Kauzou OKD se zabývám od roku 2008 a v průběhu času jsem vypracoval z podkladů, které mě byly předloženy dvě stanoviska, označené jako díl první a díl druhý. Ten druhý díl byl dokončen včera.
Nepodjatý čtenář pochopí, že kauza OKD je opravdu plná problémů, ověem ne tam, kam míří světla reflektorů ale ve stínu – úkony vlády 1990-1998, 20 miliardová dotace OKD od vlády Miloše Zemana a podivné „vyrábění zisku“ po ovládnutí společnosti.
Ostatní bez komentáře.
Praha dne 16. října 2015, aktualizováno 29. únor 2016
OKD
REKAPITULACE VÝZNAMNÝCH DOKUMENTŮ
a expertní stanovisko k privatizaci společnosti
Sestaveno z materiálů o privatizaci a dostupných dokumentů. Obsahuje jejich posouzení a argumentárium pro výrok o postupu státní správy při privatizaci.
Expertní stanovisko:
Po pečlivém prostudování všech dostupných dokumentů, zejména těch, které jsou součástí tohoto dokumentů (chronologie a privatizační historie a rozhodnutí Evropské komise o veřejné podpoře) dospěl jsem k níže uvedeným závěrům:
Otázky:
I. Byla privatizace státního podniku Ostravsko Karvinské doly doprovázena závažnými chybami případně prokazatelným porušením právního řádu?
II. Pokud ano, lze vyvodit konkrétní odpovědnost institucí či osob?
III. Byla porušena práva nájemců bytů ve vlastnictví OKD či jeho nástupnických subjektů v procesu privatizace?
Odpovědi:
Sub. I.:
K porušení platného práva v době, kdy byly jednotlivé úkony tak, jak jsou v dalších částech expertízy doloženy, nedošlo. Úkony, které byly učiněny, odpovídaly právům které státu a jeho zástupcům svědčily. To platí i o těch úkonech, které práva státu významně poškodila. Stát jako (do té doby) většinový vlastník k nim byl plně legitimován. Bylo postupováno v souladu s platným právem a příslušné instituce byly k provedeným úkonům legitimovány právním řádem ČSFR a České republiky.
Současně konstatuji, že podle mého názoru došlo při privatizaci k závažným porušením, která by bylo možné považovat za porušení péče řádného hospodáře, hranici trestněprávní odpovědnosti tato analýza neřeší, ovšem povinnost péče řádného hospodáře se dopustil, jak je dále popsáno, Fond národního majetku a Ministerstvo pro správu národního majetku v letech 1996 až 1997.
Je nadbytečné a nedůvodné vyslovovat pochybnost nad důvodností a kvalitou právních předpisů, zejména těch, které po roce 1989 vymezovaly prostor pro transformaci hospodářství a celé společnosti. To platí též o zahrnutí podnikových bytů do privatizačních projektů. Všechna rozhodnutí vlády byla nepochybně podložena příslušným ustanovením v té době platného práva.
Zcela však vybočuje jeden jediný úkon provedený Fondem národního majetku, který byl organizací zřízenou za účelem technické realizace jednotlivých privatizačních rozhodnutí a dočasné správy státních podílů určených k postupné privatizaci, a to dle Zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky č.171/1991 Sb. Fond vznikl v roce 1991 a byl zrušen sněmovnou roku 2005.
Ten v roce 1997 v orgánech OKD inicioval, popřípadě strpěl úkon, který zásadním způsobem poškodil akcionářská práva státu jako do té doby majoritního akcionáře, který mohl výkonem svých práv ve společnosti nadále účinně ovlivňovat hospodaření společnosti a též rozhodnout o vyčlenění části neproduktivního majetku – mj. bytového fondu OKD k přímé privatizaci nájemníky. Stát ztrácí majoritu úkonem Fondu národního majetku jednostranným snížením vlastního jmění o 3,5 mld. Kč. Tím jeho akciový podíl klesl pod 50%. Ten úkon měl nesporně i ekonomický dopad na hodnotu podílu státu a vyloučil, aby v následné privatizaci byl žádán finanční bonus za prodej majoritního podílu, jak to bývá obvyklé.
Dne 28. 5. 1996 Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci vydává na základě žádosti Fondu národního majetku opětovný souhlas se snížením základního kapitálu v OKD z 27,8 miliard korun na 24,3 miliard korun. Snížení kapitálu proběhlo způsobem, že společnost OKD stáhla z oběhu 3.500 ks akcií, které jí fond odprodal (z akciového podílu státu) za 1 kč/akcie – tedy 3,5 miliardy korun za 3500 korun. Ministrem pro správu národního majetku byl tehdy Jiří Skalický, ministerstvo tři dny poté zaniklo!
Tento úkon zůstal nevysvětlen a nikdy nebyl předmětem jakéhokoliv šetření orgánů státu včetně orgánů činných v trestním řízení. V této době je již nesporně promlčen.
Pouze z médií – podle slov Jana Juchelky, který byl v letech 2002 až 2005 předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku lze dovodit, kdo umožnil všechny následující majetkové transakce ve firmě OKD: „Nevím, kdo to tehdy vymyslel, ale základní jmění OKD nebylo v roce 1997 sníženo plošně, ale jen na úkor fondu, tedy státu, který tak ztratil v OKD většinu“. Stejně se vyjádřil náměstek a později uznávaný ministr financí Eduard Janota. V předmětné době byl premiérem Václav Klaus (od 2. 1.1998 Josef Tošovský) a v době přijetí rozhodnutí ministry financí byli Ivan Kočárník (do 2. 6. 1997) a Ivan Pilip do 2. 1. 1998, ministrem pro správu národního majetku pak Ing. Jiří Skalický.
Pokud jde o privatizaci menšinového podílu v roce 2004 nelze dovodit porušení povinnosti při přípravě a realizaci privatizace minoritního podílu státu. Veškeré úkony byly posuzovány Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a jím účinně ovlivněny a ministerstvem financí respektovány. Cena akcie tak, jak byla oceněna posudkem, který zajistil Fond národního majetku byl v intervalu cen akcií, jak se pohybovala na trhu při obchodech s 4% obchodovatelných akcií na burze, přílohy v této věci obsahují potřebné kalkulace, postačí jen konstatování, že stanovená cena 4,1 mld. Kč za 45,88% akcií byla v propočtu na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč, cena volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což byla (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí.
Z toho lze též dovodit, že v době funkčního období ministra financí Bohuslava Sobotky 2002 až 2006 nedošlo k žádnému pochybení, které by bylo možno přičítat vládě, ministerstvu financí nebo ministru financí. Celá privatizace byla opakovaně posuzována Evropskou komisí a uzavřena oznámením, které bylo vládě doručeno 25. srpna 2006, tedy 10 dní před přijetím její demise.
Tím lze konstatovat, že v době kompetencí ministra Sobotky:
a) Za přípravu a provedení privatizace a zpracování materiálů pro vládu odpovídal Fond národního majetku
b) Vláda byla ujištěna, že cena byla tržní a že nedošlo k nepovolené veřejné podpoře.
Veškerá další podání k EK byla řádně projednána a na základě rozborů jako nedůvodná odmítnuta.
Pokud by však kdykoliv došlo k prokázání, že byl minoritní podíl prodán za cenu nižší než obecnou, tedy tržní, svědčí státu právo od smlouvy bez časového omezení odstoupit resp. otevřít prostor k stanovení ceny jiné, ovšem jde jen o „bezpečnostní pojistku“, kterou vláda v roce 2004 do smlouvy o privatizaci včlenila. Úvahy o realizaci tohoto práva nejsou předmětem tohoto posouzení. Zdá se, že ani v současném kontextu (stav duben 2016) se jimi nikdo nezabýval.
Dík opakovanému podání k EK byly i následné vlády v letech 2006 až 2013 nuceny celou privatizaci ověřit a nikdy žádnou pochybnost o privatizaci z roku 2004 nevznesly. Argumenty podatelů bývají často ovlivněny tím, že nejsou zasazeny do rámce doby, kdy se udály a ekonomických a právních poměrů na trhu.
Sub. II.
Za ztrátu majoritního podílu snížením vlastního jmění společnosti jednostranně státem o 3,5 mld. Kč odpovídal Fond národního majetku. K úkonu došlo v roce 1996 a 1997, tedy před 18.lety. Předsedou vlády v té době byl Václav Klaus, ministry financí Ivan Kočárník, od 2. 6. 1997 Ivan Pilip, ministrem pro privatizaci Jiří Skalický.
Sub III.
Práva nájemců nebyla porušena. Nájemci v roce 1990 akceptovali skutečnost, že se byty staly majetkovou součástí firmy OKD, a.s. Ostatně jejich práva byla zaručena tím, že jakýmkoliv vlastnickým převodem k nemovitostmi nebyla dotčena platnost uzavřených nájemních smluv.
V době regulace nájemného docházelo ke značné privatizaci bytů vlastněných obcemi či jinými podnikatelskými subjekty. Ač od roku 1994 platil zákon číslo 72 o vlastnictví bytů, jehož § 22 zajišťoval zákonné předkupní právo nájemníkům, při privatizaci menšinového podílu byla do smlouvy vložena část, která též smluvně zavazovala vlastníka, tedy firmu OKD aby při prodeji bytů dodržela toto předkupní právo. Úvahy o prodeji bytů odpovídaly též ztrátovému hospodaření s byty v té době. Ovšem již od roku 1990 nemohl stát ovlivnit nakládání s majetkem firmy a tedy i s byty jinak, než výkonem akcionářských práv. Ztrátou majority tato práva stát ztratil již v roce 1997 a to nevratně.
Proto tedy nemohlo být předkupní právo formulováno jinak než jako kopie toho, co vyplývalo ze zákona. Předkupní právo se netýkalo prodeje celých domů, pouze případu, kdy budou domy rozděleny na jednotky a nabídnuty k individuálnímu prodeji.
K takové situaci dodnes nedošlo.
Majoritní vlastník, ovládající společnost, pan Bakala pravděpodobně původně neměl o bytový fond zájem a proto již v roce 2003 ale i později zvažuje jejich prodej. Právě skutečnost, že prodej zvažuje ještě před privatizací menšinového podílu, potvrzuje premisu, že majoritní vlastník může o majetkových operacích rozhodnout kdykoliv výkonem akcionářských práv.
Nenaplnění opakovaných veřejných příslibů, které podle tehdy platného práva nebyly jakkoli vymahatelné, je zjitřilo nájemníky a vzbudilo v nich důvodná, ale nevykonatelná očekávání.
Jejich jedinou šancí je průkaz nepovolené veřejné podpory a následné uplatnění práva aby stát od privatizace menšinového podílu uplatnil. Taková úvaha však není řešením. Tím však by totiž pouze stát získal prostor k vyjednávání, je podle dnes platné právní úpravy prakticky nemožné zpětně zpochybnit vlastnická práva firmy RPG byty a převody vlastnictví k této společnosti jako k celku, ke kterým došlo. Ostatně ani návratem do stavu před rokem 2004 by bylo prakticky nemožné donutit majoritního vlastníka, OKD k povinnosti byty převádět, neboť stát taková práva nebo právní nástroje neměl ani před privatizací menšinového podílu, a to od roku 1997.
Posouzení nezohledňuje nepochybný fakt, že Vlastník bytového fondu spravuje byty řádně, se sociálním cítěním pro možnosti nájemníků a svůj zájem dlouhodobého řádného hospodaření i respekt k nájemním právům opakovaně proklamuje.
Z toho vyplývá závěr, že k porušení práv nájemců v této kauze nedošlo. Je-li právo neporušeno, morální rovina v buzení důvodných očekávání je, bohužel, nepostižitelná.
