Situace osob v hmotné nouzi hrozí ztrátou bydlení!
(Důsledek novely zákona o hmotné nouzi)
Článek 30 odst. 2 Ústavní listiny práv a svobod říká, že každý, kdo je v hmotné nouzi má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
V § 33 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 252/2014 Sb., se ve větě je obsažen princip, který, pokud přímo výše uvedené ústavní právo neporušuje, tak jej velice zásadně omezuje. Dává totiž obci právo, aby se dávky v hmotné nouzi poskytly jen v případě souhlasu obce, na jejímž katastrálním území se ubytovací zařízení nachází“.
Zákon však nijak neřeší důsledky situace, když obec, která není á priori povinna usnesení své rady či zastupitelstva nikterak vykládat, takový souhlas dát odmítne. Obce, které tuto oblast posuzují z různých hledisek, především jako obranu před „byznysem s chudobou“ však nešetří práva osob, které se v ubytovacích zařízení nacházejí. Znamená to, že zamítnutí žadatelé nebudou mít od měsíce následujícího nárok na výplatu doplatku na bydlení a tedy pronajímatelé bytů či poskytovatelé přístřeší neobdrží sjednané úhrady. Úřad práce může těmto osobám jako dočasnou kompenzaci vyplatit mimořádnou okamžitou pomoc, jednorázový finanční příspěvek. Vyplácet ho však může jen nejbližší tři měsíce.
V podstatě lze zobecnit, že od okamžiku, kdy obec využije svého práva nevydat souhlas k poskytnutí dávky existuje ještě lhůta čtyř měsíců, ovšem, pokud nenastane jakákoliv změna v tomto režimu, poté budou občané nuceni dosavadní obydlí opustit a stát, v rozporu s článkem 30 odst. 2 citované ústavní listiny jim žádnou pomoc neposkytne.
Tento postup jakoby se dovolával dnes neexistujících principů tzv. práva domovského: Domovské právo bylo upraveno zákonem č. 105/1863 ř.z., o domovském právu, který byl účinný do roku 1949. Podstata institutu domovského práva spočívala v nerušeném právu občana zdržovat se ve své domovské obci. Důležitou součástí domovského práva byla rovněž povinnost obce postarat se o svého občana, pokud zchudl, či byl ve složité sociální či zdravotní situaci. Občané příslušní do obce nemohli být za žádných okolností z této obce vypovězeni či vyhoštěni „ §1 Právo domovské přináší s sebou, že ten kdo je má, může se v této obci nerušeně zdržovati a zchudl-li by, od ní zaopatření žádati. Občané, kteří do obce, v níž bydlí, i přísluší nemohou býti z této nikdy vypovězeni ani vyhoštěni.“
Pojem domovské právo byl interpretován jako osobní právní poměr určité osoby k určité věci a rozlišovalo občany do obce příslušné a občany do obce nepříslušné. Někteří občané do obce nepříslušní mohli být tzv. společníky obce. Společníci obce neměli v dané obci domovské právo, avšak vlastnili zde nemovitost anebo zde platili daně ze samostatně provozované živnosti. Ostatní byli tzv. přespolní.
Aplikace zákona 111/2016 Sb. tedy navozuje situaci, kdy v poměrně krátké době mohou značné skupiny osob být nikoliv v hmotné nouzi, ale stanou se občany vyloučenými mimo společnost, v podstatě osobami bez přístřeší, bezdomovci.
Zákonodárce totiž nezvážil skutečnost, že doposud neexistuje funkční systém sociálního bydlení, právní úprava má podle dosud neschválení (!!) koncepce být účinná až od 1. 1. 2017 a sociální ubytování převážně poskytují soukromé subjekty jako podnikatelskou činnost. Nedosáhnou li úhradu za své služby, občany z bytů vyhodí.
Zákonodárce ani neposkytl v účinnosti tohoto nového ustanovení přiměřenou legisvakanční lhůtu (nejméně 1 rok), aby mohla moc výkonná navrhnout příslušné právní normy a přijmout další opatření k zabránění nežádoucích důsledků.
Spoléhat na to, že se tzv. „nepřizpůsobiví“ občané „někam rozptýlí“ či se odeberou do místa jejich předchozího pobytu je velice nezodpovědné a nedůvodné.
Nelze proto jinak, než tuto situaci bezodkladně řešit.
De lege ferenda mám za to, že jsou v podstatě dvě možnosti.
- Bezodkladná novela v legislativní nouzi, kterými se příslušná věta zákona zruší. Zbude sice problém již učiněných právních úkonů, avšak pro budoucnost se vznikům nových krizí zabrání.
- Doplnit předmětný zákon novými ustanoveními, které „nedokončenou“ právní úpravu doplní o důsledky, zejména další kroky obce v případě, že svého oprávnění nevydat souhlas využila.
Podle bodu 2 lze zvažovat o legislativní úpravě postavené na následujících zásadách:
a) Za § 33 se doplní nové ustanovení.
b) Jeho podstatou bude, že když obec použije svého oprávnění souhlas neudělit, je povinna zajistit těmto osobám, a to i ve spolupráci s jinými obcemi, ubytování do doby, než získají přiměřené obydlí. Dle návrhu koncepce můžeme toto nazvat „krizové bydlení“.
c) Definuje, jaké parametry musí obydlí naplňovat – (samostatný oddělený prostor……dostupné sociální zařízení, na osobu x m2)
d) Byty těmto občanům zajišťuje obec, ve které se zdržovali nepřetržitě 3 měsíce před rozhodnutím obce neudělit souhlas k výplatě dávek hmotné nouze.
Návrh koresponduje s koncepcí sociálního bydlení (strana 30 a 31) takže tato část v budoucí úpravě může býti převzata.
Nelze již tolerovat právní nedostatek a nedořešenost právní úpravy. Situace, pokud nebude řešena, přinese s nastávajícími zimními měsíci (počítám li červen + 3 měsíce – tedy počínaje měsícem říjnem) nebezpeční ohrožení života a zdraví velké skupiny občanů. Myslím, že toto si moc výkonná (vláda) ani zákonodárná nemůže a nesmí dovolit.
Jsme připraveni na tomto řešení se podílet.
JUDr. Ivan Přikryl