SBORNÍK PŘÍLOH KAUZY OKD KE ZPRÁVĚ PRO VYŠETŘOVACÍ KOMISI.

Příloha číslo 3
KALENDÁRIUM VÝZNAMNÝCH OPERACÍ VE SPOLEČNOSTI OKD:

Základním smyslem zařazení této tabulky je vývoj cenových nabídek zájemců o menšinový podíl.

1) 2. září 1998 byla založena společnost Karbon Invest (dále KI)
2) 15. září 1998 koupil KI 50,002 % akcií OKD od společnosti Stanislava Prose. Cena byla 3,9 mld. Kč. (S ohledem, že k ceně většinového podílu bývá připočten bonus za majoritu, je toto zjištění pro komparaci s cenou podílu menšinového v roce 2004 významný).
3) 12. června 2002 vláda premiéra Zemana vyčlenila pro firmu OKD 20 miliard Kč na odstranění ekologických škod. Tedy v podstatě privátnímu subjektu. Současně ukládá ministru průmyslu a obchodu, financí a FNM připravit privatizaci menšinového podílu. V dubnu 2003 vláda premiéra Špidly usnesením 395 tento úkol potvrdila.
4) 18. června 2003 nabídla CPI Radovana Vítka za 45,88 % 1,3 mld. Kč. Současně KI nabízí za tento podíl 0,7 mld. Kč.
5) 12. listopadu 2003 vláda dává KI prioritu s výhradou akceptace ceny určené vládou, jinak zahájí k prodeji podílu veřejnou soutěž.
6) KI navyšuje dne 11. února 2004 nabídku na 1,19 Kč (100 Kč za akcii)
7) 17. 2. 2004 uzavírá FNM s KI dohodu o exklusivitě.
8) Vývoj nabídek:
a) 20. února 2004 Jiří Rusnok odhaduje rámec ceny na 1,5 mld. Kč (134 Kč/akcie)
b) 26. února KI nabízí 2,018 mld. Kč (181 Kč/akcie)
c) Ve stejný den předaly posudek VOX a KB, tedy dne 26. února 2004, a stanovují tak minimální tržní cenu na 2,08 mld. Kč (186 Kč/akcii)
d) 11. března 2004 nabízí PENTA 1,8 mld. Kč
e) 12. března 2004 s odvoláním na posudek VOX odmítá Vláda ČR všechny dosavadní nabídky a stanovuje cenu za minoritní podíl akcií OKD na 2,25 mld. Kč (201 Kč/akcie)
f) 16. března 2004 MF podává na ÚHOS žádost o rozhodnutí, zda cena 2,25 mld. je cenou tržní a zda nejde o nepovolenou veřejnou podporu.
g) 23. března Společnost P67 předala MF posudek s cenou 3,1 mld. Kč (278 Kč/akcie).
h) Týž den vládě tuto cenu nabízí PENTA
i) 1. května 2004 byla sepsána smlouva mezi pány Otavou a Koláčkem na jedné straně a na druhé straně společností Charles Capital o odprodeji 75% podílu akcií KI (50,002 %) od pánů Koláčka a Otavy do spol. Charles Capital za cenu 3,9 mld. Kč. Po přepočtu této hodnoty by tedy minoritní podíl státu činil 2,27 mld. Kč .
j) 14. května 2004 nabízí KI novou cenu, a to 3,417 mld. Kč
k) ÚHOS /Ing. Rudolecký – orientační cena cca 3,5 mld. Kč (+- 5 %)
l) 7. června 2004 nabízí PENTA 4 mld. Kč Současně PENTA Vlastníkům KI odkup celého jejího majoritního podílu 50,002 % za 4,38 mld. Kč. Za Celý balík od státu, tedy 50,002 % + 45,88 % akcií OKD i společnost KI pak nabízí 6,673 mld. Kč (to je hodnota minoritního podílu státu za 2,293 mld. Kč
m) 13. září 2004 proběhla koupě 75 % akcií KI do spol. Charles Capitál podle smlouvy viz výše bod i) ze dne 1. května 2004
n) 13. září 2004 nabízí KI 4,01 mld. Kč za minoritní podíl.
o) 15. září 2004 vláda schválila usnesením 904 prodej minoritního podílu za 4,1 mld. Kč
p) KI tedy zaplatil za jednu akcii 367 Kč.
9) Teprve ex post, 10 ledna 2005 nabízí J&T za OKD 9,1 mld. Kč, NOVOTA odhaduje minoritní podíl na 10,152 mld. Kč.
Poznámka na okraj: . Cena akcie tak, jak byla oceněna posudkem, který zajistil Fond národního majetku, byla v intervalu cen akcií, jak se pohybovala na trhu při obchodech s 4% obchodovatelných akcií na burze, přílohy v této věci obsahují potřebné kalkulace, postačí jen konstatování, že stanovená cena 4,1 mld. Kč za 45,88% akcií byla v propočtu na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč, cena volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což byla (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Stát tedy prodal za víc, než se na burze akcie obchodovaly. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí.

Příloha číslo 4
Hornické byty.

Do roku 1989 financoval státní i podnikové byty stát. Státní plánovací komise vydávala uživatelské rozvrhy a svěřovala státní byty do péče obcí nebo firem. Výjimku tvořily jen byty družstevní, kde polovinu hodnoty bytů formou podílu a úvěru spláceli jejich členové. Stát z národního podniku OKD odčerpal většinu zisku do státního rozpočtu, ale financoval výstavbu, kde o část bytů pečoval národní podnik.
Byla zcela nedůvodná konstrukce, kterou obsahoval zákon 103 z roku 1990, tedy že byty, ke kterým měl podnik OKD právo hospodaření, se staly součástí jejího majetku, a tedy předmětem privatizace firmy.
Byl to však zákon a stát se jím řídil, ovšem když byl většinovým vlastníkem, mohl snadno prosadit delimitaci a bezplatný převod majetku na obce (nebo za cenu tržní, v té době zanedbatelnou, tak postupoval třeba ČEZ ještě v letech 2007-8 na severu Čech)
Obce bezplatně získané byty, nezatíženy tehdy povinnostmi starat se o sociálně potřebné a zatíženy regulací nájemného, která činila hospodaření s byty ztrátové, byty privatizovala za netržní ceny, ostatně novodobí vlastníci OKD toto také zvažovali, ale v roce 2005 regulace skončila, a tak je nikdo k privatizaci donutit nemohl, když svůj neformální, právně ale nevymahatelný příslib k privatizaci pan Bakala odvolal.
Zde je ovšem jeden významný moment který měl zásadní význam na hodnotu majetku společnosti a potažmo též na hodnotu akcií. Dík dlouhodobě přetrvávající regulaci nájemného bylo hospodaření s byty ztrátové, vybírané nájemné nestačilo ani na běžnou údržbu.
Vláda a Poslanecká sněmovna již několik let vedly nikam nevedoucí spory. Obce se bytů zbavovaly v privatizaci, od roku 1994 existoval zákon číslo 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Vlastníci mohli změnit poplatky (podobné skladbou nájemnému) na ekonomickém principu nezbytných nákladů a rezerv, ostatně jako to tradičně prováděla bytová družstva.
V době ocenění akcií byl tedy bytový fond ztrátový a nabyvatel jistě uvažoval o jeho budoucí privatizaci.
Po známé kauze Hutten-Czapska proti Polsku si politici uvědomili, že podobná rizika hrozí i u nás (stát by vlastníkům musel zaplatit majetkovou újmu) a že je třeba přistoupit alespoň k jednostrannému postupnému zvyšování nájemného.
Návrh zákona byl schválen vládou až usnesením 876 z 13. 5. 2005, do Parlamentu pak přišel později a byl schválen až v prosinci 2015, téměř rok a půl po dokončení privatizace. Sama deregulace pak probíhala od 1. 1. 2017 do konce roku 2012.
Toto mělo zásadní vliv na zpracování hodnoty akcií a dnešní měřítka na výnosnost bytového fondu jsou nesrovnatelné. Tyto okolnosti je třeba brát v úvahu á priori.