1.) Stručný časový sled postupu privatizace a významných úkonů vlastnické struktury společnosti
Chronologie významných událostí a jejich komentář: |
29.12.1990 Zaniká státní podnik OKD, vzniká OKD a.s. a je do ní vložen veškerý majetek, včetně bytů.[1] Vložení bytového fondu, nevratně a nezpochybnitelně do majetku OKD, vyplývalo s § 9a zákona 103/1990 Sb., který definuje, že majetkem organizace se rozumějí věci, ke kterým má podnik právo hospodaření. A to, cestou správy bytů firmou OKD před rokem 1989 státní podnik měl. A tím, že byl státní podnik OKD rozhodnutím č. 208/1990 ministra hospodářství ČSFR Vladimíra Dlouhého, č. j. 1804/401 ze dne 29. 12. 1990 byl s odkazem na ust. § 22 písm. b) a ust. § 28 odst. 1 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, a ust. § 15 a násl. zákona č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech, zrušen bez likvidace státní podnik OKD a k témuž datu (1. 1. 1991) byla zřízena akciová společnost Ostravsko-karvinské doly (OKD, a.s.). Do nově vzniklé akciové společnosti byl vložen veškerý majetek zrušovaného státního podniku, tedy včetně bytového fondu, tak tím se stát navždy zbavil práva o majetku společnosti rozhodovat jinak, než cestou výkonu akcionářských práv. To vše podle zákonů z roku 1990!
11. 10. 1993 Bylo přijato první rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu v následující struktuře:
Postupem času jsou necelá 4 % dána na burzu a volně obchodována. Ty jsou později významné při privatizaci menšinového podílu jako ukazatel pro porovnání ceny akcií na trhu a ceny, za kterou stát privatizaci menšinového podílu schválil.
28. 5. 1996 Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci vydává na základě žádosti Fondu národního majetku opětovný souhlas se snížením základního kapitálu v OKD z 27,8 miliard korun na 24,3 miliard korun. Snížení kapitálu proběhlo způsobem, že společnost OKD stáhla z oběhu 3.500 ks akcií, které jí fond odprodal (z akciového podílu státu) za 1 kč/akcie – tedy 3,5 miliardy korun za 3500 korun. Ministrem pro správu národního majetku byl tehdy Jiří Skalický, ministerstvo tři dny poté zaniklo! Tento úkon znamená fatální důsledek pro postavení státu ve společnosti, kdy předurčuje definitivně osud formy a předává majetkovou hodnotu ve vžši 3,5 miliardy vlastně majitelům OKD (v zádech s panem Bakalou) za 3.500 Kč. Dodnes však nebyl nikým vyšetřován, i když by měl být v archivu Úřadu vlády ČR jako dokument z jednání vlády uložen.
1997 – stát ztrácí majoritu a to výše popsaným úkonem ministerstva pro privatizaci a Fondu národního majetku (?) snížením vlastního jmění o 3,5 mld. Kč. Jednal tak zcela nesmyslně proti tendencím vývoje v obchodním právu včetně smyslu novely z dubna 1996. Stát se tedy nadále mohl spolehnout jen na výkon akcionářských práv s jistou ochranou dle § 186 a následujících tehdy platného obchodního zákoníku.[3]
Říjen 1998 majoritu získává jediná firma Karbon Invest.
Červenec 1999 zástupci státu jsou „odejiti“ z orgánů společnosti. Tím nad ní ztrácejí legálně jakoukoliv kontrolu.
Rok 2000 ministr Grégr navrhuje plán rozdělení společnosti (?) vláda nesouhlasí.
Červen 2002 majoritu – 50,002 % akcií má jediný vlastník – Karbon Invest (další cca 2 % drží jiní privátní vlastníci). Existence majority jednoho vlastníka byla též hlediskem, které muselo být vzato v úvahu při volbě metody privatizace menšinového podílu a úvaze o exkluzivitě právě pro Karbon Invest. Nejen výnos za menšinový podíl, ale i hospodářské perspektivy firmy jako významného subjektu hospodářství, významného zaměstnavatele i poskytovatele bydlení, to jistě byly významné a zřetelu hodné ukazatele.
Leden 2003 ministr obchodu Rusnok deklaruje privatizaci státního podílu 20 milionů dolarů, obecně cenu tržní. (?)
Duben 2003 vedení OKD zvažuje prodej bytů jako celek jinému zájemci.[4] Jde opět o významnou skutečnost. V letech 2002 až 2004 se vedly diskuse o tom, zda může být nájemné v obecných bytech i bytech soukromých pronajímatelů nadále omezeny co do výše státní (cenovou) regulací. Pro občany to byl sice relativně pozitivní fakt, naopak pronajímatelé poukazovali na vnicené ztráty s bytového hospodaření. Obce toto řešily masovou privatizací, v tom důsledku je současný stav a skladba bytového fondu významně vychýlena ve prospěch vlastnických bytů, což ostatně konstatuje ve svých dokumentech i stát. Proto i firma OKD s privatizací počítala, a také cenové úvahy ztrátového bytového fondu ovlivnily cenové kalkulace. O deregulaci je dohledatelná zmínka až v prosinci 2004 kdy ji proklamovalo Ministerstvo pro místní rozvoj a také v roce 2005 prosadilo. Ovšem v rozhodné době byla skupina hájící regulaci silnější, až odsudek Evropského soudu pro lidská práva v kauze Hutten-Czapská pro Polsko nazírání na regulaci změnil a tím i perspektivu bytového hospodářství.[5]
Hledání ceny za minoritní podíl:
12 listopad 2003 – stát zahajuje exkluzivní jednání s Karbon invest. Žádá o povolení veřejné podpory. 26. 2. 2004 FNM obdržel ocenění menšinového podílu od VOX CONSULT na 2,08 mld. Kč 12. 3. 2004 Komerční banka vypracovala Náhled na možnou hodnotu. Ten vypočítal majetkovou účast státu na 1,419 mld. Kč. Dne 23. 3. 2004 vláda souhlasila s Karbon Investem navýšenou cenou za minoritní podíl ve výši 2,25 mld. Kč (usnesení 264). S tím ale dne 30. 4. 2004 UOHS nesouhlasí a hovoří o ceně okolo 3,5 mld. Kč. Vždy se však hledá hodnota akcií, což není totožné s hodnotou hmotného a nehmotného majetku společnosti (zkráceně). Akcie jsou obchodovatelné cenné papíry, s nimiž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti (právo účasti a hlasování na valné hromadě akcionářů), na zisku společnosti (právo na dividendy) a na likvidačním zůstatku. Akcie fungují na rozdíl od dluhopisů jako dividendové cenné papíry (equity), jejichž dividendový výnos není předem zaručen. Dokonce, i když je společnost zisková, management může navrhnout zadržení zisku za účelem tvorby fondů pro budoucí investice. Nominální hodnota akcie představuje podíl na majetku akciové společnosti vyplývající z vlastnictví akcie. Součet nominálních hodnot všech akcií je roven výši základního jmění. Tržní cena akcie (kurs akcie) je cena, za kterou se akcie obchoduje na kapitálovém trhu.
Před prodejem Fond národního majetku, který byl za správu vlastnictví a přípravu privatizace odpovědný, objednal 2 znalecké posudky (VOX Consult. S.r.o a Komerční banka, a.s.)
Pro ohodnocení byly použity dvě metody odhadu: Jednak metoda diskontovaných peněžních toků (free cash flow to ekvity method – FCFE), ta byla použita k určení hodnoty OKD na základě její podnikatelské činnosti. Posudek ocenil hodnotu činností na 2,8 mld. Kč., hodnota státního podílu by odpovídala 1,28 mld. Kč. Neprodukční části majetku (tedy i byty) nebyly do posudku FCFE zahrnuty a bytový fond byl ohodnocen srovnávací metodou podle realizované privatizace bytů v regionu (byt cca 40.000 Kč). Což by činilo 1,75 mld. Kč, podíl státu tedy 0,8 mld. A z toho se odvinula celková cena 2,08 mld. Kč. Komerční banka zpracovala druhý znalecký posudek, v podstatě šlo o ocenění dceřiných společností OKD. Ty byly oceněny na 3,1 mld. Kč, tedy státní podíl na 1,4 mld. Kč. Celková hodnota podílu státu tvořená součtem obou posudků tedy činila 3,5 mld. Kč.
28. listopad 2003 zahájení trestního stíhání manažerů OKD Koláčka a Przybyla (zproštěni viny soudem 2009). Premiér Špidla oznamuje, že se tato kauza privatizace O0KD netýká a nikterak na ni nedopadá. Oba ihned odešli z orgánů společnosti.
23. březen 2004 Usnesení vlády 264 zpráva o výsledku jednání a navrhuje prodej za 2,4 mld Kč.
30. dubna 2004 UOHS nepovolil veřejnou podporu pro transakci. Odhad ÚOHS hovoří o ceně cca 3,5 mld. Kč.
Dne 1. 5. 2004 – VSTUP ČR DO EU MĚNÍ NĚKTERÉ PODMÍNKY A PRAVIDLA O VEŘEJNÉ PODPOŘE. Jde především o postavení Evropské komise a DG 23 při posuzování právě veřejné podpory.
15. září 2004 vláda usnesením 904 rozhodla o privatizaci majetkové účasti státu s kupní cenou za 45,88% akcií činí 4,1 mld. Kč. Podklad pro vládu zpracovává FNM včetně konečných posudků za mimnoritní akciový podíl. Cena akcie tak, jak byla oceněna znaleckým posudkem, který zajistil Fond národního majetku, byla v intervalu cen akcií, jak se pohybovala na trhu při obchodech se 4% obchodovatelných akcií na burze, přílohy v této věci obsahují potřebné kalkulace, postačí jen konstatování, že státem stanovená cena 4,1 mld. Kč za 45,88% akcií byla v propočtu na jednu akcii v době privatizace 367,73 Kč, cena volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což byla (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí. Závěr, že stát prodal akcie pod jejich skutečnou cenou je tedy irelevantní.
30. října 2004 nový vlastník je povinen učinit nabídku převzetí ostatním akcionářům. Posudek hovoří o ceně 4,37 mld v propočtu na menšinový podíl, který stát prodal.
9. listopadu 2004 Kyperská společnost RPG koupila prostřednictvím společnosti Charles Capital (vlastník Bakala) dvoutřetinový podíl v Karbon Investu. Je to týden po realizaci prodeje státu
Listopad až únor 2004/5 Bakala v tisku proklamuje prodej bytů nájemcům. Jeho příslib sublimuje, jakmile se orientuje v záměru vlády o postupném jednostranném zvyšování nájemného.
10. prosince 2004 Společnost J&T by chtěla koupit podíl v RPG a odhaduje cenu na 40 mld. Kč. Současně chce, aby stát od smlouvy o prodeji odstoupil a nabízí za podíl státu 9 mld Kč. Žádné praktické kroky však nepodniká.
27. leden 2005 Penta Finance posílá EK stížnost na prodej menšinového podílu, neboť cena byla prý nižší než tržní. EK neshledala důvod k tomu případem se zabývat a stížnost uzavřela. To se stát dozvěděl 25. srpna 2006
V roce 2005 vlastnila firma Karbon invest 50,002% akcií OKD a.s., stát držel 45,88%. Přibližně 4% akcií byly obchodovány na burze cenných papírů a v RM systému.
