Praha dne 16. října 2015

 

 

 

 

 

OKD

REKAPITULACE VÝZNAMNÝCH DOKUMENTŮ

a expertní stanovisko k privatizaci společnosti

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sestaveno z materiálů o privatizaci a dostupných dokumentů. Obsahuje jejich posouzení a argumentárium pro výrok o postupu státní správy při privatizaci.

 

 

 

 

Expertní stanovisko:

Po pečlivém prostudování všech dostupných dokumentů, zejména těch, které jsou součástí tohoto dokumentů (chronologie a privatizační historie a rozhodnutí Evropské komise o veřejné podpoře) dospěl jsem k níže uvedeným závěrům:

Otázky:

I.            Byla privatizace státního podniku Ostravsko Karvinské doly doprovázena závažnými chybami případně prokazatelným porušením právního řádu?

II.            Pokud ano, lze vyvodit konkrétní odpovědnost institucí či osob?

III.            Byla porušena práva nájemců bytů ve vlastnictví OKD či jeho nástupnických subjektů v procesu privatizace?

Odpovědi:

Sub. I.:

 

K porušení platného práva v době, kdy byly jednotlivé úkony tak, jak jsou v dalších částech expertízy doloženy, nedošlo. Úkony, které byly učiněny, odpovídaly právům které státu a jeho zástupcům svědčily. To platí i o těch úkonech, které práva státu významně poškodila.  Bylo postupováno v souladu s platným právem a příslušné instituce byly k provedeným úkonům legitimovány právním řádem ČSFR a České republiky.

Současně konstatuji, že podle mého názoru došlo při privatizaci k závažným porušením, která by bylo možné považovat za porušení péče řádného hospodáře.

Je nadbytečné a nedůvodné vyslovovat pochybnost nad důvodností a kvalitou právních předpisů, zejména těch, které po roce 1989 vymezovaly prostor pro transformaci hospodářství a celé společnosti. To platí též o zahrnutí podnikových bytů do privatizačních projektů. Všechna rozhodnutí vlády byla nepochybně podložena příslušným ustanovením v té době platného práva.

Zcela však vybočuje jeden jediný úkon provedený Fondem národního majetku, který byl organizací zřízenou za účelem technické realizace jednotlivých privatizačních rozhodnutí a dočasné správy státních podílů určených k postupné privatizaci, a to dle Zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky č.171/1991 Sb. Fond vznikl v roce 1991 a byl zrušen sněmovnou roku 2005.

Ten v roce 1997 v orgánech OKD inicioval, popřípadě strpěl úkon, který zásadním způsobem poškodil akcionářská práva státu jako do té doby majoritního akcionáře, který mohl výkonem svých práv ve společnosti nadále účinně ovlivňovat hospodaření společnosti a též rozhodnout o vyčlenění části neproduktivního majetku – mj. bytového fondu OKD k přímé privatizaci nájemníky. Stát ztrácí majoritu úkonem Fondu národního majetku jednostranným snížením vlastního jmění o 3,5 mld. Kč. Tím jeho akciový podíl klesl pod 50%. Ten úkon měl nesporně i ekonomický dopad na hodnotu podílu státu a vyloučil, aby v následné privatizaci byl žádán finanční bonus za prodej majoritního podílu, jak to bývá obvyklé.

Tento úkon zůstal nevysvětlen a nikdy nebyl předmětem jakéhokoliv šetření orgánů státu včetně orgánů činných v trestním řízení. V této době je již nesporně promlčen.

Pouze z médií – podle slov Jana Juchelky, který byl v letech 2002 až 2005 předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku lze dovodit, kdo umožnil všechny následující majetkové transakce ve firmě OKD: „Nevím, kdo to tehdy vymyslel, ale základní jmění OKD nebylo v roce 1997 sníženo plošně, ale jen na úkor fondu, tedy státu, který tak ztratil v OKD většinu“. Stejně se vyjádřil náměstek a později uznávaný ministr financí Eduard Janota. V předmětné době byl premiérem Václav Klaus (od 2. 1.1998 Josef Tošovský) a v době přijetí rozhodnutí ministry financí byli Ivan Kočárník (do 2. 6. 1997) a Ivan Pilip do 2. 1. 1998.

Pokud jde o privatizaci menšinového podílu v roce 2004 nelze dovodit porušení povinnosti při přípravě a realizaci privatizace minoritního podílu státu. Veškeré úkony byly posuzovány Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a jím účinně ovlivněny a ministerstvem financí respektovány. Cena akcie tak, jak byla oceněna posudkem, který zajistil Fond národního majetku byl v intervalu cen akcií, jak se pohybovala na trhu při obchodech s 4% obchodovatelných akcií na burze, přílohy v této věci obsahují potřebné kalkulace, postačí jen konstatování, že stanovená cena 4,1 mld. Kč za 45,88% akcií byla v propočtu na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč, cena volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což byla (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí.

Z toho lze též dovodit, že v době funkčního období ministra financí Bohuslava Sobotky 2002 až 2006 nedošlo k žádnému pochybení, které by bylo možno přičítat vládě, ministerstvu financí nebo ministru financí. Celá privatizace byla opakovaně posuzována Evropskou komisí a uzavřena oznámením, které bylo vládě doručeno 25. srpna 2006, tedy 10 dní před přijetím její demise.

Tím lze konstatovat, že v době kompetencí ministra Sobotky:

a) Za přípravu a provedení privatizace a zpracování materiálů pro vládu odpovídal Fond národního majetku

b) Vláda byla ujištěna, že cena byla tržní a že nedošlo k nepovolené veřejné podpoře.

Veškerá další podání k EK byla řádně projednána a na základě rozborů jako nedůvodná odmítnuta.

Pokud by však kdykoliv došlo k prokázání, že byl minoritní podíl prodán za cenu nižší než obecnou, tedy tržní, svědčí státu právo od smlouvy bez časového omezení odstoupit resp. otevřít prostor k stanovení ceny jiné, ovšem jde jen o „bezpečnostní pojistku“, kterou vláda v roce 2004 do smlouvy o privatizaci včlenila. Úvahy o realizaci tohoto práva nejsou předmětem tohoto posouzení.

Dík opakovanému podání k EK byly i následné vlády nuceny celou privatizaci ověřit a nikdy žádnou pochybnost o privatizaci z roku 2004 nevznesly. Argumenty podatelů bývají často ovlivněny tím, že nejsou zasazeny do rámce doby, kdy se udály a ekonomických a právních poměrů na trhu.

 

Sub. II.

Za ztrátu majoritního podílu snížením vlastního jmění společnosti jednostranně státem o 3,5 mld. Kč odpovídal Fond národního majetku. K úkonu došlo v roce 1997, tedy před 18.lety. Předsedou vlády v té době byl Václav Klaus, ministry financí Ivan Kočárník, od 2. 6. 1997 Ivan Pilip.

 

Sub III.

Práva nájemců nebyla porušena. Nájemci v roce 1990 akceptovali skutečnost, že se byty staly majetkovou součástí firmy OKD, a.s. Ostatně jejich práva byla zaručena tím, že jakýmkoliv vlastnickým převodem k nemovitostmi nebyla dotčena platnost uzavřených nájemních smluv.

V době regulace nájemného docházelo ke značné privatizaci bytů vlastněných obcemi či jinými podnikatelskými subjekty. Ač od roku 1994 platil zákon číslo 72 o vlastnictví bytů, jehož § 22 zajišťoval zákonné předkupní právo nájemníkům, při privatizaci menšinového podílu byla do smlouvy vložena část, která též smluvně zavazovala vlastníka, tedy firmu OKD aby při prodeji bytů dodržela toto předkupní právo. Úvahy o prodeji bytů odpovídaly též ztrátovému hospodaření s byty v té době. Ovšem již od roku 1990 nemohl stát ovlivnit nakládání s majetkem firmy a tedy i s byty jinak, než výkonem akcionářských práv. Ztrátou majority tato práva stát ztratil již v roce 1997 a to nevratně.

Proto tedy nemohlo být předkupní právo formulováno jinak než jako kopie toho, co vyplývalo ze zákona. Předkupní právo se netýkalo prodeje celých domů, pouze případu, kdy budou domy rozděleny na jednotky a nabídnuty k individuálnímu prodeji.

K takové situaci dodnes nedošlo.

Majoritní vlastník, ovládající společnost, pan Bakala pravděpodobně původně neměl o bytový fond zájem a proto již v roce 2003 ale i později zvažuje jejich prodej. Právě skutečnost, že prodej zvažuje ještě před privatizací menšinového podílu, potvrzuje premisu, že majoritní vlastník může o majetkových operacích rozhodnout kdykoliv výkonem akcionářských práv.

Nenaplnění opakovaných veřejných příslibů, které podle tehdy platného práva nebyly jakkoli vymahatelné, je zjitřilo nájemníky a vzbudilo v nich důvodná, ale nevykonatelná očekávání.

Jejich jedinou šancí je průkaz nepovolené veřejné podpory a následné uplatnění práva aby stát od privatizace menšinového podílu uplatnil. Taková úvaha však není řešením. Tím však by totiž pouze stát získal prostor k vyjednávání, je podle dnes platné právní úpravy prakticky nemožné zpětně zpochybnit vlastnická práva firmy RPG byty a převody vlastnictví k této společnosti jako k celku, ke kterým došlo. Ostatně ani návratem do stavu před rokem 2004 by bylo prakticky nemožné donutit majoritního vlastníka, OKD k povinnosti byty převádět, neboť stát taková práva nebo právní nástroje neměl ani před privatizací menšinového podílu, a to od roku 1997.

Posouzení nezohledňuje nepochybný fakt, že Vlastník bytového fondu spravuje byty řádně, se sociálním cítěním pro možnosti nájemníků a svůj zájem dlouhodobého řádného hospodaření i respekt k nájemním právům opakovaně proklamuje.

