 fúzovala do OKD těžební společnost ČMD.

V prosinci 2005 představenstvo OKD schválilo záměr rozdělení společnosti. Tento proces byl završen zánikem předcházející společnosti OKD výmazem z obchodního rejstříku a vznikem několika samostatných subjektů jako právních nástupců. Hlavní (těžební) činnost přešla na nástupnickou společnost OKD, a. s. (s novým IČ a DIČ). Ostatní činnosti, které přímo nesouvisejí se základní těžební činností, byly v rámci rozdělení vyčleněny do dalších nástupnických společností.

Hlavní (těžební) činnost přešla na nástupnickou společnost OKD, a. s. (s novým IČ a DIČ). Ostatní činnosti, které přímo nesouvisejí se základní těžební činností, byly v rámci rozdělení vyčleněny do dalších nástupnických společností. Tento „nenápadný“ krok však může být bodem, kdy se aktéři privatizace menšinového podílu v roce 2005 „zbavili“ závazků které přijali ve smlouvě o rozvazovací podmínce nepovolené veřejné podpoře a zásadě, že tíha dodatečných odvodů při tomto zjištění EK včetně sankcí půjde za kupujícím, tedy firmou Karbon Invest.

Současná zjištění však ukazují, že privatizaci, její přípravě a především právnímu rámci a zajištění kvalitních odborníků pro státní správu nebyla věnována dostatečná pozornost, alespoň v případě firmy OKD.
Je proto otázkou, zda současná měřítka a zkušenosti získané za 28 let transformace a aplikace dnes již úplného právního řádu pro podnikání, korporátní a občanské právo je možno použít k posouzení kroků tehdejší exekutivy, které byly oproti úkonům podnikatelů až flagrantně naivní.
Přiložená časová analýza zpracovaná z dostupných protokolů úřadu vlády a dalších informací dokazuje, že v procesu privatizace došlo nesporně k úkonům, které by ze současného odborného pohledu mohly být zásadním porušením péče řádného hospodáře ze strany státu.

Toto tvrzení lze opřít o tyto argumenty:

Přístup státu v letech 1991-1992 byl velice povrchní až neodborný. To politici připouští i dnes.(Viz Vladimír Dlouhý). Prioritou byla transformace ekonomiky rychle a „za každou cenu“.
Stát nejevil zájem o to, jaký majetek má být do privatizace zařazen a nevyužil ani kompetence, které v této věci měl (vyčlenit byty mimo společnost a předat je obcím) a bez odůvodnění u jednotlivých privatizací postupoval odlišně. Ostatně v roce 1991 fenomén vlastnictví bytu v právním řádu neexistoval a kromě excesu v zákonu 42/1992 Sb., o transformaci družstev nebylo v podstatě ani poptáváno, vlna transformace v kontradikci k regulaci nájemného přišla až koncem devadesátých let. I zde platí, že současný stav lze porovnávat s roky devadesátými jen stěží.

Stát nepromyšleným (?) postupem v letech 1996/7 se sám a dobrovolně připravil o rozhodující vliv v OKD a to tím, že bezpodmínečně, bez zavázání obcí určitým postupem jim bezplatně předal 12 % akcií, které obce později prodali nikoliv FNM který o to žádal (ale zpětné předkupní právo si nevymínil), ale privátním podnikatelům, dále neodůvodněnou transakcí 3-5 % akcií vložených do RIF svěřenou správě IPB, která bez dalšího též převedla na privátní akcionáře a konečně jednostranným snížením základního jmění pouze z podílu státu ve výši 3,5 miliardy za 1 Kč, později též stát poskytl OKD podporu ve výši 20 mld., Kč na odstranění ekologické zátěže aniž by kontroloval jejich využití.

Podle Jurečky to bylo v podstatě záměrem vlády, nechtěl břemeno snížení ceny uhlí nechat dopadnout na privátního vlastníka a vědomě ho přenesl na stát. Tvrdil též, že menšinový podíl státu + RIF + obce měly většinu (ovšem smluvně si to nijak nezajistil).

Stát si neuvědomil a asi neuvědomuje, že ztrátou majority při privatizaci menšinového podílu mohl sice vyjednávat o podmínkách „doprivatizace“, ale nemohl většinového vlastníka donutit k prodeji části získaného majetku (byty). Úsilí Ing. Macháčka o tzv. průkaz nepovolené veřejné podpory a realizaci práva státu od privatizační smlouvy v roce 2004 – ač je zcela vyloučené dík nedbalé privatizační smlouvě (viz dále)- by stejně neumožnil státu s navráceným menšinovým podílem donutit majoritního vlastníka k nucenému prodeji bytů. „Hra“ na nepovolenou podporu před EK naopak může ohrozit státní výdaje v řádech desítek miliard (odvod ke dni privatizace + 15 let úroků). Ani jako teoretický ekonomicko-právní model si takovou situaci vypořádání práv, investic a závazků nelze představit, pokud by stát od smlouvy v této souvislosti odstoupil

Z důvodu své neopatrnosti stát sice i v rozporu se svým usnesením o časově omezené exkluzivitě i po jejím uplynutí ponechal Koláčkovi a jeho Karbon Investu exkluzivitu, ale uniklo mu, že již tři měsíce před schválením exkluzivního převodu menšinového podílu 75 % Karbon Investu zvažoval Koláček prodej části akciového podílu panu Bakalovi, nelze vyloučit pactum de contrahendo uzavřenou již v té době, což celé privatizaci dává punc nevěrohodnosti. Zásadní význam tato skutečnost (na rozdíl od mínění politiků) nemá. Stát se při prodeji nezajímal o složení akcionářů a věřil Koláčkovi.

Cena privatizace menšinového podílu byla zpracována metodou, kterou si stát objednal, nejlevnější ze 4 možných – což potvrdil i nalézací soud. Důkazy uvádíme dále. Toto stanovisko potvrdil v květnu 2019 i soud odvolací.

Je také prokazatelné, že veškeré transakce s akciemi učiněné již privátními vlastníky nepřekročily hodnoty stanovené znaleckým posudkem.

To v roce 2011 potvrdila i Evropská komise. Vyšetřovací komise by dle mého názoru neměla pouze kritizovat rozhodnutí komise s tím, že zpochybňuje vypracování podkladů. Rozhodnutí EK stát obdržel v roce 2011 a nic k němu nenamítal, nevyužil svého práva stanovisko nepřijmout. Komise měla od roku 2008 i k dispozici i text podaného trestního oznámení s přiloženým znaleckým posudkem ceny nemovitostí. Měla tedy možnost tyto argumenty posoudit, přes to rozhodla jak dáno písemně v příloze.

V orgánech společnosti OKD byli i zástupci kraje (Tošenovský), kteří vůbec netušili, jaké je jejich právní postavení z hlediska odpovědnosti. Alespoň se tak vyjadřovali.

Po úpadku – insolvenci firmy OKD v roce 2017 je situace jiná, firma OKD se státu „navrátila“. Je tedy důvodné se ptát, proč správce Klimša neuplatnil právní nástroje podle britského práva, zůstal v nečinnosti, a tak byl vznesený nárok na pana Bakalu ve výši 22,6 mld. Kč pravomocně odmítnut. Prakticky všechny spory v zahraničí správce firmy OKD prohrává.

Zlomovým bodem chybné privatizace byla operace v roce 1996(viz bod 3.) kdy stát ztrácí na společnost vliv. Ministrem privatizace byl Jiří Skalický, financí Ivan Kočárník, předsedou vlády Václav Klaus. Dokumenty jsou v příloze.

Další argumenty a skutečnosti:

Je též nutné, s přihlédnutím k již uvedenému analyzovat, jaké reálné možnosti stát měl při zadání stanovení ceny akciového podílu. Co vlastně stát v roce 2004 prodával, se dočteme ve „Smlouvě o převodu akcií (01587-2004-330-S-153) mezi Fondem národního majetku České republiky a společností Karbon Invest, a.s..“

Podle obsahu šlo o 11.149 594 kvitovaných akcií společnosti OKD. Prodej měl tuto genezi:
Fond podle usnesení vlády číslo 1127 ze dne 12. 11. 2003 Zahájil jednání o prodeji akcií.
Rozhodnutím č 264 ze dne 23. 3. 2004vláda schválila prodej a 8. 4. 2004 obě strany v tomto smyslu uzavřeli smlouvu o prodeji akcií s výhradou povolení výjimky ze zákazu nepovolené veřejné podpory ve smyslu zákona 59/2000 Sb. O veřejné podpoře.
ÚHOS dne 30. 4. 2004 tuto výjimku nepovolil.
13. 5. 2004 prodávající a kupující jednali na ÚHOS a ten jim následně potvrdil dopisem č. j. 1376/04-160 ze dne 17. 5. 2004 své stanovisko. Na tom základě byla cena upravena.
Vláda usnesením 204 ze dne 15. 9. 2004 prodej předmětných akcií schválila. Cena činila 4,1 mld. Kč
Ve smlouvě kupující potvrdil, že si je vědom, že podle § 183 obchodního zákoníku v tehdy platném znění musí ostatním akcionářům učinit nabídku převzetí.
Kupující převzal řadu vládou vymíněných závazků (objem těžby, respekt k energetické koncepci státu, placení odvodů sociálního a zdravotního pojištění, apod).
Zavázal se zachovat bytový fond, zejména že ve sjednané době omezení nepřevede budovy s byty na třetí osobu. Stejné závazky platí i pro převod jednotky (bytu). Pokud by došlo k převodu jednotky, musí společnost respektovat zákonnou povinnost nabídnout byty dosavadnímu nájemci.
Protože k převodu akcií za určenou cenu dal souhlas předem ÚHOS, nebylo třeba zahájit jednání o odkladu účinnosti smlouvy podle čl. 88 odst. 3 smlouvy o EU.
Kupující vzal na vědomí, že pokud by v budoucnu přece jen došlo Evropskou komisí, soudem, nebo jiným k tomu povolaným orgánem k rozhodnutí, že prodej akcií zakládá nepovolenou veřejnou podporu, nese kupující riziko navrátit takto určenou nepovolenou podporu či prodávaná akcie.
V takovém případě je bez časového omezení FNM oprávněn od smlouvy odstoupit. (závazek je formulován jako i ostatní na pojem „kupující“ nikoliv na jeho právního nástupce),
Úvodem je třeba předeslat, že tato analýza nemá být podrobným popisem všech fází vývoje společnosti OKD od roku 1990 do současnosti. Její archivní přílohou a zdrojem jsou desítky ba stovky stran dokumentů, zjištění, komentářů a tvrzení přímých aktérů.
Analýza nevylučuje některé dominantní události a materiály iniciátorů celé řady podnětů, oznámení či podání od občanského sdružení „Sdružení nájemníků bytů OKD“, nechce podlehnout ale podjatosti motivací aktérů docílit levného získání bytu do vlastnictví či jakýmsi „představám o spravedlivém řešení a odpovědnosti“, ale považuje je za argumenty, jejichž obsah a právní či jinou hodnotu je třeba zkoumat bez předsudků.

Ač je analýza motivována politickými činiteli – zákonodárci, poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR musí být její součástí převážně hodnocení věcné a to i při vyvozování případné odpovědnosti, současně je třeba zkoumat stránku kompetencí vyšetřovací komise a případné její střety s mocí výkonnou, kde je její aktivní legitimace ústavně nepochybná, ale také s mocí soudní, kde může nastat celá řada problematických okolností.

Základem musí být posuzování úkonů a odpovědnosti za ně z hlediska platného práva v době, kdy se uskutečnily. Je logické, že při zpětném pohledu na téměř 30 let existence firmy OKD v tržní ekonomice bylo právní prostředí i cíle politiků jiné v počátečním období privatizace let devadesátých a její dokončení po roce 2000 a činnosti subjektu jako zcela soukromé firmy po roce 2004 do současnosti.
Je též třeba vzíti v potaz hledisko komparace historických událostí a jejich posuzování nikoliv pohledem současnosti ale možnostmi a stavem práva v době realizace. Transformace české ekonomiky po roce 1989 byla největším národohospodářským počinem od roku 1918, kdy vzniklo Československo. Tento proces bývá laiky či politiky zjednodušen pouze na privatizaci, opomíjejí tehdejší nutnost současně řešit například liberalizaci cen, zahraničního obchodu, makroekonomickou stabilizaci a liberalizaci (obnovení) vlastnických práv. Analýza by neměla být pouhou politickou deklarací a posouzením (či odsouzením) úkonů pohledem současné generace, ale objektivní analýzou pochybení státu v dobovém časovém začlenění.
Je ale nezpochybnitelné, že některé úkony právního charakteru měly své důsledky, které jim tehdejší politici nepřičítali a které celou kauzu ovlivnily zcela zásadně. Jednoduše – pokud akcie drží v zásadě dva vlastníci – privátní a státní, pak záleží na tom, kdo drží většinu akcií. Jakmile tuto stát ztratil, byl jeho další postup velice omezen a nemohl privátní formě vnutit své představy jinak, než vyjednáváním. To platí především o tom, že od roku 1996 kdy stát majoritu neuváženě ztratil, byl jakýkoliv příkaz či přímus privatizace bytového fondu ve vlastnictví OKD nemožný a tato skutečnost se politiky zkresluje dodnes.

Kauza OKD, zejména po roce 2009, kdy 6. ledna 2009 firma RPG v rozporu s veřejným verbálním slibem oznámila, že lidem byty prodávat nebude, je centrem pozornosti politiků i odborníků nejen Moravskoslezského kraje.

Postupem času, zejména po květnu 2016, kdy nastala insolvence firmy, se však celá kauza privatizace OKD stala jedním s centrálních bodů pozornosti veřejnosti vůbec. Zakládá též proces kritického přístupu současné generace politiků vůči osobám i vládám, které zejména v letech 1990-2004 byli přímými realizátory (nejen této) privatizace. Proto je naléhavě potřeba dosáhnout objektivního hodnocení celého téměř třicetiletého procesu této firmy.
Role státu v privatizaci podniku OKD byla nesporně neprozřetelná. Mnohé jevy, které bychom považovali za nedomyšlené úkony a co do důsledků nedomyšlenými se jeví, byly, jak prokazují závěry vystoupení tehdejších ústavních činitelů před VK PSPČR (dále jen komisí), vědomé. Politici prosazovali razantní privatizaci a v první etapě devadesátých let věděli, že český podnikatel nemá ekonomickou sílu na to, aby „privatizoval ze svého“. I úvěry bank byly mnohdy nezajištěné, stát dokonce prosadil zásadu, že pokud by ve firmě vlastněné z části privátně a z části státem došlo ke ztrátám, ponese je pouze stát . To se týká zejména roku 1996 a ztráty majority státu ve firmě OKD.
Obdobně v tzv. „doprivatizaci“ v roce 2004 je zřejmé, že stát při prodeji menšinového podílu neupřednostnil prostý zájem ekonomický – prodej za nejvyšší cenu, ale prvořadým kritériem pro exkluzivitu jednomu zájemci byla podpora jeho podnikatelské činnosti, ke které měl tehdy i důvěru a podporu odborů .

