Měli jsme ty nejlepší úmysly. Dopadalo to jako vždycky….

Dostupnost bydlení je, dá se říci, problém globální, ovšem jsou velké odlišnosti v přístupu jednotlivých zemích. A nerad konstatuji, že Česká republika v mnoha ohledech, bohužel, nevyniká.

Když pročítáte mnohé zprávy o řešení tohoto problému v zahraničí, narazíte na mnohé příklady. Zejména v městech se snaží budovat cenově dostupné byty, nalezl jsem příklady třeba ze Soulu, kde jsou ceny bytů na maximu za posledních 11 let, proto se politice bydlení věnuje vláda programem stabilizace cen.

V Kanadě naleznete podobné informace. Například ve městě Moose Jaw kupuje společnost Anhart Community Housing Society skoro dva hektary pozemku, aby mohla postavit objekt s cenově dostupnými byty. Celkem hodlají do roku 2030 postavit až 20.000 bytů. Tato nezisková organizace plánuje požádat o financování prostřednictvím federální iniciativy rychlého bydlení kanadské společnosti Mortgage and Housing Corporation (CMHC) ve výši 500 milionů USD, která je součástí národní strategie bydlení pro vývoj nových a cenově dostupných bytových jednotek. Všechny projekty musí zůstat dostupné po dobu minimálně 20 let.

Není možné říci, že v České republice s nic neděje, projekty pomoci v získání bydlení probíhaly či probíhají v Brně, Ostravě, je jich ale málo a schází systémové řešení, které je na vládě. Ta měla v programovém prohlášení mnohé, ale pár měsíců před volbami není ze slibů (zatím) nic.

Vraťme se do Evropy. Podle zprávy nevládní organizace FEANTSA čelí v Evropské unii bezdomovectví asi 700.000 lidí, za posledních 10 let se tento počet zvýšil o 70%. Organizace spočítala, že kdyby se z peněz, které EU vyčlenila na obnovu po covidové krizi použily 3% na řešení bezdomovectví by umožnilo tento problém vyřešit. Většina členských zemí EU o takovém projektu zatím mlčí.

Jde o nejspodnější patro bytového problému, sociální bydlení, ale jen o patro výš je už dostupné bydlení zejména pro mladé lidi či občany se středními a nižšími příjmy. A zde je situace ještě složitější.

Nejdražší bydlení je ve Švédsku, Lucebursku a Belgii, index nárůstu cen je zde mezi hodnotami 125 až 164.

Jen málo pozornosti se věnuje trendům ve formách bydlení, tedy vlastnickém, nájemním a podobně. Zatím co v Německu bydlí ve vlastním bytě zhruba polovina populace, v Rumunsku je to 97%, Na Slovensku či v Litvě je to 90%. Obecně platí, že státy východní Evropy v tomto žebříčku vedou. Je to skok z převážně zestátněného sektoru do vlastnictví, ovšem jde o trend vzniklý v devadesátých letech levnou privatizací bytů, ovšem dnes již nikdo z vlastníků svůj byt levně neprodá, a tak nedostupnost roste.

S tím se ztotožňuje též organizace Housing Europe, což je Evropská federace veřejného, družstevního a sociálního bydlení. Byla založena v roce 1988 a je to síť 42 národních a regionálních federací, které sdružují přibližně 41 400 poskytovatelů ve 22 zemích, kteří spravují více než 25 milionů domů, což je asi 12% stávajících bytů v Evropě.

Výhled nevidí pozitivně ani Evropská komise, když prohlásila, že aktivita ekonomiky EU, měřená podle HDP, letos poklesne o 7,4%, přičemž v roce 2021 dojde pouze k částečnému oživení. Očekává se, že se letos zvýší nezaměstnanost, která bude neúměrně ovlivňovat mladší pracovníky a osoby s nižšími příjmy 6,7% až 7,7%. V roce 2021 bude nadále růst, v průměru o 8,6%. Jde o to, že bydlení je segment, kde se tyto potíže projeví především nedostupností pro podstatné a početné skupiny obyvatel.

Myslím, že řešení musí přijít, bohužel ale asi zůstane na vládě vzniklé po podzimních volbách v roce 2021. Po třiceti letech ne příliš dobrých zkušeností, kdy jsme apelovali na všechny naše vlády, premiéry, a navrhovali řešení, bych neměl být příliš optimistický, ovšem problém bydlení přerůstá do krize, na nedostatek levnějších dostupných bytů doplácí v pravém slova smyslu zejména mladá generace.

Snad tito mladí lidé pochopí, že mlčením nic nezlepší a donutí politiky k akci. Pochopí, že nejde jen o zvýšení počtu nových vlastnických bytů na svobodný trh, kdy zvýšení nabídky jistě přinese snížení cen, které jsou přehnaně vysoké a neodpovídají reálné hodnotě. Pochopí, že většina zemí dává lidem i jiné šance výstavbou nájemních bytů obcemi, renezancí družstevního bydlení, výstavbou bez zisku z prodeje nemovitosti neziskovými organizacemi a podobně. Stačí se rozhlížet v okolních zemích, a modely snadno naleznou.

Nebo, přes dobré úmysly to dopadne jako vždy?

Comments are closed