Z toho vyplývá závěr, že k porušení práv nájemců v této kauze nedošlo. Je-li právo neporušeno, morální rovina v buzení důvodných očekávání je, bohužel, nepostižitelná.

 

 

 

1.)    Stručný časový sled postupu privatizace a významných úkonů vlastnické struktury společnosti

 

Chronologie významných událostí a jejich komentář:

29.12.1990  Zaniká státní podnik OKD, vzniká OKD a.s. a je do ní vložen veškerý majetek, včetně bytů.[1] Vložení bytového fondu, nevratně a nezpochybnitelně do majetku OKD, vyplývalo s § 9a zákona 103/1990 Sb., který definuje, že majetkem organizace se rozumějí věci, ke kterým má podnik právo hospodaření. A to, cestou správy bytů firmou OKD před rokem 1989 státní podnik měl. A tím, že byl státní podnik OKD  rozhodnutím č. 208/1990 ministra hospodářství ČSFR Vladimíra Dlouhého, č. j. 1804/401 ze dne 29. 12. 1990 byl s odkazem na ust. § 22 písm. b) a ust. § 28 odst. 1 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, a ust. § 15 a násl. zákona č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech, zrušen bez likvidace státní podnik OKD a k témuž datu (1. 1. 1991) byla zřízena akciová společnost Ostravsko-karvinské doly (OKD, a.s.). Do nově vzniklé akciové společnosti byl vložen veškerý majetek zrušovaného státního podniku, tedy včetně bytového fondu, tak tím se stát navždy zbavil práva o majetku společnosti rozhodovat jinak, než cestou výkonu akcionářských práv. To vše podle zákonů z roku 1990!       11.10.1993  Bylo přijato první rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu v následující struktuře: Kupóny 40 % Převody na obce 3% Převod do restitučního investičního fondu 3% Stát drží 52 %[2] Postupem času jsou necelá 4 % dána na burzu a volně obchodována. Ty jsou později významné při privatizaci menšinového podílu jako ukazatel pro porovnání ceny akcií na trhu a ceny, za kterou stát privatizaci menšinového podílu schválil.     1997 – stát ztrácí majoritu a to úkonem Fondu národního majetku (?) snížení vlastního jmění o 3,5 mld. Kč. Jednal tak zcela nesmyslně proti tendencím vývoje v obchodním právu včetně smyslu novely z dubna 1996. Stát se tedy nadále mohl spolehnout jen na výkon akcionářských práv s jistou ochranou dle § 186 a následujících tehdy platného obchodního zákoníku.[3] Podle slov Jana Juchelky, který byl v letech 2002 až 2005 předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku pochopíte kdo umožnil všechny následující majetkové transakce ve firmě OKD: „Nevím, kdo to tehdy vymyslel, ale základní jmění OKD nebylo v roce 1997 sníženo plošně, ale jen na úkor fondu, tedy státu, který tak ztratil v OKD většinu“. Stejně se vyjádřil náměstek a později uznávaný ministr financí Eduard Janota. Roman Češka, tehdy ředitel Fondu národního majetku, jakmile zjistil, že jakási firma Eurobrokers (pro pana Prose) vykupuje akcie OKD od obcí, najal firmu Patria Finance Zdeňka Bakaly, aby přemluvila zástupce obcí k prodeji akcií státu, můžete příběh uzavřít. Tehdejší tisk tento krok zhodnotil lakonicky: „udělali pytláka hajným“. Duben 1998 stát se snaží získat majoritu zpět – marně. Drží však již jen 45,88%     Říjen 1998 majoritu získává firma Karbon Invest.     Červenec 1999 zástupci státu jsou „odejiti“ z orgánů společnosti. Tím nad ní ztrácejí legálně jakoukoliv kontrolu.     Rok 2000 ministr Grégr navrhuje plán rozdělení společnosti (?) vláda nesouhlasí.     Červen 2002 majoritu – 50,002 % akcií má jediný vlastník – Karbon Invest (další cca 2 % drží jiní privátní vlastníci). Existence majority jednoho vlastníka byla též hlediskem, které muselo být vzato v úvahu při volbě metody privatizace menšinového podílu a úvaze o exkluzivitě právě pro Karbon Invest. Nejen výnos za menšinový podíl, ale i hospodářské perspektivy firmy jako významného subjektu hospodářství, významného zaměstnavatele i poskytovatele bydlení, to jistě byly významné a zřetelu hodné ukazatele.     Leden 2003 ministr obchodu Rusnok deklaruje privatizaci státního podílu 20 milionů dolarů, obecně cenu tržní. (?)     Duben 2003 vedení OKD zvažuje prodej bytů jako celek jinému zájemci.[4] Jde opět o významnou skutečnost. V letech 2002 až 2004 se vedly diskuse o tom, zda může být nájemné v obecných bytech i bytech soukromých pronajímatelů nadále omezeny co do výše státní (cenovou) regulací. Pro občany to byl sice relativně pozitivní fakt, naopak pronajímatelé poukazovali na vnicené ztráty s bytového hospodaření. Obce toto řešily masovou privatizací, v tom důsledku je současný stav a skladba bytového fondu významně vychýlena ve prospěch vlastnických bytů, což ostatně konstatuje ve svých dokumentech i stát. Proto i firma OKD s privatizací počítala, a také cenové úvahy ztrátového bytového fondu ovlivnily cenové kalkulace. O deregulaci je dohledatelná zmínka až v prosinci 2004 kdy ji proklamovalo Ministerstvo pro místní rozvoj a také v roce 2005 prosadilo. Ovšem v rozhodné době byla skupina hájící regulaci silnější, až odsudek Evropského soudu pro lidská práva v kauze Hutten-Czapská pro Polsko nazírání na regulaci změnil a tím i perspektivu bytového hospodářství.[5]     Hledání ceny za minoritní podíl:     12 listopad 2003 – stát zahajuje exkluzivní jednání s Karbon invest. Žádá o povolení veřejné podpory. 26.2.2004 FNM obdržel ocenění menšinového podílu od VOX CONSULT  na  2, 08 mld. Kč 12.3. 2004 Komerční banka vypracovala Náhled na možnou hodnotu. Ten vypočetl majetkovou účast státu na 1,419 mld. Kč  Dne 23.3.2004 vláda souhlasila s Karbon Investem navýšenou cenu za minoritní podíl ve výši2,25 mld. Kč (usnesení 264). S tím ale dne 30. 4. 2004 UOHS nesouhlasí a hovoří o ceně okolo 3,5 mld. Kč. Vždy se však hledá hodnota akcií, což není totožné s hodnotou hmotného a nehmotného majetku společnosti (Zkráceně). Akcie jsou obchodovatelné cenné papíry, s nimiž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti (právo účasti a hlasování na valné hromadě akcionářů), na zisku společnosti (právo na dividendy) a na likvidačním zůstatku. Akcie fungují na rozdíl od dluhopisů jako dividendové cenné papíry (equity), jejichž dividendový výnos není předem zaručen. Dokonce, i když je společnost zisková, management může navrhnout zadržení zisku za účelem tvorby fondů pro budoucí investice. Nominální hodnota akcie představuje podíl na majetku akciové společnosti vyplývající z vlastnictví akcie. Součet nominálních hodnot všech akcií je roven výši základního jmění. Tržní cena akcie (kurs akcie) je cena, za kterou se akcie obchoduje na kapitálovém trhu.   Před prodejem Fond národního majetku, který byl za správu vlastnictví a přípravu privatizace odpovědný, objednal 2 znalecké posudky (VOX Consult. S.r.o a Komerční banka, a.s.)     Pro ohodnocení byly použity dvě metody odhadu: Jednak metoda diskontovaných peněžních toků (free cash flow to ekvity method – FCFE), ta byla použita k určení hodnoty OKD na základě její podnikatelské činnosti. Posudek ocenil hodnotu činností na 2,8 mld. Kč., hodnota státního podílu by odpovídala 1,28 mld. Kč. Neprodukční části majetku (tedy i byty) nebyly do posudku FCFE zahrnuty a bytový fond byl ohodnocen srovnávací metodou podle realizované privatizace bytů v regionu (byt cca 40.000 Kč). Což by činilo 1,75 mld. Kč, podíl státu tedy 0,8 mld. A z toho se odvinula celková cena 2,08 mld. Kč. Komerční banka zpracovala druhý znalecký posudek, v podstatě šlo o ocenění dceřiných společností OKD.. Ty byly oceněny na 3,1 mld. Kč, tedy státní podíl na 1,4 mld. Kč. Celková hodnota podílu státu tvořená součtem obou posudků tedy činila 3,5 mld. Kč.       28.listopad 2003 zahájení trestního stíhání manažerů OKD Koláčka a Przybyla (zproštěni viny soudem 2009). Premiér Špidla oznamuje, že se tato kauza privatizace O0KD netýká a nikterak na ni nedopadá. Oba ihned odešli z orgánů společnosti.     23. březen 2004 Usnesení vlády 264 zpráva o výsledku jednání a navrhuje prodej za 2,4 mld Kč.     30.dubna 2004 UOHS nepovolil veřejnou podporu pro transakci. Odhad ÚOHS hovoří o ceně cca 3,5 mld. Kč.     Dne 1. 5. 2004 – VSTUP ČR DO EU MĚNÍ NĚKTERÉ PODMÍNKY A PRAVIDLA O VEŘEJNÉ PODPOŘE. Jde především o postavení Evropské komise a DG 23 při posuzování právě veřejné podpory.     15. září 2004 vláda usnesením 904 rozhodla o privatizaci majetkové účasti státu s kupní cenou za 45,88% akcií činí 4,1 mld. Kč. Podklad pro vládu zpracovává FNM včetně konečných posudků za mimnoritní akciový podíl.     30. října 2004 nový vlastník je povinen učinit nabídku převzetí ostatním akcionářům. Posudek hovoří o ceně 4,37 mld v propočtu na menšinový podíl, který stát prodal.     