Až důsledky těchto úkonů poté, kdy nájemníci bytů vlastněných firmou OKD uvěřili verbálním, právně nezávazným proklamacím významného akcionáře, pana Bakaly o jejich privatizaci, a následně došli ke zklamání, tedy počátkem roku 2009, začali zkoumat dostupné informace o celém procesu privatizace. Skupina cca 100.000 občanů bydlících v těchto bytech (44.000 bytů) je jistě vhodná zvláštního zřetele . Prvotní rozbor zpracován experty tehdy opoziční ČSSD a později doplněný na objednávku této strany analýzou JUDr. Hany Marvanové .

Tyto analýzy vzbudily zájem a vznikla vize využití několika zásad ze smlouvy o privatizaci menšinového podílu (tehdy ČR již jako členské země EU) o využití tzv. rozvazovací podmínky, kterou si vymínil stát v případě prokázání nepovolené veřejné podpory při prodeji , bez časového omezení. Další analýza však dokazuje nejen, že by z hlediska právního postavení nájemců tento krok nic nezměnil, ale že stát si ve smlouvě nevymínil při převodu vlastnictví k subjektu podmínku postoupení tohoto závazku na právního nástupce. O tom později.

To vedlo ke zkoumání ceny za prodej minoritního podílu i k tvrzením, že cena byla nižší, než tržní . Ač tehdejší vedení Ministerstva financí tento názor nesdílelo, vedlo to k podání podnětu Evropské komisi ze strany sdružení nájemníků, k podání trestního oznámení na pracovníky FNM a znalce a k dodnes trvajícím sporům, včetně řízení před soudem 15 let po provedení doprivatizace a řadě podání různých podnětů s reakcí politické scény.

Je absurdní, že zjištění nepovolené veřejné podpory by ve skutečnosti právní situaci nájemníků nikterak nezměnilo, neboť (pokud je vůbec možné uvést záležitost do stavu v roce 2004) stát by nezískal majoritu ale jím v té době drženou minoritu a nájemcům by nemohl pomoci ničím. Tato cesta je nereálná a stát se do situace před rokem 1996 kdy majoritu držel on, vrátit nemůže.

Po úpadku – insolvenci firmy OKD v roce 2017 je situace jiná, firma OKD se státu „navrátila“. Je tedy důvodné se ptát, proč správce Klimša neuplatnil právní nástroje podle britského práva, zůstal v nečinnosti, a tak byl vznesený nárok na pana Bakalu ve výši 22,6 mld. Kč pravomocně odmítnut. Prakticky všechny spory v zahraničí správce firmy OKD prohrává.

Zlomovým bodem chybné privatizace byla operace v roce 1996(viz bod 3.) kdy stát ztrácí na společnost vliv. Ministrem privatizace byl Jiří Skalický, financí Ivan Kočárník, předsedou vlády Václav Klaus. Dokumenty jsou v příloze.

Pouze závazky uvedené v bodu 7 smlouvy zavazují i případného právního nástupce kupujícího. Smlouva vrátit nepovolenou podporu zavazuje jen kupujícího, nikoliv jeho případného právního nástupce.
Podle článku 10. 1. smlouvy je FNM oprávněn od smlouvy odstoupit, pokud by došlo k porušení práva Evropské unie.

S ohledem na formulaci smlouvy považujeme za problematický bod přechod závazků z této smlouvy na právního nástupce. Po uplynutí doby omezení došlo k operacím, které mohou zakládat změnu v osobě vlastníka. Zásadní však je vznik společnosti BANERETTE akciová společnost, IČO 26 86 31 54. Ta je zapsána 1. června 2005. Následně 24. října téhož roku změnila firma Banerette název na OKD mining, a.s., IČO 26 86 31 54.
Tyto úkony, tedy restrukturalizace firmy OKD vedou společnost k novému ocenění čistého obchodního jmění – vlastního jmění této nové společnosti OKD. 31. května 2006 ukončila svoji činnost firma OKD IČO 00 00 25 93, které 44,88 % akcií stát prodal v roce 2004. Týž den proběhlo přejmenování firmy OKD mining, a.s. na OKD a.s., opět se stejným IČO 26 86 31 54 a dalších šest nástupnických firem. Následně, 27. října 2006 zaniká firma Karbon invest. Tyto operace jsou doprovázeny znaleckými posudky a různými transakcemi.
Skutečnost ale může být jiná.
Účetní závěrka OKD a.s. IČO 00002593 uvádí Oceňovací rozdíl k nabytému majetku ve výši přes 15 mld. Kč. Podle závěrky tak vznikl zisk ve výši 7, 196 mld. Kč, který přešel přímo do společnosti OKD IČO 26 86 31 54.
OKD Mining, IČO 26 86 31 54 podle rozvahy zahrnuje nově oceňovaný rozdíl k nabytému majetku v hodnotě 11.493 669 000 Kč. V důsledku tohoto přecenění vznikl účetní rozdíl ve výši 8 735 188 000 Kč, a tedy nerozdělený zisk z minulých let ve výši 7. 195 940 000 Kč. Úvahu o účelu ponecháme ekonomům.
Je velice pravděpodobné, že tímto dnem zanikly závazky vůči státu ze smlouvy o privatizaci menšinového podílu. Ke dni rozhodnutí Valné hromady OKD a.s. o rozdělení dojde ke zrušení firmy OKD bez likvidace a přechodu jmění na nástupnické společnosti, projektu rozdělení a konečné účetní závěrky zanikající společnosti a zahajovacích rozvah nástupnických společností. Nejde o nic zakázaného, o žádné porušení smluvních závazků, které stát takto neopatrně navrhl. Smlouva o prodeji ale označovala Karbon Invest za „kupujícího“ a zavazovala tedy Karbon Invest, aniž by si zajistila v případě prodeje či jiných majetkových operací postoupení závazků ze smlouvy včetně toho, že kupující by nesl ke své tíži případné sankce z nepovolené veřejné podpory, na případného dalšího nabyvatele. To staví stát do velice nepříjemné pozice pro případ průkazu nepovolené veřejné podpory, kdy by nepřímo nesl všechny sankce ze svého včetně úroků. Nelze vyloučit, že po přezkoumání geneze všech delimitací, změn v osobách vlastníka firmy i v samotném subjektu OKD by (nevyloučeno též soudně) byla konečným beneficientem stanovena společnost OKD dnes znovu plně vlastněna státem.
Námitka odborníků (JUDr. Kincla), že povinnost jde za beneficientem je správná i v tom, že po příslušné změně stanoviska Evropské komise (viz dále) je povinností státu konečného beneficienta dohledat, když původní nabyvatel zanikl a k přechodu povinností na jiné subjekty nejspíš nedošlo. Toto zkoumání je však za hranicí možností vyšetřovací parlamentní komise, je ji třeba ponechat expertům, nikoliv politikům – převážně laikům. Je otázkou případné další právní analýzy zda výše popsaná změna subjektu zánik původní společnosti a vznik nové naplňuje tyto podmínky.
Odůvodnění dále uvedených závěrů je třeba znalost příloh, které obsahují významné informace a důkazy k dále uvedeným dílčím závěrům.
Při tomto tvrzení (s přihlédnutím k odbornému výkladu JUDr. Michaela Kincla před komisí) docházíme k těmto závěrům:

Pokud existuje premisa, že cena v roce 2004 nebyla určena správně nelze postupovat jinak, nežli takto:
Je-li cena jiná než tržní, jde o podporu, pokud jí po posouzení komise shledá neslučitelnou, musí se vymoci byť by firma zbankrotovala. Vyčíslená podpora se úročí, to je „profit“ státu jako poskytovatele.
Povinnost navrátit podporu podléhá 10 leté promlčecí lhůtě, ale takový stav nenastal. EK v roce 2011 konstatovala, že k nepovolené podpoře nedošlo. Pokud by nyní bylo prokázáno, že komise jednala na základě nepravdivých podkladů, může rozhodnout bez ohledu na lhůty, protože dosud neběžely. Veškeré posouzení a rozhodování je tedy na Evropské komisi.

Pokud poskytovatel podpory (stát) vycházel z ceny akcií pak je jejich objem posuzován z hlediska cenotvorby. Tedy zda byl stanoven na základě skutečných burzovních transakcí.
Účastníky (nového) řízení před komisí (pokud shledá, že podnět je důvodný a že tyto informace při rozhodování neměla) by tedy byl poskytovatel (stát, vláda, MF).
Beneficient není stranou řízení (ten přijímal, nikoliv cenu určoval). Je však dotčenou stranou a tak, pokud by byl rozhodnutím komise postižen má aktivní legitimaci k podání žaloby na EK u ESD.
Není také ani vyloučeno, aby beneficient zpracovával podklady pro komisi (což bývá neprůkazně – v médiích tvrzeno). Například v praxi, při posuzování věci evropského hospodářského zájmu tak komise postupovala, ale musí být tento posudek v souladu se stanoviskem státu.
Stává se, že nová politická reprezentace, nová vláda podá stížnost „sama na stát, svého předchůdce“. Postavení českých soudů je pouze subsidiární, vše je v kompetenci EK.

Žaloba jiného subjektu v této věci či k EK, například konkurenta, bez dalšího možná není. Tak by mohl postupovat ve chvíli, kdy je již EK podpora shledána protiprávní. Ve chvíli, kdy už

Komise již rozhodla o té podpoře v roce 2011, tak ji legalizovala. Bez dalšího podnětu a jeho přijetí EK je tedy věc shledána bezvadnou. Tedy právně, protože ji EK prohlásila za slučitelnou, tam už žaloba není možná. Klíč je výhradně v rukou EK.

Má-li stát za to, že k tomu aby žádala přezkum původního rozhodnutí EK má právně odůvodnitelné důvody, může takové podání EK učinit. Jakékoliv další kroky jsou podmíněny tím, že takové podání EK příjme a své stanovisko změní.
Není ale v praxi znám případ, kdy by takto EK postupovala. EK nebere v potaz otázky retroaktivních účinků takového rozhodnutí, diskutabilní je i prostor Ústavního soudu toto posuzovat. Jediný kdo zde může být k aktivně legitimovanému návrhu činný, je Evropský soudní dvůr, ten tuto možnost má a některé příklady ze zahraničí potvrzují, že stanovisko EK soud změnil (Slovensko-Košice).
Beneficientem je společnost, akcionář odpovědnost nenese (až důsledek – jím vlastněná firma může být zlikvidována). EK je při revokacích konzervativní. Jistě přihlédne k výsledku soudního řízení se znalcem a spol. Beneficient se dnes, po změnách v osobě vlastníků či subjektu vlastnictví (delimitace, rozdělení, zánik původního subjektu) bude obtížně dohledávat, je třeba mít jistotu, že jím nebude dnes znovu státem vlastněná společnost….Stát jako takový beneficientem nemůže být, ale státem vlastněná obchodní korporace nepochybně ano.
Posudek v roce 2004 byl na akcie. Ten zpracovával jen cenu akcií, jednalo se o menšinový podíl majetku a nebral se v potaz celý majetek. To je samozřejmě problém oceňovacích metod. Majoritní podíl nehraje roli, ten je potřeba ocenit tržně tak či tak. Na burze bylo obchodovánís 4-5 % a graf vývoje ceny akcií je doložitelný.

Závěr je jednoznačný. Má-li parlamentní komise za to, že v roce 2004 bylo o ceně rozhodováno na základě neúplných či nepravdivých informací, dále že EK v roce 2011 z těchto informací vycházela, pak by měla vládě doporučit, aby se s podáním na EK obrátila. Musí však doložit obsahově a věcně onu nepravdivost a neúplnost.

Znamená to nesporně zpracování analýzy zadání vlády ke stanovení ceny v roce 2004, určit tuto metodu jako špatně stanovenou a pokusit se o nemožné – určit cenu na základě nového posudku odlišně, novým usnesením revokovat usnesení vlády z roku 2004 a tyto dokumenty doložit Evropské komisi aby taktéž své stanovisko a rozhodnutí revokovala a nahradila ho usnesením novým. Procedura je vcelku jasná, obsah (de facto a de jure) nemožný. V tom případě ale nezbývá, než současný právní stav přijmout a akceptovat. Politické proklamace jsou významné, ale právní stav nezmění!

Příloha 1
Vyšetřovací komise a její kompetence ve vztahu k firmě bez státní účasti
Vyšetřovací komise, stejně jako ostatní nástroje parlamentní kontroly veřejné správy, byly a zůstávají zejména politickými tělesy, jejichž působení nelze srovnávat s nezávislými subjekty typu Nejvyššího kontrolního úřadu, ombudsmana nebo dokonce soudní mocí. Možná mohou mít kontrolu veřejné správy jako společný cíl, ale cesta k jeho dosažení i jejich vybavení na této pouti jsou diametrálně rozdílné. Před další kritickou poznámkou na výsledky práce vyšetřovacích komisí je potřebné si tuto dichotomii připomenout. Jediným důvodem k vyšetřování soukromých subjektů je veřejný zájem, který není univerzálním měřítkem. Tak více záleží na tom, zda oslovení aby se podrobili výslechu před komisí, dodávali jí ekonomické, právní a smluvní podklady ke kontrole strpí, anebo budou žádat ochranu u soudu. Dále uvádíme i informace o Auditu hospodaření jako zdroji informací.
OKD JAKO FIRMA PRIVÁTNÍ (OD ROKU 2004 DO ÚPADKU A NÁVRATU DO PÉČE STÁTU)
Dnes politici a média spekulují, jaké „špatnosti“ se ve společnosti OKD děly v letech po roce 2004. Přes předchozí tvrzení, že stát (ani Parlamentní vyšetřovací komise) nemá kromě kompetencí vymezených zákonem (daně, odvody, dodržování korporátního i obecně) práva apod. Při vzniku jakékoliv pochybnosti pak stát (nikoliv vyšetřovací komise) nástroje, aby mohl v řízení pokračovat (finanční správa, orgány činné v trestním řízení atd.)
Je také nutno konstatovat, že existují „průběžné“ nástroje kontroly privátních organizací (nejen) ze strany státu. Je to například audit výsledku hospodaření. Audity výsledků hospodaření jsou veřejně dostupné, a pokud by stát chtěl vyhodnocovat, jak privátní firmy, tedy i OKD hospodaří, i s odvoláním na jednoznačně pro privátní sektor příznivé podmínky privatizačních projektů, měl k tomu snadnou průběžnou možnost.
Audit je podle odborníků posouzení zda údaje v účetní závěrce, konsolidované účetní závěrce a ve výroční zprávě věrně zobrazují stav majetku a závazků, vlastního jmění, finanční situaci a výsledek hospodaření. Audit je systematický proces objektivního získávání a vyhodnocování důkazů, týkajících se informací o ekonomických činnostech a událostech, s cílem zjistit míru souladu mezi těmito informacemi a stanovenými kritérii a sdělit výsledky zainteresovaným zájemcům. Auditor ověřuje, zda údaje v účetní závěrce podávají věrný a poctivý obraz finanční pozice a výsledků hospodaření a peněžních toků v souladu s pravidly předepsanými českými nebo jinými účetními předpisy, často s Mezinárodními standardy účetního výkaznictví.

