Občas, jako asi každému, se mě v hlavě honí myšlenky. Jsem již dost dlouho na tomto světě, zažil jsem demonstrace za světový mír, rok 1968 a okupaci, Palachovu oběť, éru „Husákových dětí“, sametovou revoluci a pak svět bez hranic.
Pracovně jsem hodně cestoval, těch zemí byla snad za třicet let téměř stovka. Byly to země ne vždy turistické, významné jako Írán, Čína, Japonsko, Indie, mnoho zemí Jižní Ameriky, Kuba, USA, Kanada, Izrael i Pásmo Gazy. O Evropě nemluvě. A Africe jakbysmet.
Uvědomuji si, že jsme na prahu třetí dekády 21. století a že svět se mění. Těžko vše vhodit do jednoho pytle, ale s omluvou to udělám. Hnutí Black lives matter, změny názvů amerických sportovních klubů protože měly v názvu indiánské totemy a obličeje, hledání ideální dvojice – muže a ženy, ženy a ženy, muže a muže a osoby bez pohlaví, filmy ve zdejší televizi, kde detektivní tým musí mít všechna etnika včetně Asiatů, černochů, bělochů. Plachetnicí plující přes moře Greta Thumberg a její sláva v OSN, kde všem prezidentům vynadala, tání ledovců a globální oteplování, elektrická vozidla s pseudoekologickým provozem, kondenzační stopy letících letadel a škodlivost argentinských krav pro ekologii. Green deal a dramatický vzestup cen energií, opakované rvačky v některých parlamentech a též noční schůze toho našeho.
Do toho všeho přichází Rusko s brzdou až zpátečkou před rok 1999, tedy že jeho bývalé satelity mohou být v NATO jen formálně a znovu chtějí poskytnout (asi) bratrskou pomoc, nyní Ukrajině. Svět, hlavně ten západní, ho ohrožuje vlastně už tím, že je.
Již někdy v roce 1992 jsme měli zasedání mezinárodního družstevního svazu (ICA) v Sant Petersburgu. Dodnes mám v hlavě ten obraz ponížení velmoci, kde jsme se nejdřív divili, proč v muzeu blokády Leningradu nám říkali, „že ještě nestačili změnit expozici a odstranit prostřelené průkazky padlých členů KSSS“. Proč? Ptali jsme se, „vždyť je to historický fakt. Padli za vlast“. Děda, učitel češtiny na tamější univerzitě, v důchodu, nám vyprávěl jak jeho dva synové padli v Afganistánu a manželka zemřela protože nebyly léky. Kolega se ho ptal, jakou má penzi. „V přepočtu 9 dolarů měsíčně“ sdělil nám. Styděl jsem se, že jsem v hotelu ten den dal za snídani 15.
Chápu, že Putin musel postavit Rusko na nohy, obnovit sebevědomí, Dokonce, když byl někdy v roce 2006 v Praze, tak jsem byl přítomen jeho setkání s premiérem a podali jsme si ruce. Zajímal ho tehdy hlavně obchod, vstup na evropský trh. Tak hodně se svět změnil od té doby?
V těmi myšlenkami v hlavě čtu současná média. Lavrov hřímá, že he západ ohrožuje, že Rusko muselo poslat desetitisíce vojáků k Ukrajinské hranici, to proto, že Ukrajinští chtějí do NATO a on, v 21. století vrací logiku rozděleného světa a rizika vojenského konfliktu, ve kterém se budou střílet lidi jen proto, že se jeden oligarcha cítí ohrožen. A pak odletěl na Krym.
Ano i já se možná pletu. Mnozí čeští politici píší na Putinův postup oslavné ódy, jiní se předvádí, jak nesmiřitelní k jeho proklamacím jsou. Je to divoký názorový rej.
Svět se asi nedá ovlivnit, tak jako se opakují ekonomické krize, političtí vůdci, režimy a jejich vize, tak se opakují naděje a zklamání. Ale přece snad existuje hranice, kterou by moudré lidstvo nemělo překročit. Moudré? To ruské, naše, vaše? To zní jako blábol.
Já od roku 1968 nemám v ruskou náturu důvěru. Takže jsem asi podjatý. Ale vraťme se k úvodu. Ta všechna hesla jsou jistě významná, ale k čemu budou, pokud politici opět vytvoří podhoubí pro válečné akce, je jedno že zatím lokální. Pokud toto nebude eliminováno, jsou všechna ta hesla a plachetnice k ničemu. Strčte si je za klobouk.