Proč tedy a od kdy byty nešlo ve firmě OKD převést občanům do vlastnictví? Jednoznačně, od 25. 6. 1996 nemohl stát vydat příkaz k privatizaci bytů. Jako minoritní akcionář to mohl vytrvale navrhovat, ale bez vůle majoritního akcionáře to nemohl nikterak vynutit. Majoritní vlastník sice nemohl zvyšovat nájemné, ale mohl by prodat byty do vlastnictví a vykonávat jejich správu.
Znovu opakujeme to nejpodstatnější. Z procesní opatrnosti vložil stát v roce 2004 do privatizačního projektu (smlouvě o prodeji menšinového podílu – v příloze) klausuli o právu státu od privatizace odstoupit, zjistí-li se kdykoliv v budoucnu, že prodal stát minoritní podíl pod cenou.(Důkaz tzv. nepovolené veřejné podpory). I kdyby taková situace nastala, není, ale již šance vrátit stav před květen 1996 kdy se stát ještě mohl pokusit provést delimitaci firmy, oddělit byty od dolů a privatizovat. Proto od roku 1996 jsou jakékoliv snahy státu o příkaz k privatizaci bytů marné.
V souladu s účinnou právní úpravou má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nyní je používán pojem „péče řádného hospodáře“ namísto dříve uváděné dobré víry. Je povinnost každého, tedy i všech akcionářů jednat v právním styku poctivě.
Ovšem odpovědnost za řízení firmy leží na statutárním orgánu. V § 52 Zákona o obchodních korporacích je doslovně uvedeno, že při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace. Osoba, která porušila povinnost péče řádného hospodáře, je povinna vydat obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým svým jednáním získala, je-li to možné.
Mnohdy však může nastat situace, kdy vydání porušením získaného prospěchu již není možné, přičemž v takových případech povinná osoba nahradí prospěch obchodní korporaci v penězích.
Akcionář však za řízení společnosti neodpovídá, odpovědnou osobou je statutární orgán. I to laická veřejnost opomíjí.
Také to, že kdyby statutární orgán souhlasil s bezplatným převodem části majetku nebo za cenu jinou než tržní prodal byty nájemcům, mohl by kterýkoliv z minoritních akcionářů, byť by držel jedinou akcii uplatnit jeho odpovědnost za škodu způsobenou společnosti a členové statutárního orgánu by za ni odpovídali neomezeně veškerým svým majetkem. Naivita některých iniciátorů vize levných převodů bytů do vlastnictví (možná i státu) je tedy podivující. Dobu, ve které to bylo možné, stát propásl před rokem 1996!
Jak vyplývá z veřejně dostupných informací o soudním procesu, jehož podstatou je, zda společnost nebyla nesprávným posudkem „podceněna“ ač chybou kohokoliv , nalézací soud pochybení znalce nedovodil. Odpovědnost státu soud neposuzuje. Rozhodne tak soud v druhém stupni.
Bez ohledu na uvedené, zejména na faktor časový je třeba stručné predikace situace, že by:
a) Kdyby soud jakkoli dovodil, přímo či nepřímo, že stát prodal podíl za cenu nižší, než tržní potvrdil by tak nepřímo domněnku, že šlo o nepovolenou veřejnou podporu, avšak samo o sobě bez výroku EK to žádné důsledky nepřináší ,

b) Bylo by však možné očekávat, že EK by mohla vydat výrok o nepovolené veřejné podpoře a rozhodla o odvodu konkrétní výše podpory do státního rozpočtu.

c) Protože došlo k delimitaci OKD na těžební část a firmu RPG byty, dále k dalšímu změnám, která následně měnila vlastníka, dnes firma RESIDOMO (dále „firma“) lze předpokládat, že by se tato firma soudně takovému výroku bránila a nelze zdaleka vyloučit, že úspěšně, nabyla svůj majetek v dobré víře a to zákon zohledňuje. A její právní předchůdce, od kterého majetek získala de jure neexistuje, zanikl.

d) Pokud by byl pravomocný výrok EK o nepovolené veřejné podpoře stát by odstoupil od privatizační smlouvy, ovšem návrat stavu do září 2004 po cca 15-20 letech by byl přinejmenším složitý, pokud vůbec možný. Pravděpodobně by sankce byla jen „odvod“ výše nepovolené veřejné podpory do rozpočtu. Otázku promlčení či prekluze zatím nikdo neanalyzoval.

Zde je však jeden z nejsložitějších momentů celé analýzy. Úvaha o tom, zda je realizovatelné právo státu od smlouvy odstoupit a realizovat smluvní zásadu, že sankce nepovolené podpory ponese nabyvatel. Taková rozhodnutí EK jsou zpravidla doprovázena vydáním „Rozhodnutí o navrácení podpory“, což je standardní důsledek zjištění, že nezákonná státní podpora není slučitelná s principy vnitřního trhu. To musí zahrnovat nejen navrácení rozdílu zjištěného komisí, ale i úrok podle příslušné úrokové sazby, kterou stanoví Komise. Úrok se počítá od data, kdy byla nezákonná podpora dána k dispozici příjemci, do data jejího navrácení. To by byly desítky miliard, Je otázkou, zda by povinnost zatížila privátní akcionáři – kupující. Oni zaplatili, co stát požadoval. Rozhodnutí by zatížilo stát. Zaplatil by to stát, tedy poplatník, Jak uvedeno dále v podstatě to vylučuje text smlouvy o převodu akcií z roku 2004. A jak je uvedeno dále je právně pochybné, že při změně vlastnictví (popsané, nastaly v roce 2006) zanikly povinnosti „kupujícího“, jak smlouva uvádí, když si stát nesjednal přechod závazků ze smlouvy na případné nabyvatele.