Nepřímo se ke kauze vyjádřil i Zdeněk Bakala.

Prohlašuje, že před více než deseti lety byla OKD restrukturalizována a následně převedena na Londýnskou burzu kde je daleko přísnější právní režim kontroly hospodaření firmy ale tamní orgány nezjistily žádné problémy, ač OKD trvale věnovaly pozornost.

Podle Zdeňka Bakaly investoři vložili podstatnou část distribuovaných finančních prostředků zpět do společnosti: byly prý zavedeny nové těžební technologie a bylo dosaženo zvýšení produktivity o více než 50 %, zlepšila se bezpečnost práce. Firma odvedla na daních a poplatcích státu částku 45 mld. Kč.

Zdeněk Bakala prohlásil, že ve skutečnosti nikdy nebyl schopen zcela ovládat OKD. Společnost byla zcela vlastněna společností NWR, která byla veřejně obchodovanou společností téměř deset let. Zdeněk Bakala držel svůj podíl v OKD pouze nepřímo a nikdy neměl většinový podíl. Tvrdí, že tyto informace lze veřejně dohledat.
Celé jeho vyjádření by mělo být ve spisu KS Ostrava.
Významným aspektem je i zjištění, že privatizace OKD se co do metodiky ocenění a jednání nevymykala z tehdejšího přístupu vlády. Uvádíme z výroční zprávy informace o prodeji akcií Fondem národního majetku v roce 2004 – Agumenty obsahuje „širší verze“. Počátkem roku 2004 oznámila vláda ČR svůj záměr prodat podíl ve společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. Vybraný privatizační poradce předložil vládě ČR doporučení ohledně optimálního způsobu prodeje majetkové účasti státu ve společnosti.
Byla zahájena exklusivní jednání o přímém prodeji akcií společnosti Sokolovská uhelná, a.s. (společný prodej akcií FNM ČR a jeho dceřiné společnosti PAL, a.s.) společnosti Sokolovská těžební, a.s. Po splnění odkládacích podmínek došlo v červnu 2004 k zaplacení kupní ceny prodávajícím ve výši2,6 mld. Kč, přičemž FNM ČR obdržel částku ve výši 2,5 mld. Kč.
V dubnu 2004 rozhodla vláda ČR o nabyvateli 62,99%-ního podílu FNM ČR ve společnosti UNIPETROL, a.s. Vítězem výběrového řízení se stala polská společnost POLSKI KONCERN NAFTOWY ORLEN S.A. Po splnění všech odkládacích podmínek transakce obdrží FNM ČR kupní cenu ve výši 11,3 mld. Kč.
Vláda ČR také schválila prodej 45,88 %-ního podílu na základním kapitálu společnosti OKD, a.s., člen koncernu KARBON INVEST, a.s. společnosti KARBON INVEST, a.s… V listopadu roku 2004 byl akciový podíl převeden na nabyvatele a FNM ČR za něj obdržel částku ve výši 4,1 mld. Kč. Tímto krokem byla v České republice ukončena privatizace podniků v odvětví těžby černého uhlí.
Na konci roku 2004 schválila vláda ČR také záměr ve dvoukolovém veřejném výběrovém řízení privatizovat 98,96 % akcií společnosti VÍTKOVICE STEEL, a.s., které vlastní stoprocentní dcera FNM ČR, společnost OSINEK, a.s.. Výsledek výběrového řízení a rozhodnutí vlády ČR by měly být známy v první polovině roku 2005.
Podle výroční zprávy FNM lze dovodit, že u 15 strategických a 45 nestrategických privatizací firem státních či se státním podílem byly použity srovnatelné metody ocenění. Nebýt aktivit sdružení „Byty OKD“, jehož činnost je z hlediska výsledku v podstatě bezvýsledná i beznadějná, tak se kauze nebude věnovat nikdo. Popřípadě by komise měla šetřit téma „Proces privatizace průmyslu ČR v letech 1991 – 2019.

Příloha číslo 2
Výpovědi předvolaných osob

1993

Dlouhý si jen matně pamatuje na převod národního podniku na státní akciovou společnost a považoval první kroky privatizace v kontextu s masovou privatizací za formální podpis jakéhosi projektu. Podle něj byty, rekreační zařízení atd. byly ponechány v majetku nového OKD a.s. na žádost firemních odborů.
Od počátku v letech 1991-1992 bylo jasné, že postupně bude privatizována celá firma OKD. Pokud jde o vyhlášku 119/1988 Sb., o hospodaření se státním majetkem, o možnosti při transformaci firem byty vyčlenit, nic o tom nevěděl. Sdělil, že v době ohrožení dodávek ropy ze SSSR byl pro něj problém OKD problémem 3. kategorie. Zákony nutné k privatizaci byly přijímány FS a ČNR až v roce 1991.
Přes okolnost, že podpis na rozhodnutí o změně OKD státní podnik na OKD a.s. bylo limitováno do konce roku 1990, Dlouhý to podepsal 29. 12. 1990 a do rejstříku to bylo vloženo až v roce 1991 tedy v rozporu se zákonem.
Na dotaz, proč v roce 1990 neprodali byty horníkům, uvedl, že to vůbec neřešili (tehdy zákon, až do roku 1994 (72/1994 Sb. neexistoval, a tak by byla jen možnost postupovat podle zákona z roku 1966 (spoluvlastnictví domu).

1994

Bakala
(emigrant od roku 1981 a od roku 1991 šéf české pobočky CS odešel z Credit Suisse a založil si vlastní společnost Patria Finance. Jednalo se o investiční firmu, která se zabývala především poradenstvím. Patria Finance radila klientům při prodeji státních podniků, ale například i při prodeji akcií v majetku měst či se správou obecních peněz. Tehdy se Bakala také začal zajímat aktivněji o politiku, dělal konzultanta KDU–ČSL a stal se jedním z prvních členů sdružení Lípa.

1996

28. 5. 1996 Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci pod číslem jednacím Č. j. 470/1295/96 vydává souhlas se změnou privatizačního projektu a na základě žádosti FNM č. j. 720/494/96/Th/Ša ze dne 23:4.1996 se snížením základního jmění a.s. OKD Ostrava č. 40017(5001 o 3,5 mld. Kč provede se odprodejem 3.500 ks akcií které byly dočasně v držení FNM akciové společnosti OKD Ostrava za 1 Kč. (pod podmínkou souhlasu připomínkového řízení ekonomických ministrů) podpis Jurečka.

14. 8. 1996 Ministerstvo financí dopisem Petra Fišera č. j. 422/41981/96/JK schvaluje uvedenou transakci a dává ji FNM k realizaci.

Jaroslav Jurečka, v letech 1993-1996 náměstek na FNM (pod ministrem Skalickým). Snížení základního kapitálu o 3,5 mld. Kč vysvětlil tím, že tato žádost byla výsledkem valné hromady OKD, kde v té době měl stát většinu a zasedali v ní zástupci státu. Brali to jako formální záležitost. Žádali i bezúročný převod části akcií obcím. Tvrdil, že souhlasili se snížením o tuto částku základního mění, jak se to realizovalo, si nevzpomíná. Z podílu státu to vzniklo již v roce 1993 v privatizačním projektu, chtěli, aby pokud vznikne újma, byla více na straně státu. Aby on nesl tu tíhu znehodnocení.
Potvrdil, že Restituční investiční fond prodal v roce 1997 5 % akcií OKD, které držel. Prosazovali původně vizi 97 kuponová privatizace, 3 % RIF. Odkazoval, že si myslel, že stát + RIF + obce drželi většinu a že budou koordinovat . Tvrdil, že snížením podílu státu o 3,5 mld. Kč stát v souhrnu s obcemi a RIF většinu držel .

prof. Bělohlávek (významný právník s mezinárodním respektem) se angažuje jako právník v privatizaci Petrcíle, podivné privatizaci NH Ostrava.
Zakládá (jako advokát) firmu Karbon Invest, zastupoval Kyperskou firmu Lagur Trading Limited, jež držela akcie Karbon Investu.

Češka – podle něj byl rok 1996 termín dlouhodobě zvažovaného konce privatizace podle zadání v rámci deetatizace v roce 1991/2. Přiznal, že šlo o „špatný politický úsudek“, stát, pokud držel majoritu, neudělal nic, ani později zvažovanou delimitaci.
Šlo prý o závazek, že část majetku, tedy základního kapitálu je nepoužitelná, až se ocení, dojde k jeho snížení (ale kde se vzala hodnota 3,5 mld. Kč o tom nikdo nemluví.) Vymyslel to Tomáš Ježek s vizí, že stát nemá držet majoritu sám, ale spolu s obcemi se společným zájmem na energetické koncepci. Obce ale zájem neměly a přes vyšší nabídku FNM na odkup jejich akcií je za (asi) nižší cenu prodali Prosovi. Návrh byl dán telefonicky i písemně, nikdo nekontroloval, zda starostové oba návrhy předložili zastupitelům svých obcí.
Češka to potvrdil i před VK (vyšetřovací komisí) že tato (dnes logická) otázka nikoho tehdy nezajímala.
Karbon invest neplnil zákonnou povinnost oznamovat „navyšování“ svého akciového podílu, tedy kupování akcií od kohokoliv. Kdyby toto plnil, FNM by měl včas indicie, že se soukromý akcionář snaží společnost ovládnout a stát ztratí svoji sílu (včetně možnosti prosadit privatizaci bytů na valné hromadě společnosti). Na rozdíl od státu si privátní vlastník vše zajistil asi dohodami o smlouvách budoucích o odkupu akcií (obce).
O převodu vlastnictví na obce podle Juchelky nemohl rozhodovat FNM ale vláda. Proto by bylo třeba slyšet názor Václava Klause a Ivana Kočárníka či Skalického.

Dlouhý k tomu sdělil, že snížení základního jmění koncipovalo MF a FNM, nikoli MH. Upozornil na záměr, aby stát měl majoritu nikoliv sám, ale spolu s obcemi (ovšem žádné zpětné předkupní právo či jiné podmínky při darování 12 % akcií si stát nevymínil.

Byl také změněn horní zákon paragrafem 37 a vznikla povinnost ukládat peníze na zvláštní vázaný účet. Ten ale neexistoval. Vláda to tolerovala nebo prostě neřešila. Šlo o rezervy na důlní škody.

1997

Urban – ztráta majority v roce 1997 znamenala nemožnost zasahovat do řízení firmy. Tehdy to nebylo neobvyklé. Majoritáři vypudili zástupce státu a dělali si, co chtěli.

Juchelka – převody akcií na obce to nebyla práce FNM ale věc usnesení vlády. O RIF neví nic, jen že vznikl.

Prosper Trading získala akcie RIF a též dar akcií v hodnotě 3,5 mld. Za 1 Kč. Za PT stál Pros.(v určité době člen statutárního orgánu OKD). Původně zastupoval OKD ve snaze koupit akcie Teplárny a jeho obchody končí u soudu. Valná hromada rozhodla o snížení základního jmění dle privatizační smlouvy, to mělo sloužit jako zdroj pro krytí ztráty ceny uhlí. Provedlo se to snížením pouze na straně státu (1996)
Dlouhý též uvedl, že on za RIF neodpovídal, když byl tázán, že komise nedokáže pochopit, jak mohl stát dopustit, aby akcie RIF získal Prosper Trading. Ten fond přece ovládal stát. (FNM to svěřil do správy IPB a ta to prodala té firmě.)

1998

2. září byla založena společnost Karbon Invest.

OKD (Karbon Invest) je jedním z prvních klientů Patria Finance Zdeňka Bakaly, přesný termín nezjištěn. Asi se shoduje s okamžikem, kdy do OKD vstupuje Koláček a Karbon Invest. Zde se potkávají.

15 září 1998 koupil KI 50,002 % akcií od společnosti Stanislava Prose za 3,9 mld. Kč. (šlo majoritu s bonusem, významné pro srovnání s cenou roku 2004 kde šlo o podíl minoritní.

Urban – řekl, že někde zde vláda rozhodla o exkluzivním jednání s Karbon Investem.

V téže době (Bělohlávek v tom opět figuruje) se skupina podnikatelů v čele s Koláčkem a Otavou snaží získat – ovládnout majoritní podíl v OKD kde figurovala firma Atlanta Safe. Přes ni putovaly miliardy mezi OKD a KI. Šetřila to policie, stát vyčíslil škodu na 2 miliardy, až v roce 2009 to soud zamítl.
Pros přes makléřskou firmu Eurobrokers s podporou IPB v prvním pololetí získává dalších 5 % od obcí v regionu.

V květnu a červnu Pros vystupuje jako majoritní vlastník a FNM to respektuje.

Na podzim ale Pros prodává svůj podíl Karbon Investu. Pros se tak oddělil od OKD a věnoval se golfu a hotelnictví (Čeladná, oblíbené místo Topolánka a Dalíka). Kolem Bělohlávka se vyskytují jména jako Radim Mastný (Petrcíle) což je kamarád Mynáře. Vztahy se řetězí, ovšem význam nelze posoudit.

Podle Češky však Karbon Invest neplnil povinnost podle tehdy platného obchodního zákoníku nahlásit postupné získávání majority kapitálovému trhu. „Schovával“ se tak také před státem a tím porušoval zákon. Stát to nikdy neřešil. (Je otázka termínu kdy to porušil, trestné činy z privatizace (šlo-li o trestný čin) mají promlčecí lhůtu 20 let, dalo by se to ještě podat!!)
Bělohlávek se zná se Šloufem a zastupuje Karbon Invest – zde je třeba zjistit (stěží doložitelné) tlaky Šloufa, aby se kauzy nevyšetřovaly…

1999

Zemanova vláda (Grégr) chce dělit OKD na dvě části – ziskovou (těžba) a neziskovou (byty atd.). Mohl ale již jen navrhovat, souhlas Valné hromady s majoritou KI nikdy nezískal.

Podle Češky ale stát nebyl bezmocný. Ostatně chtěl svůj podíl prodat Nové huti Ostrava což Koláčka rozzuřilo. Stát svůj podíl prodal velice hloupě, vůbec se například veřejnou soutěží nepokusil vyjednat třeba jen to oddělení bytů, delimitaci. Prodával podle jeho názoru jak hokynář.

2000

Miroslav Šlouf veřejně potvrdil známost s prof. Bělohlávkem

2002

Urban – Vláda pokračovala v privatizaci zahájenou vládou Miloše Zemana. Prodávala menšinový podíl Koláčkovi a Otavovi. Koláček byl tehdy hrdinou Moravskoslezského kraje, podporovali ho odbory, kraj, viděli v něm garanci budoucnosti a sociálního smíru. Vláda prodala minoritní podíl za cenu tržní. Potvrdil to i ÚHOS. Nesouhlasí se stanoviskem státního zástupce o škodě ve výši 5,7 mld. Kč. Zkoumali, zda je třeba získat zpět majoritu, ale nenašli žádný způsob. Exkluzivitu zachovali, viz tlak kraje, odborů. Koláček měl podporu veřejnosti.
K ocenění – výnosová metoda byl ve vládě standardní způsob určení ceny akciových společností.