31. března 2006 byla přijat záměr rozdělit společnost OKD na těžební část a část pečující o pronajímání, správu a údržbu bytového fondu.(Celkem mělo vzniknout 7 společností). K tomu byl též zpracován posudek o ocenění společnosti OKD. Zpracovatel byla firma E & Y Valutions, Karlovo nám. 10 Praha 2. Posudek obsahuje doložku, že byl usnesením Krajského soudu v Ostravě pro účel plánované delimitace firmy zpracován výhradně pro účely rozdělení ve smyslu § 69 c odst. zákona 513/1991 Sb., obchodní zákoník (z důvodu změny právní formy společnosti). Zpracovatel prohlásil, že posudek nelze použít jakkoliv jinak například jako podklad pro investiční rozhodování. Posudek obsahuje též vymezení, že firma Karbon Invest vlastní 100% akcií společnosti OKD a dále má (též povětšinou stoprocentní) kapitálovou účast ve 25 dalších společnostech. Posudek kalkuluje s účetními hodnotami majetku, není v žádném případě posudkem sloužícím a využitelným pro stanovení hodnoty akciového podílu státu a k takové hodnotě nelze dospět ani per analogiím. (Přes tuto skutečnost a poučení vyjádření v posudku byl stěžovateli, oznamovateli apod. k jiným účelům využíván.)
červen 2006 delimitace OKD a.s. (vznik RPG byty – mimo jiné).
V době funkčního období ministra financí Bohuslava Sobotky 2002 až 2006 byla kauza Evropskou komisí uzavřena oznámením, které bylo vládě doručeno 25. srpna 2006, tedy 10 dní před přijetím její demise. Tím lze konstatovat, že v době kompetencí ministra Sobotky:
a) Za přípravu a provedení privatizace a zpracování materiálů pro vládu odpovídal Fond národního majetku b) Vláda byla ujištěna, že cena byla tržní a že nedošlo k nepovolené veřejné podpoře.
Důkazem tržní hodnoty akcií při prodeji menšinového podílu je i porovnání propočtu ceny na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč s cenou volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což bylo (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí. Existují však i další pojistky proti zjištění nepovolené veřejné podpory trvalé platnosti. Smlouva o privatizaci obsahuje tuto klausuli: V případě, že i přes skutečnosti uvedené v bodě 12/b/ba Evropská komise rozhodne, že prodej prodávaných akcií Kupujícímu na základě Smlouvy zakládá nedovolenou veřejnou podporu nebo rozhodne o navrácení či prozatímním navrácení veřejné podpory podle Smlouvy, případně (například na základě žaloby či jiného podnětu odmítnutých uchazečů o koupi prodávaných akcií) nabude účinnosti jiné závazné rozhodnutí o tom, že prodejem prodávaných akcií Kupujícímu na základě Smlouvy došlo k porušení závazků České republiky podle práva Evropské unie či jinému porušení pravidel vyplývajících z práva Evropské unie, je FNM ČR oprávněn od Smlouvy odstoupit. Z žádných doložitelných informací nelze dovodit, že by kancelář Allan & Overy zpochybnila cenu privatizace. Úkony s tím spojené, tedy podezření na špatně stanovenou cenu se prvně vyskytují až v roce 2008. Je pro kauzu příznačné, že média faktor času nezohledňují. 25.srpna 2006 bylo MF doručeno rozhodnutí EK, že se kauzou privatizace OKD nebude zabývat, protože k tomu (ke stížnosti PENTy) neshledala důvod. Deset dní poté mandát ministra financí končí.
Je otázkou teoretickou nad rámec tohoto komentáře, zda pokud by v probíhajícím soudním řízení s některými činiteli a zanlci FNM byla prokázána pravomocně škoda státu, zda by ji nebylo možno kvalifikovat jako nepovolenou veřejnou podporu, když Evropská komise se opírala o presumpci neviny.
31. 3. 2006 Karbon Invest nechal zpracovat znalecký posudek firmy Ernste & Young Celé společnosti – ten zní na 52,388 mld. Kč
30. 1. 2008 občanské sdružení nájemníků bytů RPG znovu podává podnět pro nepovolenou veřejnou podporu. EK prohlásil, že smlouva neobsahuje žádný prvek veřejné podpory. O podobné se pokoušela bývalá europoslankyně Jana Bobošíková, též bez úspěchu.
2. 12. 2009 Vláda projednala audit plnění závazků společností RPG a konstatuje, že všechny závazky byly řádně plněny.
MF udělilo společnosti RPG smluvní pokutu 30 mil. Kč (delimitace je majetkový transfer – a ten byl zakázán smlouvou). Firma nezaplatila. Společnost RPG vzala zpět zrušení (odstoupení) od závazku předkupního práva nájemníkům.[6] 24.května 2011 Rozhodčí soud odmítá žalobu státu na 30 mil. Kč.
13. 7. 2011 Stanovisko Evropské komise: Je nepochybné, že stát při privatizaci menšinového podílu 45,88% akcií v roce 2004 nepochybil, ostatně jeho postup osvědčila Evropská komise dne 13. 7. 2011 konstatováním, že „prodej podílu ve společnosti OKD ve výši 45,88% společnosti Karbon Invest neobsahoval žádný prvek státní podpory ve smyslu článku 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Vzal přitom v úvahu všechna podání (Penta, OS byty OKD včetně jím podaného trestního oznámení). Úplné znění protokolu jest doloženo v příloze.
25. června 2012 Doucha a spol. jsou obviněni z trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek. Jako znalci určení Fondem národního majetku v roce 2004 do posudku prý nezahrnuli některý další majetek firmy OKD. Odpovědnost však za tuto skutečnost leží jednak na Fondu národního majetku a především na znalcích, kterým za porušení povinností znalce dle § 346 trestního zákoníku hrozí i trest odnětí svobody. Je otázkou zda podání zohledňuje, že šlo o cenu akcií nikoliv o ocenění nemovitého majetku firmy. Nad rámec expertízy uvádím, že pokud by bylo znalcům před soudem prokázáno a pravomocně rozhodnuto o tom, ýe jimi zpracované posudky neodpovídaly skutečné hodnotě menšinového akciového podílu a Ministerstvo financí, které se dle veřejně dostupných informací v adhezním řízením k státním zástupcem vyčíslené škode již připojilo, není toto připojení důkazem, že stát, MF již takovou výši škody zjistilo, svědčilo a požaduje ji, jde jen o procesní opatrnost, neboť postavení poškozeného v adhezním řízení v rámci řízení trestního je příznivější co do dokazování a podobně. Bude-li mít ministerstvo financí takový výrok zajištěn pravomocným rozsudkem vůči znalcům, uplatňuje náhradu škody vůči nim, nikoliv vůči firmě resp. právním nástupcům firmy OKD. Vůči ní má jedinou možnost, která byla do smlouvě o privatizaci menšinového podílu vládou prosazena: V případě, že i přes skutečnosti uvedené v bodě 12/b/ba Evropská komise rozhodne, že prodej prodávaných akcií Kupujícímu na základě Smlouvy zakládá nedovolenou veřejnou podporu nebo rozhodne o navrácení či prozatímním navrácení veřejné podpory podle Smlouvy, případně (například na základě žaloby či jiného podnětu odmítnutých uchazečů o koupi prodávaných akcií) nabude účinnosti jiné závazné rozhodnutí o tom, že prodejem prodávaných akcií Kupujícímu na základě Smlouvy došlo k porušení závazků České republiky podle práva Evropské unie či jinému porušení pravidel vyplývajících z práva Evropské unie, je FNM ČR oprávněn od Smlouvy odstoupit.
Právním nástupcem zrušeného již FNM je Ministerstvo financí. Pravomocný rozsudek o škodě není zcela jistě v závazku obsažným „jiným závazným rozhodnutím“ že k nepovolené veřejné podpoře došlo. Nelze však vyloučit, že by mohlo Ministerstvo financí nebo vláda ČR podat opakovaně podnět Evropské komisi, aby tuto skutečnost vzala v potaz a znovu o existenci nepovolené veřejné podpory jednala. Pokud by ji EK prokázala a vyslovila, pak lze uplatnit uvedená oprávnění bez časového omezení. Taková úvaha je ovšem nad rámec této expertízy.
6, srpen 2015 společnost RPG byty jako celek kupuje společnost Round Hill Capital. |
Práva nájemníků byty užívat se prodejem celé společnosti RPG nikterak neměnila. Jde o převod vlastnictví k společnosti se všemi jejími právy, vlastnictvím, závazky. Postavení nájemců bytů nebyla úkonem nikterak dotčena. Tak by se stalo pouze v případě, že by vlastník rozdělil prohlášením vlastníka domy s byty na domy s bytovým spoluvlastnictvím a hodlal jednotlivé byty prodávat. Pak by byl vázán zmíněným zákonným předkupním právem. To platilo v minulosti i pro budoucnost. Přechozí vlastník, většinově pan Bakala však prodal, jak jsem již uvedl celou společnost RPG a tak práva nájemníků nebyla ničím dotčena. Ostatně, předkupní právo nájemce při převodu jednotek do bytového spoluvlastnictví je obsaženo i v současném občanském zákoníku a je tedy trvalé.
Noví vlastníci společnosti ujistili politickou reprezentaci i některé ministry vlády, které osobně z vlastní iniciativy navštívili, že budou o jimi vlastněný bytový fond pečovat řádně, sociálně citlivě a chtějí v tomto směru spolupracovat s obcemi v regionu a pomáhat i v oblasti sociálního bydlení.
2.) Stanovisko Evropské komise doručené ministru zahraničních věcí.
Vážený pane ministře,
Komise s potěšením oznamuje České republice, že po přezkumu informací
předložených ve výše uvedené věci přijala rozhodnutí, že prodej podílu ve společnosti
OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest neobsahoval, jak je vyloženo
v tomto rozhodnutí, žádný prvek státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy
o fungování EU.
1.) Dne 27. ledna 2005 podala společnost Penta Finance a.s. Evropské
komisi stížnost na prodej menšinového podílu 45,88 % v české důlní
společnosti OKD a.s. společnosti Karbon Invest a.s., jenž český stát realizoval
dne 16. září 2004, ve které tvrdila, že prodej neproběhl prostřednictvím
transparentního nabídkového řízení, a že cena byla nižší než tržní.
Dne 17. července 2006 stěžovatel byl vyzván, aby ve lhůtě deseti pracovních dnů předložil doplňující informace vztahující se k dané věci. Po marném uplynutí této doby by Komise informovala české orgány, že ve věci stěžovatele nepodnikne žádné další kroky. Vzhledem k tomu, že Penta Finance neodpověděla, byla stížnost úředně uzavřena a české úřady o tom byly vyrozuměny dne 25. srpna 2006.
Dne 30. ledna 2008 podalo Evropské komisi stížnost ohledně stejné
záležitosti Sdružení nájemníků BYTYOKD.CZ, což je sdružení nájemníků bytů dříve
vlastněných OKD (dále jen „stěžovatel“ nebo „sdružení nájemníků“).
Dopisem ze dne 2. listopadu 2008 sdělily útvary Komise stěžovateli své předběžné
posouzení, podle nějž opatření nepředstavovalo státní podporu ve smyslu čl. 107
odst. 1 Smlouvy o fungování EU. České orgány byly o tomto předběžném posouzení
informovány dne 25. listopadu 2008.
V reakci na dopis ze dne 2. listopadu 2008 předložil stěžovatel dne 2., 8. a 23. prosince
2008 další informace a žádal Komisi, aby pokračovala v posuzování stížnosti.
Dopisem ze dne 30. září 2009 stěžovatel rozšířil svou stížnost o nová tvrzení ohledně
hodnoty aktiv společnosti OKD v době prodeje 45,88 % jejích akcií.
Stěžovatel poskytl další doplňkové informace dne 28. května 2010, 15. listopadu 2010,
6. prosince 2010, 27. března 2011, 27. dubna 2011 a 6. července 2011.
Dne 18. května 2011 navíc Komise obdržela podání společnosti RPG, která je právní
nástupkyní společnosti Karbon Invest a.s., s vyjádřením jejího stanoviska ohledně
privatizace společnosti OKD.