Pokud se stát dopustil chyby, tak bezdůvodným darem 3,5 mld. Kč privátnímu vlastníku a možná poskytnutí dotace 20 mld. Na odstranění ekologických škod (vláda Miloše Zemana) zdaleka převyšuje diskuse o tom, zda dokončení privatizace v roce 2004 bylo pro stát výhodné či nikoliv. Stát ztratil svá majoritní práva zcela dobrovolně a vědomě.
Jakýkoliv jiný postup by vládě v roce 2004 přinesl jen rizika a naopak žádné zvýhodnění.
Kromě již uvedeného lze ještě přidat již zmíněný, ale zásadní pohled v kontextu se změnou poměrů v době privatizace a krátce po ní – z hlediska výnosnosti bytového fondu – problém deregulace nájemného.
Ze všeho uvedeného vyplývá, že z hlediska soukromého práva nemá praktický smysl zabývat se otázkou, zda došlo k naplnění podmínek, za kterých by stát mohl odstoupit od Smlouvy o prodeji akcií z 16. 9. 2004, protože akcie OKD, které byly předmětem převodu, již v žádném případě nemohou být vráceny do majetku České republiky (neexistují) . Rovněž nemá praktický smysl zabývat se okolnostmi a průběhem insolvenčního řízení vůči OKD, které probíhá před Krajským soudem v Ostravě, neboť ani v tomto řízení nelze dovodit jakoukoliv možnost, aby insolvenční správce disponoval s předmětnými byty OKD nebo aby disponoval podílem ve společnosti RESIDOMO, která je vlastníkem bytů.
Teoreticky by bylo možné opětovně zkoumat otázku, zda stát neposkytl nedovolenou podporu společnosti KARBON INVEST, když jí prodal akcie OKD, aniž by součástí ocenění akcií bylo zohlednění připravované deregulace nájemného. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že Evropská Komise se již otázkou nedovolené podpory poměrně podrobně zabývala v letech 2008 až 2011, je jen málo pravděpodobné, že by Komise dospěla nyní k opačnému názoru, než který vyjádřila v konečném stanovisku ze 13. 7. 2011 (je ovšem pravdou, že argumentace připravovanou deregulací nájemného pravděpodobně v řízení před Komisí vůbec nebyla uplatněna, neboť se jí EK ve svém stanovisku vůbec nezabývá).
Celou záležitost lze tedy pravděpodobně řešit Ve vztahu k roku 2004, nikoliv nesmyslné úkony státu v letech 1993/1997) jen podezřením na možné spáchání trestných činů v souvislosti s přípravou a realizací prodeje akcií OKD v roce 2004. Trestněprávní aspekty lze potenciálně řešit ze dvou hledisek:
1) zda KARBON INVEST a OKD poskytly státu úplné a pravdivé informace, zejména tedy informace o skutečné či potenciální vlastnické struktuře společnosti KARBON INVEST, kterou v průběhu roku 2004 většinově ovládl pan Zdeněk Bakala prostřednictvím svých společností, zejména CHARLES CAPITAL. Toto by nicméně předpokládalo nejdříve zjistit, zda a jaké informace si FNM vyžádalo – dokumenty, týkající se těchto záležitostí, nejsou veřejně dostupné. V kladném případě lze teoreticky uvažovat o trestném činu podvodu na straně osob, které informace státu (FNM) poskytly.
2) zda Vláda ČR, respektive někteří ministři či jiné zodpovědné osoby postupovali s náležitou péčí, jestliže vyslovili souhlas s oceněním akcií OKD (či dokonce objednali takové ocenění), v němž nebyla nijak promítnuta v té době aktuální skutečnost – připravovaná deregulace nájemného v bytech s regulovaným nájemným. V důsledku toho byla cena bytů podle posudku velmi nízká (paušálně 40.000 Kč/byt) a tedy i výchozí ocenění akcií, jako podklad pro privatizaci, bylo velmi nízké. Trestní řízení, které v souvislosti s údajně nesprávným znaleckým posudkem probíhalo před Obvodním soudem pro Prahu 2 a skončilo osvobozujícím rozsudkem.
Ovšem ani případné pozitivní vyšetření potenciálního trestného činu u soudu odvolacího, což by mohlo mít vliv na postup EK nemůže založit právo nájemníků na odkoupení bytů OKD. Prodej bytů je totiž ve výlučné dispozici vlastníka, tj. RESIDOMO.

Příloha 5
Vyšetřovací komise a její kompetence ve vztahu k firmě bez státní účasti
Vyšetřovací komise, stejně jako ostatní nástroje parlamentní kontroly veřejné správy, byly a zůstávají zejména politickými tělesy, jejichž působení nelze srovnávat s nezávislými subjekty typu Nejvyššího kontrolního úřadu, ombudsmana nebo dokonce soudní mocí. Možná mohou mít kontrolu veřejné správy jako společný cíl, ale cesta k jeho dosažení i jejich vybavení na této pouti jsou diametrálně rozdílné. Před další kritickou poznámkou na výsledky práce vyšetřovacích komisí je potřebné si tuto dichotomii připomenout. Jediným důvodem k vyšetřování soukromých subjektů je veřejný zájem, který není univerzálním měřítkem. Tak více záleží na tom, zda oslovení aby se podrobili výslechu před komisí, dodávali jí ekonomické, právní a smluvní podklady ke kontrole strpí, anebo budou žádat ochranu u soudu. Dále uvádíme i informace o Auditu hospodaření jako zdroji informací.
OKD JAKO FIRMA PRIVÁTNÍ (OD ROKU 2004 DO ÚPADKU A NÁVRATU DO PÉČE STÁTU)
Dnes politici a média spekulují, jaké „špatnosti“ se ve společnosti OKD děly v letech po roce 2004. Přes předchozí tvrzení, že stát (ani Parlamentní vyšetřovací komise) nemá kromě kompetencí vymezených zákonem (daně, odvody, dodržování korporátního i obecně) práva apod. Při vzniku jakékoliv pochybnosti pak stát (nikoliv vyšetřovací komise) nástroje, aby mohl v řízení pokračovat (finanční správa, orgány činné v trestním řízení atd.)
Je také nutno konstatovat, že existují „průběžné“ nástroje kontroly privátních organizací (nejen) ze strany státu. Je to například audit výsledku hospodaření. Audity výsledků hospodaření jsou veřejně dostupné, a pokud by stát chtěl vyhodnocovat, jak privátní firmy, tedy i OKD hospodaří, i s odvoláním na jednoznačně pro privátní sektor příznivé podmínky privatizačních projektů, měl k tomu snadnou průběžnou možnost.
Audit je podle odborníků posouzení zda údaje v účetní závěrce, konsolidované účetní závěrce a ve výroční zprávě věrně zobrazují stav majetku a závazků, vlastního jmění, finanční situaci a výsledek hospodaření. Audit je systematický proces objektivního získávání a vyhodnocování důkazů, týkajících se informací o ekonomických činnostech a událostech, s cílem zjistit míru souladu mezi těmito informacemi a stanovenými kritérii a sdělit výsledky zainteresovaným zájemcům. Auditor ověřuje, zda údaje v účetní závěrce podávají věrný a poctivý obraz finanční pozice a výsledků hospodaření a peněžních toků v souladu s pravidly předepsanými českými nebo jinými účetními předpisy, často s Mezinárodními standardy účetního výkaznictví.

Nepřímo se ke kauze vyjádřil i Zdeněk Bakala.

Prohlašuje, že před více než deseti lety byla OKD restrukturalizována a následně převedena na Londýnskou burzu kde je daleko přísnější právní režim kontroly hospodaření firmy ale tamní orgány nezjistily žádné problémy, ač OKD trvale věnovaly pozornost.