2003

12 června vláda vyčlenila pro firmu OKD 20 mld. Kč na odstranění ekologických škod. Současně ukládá ministru průmyslu a obchodu, financí a FNM připravit privatizaci menšinového podílu, což Špidlova vláda potvrdila usnesením 395 z dubna 2003

18 června Radovan Vítek a firma CPI nabízí za 45,88 % podíl 1,2 mld. Současně nabízí Karbon Invest 0,7 mld. Kč.

12. listopadu dává vláda Karbon Investu prioritu, pokud bude KI akceptovat cenu stanovenou vládou, jinak prý vyhlásí veřejnou soutěž.

12 listopadu vláda usnesením 1127 souhlasí se zahájením exkluzivních jednání se společností Karbon Invest za účelem předložení nabídky na odkup 44,85 % akcií a ukládá ministrům financí a průmyslu a obchodu, aby do 26 února 2004 podala o jednání zprávu a pokud jednání nebudou úspěšná, mají navrhnout další postup privatizace formou obchodní veřejné soutěže či výběrového řízení.

2004
Špidla uvedl, že při přípravě privatizace byl prvotní zájem, aby se lidé neoctli na dlažbě, nikoliv cena co utrží stát. Stát podle něj po ztrátě majority neměl žádný nástroj, jak donutit OKD k prodeji bytů nájemcům.
Bakala před soudem vypověděl, že „někdy v prvním čtvrtletí 2004“ se sešli s majiteli Karbon Investu Koláčkem a Otavou a dozvěděl se od nich, že chtějí Karbon Invest prodat. Začali tedy jednat o podmínkách prodeje.
2004 pokračování:

Jiří Paroubek uvedl, že v době projednávání privatizace byl ve vládě krátkou dobu, neznal celou genezi. Pamatuje si, že nabídka ceny byla vyšší než odborný odhad. Registroval také velký tlak veřejnosti na Ostravsku, chtěli, aby OKD měla perspektivu. Byl překvapen, že mezi akcionáři se později objevil investiční bankéř, ale v té době to nevykládalo jako negativní krok.

11 února Karbon Invest navýšil svoji nabídku na 1,19 mld. Kč. (100 Kč/akcie)

17. 2. FNM uzavírá s KI dohodu o exkluzivitě

20.2. Jiří Rusnok odhaduje cenu podílu na 1,5 mld. Kč (134 Kč/akcie)

26. 2. KI nabízí 2,018 mld. Kč) 181 Kč/akcie)

26. února – ministři financí a průmyslu a obchodu podle usnesení vlády 1127 ze dne 12. 11. 2003, pokud nebylo dohodnuto odkup z Karbon Investem mají vládě navrhnout veřejné výběrové řízení (což se nestalo).

26. únor Vox Conzult odevzdává posudek s minimální tržní cenou 2,08 mld. Kč (186 Kč/akcii)

Březen – podle výpovědi Bakaly před soudem někdy v březnu uzavřeli první smlouvu mezi Charles Capital a pány Koláčkem a Otavou.
květen – první smlouva – V té smlouvě byl zakomponován mechanismus výpočtu konečné ceny, nebylo známo, do jaké míry se Karbon Invest zadluží, aby byl schopen uhradit kupní cenu státního podílu. V září se ukázalo, že zadlužení bude vyšší, než v květnu předpokládali.

11. března nabízí Penta 1,8 mld. Kč

12. března s odvoláním na posudek VOX vláda odmítá všechny dosavadní nabídky a stanovuje cenu za minoritní podíl na 2,25 mld. Kč (201 Kč/akcie)

16. března MF podává žádost ÚHOS aby rozhodl, zda cena 2,25 mld. Kč není nepovolenou veřejnou podporou.

23. března společnost P67 předává MF posudek s cenou 3,1 mld. Kč (278 Kč/akcie) Týž den tuto cenu nabízí PENTA.

Březen 2004 – první rozhodnutí vlády o ceně pouhých 2,25 mld. Karbon Investu. Penta nabízela + 1 miliardu.

Urban dík Pentě se cena zvedla na 4,1 mld. Ale tlaky odborů… Klauzule o omezení převodu firmy vláda do smlouvy nedala. Urban – vnutit takovou klausuli majoritářům nebylo možné.

31.3. Končí lhůta pro exkluzivní vyjednávání s Karbon Investem, ale vláda přes to exkluzivitu firmě ponechá. Sobotka uvedl, že tak rozhodl premiér. A vláda nevyjádřila námitky.

2.4. Píše Sobotka FNM ohledně bytů, aby původní text byl změněn prý ve prospěch nájemníků.

7. 4. právník Váňa rozeslal Sobotkovy návrhy, ale do textu se nedostal, není jasné, kdo tu změnu schválil. Sobotka tvrdí, že za smlouvu odpovídal FNM, což Juchelka odmítal. Podle záznamu tehdy došlo k úpravám smlouvy. Komise se domnívá, že tato změna připravila nájemce o byty a pátrá, kdo tu změnu navrhl. Původně zde byla dána povinnost kupujícího vymezit bytové jednotky (tzv. prohlášení vlastníka) a podle zákona 72/1994 Sb. je nabídne nájemníkům.

Ani Sobotka nic neví o jednání o prodeji KI Bakalovi, ani nenalezl důvod (po dobu 3 let mohl od smlouvy stát odstoupit (a co by to bylo platné?) Sobotka popřel, že by tuto rozvazovací podmínku, která ve smlouvě je, znal.

7. dubna – záznam od Lise pro Juchelku, Kutu a Lise, úprava smlouvy o převodu akcií změna bodu 8.6 d ohledně bytů, poslanec Hájek v tom spatřuje důvod, proč nájemci na byty neměli právo. Vzniklo to v jednání s právničkou OKD Novákovou. – princip že kupující rozdělí byty na jednotky a pokud je bude převádět, mají nájemci předkupní právo (§23 zák. 72/1994 Sb. To bylo vyškrtnuto a zůstalo tam jen předkupní právo při převodech bytů. Je to též mail Váni z Allen & Overy, který tuto změnu zapracoval.

Posudek VOX byl jen orientací a měl vyloučit nepovolenou veřejnou podporu. Spodní hranici tržní ceny.

1 května byla sepsána smlouva mezi Koláčkem, Otavou a společností Charles Capital o prodeji 75% podílu akcií Karbon Invest za 3,9 mld. Kč. Po přepočtu při této ceně by státní podíl měl hodnotu 2,27 mld. Kč.
Většinovým vlastníkem Karbon Investu se tak stal prostřednictvím Charles Capital Zdeněk Bakala, KI tedy státu toto zamlčel (stát měl pouze výpis z rejstříku o složení statutárního orgánu, stát slepě prodával někomu jinému, než proklamoval na veřejnosti. Právníci obvykle žádají důkaz, že kupující je vlastníkem majoritního akciového podílu, jinak by exkluzivita neměla smysl a stát mohl vyhlásit veřejnou soutěž. Ovšem podle výpisu z rejstříku v okamžiku podpisu byly Koláček a Votava předsedou a místopředsedou představenstva, tedy statutáry, legitimováni

k podpisu (ač firmu již nevlastnili). Že uvedli stát v omyl je ale nesporné a je třeba tyto kroky analyzovat (podvod při privatizaci je trestným činem). Toto nařčení by dopadalo na Koláčka s Otavou, ti byli „kupujícími (Karbon Invest. Stát se choval nepochopitelně neopatrně.

14. května nabízí KI novou cenu 3,417 mld. Kč
V té době ÚHOS určuje minimální cenu 3,5 mld. Kč (+-5 %)

7. června nabízí PENTA 4 mld. Kč. Současně nabízí vlastníkům KI odkup celého majoritního podílu 50,002 % za 4,38 mld. Kč. Balík 50,002 + státních 45,88 % by odkoupila za 6,673 mld. Kč (hodnota minoritního podílu by tak byla 2,293 mld. Kč)

Urban o tom, že KI koupil de facto Bakala neví, ale pověřil Pecinu, aby to přezkoumal u Otavy, ti tvrdili, že jejich záměr hospodařit v OKD je dlouhodobý. Tajné služby nekontaktoval, nebyla to jeho kompetence. Smlouvu podle něj připravoval FNM. Ohledně bytů se snažili vtělit do smlouvy ochranu nájemníků, pokud by se byty prodávali tak měli nájemci předkupní právo.

S Becker Poliakoff BXL Consulting atd. ani s Radkem Pokorným nikdy o privatizaci nejednal.

Vláda nežádala analýzu okolností ztráty majority v roce 1996.

Srpen, 25 – Penta nabízí závazně vládě 4 mld. Kč. Marně.

Juchelka – vláda nezkoumala ztrátu majority 1996 ani dar 12 % akcií obcím. O RIF neví nic.

Smlouva bud 5. 3. dával právo vládě, pokud by ji KI nesdělil významné okolnosti… a prodej Bakalovi byl asi již hotov. Juchelka o tom nic neví.

13. 9. prodává Koláček s Otavou Karbon Invest firmě Charles Capitals. Nekupuje tedy OKD a.s. ale KI. článek 3. 1. smlouvy že kupní cena 76 % akcií KI se vypočítá jako 76 % rozdílu mezi 250 mil. USD a dodatečného dluhu, který si KI musel vzít na odkoupení státního podílu při ceně převyšující 2,25 mld. Kč. 76 % proto, že předpokládal, že Koláček i Otava v Karbon Investu zůstanou. Strategickou analýzu zpracovala firma Morgan Stanley, ta doporučila, že při ceně 250 mil. USD je možné transakci realizovat.
Také v dopise z 13. 9. vyšetřovací komisi Bakala uvádí, že cena za státní podíl půjde k tíži prodávajících jen do výše 3,4 mld. Kč, další zvýšení po odsouhlasení částky k tíži Bakaly. (Šlo o 2 smlouvy – 31. 5. 2004 – o cenovém mechanismu a 13. 9. 2004 o prodeji podílu v KI. Podle Bakaly Koláček a Otava měli obavy, že narazili na meze svých schopností a nezvládnou financování takové společnosti. (Tyto informace byly známy již v roce 2005)

5. vyšel článek v Týdnu a na motejlek.com (za ním stál a souhlasil Jaromír Soukup.)

Helena Bílková, ekonomka, členka orgánů KI a OKD uvedla, že prodej KI byl před zaměstnanci utajen, ona jako ekonomické ředitelka o něm nic nevěděla, poté obdržela výpověď a byla s funkcí v orgánech odvolána. Uvedla, že OKD podnikatelská (samostatná firma) měla cenné papíry v hodnotě 3,5 mld. Kč (zda to byly ony akcie získané= za 1 Kč od státu v roce 1996/7 neuvedla. Uvedla, že měly sloužit k zahlazení následků důlní činnosti.

15.9. Schvaluje vláda privatizaci Karbon Investu, ovšem se zcela jiným složením akcionářů, Koláček Otava tam již nefigurují.

16.9. Je vystavena nová smlouva a následně podepsána.
Podle šéfa FNM ROMANA Češky:
Stát se choval v privatizaci jako licitátor, neuplatňoval svá, byť majoritní práva, trval na prodeji exkluzivnímu zájemci, slepě neregistroval kroky k prodeji, zadal si posudek s nejnižší hodnotou (viz rozsudek soudu nad znalcem Douchou – zproštěn obžaloby) Nejdřív chtěl 2,5 mld., pak na zásah UHOS 3 mld., po nabídce Penty (4 mld.) prodal za 4,1 mld. Kč.

Stát nikdy netrval na trestní odpovědnosti Koláčka a jeho Karbon Investu že nehlásil získání majority (postupné získávání)
16. 9. podepisuje smlouvu za Karbon Invest Koláček a Otava. EK ale tvrdí že již 13. 9. vlastnil společnost někdo jiný. Nebylo ale podle Sobotky obvyklé že si vláda do smluv zákaz prodeje získaného majetku. Tomu odpovídá i analýza obsahu smlouvy, která většinu závazků nezajišťuje případnou cesí na nové vlastníky.

Listopad 2004 Pavel Telička a Martin Klimpl zakládají společnost BXL Consulting, zrušena v roce 2014 před kandidaturou Teličky do EP. Firma byla zaměřena na strategické poradenství, Klientem firmy byl i Zdeněk Bakala. Měla spolupracovat na zpracování stanoviska proti podání PENTY EK. S AK Wagner Pokorny nespolupracovala.

2005

27 ledna podává společnost PENTA a.s. stížnost Evropské komisi na prodej menšinového podílu Tvrdí, že cena nebyla tržní, protože nešlo o transparentní výběrové řízení.

Evžen Tošenovský V letech 2005-2006 Místopředseda dozorčí rady OKD, tuto funkci pak zastával až do roku 2009. Byl v orgánech OKD Mining, a.s. a OKD a.s. Pobíral značné odměny, v roce 2008 3,5 milionu Kč, rok před tím 1,5 milionu Kč. Před vyšetřovací komisí v podstatě přiznal, že v orgánech rozhodoval „vlastník“ a návrhy představenstva schvalovali. Jednou ho žádal o pomoc pan Macháček ohledně bytů-odkázal je na advokáta. Asi vůbec nechápal otázku své odpovědnosti. O podivných transferech v registraci firmy nevěděl téměř nic, prý šlo o „očistění majetku“.

1 květen byla založena firma Banarette a.s. IČO 26 86 31 54 (později se na ní převede majetek OKD)
24.9 Banarette mění název na OKD mining, IČO zůstává stejné

2006

Posudek ceny pro Evropskou komisi je na papíře FNM. Ten ale zanikl 31. 12. 2005???

22. května – Obchodní korporace se podřídila zákonu jako celku postupem podle § 777 odst. 5 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech
– Došlo k odštěpení části jmění rozdělované společnosti RPG Byty, s.r.o., která byla uvedena v projektu rozdělení a přešla na existující nástupnickou společnost RPG RE Land, s.r.o., se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Gregorova 2582/3, PSČ 701 97, IČO 277 69 143.
– Obchodní společnost RPG RE Residential, s.r.o., IČ: 277 69 127 vznikla rozdělením zanikající společnosti OKD, a. s. se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ: 728 30, IČ: 00002593, na základě projektu rozdělení a smlouvy o rozdělení ze dne 22. 5. 2006 a přešla na ni část jmění zanikající společnosti OKD, a. s.; část jmění zanikající společnosti OKD, a. s. přešla na OKD, Mining, a.s. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ: 728 30, IČ: 26863154; rozdělením též vznikly následující nástupnické společnosti RPG Trading, s.r.o. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ: 728 30, IČ: 277 69 089, RPG Transport, s.r.o. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ: 728 30, IČ: 277 69 101, RPG Gas, s.r.o. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ: 728 30, IČ: 277 69 119, RPG RE Commercial, s.r.o. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, PSČ: 701 97, IČ: 277 69 135 a RPG RE Land, s.r. o. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, PSČ: 701 97, IČ: 277 69 143, na něž přešla zbývající část jmění zanikající společnosti OKD, a. s.
Tak ukončila činnost firma OKD a.s. IČO 00 00 25 93 a OKD mining se přejmenuje na OKD a.s. (je pochybnost, že nebyla porušena smlouva o privatizaci, v jiné části dokazujeme, že nikoliv, stát si ve smlouvě v podstatě nic nevyhradil-)

24. 10. zaniká firma Karbon Invest.