2. POPIS ÚDAJNÉ STÁTNÍ PODPORY
Stížnost se týká druhé fáze privatizace společnosti OKD v roce 2004, jež spočívala
v prodeji menšinového podílu ve společnosti OKD ve výši 45,88 % společnosti
Karbon Invest a.s., která již předtím vlastnila 50,002 % akcií OKD, a tudíž nad ní měla
kontrolu. Aktiva OKD mimo jiné zahrnovala rozsáhlé portfolio bytových domů
s přibližně 5 500 budovami a 44 000 nájemnými byty na Ostravsku (Moravskoslezský
kraj), které byly buď v přímém vlastnictví OKD (drtivá většina) nebo je společnost
OKD vlastnila přes své dceřiné společnosti. Privatizační dohoda poskytla nájemníkům
těchto bytů předkupní právo na získání bytů za pevně stanovenou preferenční cenu
v případě, že by se nový vlastník OKD rozhodl nabídnout je k prodeji.
Byty, v nichž nájemníci bydlí, ovšem vlastník zatím k prodeji nenabídl, takže
nájemníci dosud neměli možnost svá přednostní práva uplatnit.
Stěžovatel v podstatě tvrdí, že druhá fáze privatizace společnosti OKD proběhla pod
tržní cenou, a že zejména nájemní byty nebyly v prodejní ceně řádně zohledněny.
Druhá fáze privatizace tak údajně obsahovala prvek státní podpory v podobě ušlých
státních prostředků.
Společnost Karbon Invest byla později prodána nezávislému investorovi Charles
Capital, který se následně sloučil se svou mateřskou společností RPG. Nový vlastník
přistoupil k reorganizaci OKD. Vlastnictví většiny bytů bylo převedeno na
samostatnou společnost RPG Byty s.r.o. České soudy potvrdily, že i přes tyto změny
vlastnictví jsou předkupní práva nájemníků nadále pro nové následné vlastníky bytů
závazná.
3.PRODEJ MENŠINOVÉHO PODÍLU VE SPOLEČNOSTI OKD
V době prodeje akcií v roce 2004 byla společnost OKD nejvýznamnějším českým
producentem černého uhlí, což byla její hlavní činnost. Vedle toho OKD vyvíjela také
řadu vedlejších činností, jako je přeprava zboží a poskytování bydlení a jiných
sociálních služeb svým zaměstnancům.
Předtím, než společnost Karbon Invest do roku 2002 získala 50,002% podíl v OKD,
a tedy i kontrolu nad ní, byla společnost OKD původně podnik zcela vlastněný
státem1. Česká vláda si podržela 45,88 % akcií, jež byly vlastněny a spravovány
prostřednictvím Fondu národního majetku (dále jen „FNM“). S přibližně 4 % akcií
bylo veřejně obchodováno na Burze cenných papírů Praha a také v RM-Systému na
slovenské burze. V roce 2003 rozhodla vláda České republiky o prodeji státního podílu
v OKD ve výši 45,88 % v přímém prodeji.
Za účelem stanovení tržní ceny pro prodej státního podílu ve výši 45,88 % objednal
FNM u dvou nezávislých externích znalců vypracování posudku: u auditorské
společnosti VOX Consult s.r.o. a u Komerční banky a.s. (dále jen „první znalecký
posudek“). Pro ohodnocení státního podílu byly v tomto posudku ze dne 26. února
2004 použity dvě metody odhadu. První metodou byla metoda diskontovaných
peněžních toků („free cash flow to equity method – FCFE“), která byla použita ke
stanovení hodnoty OKD na základě její podnikatelské činnosti. V rámci této metody,
která se obvykle používá pro stanovení ceny činné společnosti, je hlavním faktorem
peněžní tok vytvářený podnikatelskými činnostmi. Externí znalci tak pomocí výnosové
FCFE metody ocenili hodnotu činností OKD vytvářejících příjmy na 2,8 miliardy
V rámci kupónové privatizace, jež proběhla v České republice v létech 1992 až 1994, měl každý dospělý občan právo zakoupit si kupónovou knížku, která mu obratem poskytovala nárok na získání podílů ve státem vlastněných společnostech, a to včetně OKD. Karbon Invest v rámci kupónové privatizace systematicky zkupovala od českých občanů akcie OKD. V roce 2002 získala společnost Karbon Invest v OKD většinový podíl (50,002 %).
CZK (z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 1,28 miliardy
CZK).
Do hodnocení provedeného pomocí FCFE metody nebyly ovšem zahrnuty nájemné
byty vlastněné OKD, které byly považovány za nejdůležitější neprodukční část OKD.
Místo toho byl bytový fond ohodnocen pomocí druhé metody odhadu, tj. srovnávací
metody, na základě srovnání s předchozí obdobnou transakcí, tedy prodejem přibližně
2 000 podnikových bytů v Třinci, kdy každý byt vynesl částku 40 000 CZK.
Neprodukční část OKD tak byla oceněna na 1,75 miliardy CZK (z čehož by státnímu
podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 0,8 miliardy CZK). Celková hodnota OKD
byla tudíž oceněna na 4,55 miliardy CZK, a cena státního podílu ve výši 45,88 % byla
proto odhadnuta na 2,08 miliardy CZK.
Na základě požadavku českých orgánů vypracovala Komerční banka ve spolupráci
s VOX Consult druhý znalecký posudek ze dne 10. března 2004 (dále jen „druhý
znalecký posudek“), jehož účelem bylo stanovit odděleně hodnotu finančně
nejdůležitějších dceřiných společností OKD, na které bylo nazíráno jako na finanční
investici OKD2. Za tímto účelem byly tyto dceřiné společnosti oceněny různými
metodami a mediány hodnot výsledků byly poté sečteny. Celková hodnota majoritních
nebo minoritních účastí OKD v těchto společnostech byla stanovena na částku
3,1 miliardy CZK (z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka
1,4 miliardy CZK). Po sečtení s oceněním podle prvního znaleckého posudku
(2,08 miliardy CZK za státní podíl, viz výše uvedené body (17) a (18)) by celková
hodnota státního podílu v OKD ve výši 45,88 % představovala částku 3,5 miliardy
CZK.
Ohledně prodeje 45,88 % akcií OKD vedl FNM exkluzivní jednání se společností
Karbon Invest. Během těchto jednání předložila Karbon Invest několik nabídek. První
nabídka z 12. března 2004, která následovala po prvním znaleckém posudku,
představovala částku 2,25 miliardy CZK. Dne 23. března 2004 předložila konkurenční
společnost Penta Finance nevyžádanou konkurenční nabídku ve výši 3,1 miliardy
CZK, na kterou ovšem nebyl brán ohled (podle českých orgánů mimo jiné kvůli tomu,
že nabídka přišla jen několik málo hodin předtím, než měla vláda České republiky
rozhodnout o privatizaci OKD). Nabídka ze strany Penta Finance vycházela ze zprávy
společnosti P67, jež je součástí stejné skupiny jako Penta Finance (dále jen „ocenění
P67“), podle níž se hodnota státního podílu v OKD ve výši 45,88 % pohybovala mezi
3,5 – 3,9 miliardy CZK.
Následkem usnesení vlády České republiky ze dne 23. března 2004 byla dne 8. dubna
2004 uzavřena mezi FNM a společností Karbon Invest smlouva o koupi akcií týkající
se prodeje státního podílu v OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest za částku
2,25 miliardy CZK, což odpovídá 201,80 CZK za akcii.
Ve druhém znaleckém posudku byly oceněny finanční investice OKD do společností Metalimex, a.s., AIInvest Břidličná, a.s., a Sokolovská uhelná, a.s. Ostatní dceřiné společnosti OKD nebyly ohodnoceny odděleně, a to kvůli jejich velmi malému finančnímu významu (dceřiné společnosti „de minimis“) nebo kvůli jejich zahrnutí do podnikatelské činnosti mateřské společnosti OKD, která již byla ohodnocena v rámci FCFE metody. Jednou z dceřiných společností „de minimis“ byly Služby dolů, které byly vlastníkem bytových jednotek na Kladensku a které v období před ohodnocením vynášely roční dividendy
v částce nižší než 100 000 EUR. Pro znalce proto nebylo odůvodněné zohledňovat tuto dceřinou společnost odděleně.
Tato smlouva byla podmíněna schválením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
(ÚOHS), což byl před přistoupením České republiky k Evropské unii příslušný orgán
pro posuzování slučitelnosti státních podpor se závazky podle dohody o přidružení3.
Ve svém rozhodnutí ze dne 30. dubna 2004 dospěl Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže k závěru, že vláda České republiky nesplnila zásadu investora v podmínkách
tržního hospodářství kvůli nedostatečné transparentnosti výběrového řízení
a skutečnosti, že prodejní cena byla nižší než cena tržní. Příslušný orgán stanovil tržní
cenu podílu v OKD ve výši 45,88 % na částku 3,5 miliardy CZK, což odpovídalo
součtu výsledků prvního a druhého znaleckého posudku uvedených výše. (2,08 miliardy CZK + 1,4 miliardy CZK). ÚOHS také zohlednil jak nabídku společnosti Penta Finance (3,1 miliardy CZK) a posudek P67 Value, o který se tato nabídka opírala (3,5 – 3,9 miliardy CZK), tak cenu volně obchodovatelných akcií OKD.
Následkem zásahu příslušného orgánu proběhly mezi květnem a zářím 2004 další
jednání mezi českými orgány a společností Karbon Invest. Výsledkem těchto dalších
jednání bylo, že společnost Karbon Invest navýšila svou nabídku za druhou tranši
(45,88 %) akcií OKD na částku 4,1 miliardy CZK (přibližně 170 milionů EUR4), což
odpovídalo 367,70 CZK za akcii. Tento nárůst odrážel nárůst ceny volně
obchodovatelných akcií OKD a vývoj cen uhlí. Souběžně nová nabídka předložená
společností Penta Finance dne 7. června 2004 dosáhla částky 4,0 miliardy CZK.
Následkem rozhodnutí vlády České republiky ze dne 15. září 2004 byla nakonec
uzavřena smlouva o koupi akcií za kupní cenu ve výši 4,1 miliardy CZK a podíl
v OKD ve výši 45,88 % byl následně převeden na společnost Karbon Invest.
(26) Na rozdíl od původně vyjednané kupní smlouvy ze dne 8. dubna 2004 obsahovala
kupní smlouva ze dne 16. září 2004 nové závazky nabyvatele ohledně udržování
portfolia bytových domů. Tyto závazky nebyly zohledněny v prvním a druhém
znaleckém posudku, protože byly nastoleny až během vyjednávání. K těmto závazkům
patřilo: i) povinnost provozovat a udržovat byty v odpovídajícím stavu až do 1. května
2009; ii) povinnost provozovat byty na neziskovém základě, tj. reinvestovat veškeré
peněžní příjmy z nájmů do zlepšení, obnovy a údržby bytů až do 1. května 2009;
iii) povinnost omezit prodej třetím stranám na nejvýše 5 % portfolia bytů až do
1. května 2009, s výjimkou prodeje nájemníkům za pevně stanovenou cenu ve výši
40 000 CZK; a iv) časově neomezené předkupní právo zaručené původním
nájemníkům, které opravňuje každého nájemníka k zakoupení bytu, v němž žije, za
pevnou preferenční cenu ve výši 40 000 CZK, pokud by vlastník byt prodával.
