SOCIÁLNÍ BYDLENÍ – SCHVÁLENO. ÚLEVA I OBAVA.

Zkušenosti z legislativního procesu v kontextu událostí na politickém pódiu vedou k určité skepsi, zda bude ještě dostatek společné vůle Parlamentu ČR k projednání takového materiálu. Ale nic není nemožné.

Poněkud větší obavy však mám, podle znalosti materiálu samotného a také studie „RIA“, jejíž zpracování si vláda vymínila při předchozím, neúspěšném projednávání, mám k vlastnímu obsahu materiálu.

Chápu kolegu Štěpána Ripku, že je nadšen a rozesílá o tom pozitivní zprávy všem přátelům. Platforma pro sociální bydlení, stejně tak jako celý materiál, je prioritně zaměřena na boj z bezdomovectvím, podporu sociální práce s těmito lidmi a vytvoření potřebných podpůrných mechanismů. Proto ta úleva, že tu konečně něco takového vzniká.

Obav mám ale víc. Například ohledně postavení obcí a jimi předpokládané vytvoření fondů sociálního bydlení z vlastních či nasmlouvaných (privátních) bytů. Obcím po privatizaci příliš mnoho bytů nezbývá a pronájem bytů soukromých – tržních, bude drahé.

Také jsem nenalezl definici analogie „domovského práva občanů“, tedy u které obce se má občan v nouzi hlásit. Zatím se zdá, že se hlásí tam, kde existuje nějaká kapacita, tedy privátní ubytovna. To vede obce k tomu, že se je snaží ze svého území „vytlačit“. Logicky, protože dochází ke koncentraci občanů v potížích, což práci obce ztěžuje.

Za největší nedostatek ale považuji nedostatečnou definici jakého si „mezipatra“ mezi definovaným sociálním bydlením poskytovaného ze sociálního fondu obcí a tržním nájemním bydlením.

Koncepce sice hovoří o bydlení dostupném, ale jinak jej blíže nespecifikuje. Ministerstvo pro místní rozvoj jako by zapomnělo, že nositelem kompetencí v oblasti bydlení je ono. Mlčí.

Všude v moderních zemích Evropy existuje tzv. neziskový sektor, ve kterém si občan může nalézt bydlení za nižší než tržní nájemné, byty startovací pro mladé či pro seniory. Jsou to různé bytové asociace (Británie) obecně prospěšné bytové společnosti (Rakousko), či systémy s regulovaným nájmem (HLM ve Francii) či nezisková bytová družstva (Německo, Skandinávie).

V této části je koncepce neurčitá, tenhle systém nelze pojmout v jediném, všeobjímajícím zákoně o sociálním bydlení. Bude jich třeba více.

Vláda se k tomuto segmentu staví s nedůvěrou. Je ale trochu v Evropě raritou. Například minulý týden pronesl britský premiér Cameron na BBC krásnou větu: „Myslíte si že je normální, když třiceti až čtyřicetiletí lidé stávají do práce ráno pořád ze svých dětských pokojů?“ A formuloval potřebu výstavby až 200.000 dostupných bytů se speciálním financováním, též na neziskovém principu. A to již nehovořím o právu tamější obce prostě výstavbu sociálních bytů požadovat po každém, kdo na území obce chce byty stavět.

A tak si myslím, že nás ještě hodně práce v této oblasti čeká.

Comments are closed