17 července vyzývá komise PENTU aby předložil doplňující informace.

2007

Uvíra vypověděl, že jak rozhodčí řízení, tak přezkum MF ve věci restrukturalizace OKD nedošlo k porušení privatizační smlouvy. S AK Pokorny Wagner prý nespolupracovali v době, kdy se zkoumala veřejná podpora. Podle něj byla cena doprivatizace v místě a čase obvyklá. Nabídková povinnost i nadále platila, k tomu dospěli a RPG byty to nerozporovalo.

2008

30 ledna podává EK stížnost Sdružení nájemníků byty OKD. Obsah stejný jako PENTA
Podle Kubáčka část společnosti OKD byla prodána na burze.

Ing. Roman Macháček PhD. se začal kauzou OKD zabývat v roce 2008 poté, co pan Bakala svůj veřejně daný slib k převodu bytů do vlastnictví odmítl plnit. Celkem 7 tisíc lidí byty žádalo. Začali (podle svého vyjádření) dělat kriminalistickou práci a odhalovat jednotlivé kroky. Šlo o kritiku výpovědi článku 7. 6. d) privatizační smlouvy, stížnost na nepovolenou veřejnou podporu a v roce 2009 podali trestní oznámení. Tvrdí že závazek bodu 7.6.d) o předkupním právu nemá časové omezení . Zaměřili se na průkaz nepovolené veřejné podpory, kdy by mohl by stát odstoupit od smlouvy bez jakýchkoliv sankcí . O všem informovali EK. Podali také žalobu k Evropskému soudu, ale z důvodů absence aktivní legitimace ji soud odmítl. Zpochybňuje všechny kroky státu, EK, ovšem doposud bez úspěchu.
Doložil také dopis ze dne 14. 12, 2005 pana Brože (?) ve kterém je potvrzeno, že AK Pokorný Wagner zastupuje firmu Karbon Invest signované Bakalou a Wagnerem.

2009

Jiří Paroubek uvedl, že se na podzim 2009 ke kauze OKD vrátil, protože se na něj obrátili nájemníci tzv. hornických bytů, kterým Zdeněk Bakala původně byty slíbil a pak vzal slib zpět. Zadal si posudek u právničky Marvanové a nad výsledkem se podivil. Zdeněk Bakala měl v té době poltické „krytí“ od ODS, KDUČSL . Jako předseda strany spatřoval určité nedostatky v smlouvě (vit posudek který měl k dispozici) a tak se nechtěl zaměřit jen na kritiku Zdeňka Bakaly (proti němu razantně vystupoval Lubomír Zaorálek).

2010

Stížnost se opakovaně sdružením nájemníků doplňuje.

2011

6 července Sdružení nájemníků předává Evropské komisi trestní oznámení, které 4. března podalo na Nejvyšší státní zastupitelství.
EK rozhodla, že nedošlo k nepovolené veřejné podpoře.

2013

Kubáček Round Hill Capital – rozsáhle informoval komisi o vlastnické skupině a postupnému „transferu“ vlastnictví bytů OKD. Popsal celou genezi od toku 2004 a získání do portfolia RHC.To portfolio v roce 2013 Bakala nabídl k prodeji, později zvažovali vložení bytů na burzu. Goldman Sachs vypsal soutěž, připravil memorandum a tak se zúčastnili společně s firmou Blackstone (společně již investovali v Holandsku a Německu). O koupi měl zájem (z ČR) Vítek a FINEP. Firma vždy přísně dodržovala zákony, ale celé portfolio byla i v Evropském měřítku velice investičně zajímavé. Ročně se uvolní cca 400 bytů, ty se opravují. Jakékoliv operace podléhaly velkým regulacím, auditům.

2015

Koláček si stěžuje na Bělohlávka u Advokátní komory v souvislosti se Sokolovskou uhelnou. Prý je nehájil v kauzách MUS a OKD.

2017

20. března 2017 pod značkou MS/GBW/PDW/LB/JL/HM/73245/2294245 obdržel Antonín Klimša ve věci NWR Plc (New World Resources, v likvidaci na žádost věřitelů, od Marka Skeltona, kolektivního likvidátora NWR zprávu o přezkoumání Klimšou vzneseného nároku OKD ze dne 2. listopadu 2016 „doklad o existenci dluhu“. V souladu s ustanovením 4.82(2) Insolvency Ruls (zásady insolvence) tímto dopisem informuje Skelton, že nárok OKD ve výši 22.671 779 947,73 Kč nebyl zařazen do rozdělení podstaty. Doklad obsahuje přílohy s odůvodněním a poučením, že podle britského práva se může Klimša do 21 dnů obrátit na Vrchní soud spojeného království (do 11. dubna 2017)
Podle dostupných informací se Klimša na soud neobrátil.

2018

Vzniká parlamentní vyšetřovací komise

Soud zprostil obžaloby stíhané osoby v kauze OKD. Státní zástupce se odvolal.
20. 8. Státní zástupce doručil soudu své zdůvodnění odvolání – založeno v archivu.

2019

13. března 2019 zahajuje řízení odvolací soud. Ten v květnu 2019 rozsudek nalézacího soudu potvrdil.

Přikládám podrobnější rozvedení celé kauzy. Komentář je asi nadbytečný.
Jak stát postupoval v privatizaci OKD?

Přístup státu v letech 1991-1992 byl velice povrchní až neodborný. To politici připouští i dnes.(Viz Vladimír Dlouhý). Prioritou byla transformace ekonomiky rychle a „za každou cenu“.
Stát nejevil zájem o to, jaký majetek má být do privatizace zařazen a nevyužil ani kompetence, které v této věci měl (vyčlenit byty mimo společnost a předat je obcím) a bez odůvodnění u jednotlivých privatizací postupoval odlišně. Ostatně v roce 1991 fenomén vlastnictví bytu v právním řádu neexistoval a kromě excesu v zákonu 42/1992 Sb., o transformaci družstev nebylo v podstatě ani poptáváno, vlna transformace v kontradikci k regulaci nájemného přišla až koncem devadesátých let. I zde platí, že současný stav lze porovnávat s roky devadesátými jen stěží.
Stát nepromyšleným postupem v letech 1996/7 se sám a dobrovolně připravil o rozhodující vliv v OKD a to tím, že bezpodmínečně, bez zavázání obcí určitým postupem jim bezplatně předal 12 % akcií, které obce později prodali nikoliv FNM který o to žádal (ale zpětné předkupní právo si nevymínil), ale privátním podnikatelům, dále neodůvodněnou transakcí 3-5 % akcií vložených do RIF svěřenou správě IPB, která bez dalšího též převedla na privátní akcionáře a konečně jednostranným snížením základního jmění pouze z podílu státu ve výši 3,5 miliardy za 1 Kč, později též stát poskytl OKD podporu ve výši 20 mld., Kč na odstranění ekologické zátěže aniž by kontroloval jejich využití. Podle Jurečky to bylo v podstatě záměrem vlády, nechtěl břemeno snížení ceny uhlí nechat dopadnout na privátního vlastníka a vědomě ho přenesl na stát. Tvrdil též, že menšinový podíl státu + RIF + obce měly většinu (ovšem smluvně si to nijak nezajistily.
Stát si neuvědomil a asi neuvědomuje, že ztrátou majority při privatizaci menšinového podílu mohl sice vyjednávat o podmínkách „doprivatizace“, ale nemohl většinového vlastníka donutit k prodeji části získaného majetku (byty). Úsilí Ing. Macháčka o tzv. průkaz nepovolené veřejné podpory a realizaci práva státu od privatizační smlouvy v roce 2004 – ač je zcela vyloučené dík nedbalé privatizační smlouvě (viz dále)- by stejně neumožnil státu s navráceným menšinovým podílem donutit majoritního vlastníka k nucenému prodeji bytů. „Hra“ na nepovolenou podporu před EK naopak může ohrozit státní výdaje v řádech desítek miliard (odvod ke dni privatizace + 15 let úroků). Ani jako teoretický ekonomicko-právní model si takovou situaci vypořádání práv, investic a závazků nelze představit, pokud by stát od smlouvy v této souvislosti odstoupil
Z důvodu své neopatrnosti stát sice i v rozporu se svým usnesením o časově omezené exkluzivitě i po jejím uplynutí ponechal Koláčkovi a jeho Karbon Investu exkluzivitu, ale uniklo mu, že již tři měsíce před schválením exkluzivního převodu menšinového podílu 75 % Karbon Investu zvažoval Koláček prodej části akciového podílu panu Bakalovi, nelze vyloučit pactum de contrahendo uzavřenou již v té době, což celé privatizaci dává punc nevěrohodnosti. Zásadní význam tato skutečnost (na rozdíl od mínění politiků) nemá. Stát se při prodeji nezajímal o složení akcionářů a věřil Koláčkovi.
Cena privatizace menšinového podílu byla zpracována metodou, kterou si stát objednal, nejlevnější ze 4 možných – což potvrdil nalézací soud a pravomocně i odvolací soud. Důkazy uvádíme dále
Je prokázáno, že veškeré transakce učiněné již privátními vlastníky nepřekročily hodnoty stanovené znaleckým posudkem. To v roce 2011 potvrdila i Evropská komise. Je nesmyslné pouze kritizovat rozhodnutí komise s tím, že zpochybňujeme vypracování podkladů pro její jednání. Rozhodnutí EK stát obdržel v roce 2011 a nic k němu nenamítal, nevyužil svého práva stanovisko nepřijmout. Komise měla od roku 2008 i k dispozici i text podaného trestního oznámení s přiloženým znaleckým posudkem ceny nemovitostí. Měla tedy možnost tyto argumenty posoudit, přes to rozhodla jak dáno písemně v příloze.
Cena se vyvíjela, v konečné fázi s cenou souhlasil i ÚHOS.
Motivací sdružení „byty OKD“ (podatele trestního oznámení) byla skutečnost ve smlouvě o privatizaci menšinového podílu je uvedeno, že pokud by se prokázala jiná cena než tržní, tedy by šlo o nepovolenou veřejnou podporu, mohl stát od privatizace menšinového podílu odstoupit. Nikdy se nezvážila možnost případného narovnání, když nový vlastník do bytového fondu investoval řádově miliardy. Odstoupením od smlouvy by se stát dostal do stavu vlastnictví menšinového podílu a žádný právní nástroj na převod bytu nájemcům by nedržel. Mimo to by musel beneficient k příkazu EK vrátit rozdíl mezi cenou stanovenou a jím určenou včetně úroků za 15 let! (cca 6 miliard + úrok za 15 let – 80 miliard?). Kdo je beneficientem? Akcionář? Přešly závazky na nástupce Koláčka a spol? Bez samostatné dílčí analýzy, obtížné, nelze učinit jednostranný závěr a vyloučit, že sankce dopadne na stát dík arbitrážím. Velice nejisté a riskantní.
V orgánech společnosti OKD byli i zástupci kraje (Tošenovský), kteří vůbec netušili, jaké je jejich právní postavení z hlediska odpovědnosti. Alespoň se tak vyjadřovali před komisí.
Veškeré další zjištěné transakce uvnitř privátní společnosti je třeba ponechat na jiných orgánech, má li vláda za to, že byl porušen zákon, musí podat trestní oznámení. Tomu musí předcházet zjištění skutečného stavu. Ze subsidiárních informací a auditu Londýnské burzy nic takového nevyplývá (NWR byla obchodována na londýnské burze).
Po úpadku – insolvenci firmy OKD v roce 2017 je situace jiná, firma OKD se státu „navrátila“. Je tedy důvodné se ptát, proč správce Klimša neuplatnil právní nástroje podle britského práva, zůstal v nečinnosti, a tak byl vznesený nárok na pana Bakalu ve výši 22,6 mld. Kč pravomocně odmítnut.
Zlomovým bodem chybné privatizace byla operace v roce 1996(viz bod 3.) kdy stát ztrácí na společnost vliv. Ministrem privatizace byl Jiří Skalický, financí Ivan Kočárník, předsedou vlády Václav Klaus.

Je též nutné, s přihlédnutím k již uvedenému analyzovat, jaké reálné možnosti stát měl při zadání stanovení ceny akciového podílu. Co vlastně stát v roce 2004 prodával, se dočteme ve „Smlouvě o převodu akcií (01587-2004-330-S-153) mezi Fondem národního majetku České republiky a společností Karbon Invest, a.s..“
Podle obsahu šlo o 11.149 594 kvitovaných akcií společnosti OKD. Prodej měl tuto genezi:
Fond podle usnesení vlády číslo 1127 ze dne 12. 11. 2003 Zahájil jednání o prodeji akcií.
Rozhodnutím č 264 ze dne 23. 3. 2004 vláda schválila prodej a 8. 4. 2004 obě strany v tomto smyslu uzavřeli smlouvu o prodeji akcií s výhradou povolení výjimky ze zákazu nepovolené veřejné podpory ve smyslu zákona 59/2000 Sb. O veřejné podpoře.
ÚHOS dne 30. 4. 2004 tuto výjimku nepovolil.
13. 5. 2004 prodávající a kupující jednali na ÚHOS a ten jim následně potvrdil dopisem č. j. 1376/04-160 ze dne 17. 5. 2004 své stanovisko. Na tom základě byla cena upravena.
Vláda usnesením 204 ze dne 15. 9. 2004 prodej předmětných akcií schválila. Cena činila 4,1 mld. Kč
Ve smlouvě kupující potvrdil, že si je vědom, že podle § 183 obchodního zákoníku v tehdy platném znění musí ostatním akcionářům učinit nabídku převzetí.
Kupující převzal řadu vládou vymíněných závazků (objem těžby, respekt k energetické koncepci státu, placení odvodů sociálního a zdravotního pojištění, apod).
Zavázal se zachovat bytový fond, zejména že ve sjednané době omezení nepřevede budovy s byty na třetí osobu. Stejné závazky platí i pro převod jednotky (bytu). Pokud by došlo k převodu jednotky, musí společnost respektovat zákonnou povinnost nabídnout byty dosavadnímu nájemci.
Protože k převodu akcií za určenou cenu dal souhlas předem ÚHOS, nebylo třeba zahájit jednání o odkladu účinnosti smlouvy podle čl. 88 odst. 3 smlouvy o EU.
Kupující vzal na vědomí, že pokud by v budoucnu přece jen došlo Evropskou komisí, soudem, nebo jiným k tomu povolaným orgánem k rozhodnutí, že prodej akcií zakládá nepovolenou veřejnou podporu, nese kupující riziko navrátit takto určenou nepovolenou podporu či prodávaná akcie.
V takovém případě je bez časového omezení FNM oprávněn od smlouvy odstoupit. (závazek je formulován jako i ostatní na pojem „kupující“ nikoliv na jeho právního nástupce),
Pouze závazky uvedené v bodu 7 smlouvy zavazují i případného právního nástupce kupujícího. Tedy povinnost uhradit dle článku 10. 1. (viz bod J. výše) resp. navrátit takto určenou výši zjištěné nepovolené podpory.
Smlouva vrátit nepovolenou podporu zavazuje jen kupujícího, nikoliv jeho případného právního nástupce.
Podle článku 10. 1. smlouvy je FNM oprávněn od smlouvy odstoupit, pokud by došlo k porušení práva Evropské unie.