4.PRÁVA SPOJENÁ S MENŠINOVÝM PODÍLEM
České právní předpisy minoritním akcionářům nedávají žádná zvláštní práva k tomu,
aby mohli vykonávat vliv na řízení společnosti. Stanovy společnosti OKD byly
v souladu s obecným obchodním právem, tj. neposkytovaly tedy žádná zvláštní práva
minoritním akcionářům. Žádná taková práva nebyla ani stanovena v dohodě akcionářů
mezi FNM a společností Karbon Invest. Menšinový podíl tedy s sebou nenesl žádná
zvláštní práva, jež by mohla potenciálně ovlivnit jeho hodnotu.
Článek 64 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Českou republikou na straně druhé.
Při směnném kurzu z roku 2004 by tato částka odpovídala přibližně 130 milionům EUR. Při směnném kurzu z června 2011 by tato částka odpovídala přibližně 170 milionům EUR.
5.VEŘEJNĚ OBCHODOVATELNÉ AKCIE OKD
S přibližně 4 % akcií bylo veřejně obchodováno na Burze cenných papírů Praha
a rovněž v RM-Systému na slovenské burze. V období od 16. března do 16. září 2004
se cena volně obchodovatelných akcií OKD na pražské Burze cenných papírů (BCP)
pohybovala mezi 288 CZK a 410 CZK za akcii.
Z výše uvedeného vyplývá, že cena volně obchodovatelných akcií OKD
měla mezi březnem 2004, tj. dobou navržení původní kupní smlouvy, a zářím 2004,
kdy byla nakonec smlouva uzavřena, vzestupnou tendenci. Podle českých orgánů
k tomu v široké míře došlo kvůli růstu cen uhlí ve stejném období. Jak je uvedeno výše byl tento růst ceny volně obchodovatelných akcií OKD při stanovení konečné ceny za prodej státního podílu v OKD zohledněn. Příslušné období zahrnovalo 129 obchodních dnů a celkový objem 11 244 akcií.
V důsledku získání 45,88% podílu byla společnost Karbon Investment povinna podle
paragrafu 183 obchodního zákoníku učinit veřejný návrh na koupi cenných papírů za
účelem získání zbývajících volně obchodovatelných akcií od jejich držitelů. Nacenění
nabídky je předmětem souhlasu české Komise pro cenné papíry. Společnost Karbon
Invest předložila dne 10. prosince 2004 první návrh nabídky na 392,2 CZK za akcii.
Komise pro cenné papíry tuto nabídku odmítla, neboť se domnívala, že dokumentace
poskytnutá společností Karbon Invest neodpovídala právním normám. Dne 23. března
2005 společnost Karbon Invest předložila druhou nabídku na 924,5 CZK za akcii, jež
byla Komisí pro cenné papíry přijata. Následkem tohoto skoupení byly akcie OKD
vyloučeny z obchodování na burze dne 14. června 2005. Po splnění právních
požadavků se dne 17. září 2005 společnost Karbon Invest stala jediným akcionářem
OKD.
6.Cena akcie OKD na pražské Burze cenných papírů
5. ledna – 16. září 2004
200,00
250,00
300,00
350,00
400,00
450,00
15. ledna 16. března 17. května 19. července 16. září
7.DŮVODY STÍŽNOSTI SDRUŽENÍ NÁJEMNÍKŮ ZE DNE 30. LEDNA 2008
Stěžovatel tvrdí, že byty nebyly řádně oceněny a jejich hodnota nebyla v celkové
prodejní ceně akcií OKD řádně zohledněna. Prodej druhé tranše podílu v OKD
(45,88 %) za cenu ve výši 4,1 miliardy CZK byl proto údajně proveden pod tržní
cenou, a představuje tak protiprávní státní podporu v podobě ušlých státních příjmů.
Stěžovatel podrobně rozvádí následující tvrzení:
Stěžovatel za prvé tvrdí, že metoda použitá v prvním znaleckém posudku k ocenění
nájemních bytů nebyla správná. Proti ocenění provedené znaleckým ústavem
KOPPREA, které si u něj stěžovatel objednal, odhaduje průměrnou tržní hodnotu bytu
o rozloze 63 m2 v ostravském regionu na částku 155 000 CZK (a ne na částku 40 000
CZK, k níž dospěl první znalecký posudek).
Proti ocenění stěžovatele vychází z průměrné ceny jednotlivě prodávaných bytů v období 2003–2005 v dotyčném kraji a odvolává se na publikace Českého statistického úřadu. Podle stěžovatele by správná cena za prodej státního podílu v OKD měla být přinejmenším 5,87 miliard CZK5 místo konečné prodejní ceny ve výši 4,1 miliardy CZK. Rozdíl mezi těmito dvěma cenami údajně představuje hospodářské zvýhodnění ve výši nejméně 1,77 miliardy CZK (přibližně 72 milionů EUR6), které český stát poskytl ve prospěch společnosti Karbon
Invest.
Za druhé podle stěžovatele první a druhý znalecký posudek nezohlednily určitá aktiva,
jako jsou přilehlé pozemky, nebytové objekty, doplňkové budovy, návazná
infrastruktura a okolo 1 200 bytů na Kladensku. Navíc došlo k ocenění pouze tří
dceřiných společností OKD.
Za třetí stěžovatel zdůrazňuje, že ještě jiný znalecký posudek vypracovaný v roce 2006
společností Ernst&Young také shledal, že hodnota bytů je vyšší. Podle tohoto posudku
představovala hodnota bytů k 31. prosinci 2005 částku 6,475 miliardy CZK, z čehož
by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 2,97 miliardy CZK.
Za čtvrté si stěžovatel klade otázky ohledně způsobu, jakým byla jednání o privatizaci
vedena.
Za páté stěžovatel tvrdí, že společnost RPG, která je právní nástupkyní společnosti
Karbon Invest a současným vlastníkem bytů, byla schopna získat z bytů finanční
výhodu způsobem, který dokládá, že byty mají vyšší hodnotu. Uvádí zejména, že byty
sloužily jako záruka pro obchodní půjčky od bank, aniž by se přitom zmínilo
předkupní právo nájemníků. Podle stěžovatele to údajně dokládá, že současný vlastník
nedodržuje závazky týkající se bytů, které byly zahrnuty do konečné prodejní smlouvy
(viz výše bod (26)). Stěžovatel tvrdí, že přijetí bytů jako záruky bankami je navíc
důkazem vysoké nemovité hodnoty bytů, která je vyšší než cena, kterou za ně
společnost Karbon Invest musela zaplatit.
Podle stěžovatele by měla cena každého z 44 647 bytů představovat částku 155 000 CZK, a celková hodnota portfolia bytů by tak měla dosáhnout výše 6,92 miliard CZK (tj. 44 647 bytů vynásobeno 155 000 CZK), z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 3,18 miliard CZK. Podle stěžovatele by měl státní podíl v ostatních částech společnosti údajně představovat hodnotu ve výši 2,70 miliard CZK.
Celková hodnota státního podílu ve výši 45,88 % by tak měla představovat částku ve výši 5,87 miliard CZK
(3,18 miliard CZK + 2,70 miliard CZK). Při směnném kurzu z 16. září 2004 odpovídá údajná podpora ve výši 1,77 miliardy CZK částce přibližně 56 milionů EUR. Při směnném kurzu z června 2011 odpovídá výše údajné podpory částce přibližně 72 milionů EUR.
Stěžovatel konečně tvrdí, že skutečnou finanční hodnotu společnosti OKD tvořily
hlavně její fondy nemovitostí. Ačkoliv privatizační transakce spočívala v převodu
akcií OKD, neprodukční část společnosti měla být oceněna podle sdělení Komise
o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci7.
8.PŘIPOMÍNKY ČESKÝCH ORGÁNŮ
České orgány zdůrazňují, že na prodej bytů nelze nahlížet odděleně od prodeje akcií
OKD, protože předmětem prodeje byl pouze prodej podílu v OKD. Konečná cena za
prodej podílu ve výši 4,1 miliardy CZK by proto měla být považována za oprávněnou.
České orgány podrobně uvádějí následující:
Za prvé, české orgány zdůrazňují, že je nesprávné tvrdit, že by cena, již stanovily za
prodej akcií OKD, nezohledňovala všechna aktiva, protože stát neprodával jednotlivá
konkrétní aktiva. Stát prodával svůj podíl ve společnosti, a došlo tak k převodu akcií
OKD, zatímco vlastníkem bytů zůstávala i nadále společnost OKD.
Za druhé, při posouzení ceny akcie je vedle prvního a druhého znaleckého posudku
nutno brát v úvahu také další faktory, jako je skutečnost, že konečná dohodnutá
prodejní cena i) odrážela nárůst hodnoty veřejně obchodovatelné části akcií OKD,
k němuž došlo do září 2004, a ii) byla vyšší než konkurenční nabídky společnosti
Penta Finance, jež byly postupně 3,1 a 4,0 miliardy CZK.
Za třetí, i kdyby bylo byty nutno analyzovat odděleně, byly ve velmi špatném stavu
a vyžadovaly četné investice, jež Karbon Invest a její právní nástupci provedli
v souladu se závazky zanesenými do smlouvy o koupi akcií. V den transakce k tomu
byty podléhaly regulovanému nájemnému, které nebylo možno zvýšit ani z důvodů
inflace. V roce 2004 se nevědělo, že v této oblasti dojde ke změně. K deregulaci
nájemného docházelo postupně počínaje rokem 20068. Posudek společnosti
Ernst&Young z roku 2006, který byl vypracován na základě stavu z konce roku 2005
a zohledňoval budoucí předpokládaný vývoj, tak nelze použít k posouzení transakce,
jež proběhla v roce 2004.
Za čtvrté, podle českých orgánů byla v prvním a druhém znaleckém posudku použita
pro ocenění státního podílu v OKD správná metoda. Stále podle českých orgánů se
naopak znalecký posudek KOPPREA při posuzování hodnoty bytů zaměřil na
nesprávný trh, když zohlednil prodejní cenu individuálního bytu a ne bytových
komplexů. Znalecký posudek KOPPREA zejména nevzal v úvahu skutečnost, že trh
s jednotlivými byty by nebyl schopen vstřebat takové množství těchto bytů9. Podle
českých orgánů nevěnoval znalecký posudek KOPPREA také pozornost mechanismu
zjištění ceny portfolia akcií, protože nezohlednil příjmy a náklady spojené se
spravováním velkého portfolia bytů. Regulované nízké nájemné ve skutečnosti
nepokrývalo náklady spojené s odpisem hodnoty, údržbou a opravami. Znalecký
posudek KOPPREA k tomu přehlédl skutečnost, že došlo k malému počtu transakcí
s byty10, a nevěnoval pozornost privatizačnímu zatížení ohledně bytů, které bylo
Karbon Invest uloženo v konečné smlouvě o koupi akcií (viz výše bod (26)).
Za páté, české orgány uvádějí, že současný vlastník bytů potvrdil u českého soudu
dodržování předkupního práva nájemníků, a tvrzení, podle nichž na tuto doložku
nedbá, nejsou proto přesná.
Podle českých orgánů tak hodnota podílu ve výši 45,88 % v OKD byla stanovena
správně a prodejní cena odpovídala tržní. Hodnota bytů byla jedním z hledisek
zohledněných při posuzování hodnoty akcií OKD. I v případě, kdy by byty byly
prodávány odděleně (což nebyl případ této transakce), bylo ocenění jejich hodnoty
v prvním znaleckém posudku provedeno řádně. Ocenění zdůrazňovaná stěžovatelem
naopak nezohlednila špatný stav bytů a systém regulovaného nájemného, což
snižovalo možný peněžní tok z bytů. Konečnou cenu za prodej podílu v OKD ve výši
4,1 miliardy CZK je proto nutno považovat za oprávněnou.