Podle Zdeňka Bakaly investoři vložili podstatnou část distribuovaných finančních prostředků zpět do společnosti: byly prý zavedeny nové těžební technologie a bylo dosaženo zvýšení produktivity o více než 50 %, zlepšila se bezpečnost práce. Firma odvedla na daních a poplatcích státu částku 45 mld. Kč.

Zdeněk Bakala prohlásil, že ve skutečnosti nikdy nebyl schopen zcela ovládat OKD. Společnost byla zcela vlastněna společností NWR, která byla veřejně obchodovanou společností téměř deset let. Zdeněk Bakala držel svůj podíl v OKD pouze nepřímo a nikdy neměl většinový podíl. Tvrdí, že tyto informace lze veřejně dohledat.
Celé jeho vyjádření by mělo být ve spisu KS Ostrava.
Významným aspektem je i zjištění, že privatizace OKD se co do metodiky ocenění a jednání nevymykala z tehdejšího přístupu vlády. Uvádíme z výroční zprávy informace o prodeji akcií Fondem národního majetku v roce 2004 – Agumenty obsahuje „širší verze“. Počátkem roku 2004 oznámila vláda ČR svůj záměr prodat podíl ve společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. Vybraný privatizační poradce předložil vládě ČR doporučení ohledně optimálního způsobu prodeje majetkové účasti státu ve společnosti.
Byla zahájena exklusivní jednání o přímém prodeji akcií společnosti Sokolovská uhelná, a.s. (společný prodej akcií FNM ČR a jeho dceřiné společnosti PAL, a.s.) společnosti Sokolovská těžební, a.s. Po splnění odkládacích podmínek došlo v červnu 2004 k zaplacení kupní ceny prodávajícím ve výši2,6 mld. Kč, přičemž FNM ČR obdržel částku ve výši 2,5 mld. Kč.
V dubnu 2004 rozhodla vláda ČR o nabyvateli 62,99%-ního podílu FNM ČR ve společnosti UNIPETROL, a.s. Vítězem výběrového řízení se stala polská společnost POLSKI KONCERN NAFTOWY ORLEN S.A. Po splnění všech odkládacích podmínek transakce obdrží FNM ČR kupní cenu ve výši 11,3 mld. Kč.
Vláda ČR také schválila prodej 45,88 %-ního podílu na základním kapitálu společnosti OKD, a.s., člen koncernu KARBON INVEST, a.s. společnosti KARBON INVEST, a.s… V listopadu roku 2004 byl akciový podíl převeden na nabyvatele a FNM ČR za něj obdržel částku ve výši 4,1 mld. Kč. Tímto krokem byla v České republice ukončena privatizace podniků v odvětví těžby černého uhlí.
Na konci roku 2004 schválila vláda ČR také záměr ve dvoukolovém veřejném výběrovém řízení privatizovat 98,96 % akcií společnosti VÍTKOVICE STEEL, a.s., které vlastní stoprocentní dcera FNM ČR, společnost OSINEK, a.s.. Výsledek výběrového řízení a rozhodnutí vlády ČR by měly být známy v první polovině roku 2005.
Podle výroční zprávy FNM lze dovodit, že u 15 strategických a 45 nestrategických privatizací firem státních či se státním podílem byly použity srovnatelné metody ocenění. Nebýt aktivit sdružení „Byty OKD“, jehož činnost je z hlediska výsledku v podstatě bezvýsledná i beznadějná, tak se kauze nebude věnovat nikdo. Popřípadě by komise měla šetřit téma „Proces privatizace průmyslu ČR v letech 1991 – 2019.
Příloha číslo 6
Výpovědi předvolaných osob

VYŠETŘOVACÍ KOMISE PARLAMENTU – REKAPITULACE VÝZNAMNÝCH INFORMACÍ Z VYŠETŘOVÁNÍ

1993

Dlouhý si jen matně pamatuje na převod národního podniku na státní akciovou společnost a považoval první kroky privatizace v kontextu s masovou privatizací za formální podpis jakéhosi projektu. Podle něj byty, rekreační zařízení atd. byly ponechány v majetku nového OKD a.s. na žádost firemních odborů.
Od počátku v letech 1991-1992 bylo jasné, že postupně bude privatizována celá firma OKD. Pokud jde o vyhlášku 119/1988 Sb., o hospodaření se státním majetkem, o možnosti při transformaci firem byty vyčlenit, nic o tom nevěděl. Sdělil, že v době ohrožení dodávek ropy ze SSSR byl pro něj problém OKD problémem 3. kategorie. Zákony nutné k privatizaci byly přijímány FS a ČNR až v roce 1991.
Přes okolnost, že podpis na rozhodnutí o změně OKD státní podnik na OKD a.s. bylo limitováno do konce roku 1990, Dlouhý to podepsal 29. 12. 1990 a do rejstříku to bylo vloženo až v roce 1991 tedy v rozporu se zákonem.
Na dotaz, proč v roce 1990 neprodali byty horníkům, uvedl, že to vůbec neřešili (tehdy zákon, až do roku 1994 (72/1994 Sb. neexistoval, a tak by byla jen možnost postupovat podle zákona z roku 1966 (spoluvlastnictví domu).

1994

Bakala
(emigrant od roku 1981 a od roku 1991 šéf české pobočky CS odešel z Credit Suisse a založil si vlastní společnost Patria Finance. Jednalo se o investiční firmu, která se zabývala především poradenstvím. Patria Finance radila klientům při prodeji státních podniků, ale například i při prodeji akcií v majetku měst či se správou obecních peněz. Tehdy se Bakala také začal zajímat aktivněji o politiku, dělal konzultanta KDU–ČSL a stal se jedním z prvních členů sdružení Lípa.

1996

28. 5. 1996 Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci pod číslem jednacím Č. j. 470/1295/96 vydává souhlas se změnou privatizačního projektu a na základě žádosti FNM č. j. 720/494/96/Th/Ša ze dne 23:4.1996 se snížením základního jmění a.s. OKD Ostrava č. 40017(5001 o 3,5 mld. Kč provede se odprodejem 3.500 ks akcií které byly dočasně v držení FNM akciové společnosti OKD Ostrava za 1 Kč. (pod podmínkou souhlasu připomínkového řízení ekonomických ministrů) podpis Jurečka.

14. 8. 1996 Ministerstvo financí dopisem Petra Fišera č. j. 422/41981/96/JK schvaluje uvedenou transakci a dává ji FNM k realizaci.