S ohledem na formulaci smlouvy považujeme za problematický bod přechod závazků z této smlouvy na právního nástupce. Po uplynutí doby omezení došlo k operacím, které mohou zakládat změnu v osobě vlastníka. Zásadní však je vznik společnosti BANERETTE akciová společnost, IČO 26 86 31 54. Ta je zapsána 1. června 2005. Následně 24. října téhož roku změnila firma Banerette název na OKD mining, a.s., IČO 26 86 31 54.
Tyto úkony, tedy restrukturalizace firmy OKD vedou společnost k novému ocenění čistého obchodního jmění – vlastního jmění této nové společnosti OKD. 31. května 2006 ukončila svoji činnost firma OKD IČO 00 00 25 93, které 44,88 % akcií stát prodal v roce 2004. Týž den proběhlo přejmenování firmy OKD mining, a.s. na OKD a.s., opět se stejným IČO 26 86 31 54 a dalších šest nástupnických firem. Následně, 27. října 2006 zaniká firma Karbon invest. Tyto operace jsou doprovázeny znaleckými posudky a různými transakcemi.
Skutečnost ale může být jiná.
Účetní závěrka OKD a.s. IČO 00002593 uvádí Oceňovací rozdíl k nabytému majetku ve výši přes 15 mld. Kč. Podle závěrky tak vznikl zisk ve výši 7, 196 mld. Kč, který přešel přímo do společnosti OKD IČO 26 86 31 54.
OKD Mining, IČO 26 86 31 54 podle rozvahy zahrnuje nově oceňovaný rozdíl k nabytému majetku v hodnotě 11.493 669 000 Kč. V důsledku tohoto přecenění vznikl účetní rozdíl ve výši 8 735 188 000 Kč, a tedy nerozdělený zisk z minulých let ve výši 7. 195 940 000 Kč. Úvahu o účelu ponechám ekonomům.
Je velice pravděpodobné, že tímto dnem zanikly závazky vůči státu ze smlouvy o privatizaci menšinového podílu. Ke dni rozhodnutí Valné hromady OKD a.s. o rozdělení dojde ke zrušení firmy OKD bez likvidace a přechodu jmění na nástupnické společnosti, projektu rozdělení a konečné účetní závěrky zanikající společnosti a zahajovacích rozvah nástupnických společností. Nejde o nic zakázaného, o žádné porušení smluvních závazků, které stát takto neopatrně navrhl. Smlouva o prodeji ale označovala Karbon Invest za „kupujícího“ a zavazovala tedy Karbon Invest, aniž by si zajistila v případě prodeje či jiných majetkových operací postoupení závazků ze smlouvy včetně toho, že kupující by nesl ke své tíži případné sankce z nepovolené veřejné podpory, na případného dalšího nabyvatele. To staví stát do velice nepříjemné pozice pro případ průkazu nepovolené veřejné podpory, kdy by nepřímo nesl všechny sankce ze svého včetně úroků. Nelze vyloučit, že po přezkoumání geneze všech delimitací, změn v osobách vlastníka firmy i v samotném subjektu OKD by (nevyloučeno též soudně) byla konečným beneficientem stanovena společnost OKD dnes znovu plně vlastněna státem.

POSOUZENÍ POSTUPU ZNALCE NA ZÁKLADĚ ZADÁNÍ VLÁDY V ROCE 2004
V době zpracování materiálu můžeme subsidiárně přihlédnout k rozsudku odvolacího soudu, který obžalované osvobodil, zprostil obvinění. Je však také třeba objasnit celou konstrukci a metody jak je možné pro různé účely posudek zpracovat.
Předně je třeba si vysvětlit kdo je to soudní znalec a čím je vázán:
Po pravomocném výroku soudu (11. 4. 2019) je třeba pochopit veškeré souvislosti posuzování úkonů znalce.
Soudní znalec je odborník, který musí před započetím své soudně-znalecké činnosti vyhovět dvěma požadavkům:
A/ prokázat náležité znalosti
B/ složit znalecký slib.
Znalosti uchazeče posuzují poradní orgány předsedy Krajského soudu. Znalecký slib je uveden v zákoně o znalcích a tlumočnících v § 6 a uchazeč v něm slibuje, že bude:
Postupovat přesně podle právních předpisů
Využívat všech svých znalostí
Nestranný
Zachovávat mlčenlivost
Předem je nutné stanovit o které předpisy v tom kterém konkrétním případě jde.
V případě OKD a znaleckého úkolu pana znalce Douchy šlo o ocenění 11.149.594 ks. akcií výnosovou metodou, šlo o přesné dodržování následujících právních předpisů:
Zákon o znalcích a tlumočnících,
Obchodní zákoník v aktuálním znění,
Zákon o účetnictví v aktuálním znění
Zadavatel si musí předem objasnit, pro jaký účel ocenění potřebuje.
Uvedené právní předpisy by umožnily vybrat zákonné kroky potřebné pro stanovení jedenácti existujících a zjistitelných hodnot akcií OKD, a to v kterýkoliv okamžik současně. Zjištění každé z jedenácti hodnot ale má:
vždy jiný účel,
své přesné jméno nebo označení,
svou vlastní vypovídající schopnost,
a představuje v konkrétním případu jinou, naprosto odlišnou částku.
Přesto je všech jedenáct částek správných, a proto má jejich záměna v rovině účelu ocenění vždy fatální následky. Povětšinou je forma, metoda ocenění dána zákonnou úpravou účelu, kterému má sloužit. Vláda potřebovala pouze jednu metodu ocenění, jí také odpovídal čas, který znalci poskytla a tu také v objednávce uvedla. Jiné, výše uvedené alternativy by k prodeji akcií použít nešly. Vláda postupovala v tomto případě podle práva.
Znalec pan Doucha měl tedy zpracovat pouze jednu konkretizovanou formu posudku z 11 možných.
Šlo o tržní hodnotu akcií v minoritním balíku, za existence majoritního akcionáře, určených pro prodej na veřejných trzích nebo ve veřejném výběrovém řízení, kam by byly akcie OKD nabídnuty k prodeji, pokud by Karbon Invest nesplnil do 30. dubna 2004 požadavky státu.
Tato hodnota byla vypočítána pro veřejný prodej, tedy jako minimální, s tím, že psychologická nadstavba ceny bude určena poptávkou soutěžících. Tuto jedinou hodnotu, ze všech jedenácti bylo možné zadavatelem překontrolovat, a to na BCPP, (burze cenných papírů), kde se obchodovalo 936 tis. kusů akcií OKD, a to již 13 let. Akcie byly živé, to znamená, že se obchodovaly každý den, a to za ceny pohybující se mezi 50 a 250 Kč za 1 akcii, a to přesto, že za 13 let jejich obchodování na BCPP nebyla vyplacena na tyto akcie žádná dividenda, považovaná správně za jediný pravidelný zákonný výnos. Znalecký posudek a cena akcií z roku 2004 je obecně známá (tak jak byla znalcem stanovena, není předmětem této analýzy).
Z předmětného posudku je zřejmé, že byly pro zajištění zadaného úkolu využity přesně zákonem stanovené postupy a možnosti, tedy práva akcionáře, které upravovaly §§ 154, 155 a 179 Obch. Zák. V těchto §§ bylo uvedeno, že akcionář:
neodpovídá za závazky a.s.
má právo hlasovat na valné hromadě ohledně velikosti a výplaty dividend
má právo hlasovat při volbě zástupců akcionářů do statutárních orgánů
má nárok na likvidační zůstatek, dojde-li k dobrovolnému ukončení činnosti a.s.
Jiná práva stát jako akcionář v době oceňování 46 % akcií OKD, tedy ke dni 26. 2. 2004 podle zákona neměl. Je důležité konstatovat, že stát ani tato uvedená práva nemohl využít, neboť existoval nejpozději od roku 1998 do roku 2004, tedy již šestým rokem majoritní akcionář s opačnými názory a s opačnými požadavky.
Z toho vyplynuly následující důsledky:
za celou dobu existence a.s., ani po ztrátě majority v roce 1996, ani po vzniku majoritního akcionáře v roce 1998 neobdržel stát žádné dividendy,
Dva roky před oceňováním 46 % akcií OKD vyloučil hlasováním na VH majoritní akcionář ze statutárních orgánů zástupce státu, tedy majitele právě oceňovaných 46 % akcií a vyloučil ho tím definitivně z rozhodování o dalším vedení OKD
Co se týče likvidačního zůstatku, bylo zkoumání jeho přidělení nebo nepřidělení na akcii bezpředmětné, neboť ukončit činnost OKD žádná ze zúčastněných stran tehdy nechtěla.
Mimořádně důležité je stanovení dalšího pravidla, jehož znalost je pro zjištění tržní hodnoty akcií naprosto nezbytné. Jde o konstatování v § 179 Obch. Zák., ve kterém je mimo jiné uvedeno, že akcionář nemá nárok na navrácení svých původních vkladů po celou dobu existence a.s. ani po dobrovolném ukončení její činnosti likvidací. Tedy nikdy.
Pokud bylo znaleckým úkolem zadáno stanovit hodnotu 11 mil. akcií OKD o nominální hodnotě 1.000 Kč každé akcie, pak původní vklad státu, jako držitele těchto akcií, na jehož navrácení akcionář neměl podle uvedeného § nárok, mělo objem 11 mld. Kč.
Tím § 179 implicitně, ale jednoznačně vylučuje nárok akcionáře na jakýkoliv majetek, neboť by se mu tím, byť i jen z části vrátil jeho původní vklad, což zákon jednoznačně zakazuje.
Jestliže akcionář nemá nárok na jakýkoliv majetek (byty)a.s., nemůže se tento majetek stát výnosem na akcii. Jediným zákonným výnosem akcie zůstává pouze dividenda . I zde vzniká zajímavá otázka. Pakliže by měl stát jako držitel 46 % akcií, podle jiných oceňovatelů, nárok na nějaký majetek, proč by si ho za dobu třináctiletého držení akcií nevzal? A proč následně prodával pouze akcie, když mohl prodávat i majetek OKD připadající údajně na jeho akcie? Prostě proto, proto že to nejde. Zákon takový vztah mezi akcií a majetkem a.s. jednoznačně vylučuje.
Akcie a majetek a.s. nemají po celou dobu existence a.s. mimo akcionářská práva nic společného. Pouze po dobrovolném ukončení existence a.s. může akcionář obdržet tzv. likvidační zůstatek, pokud vůbec nějaký zbyde. Neboť po prodeji obvykle takřka bezcenného majetku končící a.s. musí a.s. před výmazem z obchodního rejstříku uhradit následujících šest závazků:
Veškeré účetní závazky
Zákonné odstupné všem zaměstnancům
Archivaci veškeré dokumentace na třicet let dopředu
Odměnu likvidátorovi
Úhradu navrácení veškerých prostor ve vlastnictví státu užívaných a.s. do původního stavu
Úhradu za odstranění veškerých ekologických škod způsobených činností a.s. za celou dobu své existence od založení.
Při dobré znalosti OKD se lze oprávněně domnívat, že by se OKD v likvidaci již u čtvrtého závazku dostala do insolvence a velmi brzo na to i do úpadku. Takže likvidační zůstatek jako jediné zákonné spojení mezi akcií a majetkem a.s. by byl nulový. Pokud by se a.s. dostala do úpadku a zůstala někomu dlužna ještě před výmazem, chrání akcionáře před jakoukoliv platbou eventuálního závazku a.s. výše uvedený § 154, který mimo jiné konstatuje, že akcionář neodpovídá za závazky a.s. To už je ale dávno po veškerém majetku a.s., který vlastní věřitelé.
V této kauze bylo zpracováno množství oponentních posudků .
Kauza je silně medializovaná a zpolitizovaná. Společenská poptávka byla prokázat, že stát okradl sebe a také nájemce „hornických“ bytů o majetek.
Znalec, na jehož výrocích stojí celá kauza a je předsedou poradního sboru Ministra spravedlnosti ČR, splete pouze v tomto případě v posuzovaném objektu i účelu ocenění a uvede všechny v omyl. Profesor Mařík se totiž ve svém posudku 2x vyjádřil k částce o objemu 20 mld. Kč., aniž by o to byl požádán soudem ve znaleckém úkolu. Otázka je, jak mohl vědět, že je částka správná nebo špatná, když sám nikdy žádnou konkrétní částku nevypočítal, a přesto se k ní vyjádřil, aniž by si současně uvědomil, že jím komentovaná částka se týká ocenění
jiného předmětu,
k jinému datu
a za jiným účelem
tedy čistého obchodního majetku jiného OKD, a. s., majícího IČO 26 86 31 54, tedy dnes společnost Správa pohledávek OKD, a. s., zatímco vládou zadaný posudek OKD, jehož akcie jsem měl ocenit, mělo IČO 00 00 25 93, s obchodním jménem OKD, a. s., člen Karbon Invest, a.s., zaniklá rozdělením v roce 2006.
Nabízejí se proto tři otázky které se projevily až v řízení před soudem:
Kde prof. Mařík částku 20 mld. Kč vzal, když byl prvním znalcem přibraným do tohoto případu a sám žádnou částku nevypočítal?
Kdo se ho na jeho názor ústně zeptal, když otázka není ve znaleckém úkolu?
Proč se neodmítl k této částce vyjádřit, když se ho na to znalecký úkol neptal?
Lapidárně řečeno – posudky zpracované pro jiný účel a celou OKD, nikoli jen menšinový podíl, v jiné době, jiných souvislostech hovořily o hodnotě 20 miliard, tak ji pan profesor použil. Proto ji také (pravděpodobně) soud nepoužil.
Naopak jeho výroky o nutnosti ocenit dceřiné společnosti při zjišťování tržní hodnoty akcií OKD výnosovou metodou jsou v přímém rozporu se zákonem. Další jeho konstatování, že tržní hodnota akcií zjišťovaná výnosovou metodou se zjišťuje z majetku a. s., jako např. při sqeez outu neboli vytěsnění, opět neodpovídá zákonu, neboť v usnesení vlády se hovoří o prodeji, a nikoliv o vytěsnění. K této situaci se vrátíme ještě jednou níže.
Dalším znalcem přibraným v již ukončeném soudním sporu byl znalecký ústav A-Consult, který uvedl ve svém posudku na straně 138 konstatování. Významnou část z něj cituji: tržní hodnota akcií OKD vypočítaná z čistého obchodního majetku skupiny je… Atd. Konec citace.
Toto konstatování znaleckého ústavu A-Consult ukazuje příkladnou fatální záměnu dvou (2) různých z výše zmíněných jedenácti hodnot akcií.
Jednou z nich je tržní hodnota a druhá, ale jiná hodnota, je hodnota, která se vypočítává z čistého obchodního majetku.
Pojmy tržní hodnota akcií a čistý obchodní majetek lze ze zákona považovat za příkladně protikladné a neslučitelné. Hodnota vypočítaná z čistého obchodního majetku totiž není tržní hodnotou ani se tržní hodnotou ze zákona nenazývá, její zákonný název je protiplnění. Tato hodnota akcie nazývaná protiplnění má své opodstatnění a je jednou z jedenácti řádných hodnot akcie, ale pro úplně jiný účel.
Tento účel přesně definuje § 183i Obch. Zák. Posudek A-Consultu mi jako zásadní pochybení vytýká postup v rozporu s tímto § 183i Obch. Zák. Pro řádné použití tohoto § ale musí být vždy splněny dvě (2) následující podmínky, které prof. Mařík i A-Consult ignorovali.
První podmínkou je existence tzv. hlavního akcionáře charakterizovaného tím, že má v držení alespoň 90 % akcií a hlasů,
druhá, závažnější podmínka, je že § 183i musí mít nabytu účinnost.