Regulované nájemné bylo v roce 2003 stanoveno na 15–20 CZK za měsíc a metr čtverečný a do roku 2006 nebylo zvýšeno. V době prodeje akcií v roce 2004 podléhalo přibližně 87 % bytového fondu OKD regulovanému nízkému nájemnému. Příjem z nájemného nestačil na pokrytí nákladů na údržbu a opravy, a peněžní tok z činnosti v oblasti nájemných bytů tak byl záporný. Po prodeji akcií OKD společnosti Karbon Invest bylo v období 2006–2010 nájemné postupně uvolněno na trochu vyšší úroveň, tj. nájemné vzrostlo na 35–50 CZK za měsíc a metr čtverečný. Bez ohledu na toto navýšení zůstalo nájemné stále přibližně o 40 % nižší, než bylo nájemné tržní.
Podle Českého statistického úřadu došlo v Moravskoslezském kraji v období 2003–2005 pouze k 717 uskutečněným prodejům bytů srovnatelných s dotčeným portfoliem bytů.
9.DALŠÍ PŘIPOMÍNKY PŘEDLOŽENÉ KOMISI
Dne 18. května 2011 Komise obdržela podání společnosti RPG, která je právní
nástupkyní společnosti Karbon Invest a.s., s vyjádřením jejího stanoviska ohledně
privatizace společnosti OKD. Podle RPG odpovídala cena zaplacená za podíl v OKD
ve výši 45,88 % ceně tržní. Druhá fáze privatizace OKD tak údajně neobsahovala
státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.
Tvrzení uváděná RPG byla obdobná tvrzením českých orgánů. Společnost RPG
zejména zdůraznila špatný všeobecný stav bytů a nutnost investic k zachování
obyvatelnosti bytů, což jen za období 2004–2009 představovalo částku ve výši
2,67 miliardy CZK.
Podání společnosti RPG obsahovalo mimo jiné další znalecký posudek společnosti
Ernst&Young z roku 2010 (dále jen „znalecký posudek Ernst&Young z roku 2010“),
který i) provedl přezkum znaleckého posudku KOPPREA (viz výše bod (32))
a ii) obsahuje indikativní oceňovací analýzu portfolia bytů v rámci předpokládaných
tržních podmínek v roce 2003 a 2004. Pokud jde o znalecký posudek KOPPREA,
znalecký posudek Ernst&Young z roku 2010 dochází k závěru, že analýza v posudku
KOPPREA nebyla vypracována v souladu s odpovídající metodou ocenění, a tento
posudek tak neuvádí řádně hodnotu portfolia bytů. Tvrzení uváděná ve znaleckém
posudku Ernst&Young z roku 2010 jsou shodná s údaji předloženými českými orgány.
Podání společnosti RPG zdůrazňuje, že znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006
předložený stěžovatelem byl vypracován na základě stavu na konci roku 2005, zatímco
skutečným dnem, ke kterému by mělo být provedeno ocenění, je konec roku 2003, což
je ve shodě se dnem, který byl použit v prvním znaleckém posudku. Nový znalecký
posudek Ernst&Young z roku 2010 vzal za výchozí okamžik ocenění konec roku
2003. Posudek použil přístup založený na výnosech a rovněž zohlednil srovnatelné
prodejní transakce domů. V ostatních ohledech je metodika použitá společností
Ernst&Young v jejím znaleckém posudku z roku 2010 shodná s jejím předchozím
posudkem z roku 2006. Výpočet provedený ve znaleckém posudku Ernst&Young
z roku 2010 dochází k výsledku, že se odhadovaná cena za jeden byt pohybuje od
32 200 CZK do 43 200 CZK. Tento výsledek tak potvrzuje hodnotu ve výši 40 000
CZK stanovenou v prvním znaleckém posudku.
10. POSOUZENÍ OPATŘENÍ
PODMÍNKY EXISTENCE PODPORY
Ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU stanoví, že veškeré podpory poskytované v jakékoli
formě členským státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit
hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby,
jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem,
nestanoví-li Smlouvy jinak.
Aby státní opatření představovalo státní podporu, musí být kumulativně splněny čtyři
požadavky: a) jedná se o opatření státu nebo ze státních prostředků; b) opatření
zvýhodňuje příjemce na selektivním základě; c) opatření narušuje nebo může narušit
hospodářskou soutěž a d) opatření ovlivňuje nebo může ovlivnit obchod mezi
členskými státy.
11.PŘÍSLUŠNÉ STÁTNÍ OPATŘENÍ
Nejprve je nutno zdůraznit, že pro účely posouzení státní podpory je relevantní
transakcí pouze prodej menšinového podílu českého státu v OKD ve výši 45,88 %,
k němuž došlo dne 16. září 2004.
Na rozdíl od tvrzení stěžovatele (viz výše bod (37)) by nebylo správné vydělit určité
kategorie aktiv vlastněných společností OKD (např. byty) a analyzovat převod bytů
jako oddělenou transakci, protože k podobné oddělené transakci nedošlo: vlastnictví
bytů se nezměnilo, protože byty zůstaly v majetku společnosti OKD nezávisle na
prodeji akcií této společnosti. Jediným předmětem prodeje uskutečněného českým
státem byly akcie OKD jako takové, a posouzení státní podpory, které má být
provedeno, tak musí analyzovat, zda toto státní opatření splňuje kumulativní podmínky
státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.
12.POŽADAVEK ZVÝHODNĚNÍ
KRITÉRIA POSOUZENÍ EXISTENCE ZVÝHODNĚNÍ
Podle ustálené judikatury evropských soudů11 a pravidel a praxe Komise v oblasti
státní podpory v rámci privatizace12 neexistuje v případě, že členský stát prodává účast
v podniku, žádné zvýhodnění, je-li chování členského státu v souladu s jednáním
soukromého prodávajícího v tržním hospodářství. Prodej neposkytuje kupci žádné
zvýhodnění, pokud prodejní cena odpovídá ceně tržní. Jedna z kumulativních
podmínek čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU pro existenci státní podpory,
tj. zvýhodnění, by tak nebyla splněna.
11 Viz např.: spojené věci C-278/92 – C 280/92, Španělsko v. Komise (Hytasa); věc T-296/97, Alitalia; věci T-
228/99 a T-233/99, WestLB v. Komise; věc T-366/00, Scott SA; věci C-328/99 a C-399/00, Italy and SIM 2
Multimedia v. Commission; věc T-358/94, Air France v. Commission.
12 XXIII. zpráva o politice hospodářské soutěže, 1993, s. 255, bod 403.
11
Pokud k prodeji akcií dochází na burze, obecně se předpokládá, že se tak děje za
tržních podmínek a bez jakéhokoliv zvýhodnění. Probíhá-li opatření obchodním
prodejem, tj. prodejem společnosti jako celku nebo jejích částí jiné společnosti, lze
předpokládat, že nedošlo k žádnému zvýhodnění, pokud mimo jiné i) majetkový podíl
je prodán v nediskriminačním, transparentním a otevřeném nabídkovém řízení
přístupném všem; ii) majetkový podíl je prodán subjektu, který předložil nejvyšší
nabídku, a iii) všichni účastníci řízení mají dostatek času a informací k řádnému
ocenění aktiv jako základu své nabídky. Všem prodejům za podmínek, jež nelze
pokládat za běžné obchodní podmínky, musí předcházet ocenění provedené
nezávislými poradci.
Jinými slovy probíhá-li privatizace státního podílu ve společnosti jejím prodejem,
slouží jako měřítko pro posouzení, zda dotčená transakce týkající se státního majetku
obsahuje zvýhodnění, skutečnost, jestli by se subjekt působící v tržním hospodářství
a postavený do podobné situace choval stejně, tj. jestli by prodal akcie společnosti za
stejnou cenu. Tato zásada byla opakovaně vysvětlována Komisí a trvale potvrzována
Evropským soudním dvorem13.
13. SOULAD PRODEJNÍ CENY AKCIÍ OKD S TRŽNÍMI PODMÍNKAMI
Komise shledává, že způsob, jakým český stát prodal svůj majetkový podíl v OKD ve
výši 45,88 %, nebyl prodejem na burze, ani nabídkovým řízením, které by splňovalo
výše uvedená kritéria otevřenosti, transparentnosti a nediskriminace. Důvodem je, že
společnosti Karbon Invest bylo poskytnuto výlučné právo vést s českým státem
jednání o prodeji, přičemž tato společnost měla jako majoritní vlastník OKD zároveň
plný přístup ke všem důležitým informacím týkajícím se OKD. Ostatní možní
investoři naopak k nabídkovému řízení přizváni nebyli a neměli plný přístup ke všem
důležitým informacím. Jeden z konkurentů, Penta Finance, přesto předložil
nevyžádanou nabídku, se kterou ovšem neuspěl. Jelikož postup prodeje nesplnil
kritérium otevřeného, transparentního a nediskriminačního nabídkového řízení,
nepotvrdil ani předpoklad, že bylo nakonec dosaženo tržní ceny.
Při absenci prodeje na burze a soutěžního nabídkového řízení musí Komise ověřit, zda
cena, za kterou český stát prodal svůj podíl akcií v OKD ve výši 45,88 %, odpovídá
tržní hodnotě tohoto menšinového podílu nebo zda by Komise měla v tomto ohledu
mít pochybnosti a zahájit formální vyšetřovací řízení.
V tomto ohledu existuje řada ukazatelů, které je možno použít pro posouzení, zda byla
prodejní cena akcií OKD ve výši 4,1 miliardy CZK v souladu s tržními podmínkami.
Komise bude v této věci tyto ukazatele posuzovat. Komise zaznamenává, že bez
ohledu na své různé metodologie směřují všechny níže popsané ukazatele
k podobnému cenovému rozpětí. Všechny ukazatele, ať už brány jednotlivě nebo
společně, skutečně naznačují, že prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK nebyla pod
tržní hodnotou podílu v OKD ve výši 45,88 %.
Pro předběžné posouzení je důležité mít na paměti, že česká vláda prodávala
menšinový podíl ve společnosti kontrolované v momentě prodeje společností Karbon
Invest. Platné předpisy EU a ČR, ani stanovy OKD neposkytovaly minoritnímu
akcionáři žádná kontrolní práva.
13 Viz poznámka pod čarou č. 11.
14. Cena akcií OKD na burze:
S přibližně 4 % akcií OKD ve vlastnictví drobných akcionářů se volně obchodovalo na
pražské Burze cenných papírů a v RM-Systému na slovenské burze. Během roku 2004
cena akcií OKD vzrostla, a to zejména v důsledku růstu cen uhlí. Konečná cena akcií
OKD, za kterou je stát prodal společnosti Karbon Invest dne 16. září 2004, byla
367,73 CZK za akcii, tj. 4,1 miliardy CZK za podíl ve výši 45,88 %. Tato cena lehce
přesahovala průměrnou cenu veřejně obchodovatelných akcií OKD za předcházejících
180 dní (348,95 CZK)14, což by u podílu ve výši 45,88 % představovalo částku
3,9 miliardy CZK.
Současně platí, že pokud jsou zvoleny kratší referenční období, např. 90 nebo 30 dní
před prodejem, nebo cena akcie v den prodeje, výsledek je mírně odlišný. Pro období
90 dnů byla průměrná cena 379,97 CZK, pro období 30 dnů byla průměrná cena 380
CZK a v den prodeje, tj. dne 16. září 2004, cena byla 380 CZK.
Komise si všímá, že ačkoli byla prodejní cena těsně pod cenami akcií, rozdíl nebyl
dostatečný, aby bylo možné považovat prodej za uskutečněný pod tržní hodnotou.
Rozdíl zůstává v rámci toho, co lze nazvat normální kolísání a zohledňuje také fakt, že
se o zamýšlený prodej zajímal tisk, což mohlo způsobit určité spekulativní nákupy.