9. listopadu 2004 Kyperská společnost RPG koupila prostřednictvím společnosti Charles Capital (vlastník Bakala) dvoutřetinový podíl v Karbon Investu. Je to týden po realizaci prodeje státu       Listopad až únor 2004/5 Bakala v tisku proklamuje prodej bytů nájemcům. Jeho příslib sublimuje, jakmile se orientuje v záměru vlády o postupném jednostranném zvyšování nájemného.     10. prosince 2004 Společnost J&T by chtěla koupit podíl v RPG a odhaduje cenu na 40 mld. Kč. Současně chce, aby stát od smlouvy o prodeji odstoupil a nabízí za podíl státu 9 mld Kč. Žádné praktické kroky však nepodniká.     27. leden 2005 Penta Finance posílá EK stížnost na prodej menšinového podílu, neboť cena byla prý nižší než tržní. EK neshledala důvod k tomu případem se zabývat a stížnost uzavřela. To se stát dozvěděl 25. srpna 2006   V roce 2005 vlastnila firma Karbon invest 50,002% akcií OKD a.s., stát držel 45,88%. Přibližně 4% akcií byly obchodovány na burze cenných papírů a v RM systému.   31. března 2006 byla přijat záměr rozdělit společnost OKD na těžební část a část pečující o pronajímání, správu a údržbu bytového fondu.(Celkem mělo vzniknout 7 společností). K tomu byl též zpracován posudek o ocenění společnosti OKD. Zpracovatel byla firma E & Y Valutions, Karlovo nám. 10 Praha 2. Posudek obsahuje doložku, že byl usnesením Krajského soudu v Ostravě pro účel plánované delimitace firmy zpracován výhradně pro účely rozdělení ve smyslu § 69 c odst. zákona 513/1991 Sb., obchodní zákoník (z důvodu změny právní formy společnosti). Zpracovatel prohlásil, že posudek nelze použít jakkoliv jinak například jako podklad pro investiční rozhodování. Posudek obsahuje též vymezení, že firma Karbon Invest vlastní 100% akcií společnosti OKD a dále má (též povětšinou stoprocentní) kapitálovou účast ve 25 dalších společnostech. Posudek kalkuluje s účetními hodnotami majetku, není v žádném případě posudkem sloužícím a využitelným pro stanovení hodnoty akciového podílu státu a k takové hodnotě nelze dospět ani per analogiím. (Přes tuto skutečnost a poučení vyjádření v posudku byl stěžovateli, oznamovateli apod. k jiným účelům využíván.)     červen 2006 delimitace OKD a.s. (vznik RPG byty – mimo jiné).   V době funkčního období ministra financí Bohuslava Sobotky 2002 až 2006 byla kauza Evropskou komisí uzavřena oznámením, které bylo vládě doručeno 25. srpna 2006, tedy 10 dní před přijetím její demise. Tím lze konstatovat, že v době kompetencí ministra Sobotky:   a)      Za přípravu a provedení privatizace a zpracování materiálů pro vládu odpovídal Fond národního majetku b)     Vláda byla ujištěna, že cena byla tržní a že nedošlo k nepovolené veřejné podpoře.   Důkazem tržní hodnoty akcií při prodeji menšinového podílu je i porovnání propočtu ceny na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč s cenou volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což bylo (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí. Existují však i další pojistky proti zjištění nepovolené veřejné podpory trvalé platnosti. Smlouva o privatizaci obsahuje tuto klausuli: V případě, že i přes skutečnosti uvedené v bodě 12/b/ba Evropská komise rozhodne, že prodej prodávaných akcií Kupujícímu na základě Smlouvy zakládá nedovolenou veřejnou podporu nebo rozhodne o navrácení či prozatímním navrácení veřejné podpory podle Smlouvy, případně (například na základě žaloby či jiného podnětu odmítnutých uchazečů o koupi prodávaných akcií) nabude účinnosti jiné závazné rozhodnutí o tom, že prodejem prodávaných akcií Kupujícímu na základě Smlouvy došlo k porušení závazků České republiky podle práva Evropské unie či jinému porušení pravidel vyplývajících z práva Evropské unie, je FNM ČR oprávněn od Smlouvy odstoupit. Z žádných doložitelných informací nelze dovodit, že by kancelář Allan & Overy zpochybnila cenu privatizace. Úkony s tím spojené, tedy podezření na špatně stanovenou cenu se prvně vyskytují až v roce 2008. Je pro kauzu příznačné, že média faktor času nezohledňují. 25.srpna 2006 bylo MF doručeno rozhodnutí EK, že se kauzou privatizace OKD nebude zabývat, protože k tomu (ke stížnosti PENTy) neshledala důvod. Deset dní poté mandát ministra financí končí.   Je otázkou teoretickou nad rámec tohoto komentáře, zda pokud by v probíhajícím soudním řízení s některými činiteli a zanlci FNM byla prokázána pravomocně škoda státu, zda by ji nebylo možno kvalifikovat jako nepovolenou veřejnou podporu, když Evropská komise se opírala o presumpci neviny.         31. 3. 2006 Karbon Invest nechal zpracovat znalecký posudek firmy Ernste & Young Celé společnosti – ten zní na 52,388 mld. Kč   30. 1. 2008 občanské sdružení nájemníků bytů RPG znovu podává podnět pro nepovolenou veřejnou podporu. EK prohlásil, že smlouva neobsahuje žádný prvek veřejné podpory. O podobné se pokoušela bývalá europoslankyně Jana Bobošíková, též bez úspěchu.   2. 12. 2009 Vláda projednala audit plnění závazků společností RPG a konstatuje, že všechny závazky byly řádně plněny.   MF udělilo společnosti RPG smluvní pokutu 30 mil. Kč (delimitace je majetkový transfer – a ten byl zakázán smlouvou). Firma nezaplatila. Společnost RPG vzala zpět zrušení (odstoupení) od závazku předkupního práva nájemníkům.[6] 24.května 2011 Rozhodčí soud odmítá žalobu státu na 30 mil. Kč.   13. 7. 2011 Stanovisko Evropské komise: Je nepochybné, že stát při privatizaci menšinového podílu 45,88% akcií v roce 2004 nepochybil, ostatně jeho postup osvědčila Evropská komise dne 13. 7. 2011 konstatováním, že „prodej podílu ve společnosti OKD ve výši 45,88% společnosti Karbon Invest neobsahoval žádný prvek státní podpory ve smyslu článku 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Vzal přitom v úvahu všechna podání (Penta, OS byty OKD včetně jím podaného trestního oznámení). Úplné znění protokolu jest doloženo v příloze.     25. června 2012 Doucha a spol. jsou obviněni z trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek. Jako znalci určení Fondem národního majetku v roce 2004 do posudku prý nezahrnuli některý další majetek firmy OKD. Odpovědnost však za tuto skutečnost leží jednak na Fondu národního majetku a především na znalcích, kterým za porušení povinností znalce dle § 346 trestního zákoníku hrozí i trest odnětí svobody. Je otázkou zda podání zohledňuje, že šlo o cenu akcií nikoliv o ocenění nemovitého majetku firmy. Nad rámec expertízy uvádím, že pokud by bylo znalcům před soudem prokázáno a pravomocně rozhodnuto o tom, ýe jimi zpracované posudky neodpovídaly skutečné hodnotě menšinového akciového podílu a Ministerstvo financí, které se dle veřejně dostupných informací v adhezním řízením k státním zástupcem vyčíslené škode již připojilo, není toto připojení důkazem, že stát, MF již takovou výši škody zjistilo, svědčilo a požaduje ji, jde jen o procesní opatrnost, neboť postavení poškozeného v adhezním řízení v rámci řízení trestního je příznivější co do dokazování a podobně. Bude-li mít ministerstvo financí takový výrok zajištěn pravomocným rozsudkem vůči znalcům, uplatňuje náhradu škody vůči nim, nikoliv vůči firmě resp. právním nástupcům firmy OKD. Vůči ní má jedinou možnost, která byla do smlouvě o privatizaci menšinového podílu vládou prosazena: V případě, že i přes skutečnosti uvedené v bodě 12/b/ba Evropská komise rozhodne, že prodej prodávaných akcií Kupujícímu na základě Smlouvy zakládá nedovolenou veřejnou podporu nebo rozhodne o navrácení či prozatímním navrácení veřejné podpory podle Smlouvy, případně (například na základě žaloby či jiného podnětu odmítnutých uchazečů o koupi prodávaných akcií) nabude účinnosti jiné závazné rozhodnutí o tom, že prodejem prodávaných akcií Kupujícímu na základě Smlouvy došlo k porušení závazků České republiky podle práva Evropské unie či jinému porušení pravidel vyplývajících z práva Evropské unie, je FNM ČR oprávněn od Smlouvy odstoupit.   Právním nástupcem zrušeného již FNM je Ministerstvo financí. Pravomocný rozsudek o škodě není zcela jistě v závazku obsažným „jiným závazným rozhodnutím“ že k nepovolené veřejné podpoře došlo. Nelze však vyloučit, že by mohlo Ministerstvo financí nebo vláda ČR podat opakovaně podnět Evropské komisi, aby tuto skutečnost vzala v potaz a znovu o existenci nepovolené veřejné podpory jednala. Pokud by ji EK prokázala a vyslovila, pak lze uplatnit uvedená oprávnění bez časového omezení. Taková úvaha je ovšem nad rámec této expertízy.   6, srpen 2015 společnost RPG byty jako celek kupuje společnost Round Hill Capital.