První (1) podmínka splněna nebyla, neboť 90% akcionář v době prodeje menšinového podílu státem neexistoval. A nebyla splněna ani druhá (2) podmínka neboť § 183i nabyl účinnost 3. června 2005. Tedy 1 a ¼ roku po odevzdání mého posudku!!!!.
Nesplnění obou podmínek potvrzuje neserióznost a neprofesionalitu celého posudku A-Consult.
I zde je zvláštní, že citovaným konstatováním znalecký ústav odpovídá na otázku, která mu nebyla ve znaleckém úkolu položena. Státní zástupce (který po posudcích volal) ji položit mimo protokol nemohl. Vzniká otázka, proč a kdo znalecký ústav o toto konstatování ústně mimo znalecký úkol požádal? A Proč znalecký ústav nepožádal o to, aby předmětná otázka, byla-li tak důležitá, byla zařazena do znaleckého úkolu. Proč se dopustil flagrantní záměny pojmů a uvedl tak, stejně jako spřízněný prof. Mařík, všechny v omyl? Bylo to tím, že znalecký ústav neměl žádného znalce na oceňování cenných papírů. Nebo že neměl žádné znalce, které má mít podle § 21 b zákona o znalcích?
Dalším znalcem v řízení byl znalecký ústav AZET KONZULT. Ani tento znalecký ústav neměl žádného znalce na oceňování cenných papírů. Pokud bychom měli tomuto znaleckému ústavu vytýkat účelové záměny pojmů, byl by výčet hodně dlouhý. Proto uvedeme jen jednu záměnu za všechny. Prof. Mařík vypracoval svůj znalecký posudek jako znalec, fyzická osoba. Znalecký ústav AZET KONZULT ho ale v celém svém revizním posudku označoval ZNALCI VŠE, což je označení znaleckého ústavu Vysoké Školy Ekonomické, zapsaného do druhého oddílu a přiřazuje tak jeho posudku o dva stupně vyšší významnost. U tohoto znaleckého ústavu je ale zajímavější jiná věc, totiž že vypočítal, opět bez požadavku ve znaleckém úkolu, tržní hodnotu akcií OKD, a to v podobné výši jako já, ale v žádné odpovědi ji neuvedl i přesto, že mu to nařizuje slib soudního znalce. I zde je možné se ptát proč tak učinil, když musel vědět, že by tím vnesl světlo do celého případu. Kdo ho ústně, mimo znalecký úkol požádal o to, aby tuto významnou informaci nikde explicitně neuváděl?
Za znalce prof. Maříka a oba znalecké ústavy lze konstatovat s podivem, že se vzájemně osobně znali, a jak uvedl Ing. Kluz, spolu často konzultovali, a přesto to před vypracováním posudků nikde neuvedli. Vzniká zde podezření z podjatosti, které je v rozporu se zákonem o znalcích a tlumočnících § 11 a které se následně potvrdilo shodností výroků odporujících zákonům.

Pokud jde o další důkaz, tedy elaborátu vypracovaného poradním sborem Ministra Spravedlnosti ČR, jako posouzení mého znaleckého posudku zadaného vyšetřovací komisí PČR, musel bych v takovém případě konstatovat, že vyjádření prof. Maříka jako předsedy tohoto orgánu a Mgr. Šantrůčka, jako jeho člena, jsou zavádějící a svou neúplností manipulativní a jsou tak v rozporu se zákonem, a to jak s Obchodním zákoníkem, tak i s dnes platným zákonem o Obchodních korporacích.
Zásadní odbornou chybu lze nalézt ve třetí řádce odpovědi na otázku č. 9, na straně 5, ve které je uvedeno, cituji: Hodnotu akcií je přitom potřeba ocenit jako podíl na celkové hodnotě majetku, kontrolovaného společností OKD. Konec citace.
První chyba je, že je uvedeno v odpovědi Hodnotu akcií, ale není uvedeno kterou? I přesto, že víme, že hodnot akcií je jedenáct.
Druhou chybu lze doložit vlastním elementárním matematickým výpočtem (učivo základní školy) podle výroku prof. Maříka. Objem uvedeného majetku ovládaného OKD byl totiž 247,53 mld. Kč. Z toho vyplývá, že hodnota 46% balíku by byla 113,85 mld. Kč a z toho je TRŽNÍ HODNOTA JEDNÉ (1) AKCIE dle konstatování a) znalce a současně b) člena poradního sboru Ministerstva spravedlnosti ČR prof. MAŘÍKA 10.211 Kč. To je 50 ti násobek přirozeně vzniklé tržní hodnoty stejné akcie na BCPP, se kterou má vždy vypočítaná tržní hodnota korespondovat.
Současně je otázkou, zda v průběhu soudního řízení formou, kterou parlamentní vyšetřovací komise zvolila, nezasahuje moc zákonodárná do moci soudní. Autorita zákonodárného sboru je jistě významnou okolností a doplňuje neodpovědně společenskou poptávku tam, kde se musí postupovat přísně podle platného právního řádu. Je to eventuálně otázka pro případnou stížnost k Ústavnímu soudu na porušení Listiny práv a svobod i Ústavy samé.
Závěrem:
Existuje skupina lidí, pro které jako jediné neplatí svoboda slova. Jsou to právě soudní znalci. Ti musí po složení znaleckého slibu postupovat přesně podle právních předpisů a tam, kde končí pravomoc právních předpisů musí postupovat podle snadno doložitelné logiky, která ale opět nesmí odporovat v žádném případě a v žádném směru právním předpisům. Navíc musí veškeré závěry znalců splňovat kritérium přezkoumatelnosti. Tato logika stojí obvykle na několika snadno řešitelných otázkách a lze ji ukázat i na příkladu hodnoty akcií OKD zjištěných z „čistého obchodního majetku skupiny“, a to znaleckým ústavem A-Consult ve výši 9,8 mld. Kč, za 46% akcií OKD s IČO 00 00 25 93.
Z uvedené částky lze vypočítat hodnotu jedné (1) akcie v roce 2004 na 880 Kč.
Otázky, které si je vhodné položit a v rovině elementární logiky je vyhodnotit, znějí:
Kdo by byl ochoten koupit akcii OKD existující v minoritním balíku za 880 Kč,
Když na ni za 13 let existence OKD nebyla vyplacena nikdy žádná dividenda?
Když existuje již 6 let majoritní akcionář, který hlasováním na valné hromadě dva roky před oceňováním akcií vyloučil ze statutárních orgánů zástupce státu jako majitele 46 % akcií, které se právě oceňují.
Když majitel takového balíku mohl proti majoritnímu akcionáři blokovat jednu věc. A tou bylo dobrovolné ukončení činnosti OKD likvidací, kterou ale nikdo nechtěl.
Potřeboval majoritní akcionář pro ovládání OKD další akcie, když již šest let OKD ke své plné spokojenosti ovládal?
Kdo by byl ochoten dát 9,8 mld. Kč, vypočítaných jako tržní hodnotu 46% balíku akcií znaleckým ústavem A-Consult, když se majoritní balík akcií, umožňující plné ovládání OKD i s jeho dceřinými společnostmi, prodal mezi dobrovolně prodávajícím a dobrovolně kupujícím za 3,9 mld. Kč a majoritní akcionář stále existoval a šestým rokem OKD, jak jsem již uvedl, ke své plné spokojenosti ovládal a se státem nejednal ve shodě?
Velmi často se v mediích ozýval k soudnímu řízení pojem bitva znalců. Znalecký ústav A-Consult neměl dokonce žádného znalce v trvalém pracovním poměru, což je v rozporu s § 21b zákona o znalcích a tlumočnících. Byla to tedy více bitva neznalců.
Znalce tedy nepochybně postupoval přesně podle zadání uvedeného v mandátní smlouvě, a přesně podle usnesení vlády č. 1127 z 12. listopadu 2003, na které se mandátní smlouva ve svém zadání odvolává.
Předmětem ocenění bylo 11 mil. akcií OKD za nejméně příhodné cenotvorné situace, jaká mohla nastat. Za 13 let nebyla do té doby vyplacena na tyto akcie žádná dividenda a 6 let existoval majoritní akcionář s přesně opačnými názory a požadavky. Výsledek posudku, který stanovil nejnižší (vyvolávací cenu akcií) je objektivně správný a i po 15 letech snadno ověřitelný.
Není pochyb, že k stejným závěrům dospěla i Evropská komise, která měla řadu odlišných znaleckých posudků k dispozici a přesto vady neshledala.
Sdružení nájemníků „byty OKD“ v podstatě také (vědomě či v omylu) slibuje dosáhnout nemožného. I kdyby došlo v soudním sporu k závěru, že oceňovací metoda byla nesprávně zadaná, použití smluvní pojistky o právu od smlouvy o prodeji menšinového podílu po 15 letech je z hlediska narovnání vztahů ekonomických i vlastnických nemožné. Firma prošla delimitací, rozdělením, měnila se vlastnická skladba akcionářů. A i kdybychom toto pominuly, pak by se stav vrátil do situace, kdy by stát držel menšinový podíl a nemohl by na valné hromadě prosadit prodej části majetku – bytů – nájemníkům. Naopak v mezinárodních arbitrážích by stát, tedy poplatník zaplatil miliardové hodnoty.
Obsah tohoto stanoviska potvrzuje také, že stát, vláda ve svém zadání v roce 2003/2004 volila odpovídající metodu ocenění, ostatně konkurenční nabídky, pokud byly podány (PENTA) realizovanou cenu nepřevyšovaly. Srovnatelné operace s akciemi, jejich prodej či prodej firem nebo státních podílů realizovaných vládou před i po tomto termínu z této metody ocenění nevybočovaly, což je archivně na Úřadu vlády ČR ověřitelné. Postup vlády byl jistě často plný chyb, zejména ztráta majority v roce 1996 a nakládání s akciemi darovaných obcím bez zpětného předkupního práva a závazku vzájemné koordinace na valné hromadě, vztah k Restitučnímu investičnímu fondu a podobně. Ale v roce 2004 se vláda omylu nedopustila.

Popis jedenácti jednotlivých hodnot obyčejné akcie s jejich správným celý jménem a stručným postupem jejich zjištění a dalšími souvislostmi.

Tučně je vždy uveden správný, odborně závazný a celý zákonný název hodnoty akcie
Poznámka: I když se v Čechách říká oceňování, jde vždy o odhad hodnoty, která se stane cenou až když se dostane do prodejní smlouvy a je následně uhrazena. V němčině se říká Bewertung, což neznamená oceňování, ale ohodnocování.

Nominální hodnota je hodnota, která je uvedena na akcii, pokud je ve fyzickém stavu nebo je uvedena v prospektu akcie, pokud je v nehmotném stavu. Tato nominální hodnota je současně podle zákona nejnižší cenou, za kterou se může tato akcie při prvním prodeji v souvislosti s naplněním základního kapitálu zakládané a.s. prodat. Akcie se může ale prodat i za víc. V takovém případě jde do základního kapitálu částka odpovídající nominální hodnotě, a to na účet 411 a utržené peníze nad nominálem jdou do kolonky emisní ážio, taktéž do vlastního kapitálu, ale na účet 412. (Zákon o účetnictví)

Nominální hodnota akcie při další emisi pro další navýšení základního kapitálu kdykoliv v průběhu existence a.s. může a.s. vydat další emisi akcií. Opět jde o první prodej akcie za minimálně nominální hodnotu, ale může být i vyšší. Ta se pak nazývá tržní hodnota akcie vydané v nové emisi při navyšování základního kapitálu. Viz další bod.

Tržní hodnota nově emitované akcie vydaná pro navýšení základního kapitálu v průběhu existence a.s., kdy víme, podle hospodaření z minulých letech, že ji bude možné prodat za hodnotu vyšší, než je nominál. Její výši stanoví znalec podle hospodaření v minulých letech a dalších souvisejících informací. Tato znalcem stanovená hodnota je teoretická a není nijak závazná, ale její stanovení je velmi důležité, pro její prodej prostřednictvím některého bankovního domu. Stanovená hodnota příliš vysoko, může způsobit nezájem investorů a následné poškození pověsti a.s. Příliš nízká hodnota může přinést peněžní ztráty. Proto se hledá optimum. Pokud se použije hodnota stanovená znalcem pro prodej předmětných akcií na veřejném trhu, jde o hodnotu minimální, nebo také tzv. vyvolávací.

Tržní hodnota zjištěná na veřejných trzích po několikaletém obchodování se tato hodnota považuje za nejpřirozeněji vzniklou tržní hodnotu, neboť vznikla mezi dobrovolně prodávajícím akcionářem a dobrovolně kupující investorem. Jde o jednotlivé akcie tvořící třeba i větší balík, avšak netvořící balík majoritní. Tato hodnota bývá základem pro další výpočty. Např. Hodnoty majoritního balíku akcií vynásobením počtu akcií v balíku a jejich tržní hodnoty převzaté z veřejného trhu. Výsledek zvýšíme o prémii za majoritu obvykle o 20 až 60 %.

