Zbytečné je opakovat genezi těch dvou let. Je to prokletí ODS že musela vždy spoléhat na vliv několika poslanců „s ručením omezeným“ – Topolánek na Melčáka a Pohanku, Nečas na grupu VV okolo Víta Bárty. Ale ten se ukázal jako svéráz politické scény avšak nesporně s talentem, úsudkem, schopností věcem porozumět, ač nikdo nevěděl, co je pravda a co lež.

Radek John kam vlezl, tam tráva nerostla. Ministerstvo vnitra? Bída a nouze. Najednou s úžasem hledíme na bezradného amatéra, jehož nejslabší stránkou je ta, která měla být nejsilnější – mediální obraz, vyjadřování. Ale také znalost právních a zejména etických norem, nesmyslné vyvolávání sporů a vln, prostě Kocourkov.

John dobře ví, že jeho čas v politice dříve nebo později skončí, a tak se logicky snaží postarat se o svoji budoucnost. Bárta už mu asi nepůjčí, Karolína Peake má sice dost peněz, ale je již v jiné stáji, zůstal sám jak kůl v plotě.

Zákon o utajovaných skutečnostech Johna nezajímá zcela evidentně. Je to logické – zatím co úředníci musí plnit přísná kritéria včetně náročných bezpečnostních prověrek, poslanci jsou prověřeni vyvolením (lépe zvolením) a z vlastní zkušenosti vím, že jednak Poslanecká sněmovna (nebo Parlamentní institut) žádné proškolení poslanců neorganizuje, ostatně i kdyby organizoval, nikdo by tam nepřišel, vyvolený všechno ví – ostatně komu Bůh dal úřad, tomu dal i rozum. Že se může podivit když splní proklamaci „mě nikdo hubu nezavře“ až bude přebírat obvinění od policie, to asi netuší.

John nepochopil, že ono právo seznamovat se v bezpečnostním výboru s utajovanými skutečnosti nemá být vodičem pro přenos informací do médií ale informací pro poslance aby při zpracování nových zákonů pamatoval na eliminaci neduhů, které zpravodajské služby, policie atd. zjistili. Potírání zločinů nechť poslanci ponechají na policii. Johna vůbec nevzrušuje to, že zpravodajské služby si většinou nechávají citlivé informace pro sebe, mezi sebou nebo s policií nespolupracují. Že vysokým ústavním činitelům podávají řadu informací ústně, což funguje jen jako varování, které tito často sdělují podezřelým (nebo tak mohou snadno činit a důkaz že jim byla informace předána zaznamenán nebyl).

Od tohoto člověka již mnoho v Parlamentu čekat nelze a tak je dobré, že se vrací k práci, kde může společnosti více prospět. Ale jak chce vyhánět čerta ďáblem? Dosáhnout očisty špinavou cestou? Teorie veslujícího kormidelníka říká, že si jen natluče.

John asi nepochopil, že jeho historická role byla nechtíc zrazení důvěry voličů. Návrat k dinosaurům, proti kterým tak bojoval, protože „těm novým“ již nikdo věřit nebude a „ti staří“ občas přepřáhnou, ale lidé vědí, co (dobrého i zlého) od nich mohou čekat. Žít v politice s takovým cejchem – to asi je skutečně lepší rezignovat na mandát. Nebo jde u Johna zase jen o peníze?