 

 

Práva nájemníků byty užívat se prodejem celé společnosti RPG nikterak neměnila. Jde o převod vlastnictví k společnosti se všemi jejími právy, vlastnictvím, závazky. Postavení nájemců bytů nebyla úkonem nikterak dotčena. Tak by se stalo pouze v případě, že by vlastník rozdělil prohlášením vlastníka domy s byty na domy s bytovým spoluvlastnictvím a hodlal jednotlivé byty prodávat. Pak by byl vázán zmíněným zákonným předkupním právem. To platilo v minulosti i pro budoucnost. Přechozí vlastník, většinově pan Bakala však prodal, jak jsem již uvedl celou společnost RPG a tak práva nájemníků nebyla ničím dotčena. Ostatně, předkupní právo nájemce při převodu jednotek do bytového spoluvlastnictví je obsaženo i v současném občanském zákoníku a je tedy trvalé.

Noví vlastníci společnosti ujistili politickou reprezentaci i některé ministry vlády, které osobně z vlastní iniciativy navštívili, že budou o jimi vlastněný bytový fond pečovat řádně, sociálně citlivě a chtějí v tomto směru spolupracovat s obcemi v regionu a pomáhat i v oblasti sociálního bydlení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.)    Stanovisko Evropské komise doručené ministru zahraničních věcí.

Vážený pane ministře,

 

1.)    Dne 27. ledna 2005 podala společnost Penta Finance a.s. Evropské

komisi stížnost na prodej menšinového podílu 45,88 % v české důlní

společnosti OKD a.s. společnosti Karbon Invest a.s., jenž český stát realizoval

dne 16. září 2004, ve které tvrdila, že prodej neproběhl prostřednictvím

transparentního nabídkového řízení a že cena byla nižší než tržní.

 

Dne 17. července 2006 stěžovatel byl vyzván, aby ve lhůtě deseti pracovních dnů předložil doplňující informace vztahující se k dané věci. Po marném uplynutí této doby by Komise informovala české orgány, že ve věci stěžovatele nepodnikne žádné další kroky. Vzhledem k tomu, že Penta Finance neodpověděla, byla stížnost úředně uzavřena a české úřady o tom byly vyrozuměny dne 25. srpna 2006.

 

Dne 30. ledna 2008 podalo Evropské komisi stížnost ohledně stejné

záležitosti Sdružení nájemníků BYTYOKD.CZ, což je sdružení nájemníků bytů dříve

vlastněných OKD (dále jen „stěžovatel“ nebo „sdružení nájemníků“).

 

Dopisem ze dne 2. listopadu 2008 sdělily útvary Komise stěžovateli své předběžné

posouzení, podle nějž opatření nepředstavovalo státní podporu ve smyslu čl. 107

odst. 1 Smlouvy o fungování EU. České orgány byly o tomto předběžném posouzení

informovány dne 25. listopadu 2008.

 

V reakci na dopis ze dne 2. listopadu 2008 předložil stěžovatel dne 2., 8. a 23. prosince

2008 další informace a žádal Komisi, aby pokračovala v posuzování stížnosti.

Dopisem ze dne 30. září 2009 stěžovatel rozšířil svou stížnost o nová tvrzení ohledně

hodnoty aktiv společnosti OKD v době prodeje 45,88 % jejích akcií.

 

Stěžovatel poskytl další doplňkové informace dne 28. května 2010, 15. listopadu 2010,

6. prosince 2010, 27. března 2011, 27. dubna 2011 a 6. července 2011.

 

Dne 18. května 2011 navíc Komise obdržela podání společnosti RPG, která je právní

nástupkyní společnosti Karbon Invest a.s., s vyjádřením jejího stanoviska ohledně

privatizace společnosti OKD.

 

 

2. POPIS ÚDAJNÉ STÁTNÍ PODPORY

Stížnost se týká druhé fáze privatizace společnosti OKD v roce 2004, jež spočívala

v prodeji menšinového podílu ve společnosti OKD ve výši 45,88 % společnosti

Karbon Invest a.s., která již předtím vlastnila 50,002 % akcií OKD, a tudíž nad ní měla

kontrolu. Aktiva OKD mimo jiné zahrnovala rozsáhlé portfolio bytových domů

s přibližně 5 500 budovami a 44 000 nájemnými byty na Ostravsku (Moravskoslezský

kraj), které byly buď v přímém vlastnictví OKD (drtivá většina) nebo je společnost

OKD vlastnila přes své dceřiné společnosti. Privatizační dohoda poskytla nájemníkům

těchto bytů předkupní právo na získání bytů za pevně stanovenou preferenční cenu

v případě, že by se nový vlastník OKD rozhodl nabídnout je k prodeji.

 

Byty, v nichž nájemníci bydlí, ovšem vlastník zatím k prodeji nenabídl, takže

nájemníci dosud neměli možnost svá přednostní práva uplatnit.

Stěžovatel v podstatě tvrdí, že druhá fáze privatizace společnosti OKD proběhla pod

tržní cenou a že zejména nájemní byty nebyly v prodejní ceně řádně zohledněny.

 

Druhá fáze privatizace tak údajně obsahovala prvek státní podpory v podobě ušlých

státních prostředků.

Společnost Karbon Invest byla později prodána nezávislému investorovi Charles

Capital, který se následně sloučil se svou mateřskou společností RPG. Nový vlastník

přistoupil k reorganizaci OKD. Vlastnictví většiny bytů bylo převedeno na

samostatnou společnost RPG Byty s.r.o. České soudy potvrdily, že i přes tyto změny

vlastnictví jsou předkupní práva nájemníků nadále pro nové následné vlastníky bytů

závazná.

 

3.PRODEJ MENŠINOVÉHO PODÍLU VE SPOLEČNOSTI OKD

 

V době prodeje akcií v roce 2004 byla společnost OKD nejvýznamnějším českým

producentem černého uhlí, což byla její hlavní činnost. Vedle toho OKD vyvíjela také

řadu vedlejších činností, jako je přeprava zboží a poskytování bydlení a jiných

sociálních služeb svým zaměstnancům.

 

Předtím, než společnost Karbon Invest do roku 2002 získala 50,002% podíl v OKD,

a tedy i kontrolu nad ní, byla společnost OKD původně podnik zcela vlastněný

státem1. Česká vláda si podržela 45,88 % akcií, jež byly vlastněny a spravovány

prostřednictvím Fondu národního majetku (dále jen „FNM“). S přibližně 4 % akcií

bylo veřejně obchodováno na Burze cenných papírů Praha a také v RM-Systému na

slovenské burze. V roce 2003 rozhodla vláda České republiky o prodeji státního podílu

v OKD ve výši 45,88 % v přímém prodeji.

 

Za účelem stanovení tržní ceny pro prodej státního podílu ve výši 45,88 % objednal

FNM u dvou nezávislých externích znalců vypracování posudku: u auditorské

společnosti VOX Consult s.r.o. a u Komerční banky a.s. (dále jen „první znalecký

posudek“). Pro ohodnocení státního podílu byly v tomto posudku ze dne 26. února

2004 použity dvě metody odhadu. První metodou byla metoda diskontovaných

peněžních toků („free cash flow to equity method – FCFE“), která byla použita ke

stanovení hodnoty OKD na základě její podnikatelské činnosti. V rámci této metody,

která se obvykle používá pro stanovení ceny činné společnosti, je hlavním faktorem

peněžní tok vytvářený podnikatelskými činnostmi. Externí znalci tak pomocí výnosové

FCFE metody ocenili hodnotu činností OKD vytvářejících příjmy na 2,8 miliardy

V rámci kupónové privatizace, jež proběhla v České republice v létech 1992 až 1994, měl každý dospělý občan právo zakoupit si kupónovou knížku, která mu obratem poskytovala nárok na získání podílů ve státem vlastněných společnostech, a to včetně OKD. Karbon Invest v rámci kupónové privatizace systematicky zkupovala od českých občanů akcie OKD. V roce 2002 získala společnost Karbon Invest v OKD většinový podíl (50,002 %).

CZK (z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 1,28 miliardy

CZK).

 

Do hodnocení provedeného pomocí FCFE metody nebyly ovšem zahrnuty nájemné

byty vlastněné OKD, které byly považovány za nejdůležitější neprodukční část OKD.

Místo toho byl bytový fond ohodnocen pomocí druhé metody odhadu, tj. srovnávací

metody, na základě srovnání s předchozí obdobnou transakcí, tedy prodejem přibližně

2 000 podnikových bytů v Třinci, kdy každý byt vynesl částku 40 000 CZK.

 

Neprodukční část OKD tak byla oceněna na 1,75 miliardy CZK (z čehož by státnímu

podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 0,8 miliardy CZK). Celková hodnota OKD

byla tudíž oceněna na 4,55 miliardy CZK, a cena státního podílu ve výši 45,88 % byla

proto odhadnuta na 2,08 miliardy CZK.

 

Na základě požadavku českých orgánů vypracovala Komerční banka ve spolupráci

s VOX Consult druhý znalecký posudek ze dne 10. března 2004 (dále jen „druhý

znalecký posudek“), jehož účelem bylo stanovit odděleně hodnotu finančně

nejdůležitějších dceřiných společností OKD, na které bylo nazíráno jako na finanční

investici OKD2. Za tímto účelem byly tyto dceřiné společnosti oceněny různými

metodami a mediány hodnot výsledků byly poté sečteny. Celková hodnota majoritních

nebo minoritních účastí OKD v těchto společnostech byla stanovena na částku

3,1 miliardy CZK (z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka

1,4 miliardy CZK). Po sečtení s oceněním podle prvního znaleckého posudku

(2,08 miliardy CZK za státní podíl, viz výše uvedené body (17) a (18)) by celková

hodnota státního podílu v OKD ve výši 45,88 % představovala částku 3,5 miliardy

CZK.

 

Ohledně prodeje 45,88 % akcií OKD vedl FNM exkluzivní jednání se společností

Karbon Invest. Během těchto jednání předložila Karbon Invest několik nabídek. První

nabídka z 12. března 2004, která následovala po prvním znaleckém posudku,

představovala částku 2,25 miliardy CZK. Dne 23. března 2004 předložila konkurenční

společnost Penta Finance nevyžádanou konkurenční nabídku ve výši 3,1 miliardy

CZK, na kterou ovšem nebyl brán ohled (podle českých orgánů mimo jiné kvůli tomu,

že nabídka přišla jen několik málo hodin předtím, než měla vláda České republiky

rozhodnout o privatizaci OKD). Nabídka ze strany Penta Finance vycházela ze zprávy

společnosti P67, jež je součástí stejné skupiny jako Penta Finance (dále jen „ocenění

P67“), podle níž se hodnota státního podílu v OKD ve výši 45,88 % pohybovala mezi

3,5 – 3,9 miliardy CZK.