Jaroslav Jurečka, v letech 1993-1996 náměstek na FNM (pod ministrem Skalickým). Snížení základního kapitálu o 3,5 mld. Kč vysvětlil tím, že tato žádost byla výsledkem valné hromady OKD, kde v té době měl stát většinu a zasedali v ní zástupci státu. Brali to jako formální záležitost. Žádali i bezúročný převod části akcií obcím. Tvrdil, že souhlasili se snížením o tuto částku základního mění, jak se to realizovalo, si nevzpomíná. Z podílu státu to vzniklo již v roce 1993 v privatizačním projektu, chtěli, aby pokud vznikne újma, byla více na straně státu. Aby on nesl tu tíhu znehodnocení.
Potvrdil, že Restituční investiční fond prodal v roce 1997 5 % akcií OKD, které držel. Prosazovali původně vizi 97 kuponová privatizace, 3 % RIF. Odkazoval, že si myslel, že stát + RIF + obce drželi většinu a že budou koordinovat . Tvrdil, že snížením podílu státu o 3,5 mld. Kč stát v souhrnu s obcemi a RIF většinu držel .

prof. Bělohlávek (významný právník s mezinárodním respektem) se angažuje jako právník v privatizaci Petrcíle, podivné privatizaci NH Ostrava.
Zakládá (jako advokát) firmu Karbon Invest, zastupoval Kyperskou firmu Lagur Trading Limited, jež držela akcie Karbon Investu.

Češka – podle něj byl rok 1996 termín dlouhodobě zvažovaného konce privatizace podle zadání v rámci deetatizace v roce 1991/2. Přiznal, že šlo o „špatný politický úsudek“, stát, pokud držel majoritu, neudělal nic, ani později zvažovanou delimitaci.
Šlo prý o závazek, že část majetku, tedy základního kapitálu je nepoužitelná, až se ocení, dojde k jeho snížení (ale kde se vzala hodnota 3,5 mld. Kč o tom nikdo nemluví.) Vymyslel to Tomáš Ježek s vizí, že stát nemá držet majoritu sám, ale spolu s obcemi se společným zájmem na energetické koncepci. Obce ale zájem neměly a přes vyšší nabídku FNM na odkup jejich akcií je za (asi) nižší cenu prodali Prosovi. Návrh byl dán telefonicky i písemně, nikdo nekontroloval, zda starostové oba návrhy předložili zastupitelům svých obcí.
Češka to potvrdil i před VK (vyšetřovací komisí) že tato (dnes logická) otázka nikoho tehdy nezajímala.
Karbon invest neplnil zákonnou povinnost oznamovat „navyšování“ svého akciového podílu, tedy kupování akcií od kohokoliv. Kdyby toto plnil, FNM by měl včas indicie, že se soukromý akcionář snaží společnost ovládnout a stát ztratí svoji sílu (včetně možnosti prosadit privatizaci bytů na valné hromadě společnosti). Na rozdíl od státu si privátní vlastník vše zajistil asi dohodami o smlouvách budoucích o odkupu akcií (obce).
O převodu vlastnictví na obce podle Juchelky nemohl rozhodovat FNM ale vláda. Proto by bylo třeba slyšet názor Václava Klause a Ivana Kočárníka či Skalického.

Dlouhý k tomu sdělil, že snížení základního jmění koncipovalo MF a FNM, nikoli MH. Upozornil na záměr, aby stát měl majoritu nikoliv sám, ale spolu s obcemi (ovšem žádné zpětné předkupní právo či jiné podmínky při darování 12 % akcií si stát nevymínil.

Byl také změněn horní zákon paragrafem 37 a vznikla povinnost ukládat peníze na zvláštní vázaný účet. Ten ale neexistoval. Vláda to tolerovala nebo prostě neřešila. Šlo o rezervy na důlní škody.

1997

Urban – ztráta majority v roce 1997 znamenala nemožnost zasahovat do řízení firmy. Tehdy to nebylo neobvyklé. Majoritáři vypudili zástupce státu a dělali si, co chtěli.

Juchelka – převody akcií na obce to nebyla práce FNM ale věc usnesení vlády. O RIF neví nic, jen že vznikl.

Prosper Trading získala akcie RIF a též dar akcií v hodnotě 3,5 mld. Za 1 Kč. Za PT stál Pros.(v určité době člen statutárního orgánu OKD). Původně zastupoval OKD ve snaze koupit akcie Teplárny a jeho obchody končí u soudu. Valná hromada rozhodla o snížení základního jmění dle privatizační smlouvy, to mělo sloužit jako zdroj pro krytí ztráty ceny uhlí. Provedlo se to snížením pouze na straně státu (1996)
Dlouhý též uvedl, že on za RIF neodpovídal, když byl tázán, že komise nedokáže pochopit, jak mohl stát dopustit, aby akcie RIF získal Prosper Trading. Ten fond přece ovládal stát. (FNM to svěřil do správy IPB a ta to prodala té firmě.)

1998

2. září byla založena společnost Karbon Invest.

OKD (Karbon Invest) je jedním z prvních klientů Patria Finance Zdeňka Bakaly, přesný termín nezjištěn. Asi se shoduje s okamžikem, kdy do OKD vstupuje Koláček a Karbon Invest. Zde se potkávají.

15 září 1998 koupil KI 50,002 % akcií od společnosti Stanislava Prose za 3,9 mld. Kč. (šlo majoritu s bonusem, významné pro srovnání s cenou roku 2004 kde šlo o podíl minoritní.

Urban – řekl, že někde zde vláda rozhodla o exkluzivním jednání s Karbon Investem.

V téže době (Bělohlávek v tom opět figuruje) se skupina podnikatelů v čele s Koláčkem a Otavou snaží získat – ovládnout majoritní podíl v OKD kde figurovala firma Atlanta Safe. Přes ni putovaly miliardy mezi OKD a KI. Šetřila to policie, stát vyčíslil škodu na 2 miliardy, až v roce 2009 to soud zamítl.
Pros přes makléřskou firmu Eurobrokers s podporou IPB v prvním pololetí získává dalších 5 % od obcí v regionu.

V květnu a červnu Pros vystupuje jako majoritní vlastník a FNM to respektuje.

Na podzim ale Pros prodává svůj podíl Karbon Investu. Pros se tak oddělil od OKD a věnoval se golfu a hotelnictví (Čeladná, oblíbené místo Topolánka a Dalíka). Kolem Bělohlávka se vyskytují jména jako Radim Mastný (Petrcíle) což je kamarád Mynáře. Vztahy se řetězí, ovšem význam nelze posoudit.

Podle Češky však Karbon Invest neplnil povinnost podle tehdy platného obchodního zákoníku nahlásit postupné získávání majority kapitálovému trhu. „Schovával“ se tak také před státem a tím porušoval zákon. Stát to nikdy neřešil. (Je otázka termínu kdy to porušil, trestné činy z privatizace (šlo-li o trestný čin) mají promlčecí lhůtu 20 let, dalo by se to ještě podat!!)
Bělohlávek se zná se Šloufem a zastupuje Karbon Invest – zde je třeba zjistit (stěží doložitelné) tlaky Šloufa, aby se kauzy nevyšetřovaly…

1999

Zemanova vláda (Grégr) chce dělit OKD na dvě části – ziskovou (těžba) a neziskovou (byty atd.). Mohl ale již jen navrhovat, souhlas Valné hromady s majoritou KI nikdy nezískal.

Podle Češky ale stát nebyl bezmocný. Ostatně chtěl svůj podíl prodat Nové huti Ostrava což Koláčka rozzuřilo. Stát svůj podíl prodal velice hloupě, vůbec se například veřejnou soutěží nepokusil vyjednat třeba jen to oddělení bytů, delimitaci. Prodával podle jeho názoru jak hokynář.