Vzhledem k tomu, že česká vláda prodávala pouze menšinový podíl, nemohla
očekávat, že obdrží od kupujícího prémii za ovládnutí. Proto cena volně
obchodovaných akcií může být v zásadě považována za dobrý ukazatel tržní hodnoty
menšinového podílu, i když velký rozdíl v objemu předmětných akcií (4 % u volně
obchodovaných akcií oproti 45,88% menšinovému podílu) by znamenal, že obě ceny
by nutně nemusely být automaticky shodné.
Komise také posoudila postřehy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který ve
svém stanovisku ze dne 30. dubna 2004 uvedl, že vzhledem k malému objemu volně
obchodovaných akcií je jejich vypovídací hodnota omezena, protože se uskutečňuje
příliš málo transakcí, než aby bylo možné dojít ke smysluplné tržní ceně, a tato
hodnota by mohla být manipulována.
Komise je toho názoru, že vývoj ceny akcií za období 180 dní před prodejem
nevykazuje žádné znaky náhlých silných pohybů, jež by ukazovaly na manipulaci.
Příslušné období navíc podle Komise zahrnovalo 129 obchodních dnů a celkový
objem 11 244 akcií. Tato obchodní aktivita, byť omezeně, je přesto jistým ukazatelem
tržní hodnoty akcií.
Na základě těchto údajů Komise zjišťuje, že prodejní cena státního podílu v OKD ve
výši 45,88 % odpovídala v roce 2004 tržní ceně volně obchodovatelných akcií OKD.
Průměr za předcházejících 180 dnů se používá kvůli tomu, aby základem ocenění nebyla cena, která platila pouze po krátkou dobu. Období 180 dnů používá také česká Komise pro cenné papíry ke stanovení odpovídající ceny akcie při povinném vyplacení minoritních akcionářů. V tomto konkrétním případě cena akcie OKD během období 180 dní před transakcí poněkud kolísala: dne 16. března 2004 byla na úrovni 299,80 CZK a dne 16. září 2004, kdy k prodeji došlo, dosáhla akcie OKD ceny 380,00 CZK. Cena akcie dosáhla své nevyšší úrovně ve dnech 27. až 29. dubna 2004, kdy se prodávala za 410,00 CZK, a nejnižší ve dnech 17. až 19. března 2004, kdy se pohybovala na úrovni 288,00 CZK. Konečná prodejní cena dohodnutá mezi státem a společností Karbon Invest (367,73 CZK) byla lehce (3%) pod cenou akcie na burze dne 16. září 2004 (380,00 CZK). Konečná prodejní cena ale převyšovala (o 9 %) průměrnou cenu za 180 dnů (348,95 CZK).
Z následujících důvodů není tento závěr zpochybněn skutečností, že cena, kterou
společnost Karbon Invest nabídla minoritním akcionářům v březnu 2005 (viz výše)), byla téměř třikrát větší než cena, kterou zaplatila české vládě.
Za prvé,
soukromý prodávající musí své rozhodnutí založit na informacích, jež jsou k dispozici
v momentě uzavření transakce. Není důvod se domnívat, že český stát v momentě
uzavření obchodu dne 16. září 2004 mohl předvídat, kdy bude menšinový podíl
vykoupen.
Za druhé,
nabídka byla učiněna šest měsíců po uzavření transakce. Pro tržní
ohodnocení společnosti bylo v tento moment nutné vzít v úvahu několik nových
aspektů. Především se cena černého uhlí podstatně zvýšila následkem vývoje na
energetických trzích. Cena závazné nabídky minoritním akcionářům navíc není
výsledkem tržního procesu, nýbrž se musí podřídit metodologii stanovené českými
právními předpisy, jež předpokládají především schválení orgány dohledu.
15. Znalecká ocenění:
Konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK byla vyšší než úhrnná částka prvního
a druhého znaleckého posudku, na jejichž základě Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže stanovil prodejní cenu akcií na částku 3,5 miliardy CZK.
České orgány poskytly podrobné informace o metodologii, výchozích předpokladech
a údajích použitých v prvním a druhém znaleckém posudku pro určení tržní ceny
a Komise ověřila jejich přesnost. Komise se domnívá, že uvedené znalecké posudky
byly vypracovány na správném metodickém a věcném základě kvalifikovanými znalci,
kteří jednali nezávisle na jakékoli straně zapojené do transakce. Komise zaznamenává,
že český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Fond národního majetku první
a druhý znalecký posudek při stanovení prodejní ceny akcií OKD patřičně zohlednily.
Komise se proto domnívá, že znalecké posudky představují přiměřený ukazatel
prokazující, že cena za prodej podílu v OKD ve výši 45,88 % nebyla stanovena pod
tržní hodnotou.
Komise rovněž poznamenává, že ocenění P67 (viz výše bod (20)) ustavené
konkurenční společností došlo k závěru, že hodnota akcí byla v rozmezí 3,5 – 3,9
miliard CZK.
Oceňovací posudky předložené stěžovatelem (znalecký posudek KOPPREA
a znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006) nelze navíc při stanovení hodnoty
akcií OKD zohlednit. Za prvé, znalecký posudek KOPPREA (viz bod (32)) nebere
zřetel na zvláštnosti bytových domů s regulovaným nájmem oproti jednotlivým bytům
volně prodávaným na trhu. Nezohledňuje také skutečnost, že každý prodej bytů
společností OKD by podléhal uplatnění doložky o předkupním právu, která počítá s
preferenční cenou ve výši 40 000 CZK pro každého stávajícího nájemníka na
zakoupení jeho bytu, což by přinejmenším velká většina nájemníků pravděpodobně
využila. Za druhé, znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006 (viz bod (34)) vychází
z odlišného rozhodného okamžiku (tj. konce roku 2005) než skutečná transakce, k níž
došlo dne 16. září 2004.
16. Konkurenční nabídky:
Konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK byla také vyšší než nabídky ve výši
3,1 miliardy a 4,0 miliardy CZK předložené dalším (neúspěšným) účastníkem
privatizace (Penta Finance).
V tomto ohledu Komise poznamenává, že tyto konkurenční nabídky, učiněné
zkušeným investorem na základě podnikatelské úvahy, nepřekročily cenu za prodej
podílu v OKD ve výši 45,88 %.
17. NÁZOR KOMISE NA DALŠÍ OTÁZKY VZNESENÉ STĚŽOVATELEM
Ve své stížnosti stěžovatel vznesl několik otázek, jež nemají žádný dopad na uplatnění
zásady soukromého prodávajícího. Pro úplnost se Komise těmito tématy zabývá níže.
Komise podotýká, že stěžovatel zdůraznil, že byty byly neadekvátně ohodnoceny a že
tato skutečnost vyústila v prodej bytů, nebo prodej akcií OKD za cenu nižší, než je
jejich tržní hodnota. V tomto ohledu Komise zaprvé znovu uvádí (viz výše), že pro účely posouzení státní podpory je relevantní transakcí pouze prodej podílu českého státu v OKD ve výši 45,88 %, k němuž došlo dne 16. září 2004.
Komise se navíc domnívá, že by z hlediska řádné metody pro stanovení ceny akcií
společnosti a role ohodnocení jednotlivých aktiv společnosti v rámci tohoto procesu
měly být vzneseny následující připomínky. Ve skutečnosti mohou být pro stanovení
hodnoty akcií společnosti uplatněny různé metody. Většinou je rozhodným faktorem
příjem z obchodní činnosti společnosti. Pouze ve vzácných případech může být
hodnota společnosti určena jednoduchým součtem hodnot jejích jednotlivých aktiv. To
se týká situace, kdy je například společnost v likvidaci nebo když se jedná
o holdingovou společnost, což není případ OKD. Hodnota akcií OKD by tudíž
nemohla být adekvátně určena pouze součtem hodnot aktiv OKD.
Dne 6. července 2011, stěžovatel informoval útvary Komise o tom, že dne 4. března
2011 podal trestní oznámení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky
a k Policejnímu prezidiu České republiky pro podezření ze spáchání trestného činu
v souvislosti s vypracováním a použitím dvou expertních zpráv, jejichž zadavatelem
byl český stát.
Stěžovatel také poskytl dokument z 26. května 2011, v němž Policie ČR (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality v Ostravě) uvádí, že 26. května 2011 bylo v této věci zahájeno trestní řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podložil své trestní oznámení argumenty již
známými Komisi, a s ohledem na to, že trestní řízení dosud nepřineslo žádný výsledek,
a navíc vzhledem k presumpci nevinny, Komise má zato, že tato obvinění nemají
dopad na zde uvedené rozhodnutí.
Komise nakonec poznamenává, že stěžovatel ve své kritice přiměřenosti znaleckých
posudků neuvedl žádné důvody, proč by cena volně obchodovatelných akcií (viz výše) neměla řádně vyjadřovat tržní cenu akcií OKD a proč by konkurenční nabídky neměly prokazovat, že konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK nebyla pod tržní hodnotou podílu v OKD ve výši 45,88 %.
18.ZÁVĚR
Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívá, že prodej tranše akcií OKD ve výši
45,88 % českým státem vyhověl testu soukromého prodávajícího v tržním
hospodářství, a bez existence zvýhodnění nabyvatele proto neobsahuje státní podporu
ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.
Pokud posuzované opatření nesplňuje jeden z kumulativních požadavků k prokázání
existence státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU
(tj. zvýhodnění), není nutno analyzovat přítomnost ostatních kumulativních podmínek.
ROZHODNUTÍ
V souladu s uvedeným Komise dochází k závěru, že prodej menšinového podílu České
republiky v OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest neobsahoval žádný prvek státní
podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Pokud tento dopis obsahuje důvěrné informace, které by neměly vejít ve známost třetím
stranám, informujte o tom prosím Komisi do patnácti pracovních dnů od data doručení. Pokud
Komise nedostane odůvodněnou žádost v této lhůtě, bude předpokládat, že souhlasíte s tím,
aby s ním byly seznámeny třetí strany, a se zveřejněním plného znění dopisu v závazném
znění na internetových stránkách na adrese:
http://ec.europa.eu/eu_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm.
Vaše žádost musí být zaslána doporučeným dopisem nebo faxem na adresu Generálního
ředitelství pro hospodářskou soutěž:
European Commission
Directorate-General for Competition
State Aid Greffe
Rue Joseph II, 70
B-1049 Brussels
Fax: +32-2-296 12 42
Žádáme Vás, abyste ve veškeré korespondenci uváděli název a číslo věci.
S úctou,
za Komisi
Joaquín ALMUNIA
Místopředseda
[1] Vložením bytového fondu do akciové společnosti mohl stát rozhodovat o nakládání s byty již jen v pozici většinového akcionáře. Prakticky vylučuje, aby při privatizacích menšinového podílu v roce 2004 si stát kladl podmínky prodeje části majetku společnosti třetím osobám, protože by šlo v podstatě o vyvlastnění společnosti.
[2] V tomto čase by mohl většinový akcionář ještě přijmout na valné hromadě například převod vlastnictví bytů na 3 osobu nebo občany, většinou používána forma převodu jednotek nebo převode na právnickou osobu – družstvo.
[3] Jsou to práva při zrušení společnosti, kdy k rozhodnutí musí být alespoň 2/3 všech hlasů
, o změně druhu je třeba ¾ hlasů a podobně. Žádnáé takové úkony většinový akcionář neprováděl.
[4] Znovu důkaz, že o prodeji bytů jako majetku společnosti mohou rozhodovat jen orgány společnosti.
[5] Podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Hutten-Czapska versus Polsko, vyneseného 22. února 2005, je polská regulace nájemného, jak existovala v letech 1994 – 2004, v rozporu s majetkovými právy stěžovatelky vyplývajícími z Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod. Na základě jakých argumentů dospěl Soud k tomuto výroku a jsou tyto argumenty uplatnitelné i ve vztahu k české regulaci nájemného.