 

Následkem usnesení vlády České republiky ze dne 23. března 2004 byla dne 8. dubna

2004 uzavřena mezi FNM a společností Karbon Invest smlouva o koupi akcií týkající

se prodeje státního podílu v OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest za částku

2,25 miliardy CZK, což odpovídá 201,80 CZK za akcii.

Ve druhém znaleckém posudku byly oceněny finanční investice OKD do společností Metalimex, a.s., AIInvest Břidličná, a.s., a Sokolovská uhelná, a.s. Ostatní dceřiné společnosti OKD nebyly ohodnoceny odděleně, a to kvůli jejich velmi malému finančnímu významu (dceřiné společnosti „de minimis“) nebo kvůli jejich zahrnutí do podnikatelské činnosti mateřské společnosti OKD, která již byla ohodnocena v rámci FCFE metody. Jednou z dceřiných společností „de minimis“ byly Služby dolů, které byly vlastníkem bytových jednotek na Kladensku a které v období před ohodnocením vynášely roční dividendy

v částce nižší než 100 000 EUR. Pro znalce proto nebylo odůvodněné zohledňovat tuto dceřinou společnost odděleně.

 

Tato smlouva byla podmíněna schválením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

(ÚOHS), což byl před přistoupením České republiky k Evropské unii příslušný orgán

pro posuzování slučitelnosti státních podpor se závazky podle dohody o přidružení3.

Ve svém rozhodnutí ze dne 30. dubna 2004 dospěl Úřad pro ochranu hospodářské

soutěže k závěru, že vláda České republiky nesplnila zásadu investora v podmínkách

tržního hospodářství kvůli nedostatečné transparentnosti výběrového řízení

a skutečnosti, že prodejní cena byla nižší než cena tržní. Příslušný orgán stanovil tržní

cenu podílu v OKD ve výši 45,88 % na částku 3,5 miliardy CZK, což odpovídalo

součtu výsledků prvního a druhého znaleckého posudku uvedených výše. (2,08 miliardy CZK + 1,4 miliardy CZK). ÚOHS také zohlednil jak nabídku společnosti Penta Finance (3,1 miliardy CZK) a posudek P67 Value, o který se tato nabídka opírala (3,5 – 3,9 miliardy CZK), tak cenu volně obchodovatelných akcií OKD.

 

Následkem zásahu příslušného orgánu proběhly mezi květnem a zářím 2004 další

jednání mezi českými orgány a společností Karbon Invest. Výsledkem těchto dalších

jednání bylo, že společnost Karbon Invest navýšila svou nabídku za druhou tranši

(45,88 %) akcií OKD na částku 4,1 miliardy CZK (přibližně 170 milionů EUR4), což

odpovídalo 367,70 CZK za akcii. Tento nárůst odrážel nárůst ceny volně

obchodovatelných akcií OKD a vývoj cen uhlí. Souběžně nová nabídka předložená

společností Penta Finance dne 7. června 2004 dosáhla částky 4,0 miliardy CZK.

 

Následkem rozhodnutí vlády České republiky ze dne 15. září 2004 byla nakonec

uzavřena smlouva o koupi akcií za kupní cenu ve výši 4,1 miliardy CZK a podíl

v OKD ve výši 45,88 % byl následně převeden na společnost Karbon Invest.

(26) Na rozdíl od původně vyjednané kupní smlouvy ze dne 8. dubna 2004 obsahovala

kupní smlouva ze dne 16. září 2004 nové závazky nabyvatele ohledně udržování

portfolia bytových domů. Tyto závazky nebyly zohledněny v prvním a druhém

znaleckém posudku, protože byly nastoleny až během vyjednávání. K těmto závazkům

patřilo: i) povinnost provozovat a udržovat byty v odpovídajícím stavu až do 1. května

2009; ii) povinnost provozovat byty na neziskovém základě, tj. reinvestovat veškeré

peněžní příjmy z nájmů do zlepšení, obnovy a údržby bytů až do 1. května 2009;

iii) povinnost omezit prodej třetím stranám na nejvýše 5 % portfolia bytů až do

1. května 2009, s výjimkou prodeje nájemníkům za pevně stanovenou cenu ve výši

40 000 CZK; a iv) časově neomezené předkupní právo zaručené původním

nájemníkům, které opravňuje každého nájemníka k zakoupení bytu, v němž žije, za

pevnou preferenční cenu ve výši 40 000 CZK, pokud by vlastník byt prodával.

 

 

4.PRÁVA SPOJENÁ S MENŠINOVÝM PODÍLEM

 

České právní předpisy minoritním akcionářům nedávají žádná zvláštní práva k tomu,

aby mohli vykonávat vliv na řízení společnosti. Stanovy společnosti OKD byly

v souladu s obecným obchodním právem, tj. neposkytovaly tedy žádná zvláštní práva

minoritním akcionářům. Žádná taková práva nebyla ani stanovena v dohodě akcionářů

mezi FNM a společností Karbon Invest. Menšinový podíl tedy s sebou nenesl žádná

zvláštní práva, jež by mohla potenciálně ovlivnit jeho hodnotu.

 

Článek 64 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Českou republikou na straně druhé.

Při směnném kurzu z roku 2004 by tato částka odpovídala přibližně 130 milionům EUR. Při směnném kurzu z června 2011 by tato částka odpovídala přibližně 170 milionům EUR.

 

5.VEŘEJNĚ OBCHODOVATELNÉ AKCIE OKD

 

S přibližně 4 % akcií bylo veřejně obchodováno na Burze cenných papírů Praha

a rovněž v RM-Systému na slovenské burze. V období od 16. března do 16. září 2004

se cena volně obchodovatelných akcií OKD na pražské Burze cenných papírů (BCP)

pohybovala mezi 288 CZK a 410 CZK za akcii.

 

Z výše uvedeného vyplývá, že cena volně obchodovatelných akcií OKD

měla mezi březnem 2004, tj. dobou navržení původní kupní smlouvy, a zářím 2004,

kdy byla nakonec smlouva uzavřena, vzestupnou tendenci. Podle českých orgánů

k tomu v široké míře došlo kvůli růstu cen uhlí ve stejném období. Jak je uvedeno výše byl tento růst ceny volně obchodovatelných akcií OKD při stanovení konečné ceny za prodej státního podílu v OKD zohledněn. Příslušné období zahrnovalo 129 obchodních dnů a celkový objem 11 244 akcií.

V důsledku získání 45,88% podílu byla společnost Karbon Investment povinna podle

paragrafu 183 obchodního zákoníku učinit veřejný návrh na koupi cenných papírů za

účelem získání zbývajících volně obchodovatelných akcií od jejich držitelů. Nacenění

nabídky je předmětem souhlasu české Komise pro cenné papíry. Společnost Karbon

Invest předložila dne 10. prosince 2004 první návrh nabídky na 392,2 CZK za akcii.

 

Komise pro cenné papíry tuto nabídku odmítla, neboť se domnívala, že dokumentace

poskytnutá společností Karbon Invest neodpovídala právním normám. Dne 23. března

2005 společnost Karbon Invest předložila druhou nabídku na 924,5 CZK za akcii, jež

byla Komisí pro cenné papíry přijata. Následkem tohoto skoupení byly akcie OKD

vyloučeny z obchodování na burze dne 14. června 2005. Po splnění právních

požadavků se dne 17. září 2005 společnost Karbon Invest stala jediným akcionářem

OKD.

 

6.Cena akcie OKD na pražské Burze cenných papírů

5. ledna – 16. září 2004

200,00

250,00

300,00

350,00

400,00

450,00

15. ledna 16. března 17. května 19. července 16. září

 

 

7.DŮVODY STÍŽNOSTI SDRUŽENÍ NÁJEMNÍKŮ ZE DNE 30. LEDNA 2008

 

Stěžovatel tvrdí, že byty nebyly řádně oceněny a jejich hodnota nebyla v celkové

prodejní ceně akcií OKD řádně zohledněna. Prodej druhé tranše podílu v OKD

(45,88 %) za cenu ve výši 4,1 miliardy CZK byl proto údajně proveden pod tržní

cenou, a představuje tak protiprávní státní podporu v podobě ušlých státních příjmů.

Stěžovatel podrobně rozvádí následující tvrzení:

 

Stěžovatel za prvé tvrdí, že metoda použitá v prvním znaleckém posudku k ocenění

nájemních bytů nebyla správná. Proti ocenění provedené znaleckým ústavem

KOPPREA, které si u něj stěžovatel objednal, odhaduje průměrnou tržní hodnotu bytu

o rozloze 63 m2 v ostravském regionu na částku 155 000 CZK (a ne na částku 40 000

CZK, k níž dospěl první znalecký posudek).

Proti ocenění stěžovatele vychází z průměrné ceny jednotlivě prodávaných bytů v období 2003–2005 v dotyčném kraji a odvolává se na publikace Českého statistického úřadu. Podle stěžovatele by správná cena za prodej státního podílu v OKD měla být přinejmenším 5,87 miliard CZK5 místo konečné prodejní ceny ve výši 4,1 miliardy CZK. Rozdíl mezi těmito dvěma cenami údajně představuje hospodářské zvýhodnění ve výši nejméně 1,77 miliardy CZK (přibližně 72 milionů EUR6), které český stát poskytl ve prospěch společnosti Karbon

Invest.