2000

Miroslav Šlouf veřejně potvrdil známost s prof. Bělohlávkem

2002

Urban – Vláda pokračovala v privatizaci zahájenou vládou Miloše Zemana. Prodávala menšinový podíl Koláčkovi a Otavovi. Koláček byl tehdy hrdinou Moravskoslezského kraje, podporovali ho odbory, kraj, viděli v něm garanci budoucnosti a sociálního smíru. Vláda prodala minoritní podíl za cenu tržní. Potvrdil to i ÚHOS. Nesouhlasí se stanoviskem státního zástupce o škodě ve výši 5,7 mld. Kč. Zkoumali, zda je třeba získat zpět majoritu, ale nenašli žádný způsob. Exkluzivitu zachovali, viz tlak kraje, odborů. Koláček měl podporu veřejnosti.
K ocenění – výnosová metoda byl ve vládě standardní způsob určení ceny akciových společností.

2003

12 června vláda vyčlenila pro firmu OKD 20 mld. Kč na odstranění ekologických škod. Současně ukládá ministru průmyslu a obchodu, financí a FNM připravit privatizaci menšinového podílu, což Špidlova vláda potvrdila usnesením 395 z dubna 2003

18 června Radovan Vítek a firma CPI nabízí za 45,88 % podíl 1,2 mld. Současně nabízí Karbon Invest 0,7 mld. Kč.

12. listopadu dává vláda Karbon Investu prioritu, pokud bude KI akceptovat cenu stanovenou vládou, jinak prý vyhlásí veřejnou soutěž.

12 listopadu vláda usnesením 1127 souhlasí se zahájením exkluzivních jednání se společností Karbon Invest za účelem předložení nabídky na odkup 44,85 % akcií a ukládá ministrům financí a průmyslu a obchodu, aby do 26 února 2004 podala o jednání zprávu a pokud jednání nebudou úspěšná, mají navrhnout další postup privatizace formou obchodní veřejné soutěže či výběrového řízení.

2004
Špidla uvedl, že při přípravě privatizace byl prvotní zájem, aby se lidé neoctli na dlažbě, nikoliv cena co utrží stát. Stát podle něj po ztrátě majority neměl žádný nástroj, jak donutit OKD k prodeji bytů nájemcům.
Bakala před soudem vypověděl, že „někdy v prvním čtvrtletí 2004“ se sešli s majiteli Karbon Investu Koláčkem a Otavou a dozvěděl se od nich, že chtějí Karbon Invest prodat. Začali tedy jednat o podmínkách prodeje.
2004 pokračování:

Jiří Paroubek uvedl, že v době projednávání privatizace byl ve vládě krátkou dobu, neznal celou genezi. Pamatuje si, že nabídka ceny byla vyšší než odborný odhad. Registroval také velký tlak veřejnosti na Ostravsku, chtěli, aby OKD měla perspektivu. Byl překvapen, že mezi akcionáři se později objevil investiční bankéř, ale v té době to nevykládalo jako negativní krok.

11 února Karbon Invest navýšil svoji nabídku na 1,19 mld. Kč. (100 Kč/akcie)

17. 2. FNM uzavírá s KI dohodu o exkluzivitě

20.2. Jiří Rusnok odhaduje cenu podílu na 1,5 mld. Kč (134 Kč/akcie)

26. 2. KI nabízí 2,018 mld. Kč) 181 Kč/akcie)

26. února – ministři financí a průmyslu a obchodu podle usnesení vlády 1127 ze dne 12. 11. 2003, pokud nebylo dohodnuto odkup z Karbon Investem mají vládě navrhnout veřejné výběrové řízení (což se nestalo).

26. únor Vox Conzult odevzdává posudek s minimální tržní cenou 2,08 mld. Kč (186 Kč/akcii)

Březen – podle výpovědi Bakaly před soudem někdy v březnu uzavřeli první smlouvu mezi Charles Capital a pány Koláčkem a Otavou.
květen – první smlouva – V té smlouvě byl zakomponován mechanismus výpočtu konečné ceny, nebylo známo, do jaké míry se Karbon Invest zadluží, aby byl schopen uhradit kupní cenu státního podílu. V září se ukázalo, že zadlužení bude vyšší, než v květnu předpokládali.

11. března nabízí Penta 1,8 mld. Kč

12. března s odvoláním na posudek VOX vláda odmítá všechny dosavadní nabídky a stanovuje cenu za minoritní podíl na 2,25 mld. Kč (201 Kč/akcie)

16. března MF podává žádost ÚHOS aby rozhodl, zda cena 2,25 mld. Kč není nepovolenou veřejnou podporou.

23. března společnost P67 předává MF posudek s cenou 3,1 mld. Kč (278 Kč/akcie) Týž den tuto cenu nabízí PENTA.

Březen 2004 – první rozhodnutí vlády o ceně pouhých 2,25 mld. Karbon Investu. Penta nabízela + 1 miliardu.

Urban dík Pentě se cena zvedla na 4,1 mld. Ale tlaky odborů… Klauzule o omezení převodu firmy vláda do smlouvy nedala. Urban – vnutit takovou klausuli majoritářům nebylo možné.

31.3. Končí lhůta pro exkluzivní vyjednávání s Karbon Investem, ale vláda přes to exkluzivitu firmě ponechá. Sobotka uvedl, že tak rozhodl premiér. A vláda nevyjádřila námitky.

2.4. Píše Sobotka FNM ohledně bytů, aby původní text byl změněn prý ve prospěch nájemníků.

7. 4. právník Váňa rozeslal Sobotkovy návrhy, ale do textu se nedostal, není jasné, kdo tu změnu schválil. Sobotka tvrdí, že za smlouvu odpovídal FNM, což Juchelka odmítal. Podle záznamu tehdy došlo k úpravám smlouvy. Komise se domnívá, že tato změna připravila nájemce o byty a pátrá, kdo tu změnu navrhl. Původně zde byla dána povinnost kupujícího vymezit bytové jednotky (tzv. prohlášení vlastníka) a podle zákona 72/1994 Sb. je nabídne nájemníkům.

Ani Sobotka nic neví o jednání o prodeji KI Bakalovi, ani nenalezl důvod (po dobu 3 let mohl od smlouvy stát odstoupit (a co by to bylo platné?) Sobotka popřel, že by tuto rozvazovací podmínku, která ve smlouvě je, znal.

7. dubna – záznam od Lise pro Juchelku, Kutu a Lise, úprava smlouvy o převodu akcií změna bodu 8.6 d ohledně bytů, poslanec Hájek v tom spatřuje důvod, proč nájemci na byty neměli právo. Vzniklo to v jednání s právničkou OKD Novákovou. – princip že kupující rozdělí byty na jednotky a pokud je bude převádět, mají nájemci předkupní právo (§23 zák. 72/1994 Sb. To bylo vyškrtnuto a zůstalo tam jen předkupní právo při převodech bytů. Je to též mail Váni z Allen & Overy, který tuto změnu zapracoval.

Posudek VOX byl jen orientací a měl vyloučit nepovolenou veřejnou podporu. Spodní hranici tržní ceny.

