Nejen o (bytové) politice, jak dál přes nečinnost politiků

Vytrvale, již déle než rok se snažím exekutivu i zákonodárce přesvědčit, že pozornost, kterou věnují bydlení, je nedostatečná. Snáším argumenty a zkušenosti zejména se zemí Evropské unie, které dokazují, že skladba bytového fondu, tedy počty bytů vlastnických, nájemních, družstevních k poměru bytů sociálních je na rozdíl od moderní Evropy rizikový a přinese v řádu několika let značné problémy. A že z tohoto úhlu pohledu jsou kroky vlády neúplné a tedy ne zcela dostatečné.

Server Týden.cz mapuje problémy, které v tzv. „byznysu s chudobou“ vyvolaly zásahy státu. To jsem se dočetl 8. 2. na serveru Parlamentní listy. Článek popisuje, jak dopadá změna, kde podle nové právní úpravy stát již nevyplácí v ubytovnách příspěvky na hlavu ale na obytnou plochu.
Jak zůstat klidný, když takovou zprávu čtu? Mám se těšit, že mé prognózy se potvrzují? Má smysl uvádět důkazy o tom, kdy, komu a jak s ústavních činitelů jsme v minulosti namítali, že jimi zvolená cesta nevede k řešení, ale na slepou kolej, neřku-li do pekel?

Vztah odborné veřejnosti a exekutivy je vztahem složitým. Jde nejen o to, jaké politické doktríně ta která vláda inklinuje, jak vidí svět, správu státu, vytváření podmínek. Bylo v naší historii posledních 25 let samozřejmě významné, zda jednáte s Václavem Klausem, Milošem Zemanem, Vladimírem Špidlou, Jiřím Paroubkem, Mirkem Topolánkem či Petrem Nečasem. Ti z líhně ODS povětšinou odmítali vůbec se zabývat modely sociálního bydlení, odmítali koncepce a pokud je přijímali, pak vytvářeli podmínky jen pro funkci trhu. V sociálním bydlení všemocnost trhu, existuje-li v bydlení vůbec, ochabuje a oslabuje, takže tyto roky byly roky marné.
Levicové vlády se k takovým problémům staví vstřícněji, o to víc se ale projevuje sklon jejich politiků k zásadě „sami víme nejlépe, co země potřebuje, nic nám nevnucujte“. A tak běháte, lobujete, klepete na různé dveře, což vzbuzuje pocit u mnohých, že atakujete jejich ústavní pozici. Do toho vztah médií, která se také této problematice nevěnují, pouze nastane-li někde katastrofa, sociální nepokoje, závažná porucha, pak seběvědomí redaktoři vyjedou do terénu. A tak zbývá je vytrvalost, kterou se, spolu s dalšími odborníky snažíme exekutivu přesvědčit, že zvolená cesta, kterou proklamují není tou optimální a úplnou. O tom je přiložená stručná analýza.

Česká společnost pro rozvoj bydlení včera organizovala konferenci k sociálnímu a dostupnému bydlení v prostorách Senátu Parlamentu ČR. Pozvání přijali zástupci prakticky všech aktérů z exekutivy – náměstci ministryň práce a sociálních věcí, místního rozvoje, ministra pro legislativu a zástupce ministerstva průmyslu a obchodu. Po jimi podaných informací o zpracovaných návrzích (viz informace v médiích, například iDnes a pod.) vystoupili odborníci ČSRB s připomínkami. Osnovu svého vystoupení a prezentaci přikládám.

Již 25 let se snažíme přesvědčit politiky o potenciálu tradičních družstev, která existovala dávno před tím, než se rozvinuly totalitní státy. V roce 2005 tehdejší vláda schválila vznik rady vlády pro družstevnictví. Pravicová vláda ji zrušila, přitom by té „pravici“ stačilo jen se informovat třeba u republikánů v USA kdo družstva, ve kterých je v USA přes sto milionů členů, v této zemi podporuje. Působil jsem v exekutivě Mezinárodního družstevního svazu. Jen v zemích střední a východní Evropy jen stěží přesvědčujeme politiky o tom, v čem družstva mohou pomoci. Ale oni řeší své problémy a na promyšlenou hospodářskou politiku myslí jen zřídka. Jsou ve vleku médií, vše trvá dlouho. ČSSD se nehodlá vrátit k tradicím již z počátku dvacátého století? Znají její představitelé své vlastní dějiny? Co sjezd ČSSD v roce 1909 v Plzni a od té doby až do roku 1948 sjezdy sociálních demokratů mj. projednávaly? Zprávu o družstevnictví. Ale to bychom od současného vedení asi chtěli mnoho…. Těší mě závěry konference, z níž přikládám tiskovou zprávu kolegyně Švihlíkové.