 

Za druhé podle stěžovatele první a druhý znalecký posudek nezohlednily určitá aktiva,

jako jsou přilehlé pozemky, nebytové objekty, doplňkové budovy, návazná

infrastruktura a okolo 1 200 bytů na Kladensku. Navíc došlo k ocenění pouze tří

dceřiných společností OKD.

 

Za třetí stěžovatel zdůrazňuje, že ještě jiný znalecký posudek vypracovaný v roce 2006

společností Ernst&Young také shledal, že hodnota bytů je vyšší. Podle tohoto posudku

představovala hodnota bytů k 31. prosinci 2005 částku 6,475 miliardy CZK, z čehož

by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 2,97 miliardy CZK.

 

Za čtvrté si stěžovatel klade otázky ohledně způsobu, jakým byla jednání o privatizaci

vedena.

 

Za páté stěžovatel tvrdí, že společnost RPG, která je právní nástupkyní společnosti

Karbon Invest a současným vlastníkem bytů, byla schopna získat z bytů finanční

výhodu způsobem, který dokládá, že byty mají vyšší hodnotu. Uvádí zejména, že byty

sloužily jako záruka pro obchodní půjčky od bank, aniž by se přitom zmínilo

předkupní právo nájemníků. Podle stěžovatele to údajně dokládá, že současný vlastník

nedodržuje závazky týkající se bytů, které byly zahrnuty do konečné prodejní smlouvy

(viz výše bod (26)). Stěžovatel tvrdí, že přijetí bytů jako záruky bankami je navíc

důkazem vysoké nemovité hodnoty bytů, která je vyšší než cena, kterou za ně

společnost Karbon Invest musela zaplatit.

Podle stěžovatele by měla cena každého z 44 647 bytů představovat částku 155 000 CZK, a celková hodnota portfolia bytů by tak měla dosáhnout výše 6,92 miliard CZK (tj. 44 647 bytů vynásobeno 155 000 CZK), z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 3,18 miliard CZK. Podle stěžovatele by měl státní podíl v ostatních částech společnosti údajně představovat hodnotu ve výši 2,70 miliard CZK.

Celková hodnota státního podílu ve výši 45,88 % by tak měla představovat částku ve výši 5,87 miliard CZK

(3,18 miliard CZK + 2,70 miliard CZK). Při směnném kurzu z 16. září 2004 odpovídá údajná podpora ve výši 1,77 miliardy CZK částce přibližně 56 milionů EUR. Při směnném kurzu z června 2011 odpovídá výše údajné podpory částce přibližně 72 milionů EUR.

 

Stěžovatel konečně tvrdí, že skutečnou finanční hodnotu společnosti OKD tvořily

hlavně její fondy nemovitostí. Ačkoliv privatizační transakce spočívala v převodu

akcií OKD, neprodukční část společnosti měla být oceněna podle sdělení Komise

o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci7.

 

 

 

 

8.PŘIPOMÍNKY ČESKÝCH ORGÁNŮ

 

České orgány zdůrazňují, že na prodej bytů nelze nahlížet odděleně od prodeje akcií

OKD, protože předmětem prodeje byl pouze prodej podílu v OKD. Konečná cena za

prodej podílu ve výši 4,1 miliardy CZK by proto měla být považována za oprávněnou.

České orgány podrobně uvádějí následující:

 

Za prvé, české orgány zdůrazňují, že je nesprávné tvrdit, že by cena, již stanovily za

prodej akcií OKD, nezohledňovala všechna aktiva, protože stát neprodával jednotlivá

konkrétní aktiva. Stát prodával svůj podíl ve společnosti, a došlo tak k převodu akcií

OKD, zatímco vlastníkem bytů zůstávala i nadále společnost OKD.

 

Za druhé, při posouzení ceny akcie je vedle prvního a druhého znaleckého posudku

nutno brát v úvahu také další faktory, jako je skutečnost, že konečná dohodnutá

prodejní cena i) odrážela nárůst hodnoty veřejně obchodovatelné části akcií OKD,

k němuž došlo do září 2004, a ii) byla vyšší než konkurenční nabídky společnosti

Penta Finance, jež byly postupně 3,1 a 4,0 miliardy CZK.

 

Za třetí, i kdyby bylo byty nutno analyzovat odděleně, byly ve velmi špatném stavu

a vyžadovaly četné investice, jež Karbon Invest a její právní nástupci provedli

v souladu se závazky zanesenými do smlouvy o koupi akcií. V den transakce k tomu

byty podléhaly regulovanému nájemnému, které nebylo možno zvýšit ani z důvodů

inflace. V roce 2004 se nevědělo, že v této oblasti dojde ke změně. K deregulaci

nájemného docházelo postupně počínaje rokem 20068. Posudek společnosti

Ernst&Young z roku 2006, který byl vypracován na základě stavu z konce roku 2005

a zohledňoval budoucí předpokládaný vývoj, tak nelze použít k posouzení transakce,

jež proběhla v roce 2004.

 

Za čtvrté, podle českých orgánů byla v prvním a druhém znaleckém posudku použita

pro ocenění státního podílu v OKD správná metoda. Stále podle českých orgánů se

naopak znalecký posudek KOPPREA při posuzování hodnoty bytů zaměřil na

nesprávný trh, když zohlednil prodejní cenu individuálního bytu a ne bytových

komplexů. Znalecký posudek KOPPREA zejména nevzal v úvahu skutečnost, že trh

s jednotlivými byty by nebyl schopen vstřebat takové množství těchto bytů9. Podle

českých orgánů nevěnoval znalecký posudek KOPPREA také pozornost mechanismu

zjištění ceny portfolia akcií, protože nezohlednil příjmy a náklady spojené se

spravováním velkého portfolia bytů. Regulované nízké nájemné ve skutečnosti

nepokrývalo náklady spojené s odpisem hodnoty, údržbou a opravami. Znalecký

posudek KOPPREA k tomu přehlédl skutečnost, že došlo k malému počtu transakcí

s byty10, a nevěnoval pozornost privatizačnímu zatížení ohledně bytů, které bylo

Karbon Invest uloženo v konečné smlouvě o koupi akcií (viz výše bod (26)).

Za páté, české orgány uvádějí, že současný vlastník bytů potvrdil u českého soudu

dodržování předkupního práva nájemníků, a tvrzení, podle nichž na tuto doložku

nedbá, nejsou proto přesná.

 

Podle českých orgánů tak hodnota podílu ve výši 45,88 % v OKD byla stanovena

správně a prodejní cena odpovídala tržní. Hodnota bytů byla jedním z hledisek

zohledněných při posuzování hodnoty akcií OKD. I v případě, kdy by byty byly

prodávány odděleně (což nebyl případ této transakce), bylo ocenění jejich hodnoty

v prvním znaleckém posudku provedeno řádně. Ocenění zdůrazňovaná stěžovatelem

naopak nezohlednila špatný stav bytů a systém regulovaného nájemného, což

snižovalo možný peněžní tok z bytů. Konečnou cenu za prodej podílu v OKD ve výši

4,1 miliardy CZK je proto nutno považovat za oprávněnou.

 

 

Regulované nájemné bylo v roce 2003 stanoveno na 15–20 CZK za měsíc a metr čtverečný a do roku 2006 nebylo zvýšeno. V době prodeje akcií v roce 2004 podléhalo přibližně 87 % bytového fondu OKD regulovanému nízkému nájemnému. Příjem z nájemného nestačil na pokrytí nákladů na údržbu a opravy, a peněžní tok z činnosti v oblasti nájemných bytů tak byl záporný. Po prodeji akcií OKD společnosti Karbon Invest bylo v období 2006–2010 nájemné postupně uvolněno na trochu vyšší úroveň, tj. nájemné vzrostlo na 35–50 CZK za měsíc a metr čtverečný. Bez ohledu na toto navýšení zůstalo nájemné stále přibližně o 40 % nižší, než bylo nájemné tržní.

Podle Českého statistického úřadu došlo v Moravskoslezském kraji v období 2003–2005 pouze k 717 uskutečněným prodejům bytů srovnatelných s dotčeným portfoliem bytů.

 

 9.DALŠÍ PŘIPOMÍNKY PŘEDLOŽENÉ KOMISI

Dne 18. května 2011 Komise obdržela podání společnosti RPG, která je právní

nástupkyní společnosti Karbon Invest a.s., s vyjádřením jejího stanoviska ohledně

privatizace společnosti OKD. Podle RPG odpovídala cena zaplacená za podíl v OKD

ve výši 45,88 % ceně tržní. Druhá fáze privatizace OKD tak údajně neobsahovala

státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

 

Tvrzení uváděná RPG byla obdobná tvrzením českých orgánů. Společnost RPG

zejména zdůraznila špatný všeobecný stav bytů a nutnost investic k zachování

obyvatelnosti bytů, což jen za období 2004–2009 představovalo částku ve výši

2,67 miliardy CZK.

 

Podání společnosti RPG obsahovalo mimo jiné další znalecký posudek společnosti

Ernst&Young z roku 2010 (dále jen „znalecký posudek Ernst&Young z roku 2010“),

který i) provedl přezkum znaleckého posudku KOPPREA (viz výše bod (32))

a ii) obsahuje indikativní oceňovací analýzu portfolia bytů v rámci předpokládaných

tržních podmínek v roce 2003 a 2004. Pokud jde o znalecký posudek KOPPREA,

znalecký posudek Ernst&Young z roku 2010 dochází k závěru, že analýza v posudku

KOPPREA nebyla vypracována v souladu s odpovídající metodou ocenění, a tento

posudek tak neuvádí řádně hodnotu portfolia bytů. Tvrzení uváděná ve znaleckém

posudku Ernst&Young z roku 2010 jsou shodná s údaji předloženými českými orgány.