1 května byla sepsána smlouva mezi Koláčkem, Otavou a společností Charles Capital o prodeji 75% podílu akcií Karbon Invest za 3,9 mld. Kč. Po přepočtu při této ceně by státní podíl měl hodnotu 2,27 mld. Kč.
Většinovým vlastníkem Karbon Investu se tak stal prostřednictvím Charles Capital Zdeněk Bakala, KI tedy státu toto zamlčel (stát měl pouze výpis z rejstříku o složení statutárního orgánu, stát slepě prodával někomu jinému, než proklamoval na veřejnosti. Právníci obvykle žádají důkaz, že kupující je vlastníkem majoritního akciového podílu, jinak by exkluzivita neměla smysl a stát mohl vyhlásit veřejnou soutěž. Ovšem podle výpisu z rejstříku v okamžiku podpisu byly Koláček a Votava předsedou a místopředsedou představenstva, tedy statutáry, legitimováni

k podpisu (ač firmu již nevlastnili). Že uvedli stát v omyl je ale nesporné a je třeba tyto kroky analyzovat (podvod při privatizaci je trestným činem). Toto nařčení by dopadalo na Koláčka s Otavou, ti byli „kupujícími (Karbon Invest. Stát se choval nepochopitelně neopatrně.

14. května nabízí KI novou cenu 3,417 mld. Kč
V té době ÚHOS určuje minimální cenu 3,5 mld. Kč (+-5 %)

7. června nabízí PENTA 4 mld. Kč. Současně nabízí vlastníkům KI odkup celého majoritního podílu 50,002 % za 4,38 mld. Kč. Balík 50,002 + státních 45,88 % by odkoupila za 6,673 mld. Kč (hodnota minoritního podílu by tak byla 2,293 mld. Kč)

Urban o tom, že KI koupil de facto Bakala neví, ale pověřil Pecinu, aby to přezkoumal u Otavy, ti tvrdili, že jejich záměr hospodařit v OKD je dlouhodobý. Tajné služby nekontaktoval, nebyla to jeho kompetence. Smlouvu podle něj připravoval FNM. Ohledně bytů se snažili vtělit do smlouvy ochranu nájemníků, pokud by se byty prodávali tak měli nájemci předkupní právo.

S Becker Poliakoff BXL Consulting atd. ani s Radkem Pokorným nikdy o privatizaci nejednal.

Vláda nežádala analýzu okolností ztráty majority v roce 1996.

Srpen, 25 – Penta nabízí závazně vládě 4 mld. Kč. Marně.

Juchelka – vláda nezkoumala ztrátu majority 1996 ani dar 12 % akcií obcím. O RIF neví nic.

Smlouva bud 5. 3. dával právo vládě, pokud by ji KI nesdělil významné okolnosti… a prodej Bakalovi byl asi již hotov. Juchelka o tom nic neví.

13. 9. prodává Koláček s Otavou Karbon Invest firmě Charles Capitals. Nekupuje tedy OKD a.s. ale KI. článek 3. 1. smlouvy že kupní cena 76 % akcií KI se vypočítá jako 76 % rozdílu mezi 250 mil. USD a dodatečného dluhu, který si KI musel vzít na odkoupení státního podílu při ceně převyšující 2,25 mld. Kč. 76 % proto, že předpokládal, že Koláček i Otava v Karbon Investu zůstanou. Strategickou analýzu zpracovala firma Morgan Stanley, ta doporučila, že při ceně 250 mil. USD je možné transakci realizovat.
Také v dopise z 13. 9. vyšetřovací komisi Bakala uvádí, že cena za státní podíl půjde k tíži prodávajících jen do výše 3,4 mld. Kč, další zvýšení po odsouhlasení částky k tíži Bakaly. (Šlo o 2 smlouvy – 31. 5. 2004 – o cenovém mechanismu a 13. 9. 2004 o prodeji podílu v KI. Podle Bakaly Koláček a Otava měli obavy, že narazili na meze svých schopností a nezvládnou financování takové společnosti. (Tyto informace byly známy již v roce 2005)

5. vyšel článek v Týdnu a na motejlek.com (za ním stál a souhlasil Jaromír Soukup.)

Helena Bílková, ekonomka, členka orgánů KI a OKD uvedla, že prodej KI byl před zaměstnanci utajen, ona jako ekonomické ředitelka o něm nic nevěděla, poté obdržela výpověď a byla s funkcí v orgánech odvolána. Uvedla, že OKD podnikatelská (samostatná firma) měla cenné papíry v hodnotě 3,5 mld. Kč (zda to byly ony akcie získané= za 1 Kč od státu v roce 1996/7 neuvedla. Uvedla, že měly sloužit k zahlazení následků důlní činnosti.

15.9. Schvaluje vláda privatizaci Karbon Investu, ovšem se zcela jiným složením akcionářů, Koláček Otava tam již nefigurují.

16.9. Je vystavena nová smlouva a následně podepsána.
Podle šéfa FNM ROMANA Češky:
Stát se choval v privatizaci jako licitátor, neuplatňoval svá, byť majoritní práva, trval na prodeji exkluzivnímu zájemci, slepě neregistroval kroky k prodeji, zadal si posudek s nejnižší hodnotou (viz rozsudek soudu nad znalcem Douchou – zproštěn obžaloby) Nejdřív chtěl 2,5 mld., pak na zásah UHOS 3 mld., po nabídce Penty (4 mld.) prodal za 4,1 mld. Kč.

Stát nikdy netrval na trestní odpovědnosti Koláčka a jeho Karbon Investu že nehlásil získání majority (postupné získávání)
16. 9. podepisuje smlouvu za Karbon Invest Koláček a Otava. EK ale tvrdí že již 13. 9. vlastnil společnost někdo jiný. Nebylo ale podle Sobotky obvyklé že si vláda do smluv zákaz prodeje získaného majetku. Tomu odpovídá i analýza obsahu smlouvy, která většinu závazků nezajišťuje případnou cesí na nové vlastníky.

Listopad 2004 Pavel Telička a Martin Klimpl zakládají společnost BXL Consulting, zrušena v roce 2014 před kandidaturou Teličky do EP. Firma byla zaměřena na strategické poradenství, Klientem firmy byl i Zdeněk Bakala. Měla spolupracovat na zpracování stanoviska proti podání PENTY EK. S AK Wagner Pokorny nespolupracovala.

2005

27 ledna podává společnost PENTA a.s. stížnost Evropské komisi na prodej menšinového podílu Tvrdí, že cena nebyla tržní, protože nešlo o transparentní výběrové řízení.

Evžen Tošenovský V letech 2005-2006 Místopředseda dozorčí rady OKD, tuto funkci pak zastával až do roku 2009. Byl v orgánech OKD Mining, a.s. a OKD a.s. Pobíral značné odměny, v roce 2008 3,5 milionu Kč, rok před tím 1,5 milionu Kč. Před vyšetřovací komisí v podstatě přiznal, že v orgánech rozhodoval „vlastník“ a návrhy představenstva schvalovali. Jednou ho žádal o pomoc pan Macháček ohledně bytů-odkázal je na advokáta. Asi vůbec nechápal otázku své odpovědnosti. O podivných transferech v registraci firmy nevěděl téměř nic, prý šlo o „očistění majetku“.

