Chudí nemají kde bydlet. Stát si půjčí byty. Z čím to zase exekutiva přichází?
24.2.2015
Když čtu titulek novinového článku (server Týden, 24.2) pak musím opravdu pochybovat o kompetenci naší vlády řešit tento problém standardním a ekonomicky dostupným způsobem. Táži se sám sebe, kdo tak naivní tvoří tyto vize a jak je možné, že je ministerstvo zcela vážně publikuje.Nejsou to ani dva dny, co jsem na podobné téma psal. Ovšem jsou-li tyto návrhy myšleny jako jediné řešení, pak cesta do pekel je rajská zahrada.
ČTEME-LI ČÍSLA POCHOPÍME, ŽE V BYDLENÍ MÁ VLÁDA PROBLÉM.
20.2.2015
Vytrvale, již déle než rok se snažím exekutivu i zákonodárce přesvědčit, že pozornost, kterou věnují bydlení, je nedostatečná. Snáším argumenty a zkušenosti zejména se zemí Evropské unie, které dokazují, že skladba bytového fondu, tedy počty bytů vlastnických, nájemních, družstevních k poměru bytů sociálních je na rozdíl od moderní Evropy rizikový a přinese v řádu několika let značné problémy. A že z tohoto úhlu pohledu jsou kroky vlády neúplné a tedy ne zcela dostatečné.
Sociální bydlení? Rakovinu acylpirinem léčit nelze.
9.2.2015
Server Týden.cz mapuje problémy, které v tzv. „byznysu s chudobou“ vyvolaly zásahy státu. To jsem se dočetl 8. 2. na serveru Parlamentní listy. Článek popisuje, jak dopadá změna, kde podle nové právní úpravy stát již nevyplácí v ubytovnách příspěvky na hlavu ale na obytnou plochu.
Jak zůstat klidný, když takovou zprávu čtu? Mám se těšit, že mé prognózy se potvrzují? Má smysl uvádět důkazy o tom, kdy, komu a jak s ústavních činitelů jsme v minulosti namítali, že jimi zvolená cesta nevede k řešení, ale na slepou kolej, neřku-li do pekel?
Sociální bydlení? Marné snahy o komplexní, úplné řešení?
28.1.2015
Vztah odborné veřejnosti a exekutivy je vztahem složitým. Jde nejen o to, jaké politické doktríně ta která vláda inklinuje, jak vidí svět, správu státu, vytváření podmínek. Bylo v naší historii posledních 25 let samozřejmě významné, zda jednáte s Václavem Klausem, Milošem Zemanem, Vladimírem Špidlou, Jiřím Paroubkem, Mirkem Topolánkem či Petrem Nečasem. Ti z líhně ODS povětšinou odmítali vůbec se zabývat modely sociálního bydlení, odmítali koncepce a pokud je přijímali, pak vytvářeli podmínky jen pro funkci trhu. V sociálním bydlení všemocnost trhu, existuje-li v bydlení vůbec, ochabuje a oslabuje, takže tyto roky byly roky marné.
Levicové vlády se k takovým problémům staví vstřícněji, o to víc se ale projevuje sklon jejich politiků k zásadě „sami víme nejlépe, co země potřebuje, nic nám nevnucujte“. A tak běháte, lobujete, klepete na různé dveře, což vzbuzuje pocit u mnohých, že atakujete jejich ústavní pozici. Do toho vztah médií, která se také této problematice nevěnují, pouze nastane-li někde katastrofa, sociální nepokoje, závažná porucha, pak seběvědomí redaktoři vyjedou do terénu. A tak zbývá je vytrvalost, kterou se, spolu s dalšími odborníky snažíme exekutivu přesvědčit, že zvolená cesta, kterou proklamují není tou optimální a úplnou. O tom je přiložená stručná analýza.