 

Podání společnosti RPG zdůrazňuje, že znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006

předložený stěžovatelem byl vypracován na základě stavu na konci roku 2005, zatímco

skutečným dnem, ke kterému by mělo být provedeno ocenění, je konec roku 2003, což

je ve shodě se dnem, který byl použit v prvním znaleckém posudku. Nový znalecký

posudek Ernst&Young z roku 2010 vzal za výchozí okamžik ocenění konec roku

2003. Posudek použil přístup založený na výnosech a rovněž zohlednil srovnatelné

prodejní transakce domů. V ostatních ohledech je metodika použitá společností

Ernst&Young v jejím znaleckém posudku z roku 2010 shodná s jejím předchozím

posudkem z roku 2006. Výpočet provedený ve znaleckém posudku Ernst&Young

z roku 2010 dochází k výsledku, že se odhadovaná cena za jeden byt pohybuje od

32 200 CZK do 43 200 CZK. Tento výsledek tak potvrzuje hodnotu ve výši 40 000

CZK stanovenou v prvním znaleckém posudku.

 

  10.POSOUZENÍ OPATŘENÍ

   PODMÍNKY EXISTENCE PODPORY

Ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU stanoví, že veškeré podpory poskytované v jakékoli

formě členským státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit

hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby,

jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem,

nestanoví-li Smlouvy jinak.

 

Aby státní opatření představovalo státní podporu, musí být kumulativně splněny čtyři

požadavky: a) jedná se o opatření státu nebo ze státních prostředků; b) opatření

zvýhodňuje příjemce na selektivním základě; c) opatření narušuje nebo může narušit

hospodářskou soutěž a d) opatření ovlivňuje nebo může ovlivnit obchod mezi

členskými státy.

 

 11.PŘÍSLUŠNÉ STÁTNÍ OPATŘENÍ

 

Nejprve je nutno zdůraznit, že pro účely posouzení státní podpory je relevantní

transakcí pouze prodej menšinového podílu českého státu v OKD ve výši 45,88 %,

k němuž došlo dne 16. září 2004.

 

Na rozdíl od tvrzení stěžovatele (viz výše bod (37)) by nebylo správné vydělit určité

kategorie aktiv vlastněných společností OKD (např. byty) a analyzovat převod bytů

jako oddělenou transakci, protože k podobné oddělené transakci nedošlo: vlastnictví

bytů se nezměnilo, protože byty zůstaly v majetku společnosti OKD nezávisle na

prodeji akcií této společnosti. Jediným předmětem prodeje uskutečněného českým

státem byly akcie OKD jako takové, a posouzení státní podpory, které má být

provedeno, tak musí analyzovat, zda toto státní opatření splňuje kumulativní podmínky

státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

 

 12.POŽADAVEK ZVÝHODNĚNÍ

      KRITÉRIA POSOUZENÍ EXISTENCE ZVÝHODNĚNÍ

Podle ustálené judikatury evropských soudů11 a pravidel a praxe Komise v oblasti

státní podpory v rámci privatizace12 neexistuje v případě, že členský stát prodává účast

v podniku, žádné zvýhodnění, je-li chování členského státu v souladu s jednáním

soukromého prodávajícího v tržním hospodářství. Prodej neposkytuje kupci žádné

zvýhodnění, pokud prodejní cena odpovídá ceně tržní. Jedna z kumulativních

podmínek čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU pro existenci státní podpory,

tj. zvýhodnění, by tak nebyla splněna.

11 Viz např.: spojené věci C-278/92 – C 280/92, Španělsko v. Komise (Hytasa); věc T-296/97, Alitalia; věci T-

228/99 a T-233/99, WestLB v. Komise; věc T-366/00, Scott SA; věci C-328/99 a C-399/00, Italy and SIM 2

Multimedia v. Commission; věc T-358/94, Air France v. Commission.

12 XXIII. zpráva o politice hospodářské soutěže, 1993, s. 255, bod 403.

11

Pokud k prodeji akcií dochází na burze, obecně se předpokládá, že se tak děje za

tržních podmínek a bez jakéhokoliv zvýhodnění. Probíhá-li opatření obchodním

prodejem, tj. prodejem společnosti jako celku nebo jejích částí jiné společnosti, lze

předpokládat, že nedošlo k žádnému zvýhodnění, pokud mimo jiné i) majetkový podíl

je prodán v nediskriminačním, transparentním a otevřeném nabídkovém řízení

přístupném všem; ii) majetkový podíl je prodán subjektu, který předložil nejvyšší

nabídku, a iii) všichni účastníci řízení mají dostatek času a informací k řádnému

ocenění aktiv jako základu své nabídky. Všem prodejům za podmínek, jež nelze

pokládat za běžné obchodní podmínky, musí předcházet ocenění provedené

nezávislými poradci.

 

Jinými slovy probíhá-li privatizace státního podílu ve společnosti jejím prodejem,

slouží jako měřítko pro posouzení, zda dotčená transakce týkající se státního majetku

obsahuje zvýhodnění, skutečnost, jestli by se subjekt působící v tržním hospodářství

a postavený do podobné situace choval stejně, tj. jestli by prodal akcie společnosti za

stejnou cenu. Tato zásada byla opakovaně vysvětlována Komisí a trvale potvrzována

Evropským soudním dvorem13.

 

   13.SOULAD PRODEJNÍ CENY AKCIÍ OKD S TRŽNÍMI PODMÍNKAMI

Komise shledává, že způsob, jakým český stát prodal svůj majetkový podíl v OKD ve

výši 45,88 %, nebyl prodejem na burze, ani nabídkovým řízením, které by splňovalo

výše uvedená kritéria otevřenosti, transparentnosti a nediskriminace. Důvodem je, že

společnosti Karbon Invest bylo poskytnuto výlučné právo vést s českým státem

jednání o prodeji, přičemž tato společnost měla jako majoritní vlastník OKD zároveň

plný přístup ke všem důležitým informacím týkajícím se OKD. Ostatní možní

investoři naopak k nabídkovému řízení přizváni nebyli a neměli plný přístup ke všem

důležitým informacím. Jeden z konkurentů, Penta Finance, přesto předložil

nevyžádanou nabídku, se kterou ovšem neuspěl. Jelikož postup prodeje nesplnil

kritérium otevřeného, transparentního a nediskriminačního nabídkového řízení,

nepotvrdil ani předpoklad, že bylo nakonec dosaženo tržní ceny.

 

Při absenci prodeje na burze a soutěžního nabídkového řízení musí Komise ověřit, zda

cena, za kterou český stát prodal svůj podíl akcií v OKD ve výši 45,88 %, odpovídá

tržní hodnotě tohoto menšinového podílu nebo zda by Komise měla v tomto ohledu

mít pochybnosti a zahájit formální vyšetřovací řízení.

 

V tomto ohledu existuje řada ukazatelů, které je možno použít pro posouzení, zda byla

prodejní cena akcií OKD ve výši 4,1 miliardy CZK v souladu s tržními podmínkami.

Komise bude v této věci tyto ukazatele posuzovat. Komise zaznamenává, že bez

ohledu na své různé metodologie směřují všechny níže popsané ukazatele

k podobnému cenovému rozpětí. Všechny ukazatele, ať už brány jednotlivě nebo

společně, skutečně naznačují, že prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK nebyla pod

tržní hodnotou podílu v OKD ve výši 45,88 %.

 

Pro předběžné posouzení je důležité mít na paměti, že česká vláda prodávala

menšinový podíl ve společnosti kontrolované v momentě prodeje společností Karbon

Invest. Platné předpisy EU a ČR, ani stanovy OKD neposkytovaly minoritnímu

akcionáři žádná kontrolní práva.

13 Viz poznámka pod čarou č. 11.

 

14.Cena akcií OKD na burze:

S přibližně 4 % akcií OKD ve vlastnictví drobných akcionářů se volně obchodovalo na

pražské Burze cenných papírů a v RM-Systému na slovenské burze. Během roku 2004

cena akcií OKD vzrostla, a to zejména v důsledku růstu cen uhlí. Konečná cena akcií

OKD, za kterou je stát prodal společnosti Karbon Invest dne 16. září 2004, byla

367,73 CZK za akcii, tj. 4,1 miliardy CZK za podíl ve výši 45,88 %. Tato cena lehce

přesahovala průměrnou cenu veřejně obchodovatelných akcií OKD za předcházejících

180 dní (348,95 CZK)14, což by u podílu ve výši 45,88 % představovalo částku

3,9 miliardy CZK.

 

Současně platí, že pokud jsou zvoleny kratší referenční období, např. 90 nebo 30 dní

před prodejem, nebo cena akcie v den prodeje, výsledek je mírně odlišný. Pro období

90 dnů byla průměrná cena 379,97 CZK, pro období 30 dnů byla průměrná cena 380

CZK a v den prodeje, tj. dne 16. září 2004, cena byla 380 CZK.

 

Komise si všímá, že ačkoli byla prodejní cena těsně pod cenami akcií, rozdíl nebyl

dostatečný, aby bylo možné považovat prodej za uskutečněný pod tržní hodnotou.

Rozdíl zůstává v rámci toho, co lze nazvat normální kolísání a zohledňuje také fakt, že

se o zamýšlený prodej zajímal tisk, což mohlo způsobit určité spekulativní nákupy.

 

Vzhledem k tomu, že česká vláda prodávala pouze menšinový podíl, nemohla

očekávat, že obdrží od kupujícího prémii za ovládnutí. Proto cena volně

obchodovaných akcií může být v zásadě považována za dobrý ukazatel tržní hodnoty

menšinového podílu, i když velký rozdíl v objemu předmětných akcií (4 % u volně

obchodovaných akcií oproti 45,88% menšinovému podílu) by znamenal, že obě ceny

by nutně nemusely být automaticky shodné.

 

Komise také posoudila postřehy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který ve

svém stanovisku ze dne 30. dubna 2004 uvedl, že vzhledem k malému objemu volně

obchodovaných akcií je jejich vypovídací hodnota omezena, protože se uskutečňuje

příliš málo transakcí, než aby bylo možné dojít ke smysluplné tržní ceně, a tato

hodnota by mohla být manipulována.