1 květen byla založena firma Banarette a.s. IČO 26 86 31 54 (později se na ní převede majetek OKD)
24.9 Banarette mění název na OKD mining, IČO zůstává stejné

2006

Posudek ceny pro Evropskou komisi je na papíře FNM. Ten ale zanikl 31. 12. 2005???

22. května – Obchodní korporace se podřídila zákonu jako celku postupem podle § 777 odst. 5 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech
– Došlo k odštěpení části jmění rozdělované společnosti RPG Byty, s.r.o., která byla uvedena v projektu rozdělení a přešla na existující nástupnickou společnost RPG RE Land, s.r.o., se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Gregorova 2582/3, PSČ 701 97, IČO 277 69 143.
– Obchodní společnost RPG RE Residential, s.r.o., IČ: 277 69 127 vznikla rozdělením zanikající společnosti OKD, a. s. se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ: 728 30, IČ: 00002593, na základě projektu rozdělení a smlouvy o rozdělení ze dne 22. 5. 2006 a přešla na ni část jmění zanikající společnosti OKD, a. s.; část jmění zanikající společnosti OKD, a. s. přešla na OKD, Mining, a.s. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ: 728 30, IČ: 26863154; rozdělením též vznikly následující nástupnické společnosti RPG Trading, s.r.o. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ: 728 30, IČ: 277 69 089, RPG Transport, s.r.o. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ: 728 30, IČ: 277 69 101, RPG Gas, s.r.o. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ: 728 30, IČ: 277 69 119, RPG RE Commercial, s.r.o. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, PSČ: 701 97, IČ: 277 69 135 a RPG RE Land, s.r. o. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, PSČ: 701 97, IČ: 277 69 143, na něž přešla zbývající část jmění zanikající společnosti OKD, a. s.
Tak ukončila činnost firma OKD a.s. IČO 00 00 25 93 a OKD mining se přejmenuje na OKD a.s. (je pochybnost, že nebyla porušena smlouva o privatizaci, v jiné části dokazujeme, že nikoliv, stát si ve smlouvě v podstatě nic nevyhradil-)

24. 10. zaniká firma Karbon Invest.

17 července vyzývá komise PENTU aby předložil doplňující informace.

2007

Uvíra vypověděl, že jak rozhodčí řízení, tak přezkum MF ve věci restrukturalizace OKD nedošlo k porušení privatizační smlouvy. S AK Pokorny Wagner prý nespolupracovali v době, kdy se zkoumala veřejná podpora. Podle něj byla cena doprivatizace v místě a čase obvyklá. Nabídková povinnost i nadále platila, k tomu dospěli a RPG byty to nerozporovalo.

2008

30 ledna podává EK stížnost Sdružení nájemníků byty OKD. Obsah stejný jako PENTA
Podle Kubáčka část společnosti OKD byla prodána na burze.

Ing. Roman Macháček PhD. se začal kauzou OKD zabývat v roce 2008 poté, co pan Bakala svůj veřejně daný slib k převodu bytů do vlastnictví odmítl plnit. Celkem 7 tisíc lidí byty žádalo. Začali (podle svého vyjádření) dělat kriminalistickou práci a odhalovat jednotlivé kroky. Šlo o kritiku výpovědi článku 7. 6. d) privatizační smlouvy, stížnost na nepovolenou veřejnou podporu a v roce 2009 podali trestní oznámení. Tvrdí že závazek bodu 7.6.d) o předkupním právu nemá časové omezení . Zaměřili se na průkaz nepovolené veřejné podpory, kdy by mohl by stát odstoupit od smlouvy bez jakýchkoliv sankcí . O všem informovali EK. Podali také žalobu k Evropskému soudu, ale z důvodů absence aktivní legitimace ji soud odmítl. Zpochybňuje všechny kroky státu, EK, ovšem doposud bez úspěchu.
Doložil také dopis ze dne 14. 12, 2005 pana Brože (?) ve kterém je potvrzeno, že AK Pokorný Wagner zastupuje firmu Karbon Invest signované Bakalou a Wagnerem.

2009

Jiří Paroubek uvedl, že se na podzim 2009 ke kauze OKD vrátil, protože se na něj obrátili nájemníci tzv. hornických bytů, kterým Zdeněk Bakala původně byty slíbil a pak vzal slib zpět. Zadal si posudek u právničky Marvanové a nad výsledkem se podivil. Zdeněk Bakala měl v té době poltické „krytí“ od ODS, KDUČSL . Jako předseda strany spatřoval určité nedostatky v smlouvě (vit posudek který měl k dispozici) a tak se nechtěl zaměřit jen na kritiku Zdeňka Bakaly (proti němu razantně vystupoval Lubomír Zaorálek).

2010

Stížnost se opakovaně sdružením nájemníků doplňuje.

2011

6 července Sdružení nájemníků předává Evropské komisi trestní oznámení, které 4. března podalo na Nejvyšší státní zastupitelství.
EK rozhodla, že nedošlo k nepovolené veřejné podpoře.

2013

Kubáček Round Hill Capital – rozsáhle informoval komisi o vlastnické skupině a postupnému „transferu“ vlastnictví bytů OKD. Popsal celou genezi od toku 2004 a získání do portfolia RHC.To portfolio v roce 2013 Bakala nabídl k prodeji, později zvažovali vložení bytů na burzu. Goldman Sachs vypsal soutěž, připravil memorandum a tak se zúčastnili společně s firmou Blackstone (společně již investovali v Holandsku a Německu). O koupi měl zájem (z ČR) Vítek a FINEP. Firma vždy přísně dodržovala zákony, ale celé portfolio byla i v Evropském měřítku velice investičně zajímavé. Ročně se uvolní cca 400 bytů, ty se opravují. Jakékoliv operace podléhaly velkým regulacím, auditům.

2015

Koláček si stěžuje na Bělohlávka u Advokátní komory v souvislosti se Sokolovskou uhelnou. Prý je nehájil v kauzách MUS a OKD.

2017

20. března 2017 pod značkou MS/GBW/PDW/LB/JL/HM/73245/2294245 obdržel Antonín Klimša ve věci NWR Plc (New World Resources, v likvidaci na žádost věřitelů, od Marka Skeltona, kolektivního likvidátora NWR zprávu o přezkoumání Klimšou vzneseného nároku OKD ze dne 2. listopadu 2016 „doklad o existenci dluhu“. V souladu s ustanovením 4.82(2) Insolvency Ruls (zásady insolvence) tímto dopisem informuje Skelton, že nárok OKD ve výši 22.671 779 947,73 Kč nebyl zařazen do rozdělení podstaty. Doklad obsahuje přílohy s odůvodněním a poučením, že podle britského práva se může Klimša do 21 dnů obrátit na Vrchní soud spojeného království (do 11. dubna 2017)
Podle dostupných informací se Klimša na soud neobrátil.

2018

Vzniká parlamentní vyšetřovací komise

Soud zprostil obžaloby stíhané osoby v kauze OKD. Státní zástupce se odvolal.
20. 8. Státní zástupce doručil soudu své zdůvodnění odvolání – založeno v archivu.

2019

13. března 2019 zahajuje řízení odvolací soud.