Tržní hodnota akcie stanovovaná výpočtem, výnosovou metodou, tedy před tím, než by jí bylo možné zjistit na nějakém veřejném trhu. Tato vypočítávaná hodnota vychází z práv akcionáře uvedených v § 155 Obch. Zák., kde je uvedeno, že akcionář má 3 práva. Ad 1) – hlasovat na valné hromadě ohledně dividend, (jeho jediný zákonný výnos) Ad 2) – hlasovat na valné hromadě ohledně volby členů do statutárních orgánů-a Ad 3) – právo na likvidační zůstatek- (bude řešen níže jako jedna z hodnot akcie) – Tržní hodnota se výpočtem zjišťuje např., pokud se společnost chce dostat na burzu nebo jiný veřejný trh a musí sama v prospektu emitenta tedy a.s. navrhnout hodnotu jejích akcí, za kterou by bylo vhodné tyto akcie na veřejný trh umístit. Výpočet této tržní hodnoty vychází z výnosů, na které má akcionář zákonný nárok. Viz bod Ad 1) v tomto odstavci výše, tedy z dividend. Vzhledem k tomu, že žádná jiná práva minoritní akcionář v tomto směru nemá, vychází výpočet této části tržní hodnoty pouze z dividend vyplacených za minulá účetní období pomocí výnosové metody. Druhá část tržní hodnoty – tedy psychologická hodnota odpovídá tzv. OČEKÁVÁNÍ. Tato část se dá jen odhadovat a k tomu jen velmi těžko. Její výši nebo objem ovlivňují informace, které v okamžiku zjišťování této části tržní hodnoty nemusí vůbec nikdo VĚDĚT. Proto není možné klást znalci za vinu, že neodhadl tržní hodnotu akcie přesně. V praxi toto OČEKÁVÁNÍ prokazatelně existuje a významně ovlivňuje cenu na veřejném trhu. A to hned u předmětné a.s. OKD. Její akcie byly obchodovány na BCPP od roku 1995, jejich cena se pohybovala od 60 do 200 Kč, a to i přesto, že na ně nebyly nikdy vyplaceny dividendy. Nejpřirozenější tržní cenu při obchodování na BCPP tvořilo pouze OČEKÁVÁNÍ.

Tržní hodnota akcií zjišťovaná výpočtem tak, jak ukazuje bod 5) se zohledněním existence majoritního akcionáře. Situace jakéhokoliv minoritního akcionáře je dvojí. V prvním případě existuje současně s minoritním akcionářem akcionář majoritní. V takovém případě muže minoritní akcionář pouze něco blokovat. Např. ukončení činnosti a.s., ale o tom ohledně OKD nikdo neuvažoval. Ve druhém případě spolu s minoritním akcionářem v akciové společnosti není majoritní akcionář. V takovémto druhém případě může počítat minoritní akcionář s jiným minoritním akcionářem při hlasování, kdy budou oba tito minoritní akcionáři „postupovat ve shodě“ a vytvoří tak bez jakéhokoliv dalšího nákladu na nákup akcií třeba i pouze jednorázovou nebo i dlouhodobou většinu. V takovém případě mohou uhlasovat vyšší dividendy a zástupce do statutárních orgánů, než by uhlasoval jeden každý minoritní akcionář proti akcionáři majoritnímu. Tato možnost vypočítávanou tržní hodnotu akcií přirozeně zvyšuje.

Tržní hodnota akcie pocházející z majoritního balíku akcií. Tato hodnota akcií vychází z buď z tržní hodnoty zjištěné na veřejném trhu nebo z vypočítávané hodnoty akcii a povyšuje se o prémii za majoritu, která činí obvykle něco mezi 20 a 60 %. Ale může být za určitých okolností i nulová. To platí pouze v případě, že jde skutečně o akcie v jednom majoritním balíku. Jsou-li akcie z majoritního balíku prodávány jednotlivě, vychází se vždy z hodnoty akcie bez prémie za majoritu.

Tržní hodnota akcií v „rozhodném“ balíku akcií. Jde o balík akcií i s minimálním počtem jehož nakoupením se stane stávající akcionář majoritním akcionářem a.s., a tímto nákupem bude od kopě rozhodného balíku akcií ovládat předmětnou a.s., a to ve všech směrech. Tržní hodnota rozhodného balíku akcií vychází obvykle z objemu prémie za majoritu celého majoritního balíku. To znamená z 20 až 60 % hodnoty majoritního balíku bez prémie.

Protiplnění je název hodnoty akcie použité pro odškodnění vytěsňovaných akcionářů podle § 183i, Tito akcionáři se nazývají povinnými akcionáři a jsou vytěsňování akcionářem hlavním. Hlavním akcionářem je podle § 183i speciální většinový akcionář mající alespoň 90 % akcií a hlasů. Povinní akcionáři jsou speciální minoritní akcionáři, kteří mají úhrnem méně než 10 % akci a nazývají se tak proto, protože jsou ze zákona povinni své akcie hlavnímu akcionáři prodat, a to do určitého data, pak jejich akcie pozbydou hodnotu tak, jako tak. Vlastní název Protihodnota se vypočítává tak, že se objem čistého vlastního kapitálu zjištěného podle § 6 Obch. Zákoníku vydělí počtem akcií. Jde vlastně o opačný krok, než bylo vkládání vkladů do základního kapitálu. Takové vrácení vkladů se mimo toto vytěsňování v § 179 výslovně zakazuje. Podmínkou uskutečnění celé akce je, že hlavní akcionář má 90 % akcií a hlasů a že uvedený § 183i má nabytou účinnost. V našem případě tento § nabyl účinnosti až rok a ¼ po odevzdání posudku, přesně 3.června 2005. Přesto mi bylo obžalobou a znaleckými posudky žaloby vytýkáno, že jsem podle něj nepostupoval.

Protiplnění při povinné nabídce odkupu akcií. Jde situaci, kdy jeden akcionář dosáhne postupnými nákupy počtu akcií a hlasů v objemu 2/3 všech emitovaných akcií. Jeho povinnost nabídnout odkup zbylých akcií od ostatních akcionářů stanovuje přesně § 183h. Výši protiplnění stanovuje znalec. Podmínkou uskutečnění tohoto kroku je právě existence 2/3 akcionáře.

Likvidační zůstatek To je uveden v § 155 a jde o třetí právo akcionáře. Akcionář má nárok na likvidační zůstatek po dobrovolném ukončení činnosti a.s. rozhodnutém hlasováním na valné hromadě obvykle 2/3 akcionářů a vypočítává se následovně:

TRŽNÍ (PRODEJNÍ) HODNOTA MAJETKU a.s. se snižuje o následující odpočty
Veškeré účetní závazky uvedené v rozvaze
Zákonné odstupné veškerým zaměstnancům
Náklady na archivaci veškeré agendy na třicet let dopředu
Odměna likvidátorovi
Veškeré náklady na odstranění ekologických, ale i jiných škod
Veškeré náklady na uvedení všech prostor a státem zapůjčeného majetku do původního stavu.
Prvním krokem při zvažování dobrovolného ukončování činnosti likvidací bývá obvykle a správně prodejnost majetku a.s.!!!!!
Myslím, že odhad výsledného likvidačního zůstatku v případě OKD by byl v kterémkoliv okamžiku s vysokou pravděpodobností ZÁPORNÝ. A to proto:
Neprodejnost nebo nízká prodejnost majetku OKD
Velké náklady na odstranění škod. Viz LAGUNY KALŮ atd.

Likvidační zůstatek bývá obecně obvykle minimální, pokud je vůbec nějaký. Protože dobrou a prosperující společnost nebude nikdo likvidovat. A ze špatné toho moc nezbyde.
Společnost, u které se rozhodnou akcionáři ukončit její činnost nebude příliš prosperující. Velmi často se přehoupne z dobrovolného ukončení činnosti likvidací do insolvence a následně do úpadku, kde už vůbec nepůjde o likvidační zůstatek.
V takovém případě je dobré že platil § 154, který říkal, že akcionář neodpovídá za závazky a.s.

Závěr z výše uvedeného

Žádná z výše uvedených jedenácti hodnot akcií nevychází v žádném případě z majetku OKD. Natož z majetku jejích dceřiných společností, jak požadoval prof. Mařík ve svém posudku.
Hodnoty, které jsou nejblíže „majetku“ nejsou tržními hodnotami, nýbrž hodnotou protiplnění. Jejich použití je přesně definováno podmínkami, které nebyly v době oceňování akcií OKD splněny. V případě § 183i o vytěsnění dokonce ani v den oceňování akcií nenabyl účinnost.

Poznámka: Existuje ještě mnoho hodnot na akcii, třeba i majetkových, ale to jsou poměrové ukazatele, které se nemohou nikdy stát cenou akcie.

Návrh písemné interpelace NA PŘEDSEDU VLÁDY Babiše:

Pane předsedo vlády,

Jak jistě víte, již delší dobu pracuje v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR vyšetřovací komise, která se zabývá známou kauzou společnosti Ostravsko Karvinské doly, a.s., procesu privatizace firmy a její osud až do současnosti.
Privatizace firmy OKD, a.s. je již mnoho let předmětem pozornosti politiků i občanů. Ve svém komplexu od roku 1991, kdy byl vlastníkem společnosti stát do roku 2018 (a dodnes) kdy se stal vlastníkem znovu stát, činil stát, tedy vláda, mnoho úkonů, jejichž validita byla problematická. Jmenuji jenom některé:
Špatný privatizační projekt v roce 1991, zejména právně neošetřené dary 12 % akcií obcím bez zpětného předkupního práva, což později přispělo ke ztrátě majority státu ve firmě.
Nepochopitelná, ale vědomá operace vlády, ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci a ministerstva financí v roce 1996, kdy s ohledem na pokles ceny uhlí stát (5 dní před zánikem privatizačního ministerstva) převedl akci státu v hodnotě 3,5 miliardy Kč na do té doby minoritního privátního vlastníka.
Vláda v roce 1999 poskytla firmě OKD 22 miliard Kč na odstranění ekologických zátěží, ovšem zpráva o provedení těchto prací není dohledatelná.
Vláda se nebrání nepodloženému tvrzení, že v roce 2004 postupovala při privatizaci menšinového podílu lege artis, což podporuje i nedávný rozsudek odvolacího soudu nad zaměstnanci Fondu národního majetku a znalcem. (stručná argumentace určení ceny je v příloze interpelace).
Stát akceptoval rozhodnutí Evropské komise v roce 2011, která posuzovala privatizaci menšinového podílu z hlediska ceny a konstatovala, že stát prodal za cenu tržní.
Vláda jako hlavní aktér privatizačního procesu dodnes neřekla pravdu nájemcům bytů dříve vlastněných OKD, která vyplývá z principu rozhodování o majektu akciové společnosti, tedy že možnost získat byty do vlastnictví od státu neztratily v roce 2004 ale nevratně ztrátou majority v roce 1996.
Je také pravdou, že stát dodnes neudělal jediný úkon, který by jakýkoliv úkon v privatizaci zpochybnil. Veškerá podání podávaly nestátní subjekty, včetně trestních oznámení, stížností Evropské komisi ač i pozitivní, souhlasné stanovisko se stěžovateli by žádné pro ně uspokojivé řešení nepřineslo.
Ve veřejnosti, v médiích se diskutuje i o osudu plně privatizované firmy po roce 2004. Je otázkou, do jaké míry má moc zákonodárná a výkonná právo kontrolovat privátní subjekt mimo plnění jeho zákonných povinností, odvodů daní, sociálního a zdravotního pojištění či plnění zákonných odvodů z těžby uhlí.
Je ale snadno zjistitelné, že od roku 2004 se v privátní firmě měnili velice často akcionáři, vlastníci akcií, firma akcie vlastnící sídlila v Holandsku, Británii, až po 25 letech prostřednictvím státem vlastněné firmy Prisko, a.s. ji opět vlastní stát. Základní schéma změn je přiloženo taktéž.
Protože si stát ve smlouvě o prodeji sjednal některé pojistky, ale z doložených smluv je nejasné, jestli při změně vlastníka došlo k cesi těchto závazků na nabyvatele vlastnictví je i závažná otázka, zda tyto závazky, týkající se mimo jené nepovolené veřejné podpory těmito úkony nezanikly.
Nedávný pravomocný rozsudek soudu potvrzuje, že prodej minoritního podílu v roce 2004 byl realizován za cenu akcií, jako i v jiných případech prodeje akciového podílu. Ale i současné statutární orgány společnosti, kde jediným akcionářem je státem vlastněná firma Prisko, a.s. vedou spor o mnoho miliard s bankou, která poskytovala firmě OKD úvěry a to způsobem, který budí také pochybnosti. Veřejnost nebyla informována o neúspěšných sporech před Britskými soudy a tak mám obavy, zda je současnému hospodaření firmy věnována odborná pozornost. Garantem je v tomto případě vláda a ministerstvo financí.
Opakuji, jediný subjekt, který vytrvale mlčí je vláda a ministerstvo financí. Nemám na mysli jen vládu tohoto funkčního období, ale vláda jako ústavní instituce je subjekt s kontinuální kompetencí a odpovědnosti a tak nezbývá, než se i na záležitosti schválená Vašimi předchůdci informovat u Vás.
Ptám se, pane premiére:
Má vláda k dispozici své analýzy o celé privatizaci a vizi jak dále postupovat v této věci? Připojila se v adhezním řízení ke sporu, který by pravomocně rozhodnut, takže žádné další úkony činit nemůže. Ale nekonečný seriál změny ve složení akcionářů společnosti OKD, převody majetku mezi subjekty a akcionáři neberou konce a nedávají na první pohled smysl. Má vláda strategii dalšího postupu? Ten řetěz je více než podivný: na počátku vše vlastnil stát (1991), pak firma Karbon Invest do roku 2006, pak RPG Industries, poté NWR se sídlem v Nizozemí, pak NWR se sídlem v Londýně, pak se firma vrátila do Nizozemí a 3. 5. 2016 spadla do insolvence. Tím se ale řetězení nezastavilo. NWR Holdings BW byla již v insolvenci vnesena do firmy OKD nástupnická, zakrátko, v řádu týdnů pak do firmy „správa pohledávek OKD“ a od května 2019 je jediným akcionářem státní firma Prisko, a.s. Může nám smysl úkonů státu vláda vysvětlit?
Kdykoliv se začne mluvit o „otevření určení ceny vládou v roce 2004“ a případném jednání před Evropskou komisí musím upozornit na čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie o podpoře poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků. V případě poskytnutí veřejné podpory neslučitelné s vnitřním trhem se její poskytovatel i příjemce vystavují riziku navrácení podpory. Zbývá si říci, kdo je beneficient, kdo měl prospěch. Jak jsem již řekl, akcionář nezodpovídá za závazky společnosti, podpora byla poskytnuta firmě, a ta je dnes opět vlastnictvím státu. Může se stát, že by sankce Evropské komise mohli dopadnout zpětně na stát?

Má vláda jakousi strategii dalšího postupu? Akcionář neodpovídá za hospodaření společnosti, to je dobré pro stát jako současného akcionáře, ale také značně omezuje možnost státu „hojit se“ na akcionářích předchozích, privátních, o čemž kde kdo mluví, ale právní cesta k tomu neexistuje. Také je zřejmé, a vy jste s vedením sdružení nájemníků OKD hovořil, že žádná alternativa nevrátí kauzu před rok 1996, kdy ztratil stát možnost prosadit třeba tolik skloňovanou privatizaci hornických bytů. Bohužel, ale je to tak. Řekne nám vláda svoji vizi a pravdivý stav věci?
Možnosti parlamentní vyšetřovací komise jsou z hlediska ústavnosti jistě omezenější, než možnosti moci výkonné. Můžete nám svoji vizi nastínit, existuje-li? Bylo by správné, aby vláda provedla vlastní analýzy a v gesci ministerstva financí sdělila svoji další strategii i informaci o současné situaci v hospodaření firmy, penězích na účtech, závazcích, výsledcích sporů vedených u nás i jinde v Evropě. Žádám Vás tedy o Vaše písemné stanovisko.