 

Komise je toho názoru, že vývoj ceny akcií za období 180 dní před prodejem

nevykazuje žádné znaky náhlých silných pohybů, jež by ukazovaly na manipulaci.

Příslušné období navíc podle Komise zahrnovalo 129 obchodních dnů a celkový

objem 11 244 akcií. Tato obchodní aktivita, byť omezeně, je přesto jistým ukazatelem

tržní hodnoty akcií.

 

Na základě těchto údajů Komise zjišťuje, že prodejní cena státního podílu v OKD ve

výši 45,88 % odpovídala v roce 2004 tržní ceně volně obchodovatelných akcií OKD.

Průměr za předcházejících 180 dnů se používá kvůli tomu, aby základem ocenění nebyla cena, která platila pouze po krátkou dobu. Období 180 dnů používá také česká Komise pro cenné papíry ke stanovení odpovídající ceny akcie při povinném vyplacení minoritních akcionářů. V tomto konkrétním případě cena akcie OKD během období 180 dní před transakcí poněkud kolísala: dne 16. března 2004 byla na úrovni 299,80 CZK a dne 16. září 2004, kdy k prodeji došlo, dosáhla akcie OKD ceny 380,00 CZK. Cena akcie dosáhla své nevyšší úrovně ve dnech 27. až 29. dubna 2004, kdy se prodávala za 410,00 CZK, a nejnižší ve dnech 17. až 19. března 2004, kdy se pohybovala na úrovni 288,00 CZK. Konečná prodejní cena dohodnutá mezi státem a společností Karbon Invest (367,73 CZK) byla lehce (–3 %) pod cenou akcie na burze dne 16. září 2004 (380,00 CZK). Konečná prodejní cena ale převyšovala (o 9 %) průměrnou cenu za 180 dnů(348,95 CZK).

 

Z následujících důvodů není tento závěr zpochybněn skutečností, že cena, kterou

společnost Karbon Invest nabídla minoritním akcionářům v březnu 2005 (viz výše)), byla téměř třikrát větší než cena, kterou zaplatila české vládě.

 

Za prvé,

soukromý prodávající musí své rozhodnutí založit na informacích, jež jsou k dispozici

v momentě uzavření transakce. Není důvod se domnívat, že český stát v momentě

uzavření obchodu dne 16. září 2004 mohl předvídat, kdy bude menšinový podíl

vykoupen.

Za druhé,

nabídka byla učiněna šest měsíců po uzavření transakce. Pro tržní

ohodnocení společnosti bylo v tento moment nutné vzít v úvahu několik nových

aspektů. Především se cena černého uhlí podstatně zvýšila následkem vývoje na

energetických trzích. Cena závazné nabídky minoritním akcionářům navíc není

výsledkem tržního procesu, nýbrž se musí podřídit metodologii stanovené českými

právními předpisy, jež předpokládají především schválení orgány dohledu.

 

15.Znalecká ocenění:

 

Konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK byla vyšší než úhrnná částka prvního

a druhého znaleckého posudku, na jejichž základě Úřad pro ochranu hospodářské

soutěže stanovil prodejní cenu akcií na částku 3,5 miliardy CZK.

 

České orgány poskytly podrobné informace o metodologii, výchozích předpokladech

a údajích použitých v prvním a druhém znaleckém posudku pro určení tržní ceny

a Komise ověřila jejich přesnost. Komise se domnívá, že uvedené znalecké posudky

byly vypracovány na správném metodickém a věcném základě kvalifikovanými znalci,

kteří jednali nezávisle na jakékoli straně zapojené do transakce. Komise zaznamenává,

že český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Fond národního majetku první

a druhý znalecký posudek při stanovení prodejní ceny akcií OKD patřičně zohlednily.

 

Komise se proto domnívá, že znalecké posudky představují přiměřený ukazatel

prokazující, že cena za prodej podílu v OKD ve výši 45,88 % nebyla stanovena pod

tržní hodnotou.

 

Komise rovněž poznamenává, že ocenění P67 (viz výše bod (20)) ustavené

konkurenční společností došlo k závěru, že hodnota akcí byla v rozmezí 3,5 – 3,9

miliard CZK.

 

Oceňovací posudky předložené stěžovatelem (znalecký posudek KOPPREA

a znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006) nelze navíc při stanovení hodnoty

akcií OKD zohlednit. Za prvé, znalecký posudek KOPPREA (viz bod (32)) nebere

zřetel na zvláštnosti bytových domů s regulovaným nájmem oproti jednotlivým bytům

volně prodávaným na trhu. Nezohledňuje také skutečnost, že každý prodej bytů

společností OKD by podléhal uplatnění doložky o předkupním právu, která počítá s

preferenční cenou ve výši 40 000 CZK pro každého stávajícího nájemníka na

zakoupení jeho bytu, což by přinejmenším velká většina nájemníků pravděpodobně

využila. Za druhé, znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006 (viz bod (34)) vychází

z odlišného rozhodného okamžiku (tj. konce roku 2005) než skutečná transakce, k níž

došlo dne 16. září 2004.

 

16.Konkurenční nabídky:

Konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK byla také vyšší než nabídky ve výši

3,1 miliardy a 4,0 miliardy CZK předložené dalším (neúspěšným) účastníkem

privatizace (Penta Finance).

 

V tomto ohledu Komise poznamenává, že tyto konkurenční nabídky, učiněné

zkušeným investorem na základě podnikatelské úvahy, nepřekročily cenu za prodej

podílu v OKD ve výši 45,88 %.

 

 17.NÁZOR KOMISE NA DALŠÍ OTÁZKY VZNESENÉ STĚŽOVATELEM

 

Ve své stížnosti stěžovatel vznesl několik otázek, jež nemají žádný dopad na uplatnění

zásady soukromého prodávajícího. Pro úplnost se Komise těmito tématy zabývá níže.

 

Komise podotýká, že stěžovatel zdůraznil, že byty byly neadekvátně ohodnoceny a že

tato skutečnost vyústila v prodej bytů, nebo prodej akcií OKD za cenu nižší, než je

jejich tržní hodnota. V tomto ohledu Komise zaprvé znovu uvádí (viz výše), že pro účely posouzení státní podpory je relevantní transakcí pouze prodej podílu českého státu v OKD ve výši 45,88 %, k němuž došlo dne 16. září 2004.

 

Komise se navíc domnívá, že by z hlediska řádné metody pro stanovení ceny akcií

společnosti a role ohodnocení jednotlivých aktiv společnosti v rámci tohoto procesu

měly být vzneseny následující připomínky. Ve skutečnosti mohou být pro stanovení

hodnoty akcií společnosti uplatněny různé metody. Většinou je rozhodným faktorem

příjem z obchodní činnosti společnosti. Pouze ve vzácných případech může být

hodnota společnosti určena jednoduchým součtem hodnot jejích jednotlivých aktiv. To

se týká situace, kdy je například společnost v likvidaci nebo když se jedná

o holdingovou společnost, což není případ OKD. Hodnota akcií OKD by tudíž

nemohla být adekvátně určena pouze součtem hodnot aktiv OKD.

 

Dne 6. července 2011, stěžovatel informoval útvary Komise o tom, že dne 4. března

2011 podal trestní oznámení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky

a k Policejnímu prezidiu České republiky pro podezření ze spáchání trestného činu

v souvislosti s vypracováním a použitím dvou expertních zpráv, jejichž zadavatelem

byl český stát.

Stěžoval také poskytl dokument z 26. května 2011, v němž Policie ČR (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality v Ostravě) uvádí, že 26. května 2011 bylo v této věci zahájeno trestní řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podložil své trestní oznámení argumenty již

známými Komisi, a s ohledem na to, že trestní řízení dosud nepřineslo žádný výsledek,

a navíc vzhledem k presumpci nevinny, Komise má zato, že tato obvinění nemají

dopad na zde uvedené rozhodnutí.

 

Komise nakonec poznamenává, že stěžovatel ve své kritice přiměřenosti znaleckých

posudků neuvedl žádné důvody, proč by cena volně obchodovatelných akcií (viz výše) neměla řádně vyjadřovat tržní cenu akcií OKD a proč by konkurenční nabídky neměly prokazovat, že konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK nebyla pod tržní hodnotou podílu v OKD ve výši 45,88 %.

18.ZÁVĚR

Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívá, že prodej tranše akcií OKD ve výši

45,88 % českým státem vyhověl testu soukromého prodávajícího v tržním

hospodářství, a bez existence zvýhodnění nabyvatele proto neobsahuje státní podporu

ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

 

Pokud posuzované opatření nesplňuje jeden z kumulativních požadavků k prokázání

existence státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU

(tj. zvýhodnění), není nutno analyzovat přítomnost ostatních kumulativních podmínek.

 

ROZHODNUTÍ

 

V souladu s uvedeným Komise dochází k závěru, že prodej menšinového podílu České

republiky v OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest neobsahoval žádný prvek státní

podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Pokud tento dopis obsahuje důvěrné informace, které by neměly vejít ve známost třetím

stranám, informujte o tom prosím Komisi do patnácti pracovních dnů od data doručení. Pokud

Komise nedostane odůvodněnou žádost v této lhůtě, bude předpokládat, že souhlasíte s tím,

aby s ním byly seznámeny třetí strany, a se zveřejněním plného znění dopisu v závazném

znění na internetových stránkách na adrese:

http://ec.europa.eu/eu_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm.

 

 

Vaše žádost musí být zaslána doporučeným dopisem nebo faxem na adresu Generálního

ředitelství pro hospodářskou soutěž:

 

 

European Commission

Directorate-General for Competition

State Aid Greffe

Rue Joseph II, 70

B-1049 Brussels

Fax: +32-2-296 12 42

 

 

Žádáme Vás, abyste ve veškeré korespondenci uváděli název a číslo věci.

 

 

S úctou,

za Komisi

 

 

 

 

Joaquín ALMUNIA

Místopředseda