[6] Ale ten se vztahuje jen na případ, když společnost bude převádět do vlastnictví pouze byty, nytýká se prodeje domů či společnosti). Předkupní právo na jednotky ale existuje v § 22 zákona 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů.
_________________________________________________________________
DÍL DRUHÝ AKTUÁLNÍ:
Praha dne 8. září 2017
OKD
DÍL DRUHÝ
REKAPITULACE VÝZNAMNÝCH DOKUMENTŮ
a expertní stanovisko k privatizaci společnosti
JUDr. Ivan Přikryl
Sestaveno z materiálů o privatizaci a dostupných dokumentů. Obsahuje jejich posouzení a argumentárium pro výrok o postupu státní správy při privatizaci.
Předchozí analýza, která vycházela z dostupných podkladů dospěla (rámcově) k těmto závěrům:
V průběhu privatizace, která je ohraničena roky 1990 až 2004 došlo při privatizaci k závažným porušením, která by bylo možné považovat za porušení péče řádného hospodáře. Tato porušení se ovšem datují roky 1996 až 1998, které vedly ke ztrátě faktického vlivu státu na společnost.
Zcela však vybočuje jeden jediný úkon provedený Fondem národního majetku, který byl organizací zřízenou za účelem technické realizace jednotlivých privatizačních rozhodnutí a dočasné správy státních podílů určených k postupné privatizaci, a to dle Zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky č.171/1991 Sb. Fond vznikl v roce 1991 a byl zrušen sněmovnou roku 2005.
Dne 28.května 1996 Vydalo ministerstvo pro privatizaci na základě žádosti Fondu národního majetku opětovný a konečný souhlas se snížením základního kapitálu OKD z 27,7 mld. Kč na 24,3 mld. Kč, tedy o 3,5 mld. Kč, a to pouze na úkor akciového podílu státu.
Realizoval to tak, že FNM odprodal 3,5 milionů kusí akcií (s hodnotou tisíc korun) do mateřské akciové společnosti OKD za 1 Kč/akcii, tedy za 3.500 Kč. Tady je pane doktore chyba. 1 Kč byla za všechny akcie, tedy 1 Kč za 3.500.000,- akcií a´1.000 nominál. Viz strana 5 zaslaného materiálu. To způsobilo, že dosavadní akciový podíl státu 51,99 % se po přepočtu z nižšího objemu základního kapitálu klesl na 45,88 %. Podle doložených dokladů však ministerstvo financí privatizační projekt (pravděpodobně) změnilo. Rozhodnutí o privatizaci ze dne 11. 10. 1993 č. j. 630/2150/631/93 vedeného na MF pod č. 40017 již nezmiňuje vytvoření likvidační fond ve výši 3,5 mld. Kč. Další fatální chyba?
Snížení základního kapitálu umožnila změna privatizačního projektu ze dne 28.5.1996 a její realizace ze dne 14.8.1996
Tento úkon nikdy nebyl kýmkoliv prověřen včetně trestněprávních důsledků, kdy od tohoto dne stát nejen ztratil téměř všechny možnosti, jak ovlivnit hospodaření společnosti, ale způsobil ztrátu kontroly nad dalšími, velice pochybnými operacemi majoritního akcionáře.
V předmětné době byl premiérem Václav Klaus (od 2. 1.1998 Josef Tošovský) a v době přijetí rozhodnutí ministry financí byli Ivan Kočárník (do 2. 6. 1997) a Ivan Pilip do 2. 1. 1998. Dodnes si jejich podílu a odpovědnosti za ztrátu majority státu nikdo nevšímá.
Veškerá pozornost veřejnosti je dlouhodobě zaměřena na úkony vlády v letech 2002 až 2004. Z doložených dokumentů je při objektivním posouzení jednoznačné, že pokud jde o privatizaci menšinového podílu v roce 2004 nelze dovodit porušení povinnosti při přípravě a realizaci privatizace minoritního podílu státu. Veškeré úkony byly posuzovány Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a jím účinně ovlivněny a ministerstvem financí respektovány. Cena akcie tak, jak byla oceněna posudkem, který zajistil Fond národního majetku byl v intervalu cen akcií, jak se pohybovala na trhu při obchodech s 4 % obchodovatelných akcií na burze, přílohy v této věci obsahují potřebné kalkulace, postačí jen konstatování, že stanovená cena 4,1 mld. Kč za 45,88 % akcií byla v propočtu na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč, cena volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což byla (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí, která se v té době pohybovala mezi 50 až 60 %.
Z toho lze též dovodit, že v době funkčního období ministra financí Bohuslava Sobotky 2002 až 2006 nedošlo k žádnému pochybení, které by bylo možno přičítat vládě, ministerstvu financí nebo ministru financí ani Ministerstvu průmyslu a obchodu[1]. Celá privatizace byla opakovaně posuzována Evropskou komisí a uzavřena oznámením, které bylo vládě doručeno 25. srpna 2006, tedy 10 dní před přijetím její demise.
Dosavadní analýza (poslední doplněná verze je z 24. března 2017, předchozí z roku 2015) však nebyla zaměřena na další závažné skutečnosti, ekonomické transakce a právní úkony, které značnou měrou způsobily současný stav společnosti na hranici úpadku.
„Atraktivita“ situace, kdy někdejší ministr financí Bohuslav Sobotka je dnes premiérem vede ke spekulacím, že privatizace menšinového podílu v roce 2004 byla doprovázena zásadními chybami, především v ocenění hodnoty 45,88 % podílu státu. Současně se hovoří o tom, že právě tyto úkony způsobily, že 44.000 hornických bytů nemohlo být nabídnuto jejich nájemcům k převodu do vlastnictví.
Je však zcela nepochybné, že schválit delimitaci společnosti, vyčlenit z ní tzv. „hornické byty“ a ty nabídnout do vlastnictví podle tehdy platného zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů nájemníkům, mohl stát prosadit pouze jako většinový vlastník, tedy v letech 1990 až 1996. Poté mohl na většinového vlastníka apelovat, což udělal, když v smlouvě o privatizaci učinil předkupním právem k bytům[2].
Jednostranné zaměření politického spektra na nedůvodné osočování tehdejší vlády (která privatizaci schválila) však skrývá řadu velice významných okolností, z nichž některé mohou poukazovat na úkony pochybné též z hlediska práva trestního. Definitivní závěr v tomto slova smyslu by si vyžádal podstatně podrobnější analýzu zjištěných úkonů a ekonomických operací, jsou však důkazem důsledků ztráty majority, a tedy kontroly společnosti, kdy již v roce 1996 byli zástupci státu z orgánů společnosti odvoláni.
KALENDÁRIUM VÝZNAMNÝCH OPERACÍ VE SPOLEŠNOSTI OKD:
1) 2. září 1998 byla založena společnost Karbon Invest (dále KI)
2) 15. září 1998 koupil KI 50,002 % akcií OKD od společnosti Stanislava Prose. Cena byla 3,9 mld. Kč. (S ohledem, že k ceně většinového podílu bývá připočten bonus za majoritu je toto zjištění pro komparaci s cenou podílu menšinového v roce 2004 významný).
3) 12. června 2002 vláda premiéra Zemana vyčlenila pro firmu OKD 20 miliard Kč na odstranění ekologických škod. Tedy v podstatě privátnímu subjektu. Současně ukládá ministru průmyslu a obchodu, financí a FNM připravit privatizaci menšinového podílu. V dubnu 2003 vláda premiéra Špidly usnesením 395 tento úkol potvrdila.
4) 18. června 2003 nabízí CPI Radovana Vítka za 45,88 % 1,3 mld. Kč. Současně KI nabízí za tento podíl 0,7 mld. Kč.
5) 12. listopadu 2003 vláda dává KI prioritu s výhradou akceptace ceny určené vládou, jinak zahájí k prodeji podílu veřejnou soutěž.
6) KI navyšuje dne 11. února 2004 nabídku na 1,19 Kč (100 Kč za akcii)
7) 17. 2. 2004 uzavírá FNM s KI dohodu o exklusivitě.
8) Vývoj nabídek:
a) 20. února 2004 Jiří Rusnok odhaduje rámec ceny na 1,5 mld. Kč (134 Kč/akcie)
b) 26. února KI nabízí 2,018 mld. Kč (181 Kč/akcie)
c) Ve stejný den předaly posudek VOX a KB, tedy dne 26. února 2004, a stanovují tak minimální tržní cenu na 2,08 mld. Kč (186 Kč/akcii)
d) 11. března 2004 nabízí PENTA 1,8 mld. Kč
e) 12. března 2004 s odvoláním na posudek VOX odmítá Vláda ČR všechny dosavadní nabídky a stanovuje cenu za minoritní podíl akcií OKD na 2,25 mld. Kč (201 Kč/akcie)
f) 16. března 2004 MF podává na ÚHOS žádost o rozhodnutí, zda cena 2,25 mld. je cenou tržní a zda nejde o nepovolenou veřejnou podporu.
g) 23. března Společnost P67 předala MF posudek s cenou 3,1 mld. Kč (278 Kč/akcie).
h) Týž den vládě tuto cenu nabízí PENTA
i) 1. května 2004 byla sepsána smlouva mezi pány Otavou a Koláčkem na jedné straně a na druhé straně společností Charles Capital (vlastněnou de facto panem Bakalou) o odprodeji 75% podílu akcií KI od pánů Koláčka a Otavy do spol. Charles Capital za cenu 3,9 mld. Kč. Po přepočtu této hodnoty by tedy minoritní podíl státu činil 2,27 mld. Kč[3].
j) 14. května 2004 nabízí KI novou cenu, a to 3,417 mld. Kč
k) ÚHOS /Ing. Rudolecký – orientační cena cca 3,5 mld. Kč (+- 5 %)
l) 7. června 2004 nabízí PENTA 4 mld. Kč Současně PENTA Vlastníkům KI odkup celého jejího majoritního podílu 50,002 % za 4,38 mld. Kč. Za Celý balík od státu, tedy 50,002 % + 45,88 % akcií OKD i společnost KI pak nabízí 6,673 mld. Kč (to je hodnota minoritního podílu státu za 2,293 mld. Kč
m) 13. září 2004 proběhla koupě 75 % akcií KI do spol. Charles Capitál podle smlouvy viz výše bod i) ze dne 1. května 2004
n) 13. září 2004 nabízí KI 4,01 mld. Kč za minoritní podíl.
- o) 15. září 2004 vláda schválila usnesením 904 prodej minoritního podílu za 4,1 mld. Kč
p) KI tedy zaplatil za jednu akcii 367 Kč.
9) Teprve ex post, 10 ledna 2005 nabízí J&T za OKD 9,1 mld. Kč, NOVOTA odhaduje minoritní podíl na 10,152 mld. Kč.
Tyto údaje jsou dále zpracováno formou přehledné tabulky.
Celá tato rekapitulace dokazuje, že vláda tehdy učinila všechny potřebné úkony před schválením prodeje minoritního podílu včetně stanoviska ÚHOS. Posudky zpracované vědomě ex post se tak stávají nevěrohodnými a účelovými. Ať podněty podává kdokoliv, konkurence, zájemci o formu nebo sdružení nájemníků OKD, spoléhají na přezkum ceny a zjištění nepovolené veřejné podpory, což je rozvazovací podmínky smlouvy o privatizaci.
To by jim dalo možnost znovu se o firmu, její podnikání, nebo část majetku (byty) zajímat. Příslušný k výroku o nepovolené podpoře je Evropská komise, která opakovaně tento názor nesdílí.
EK opakovaně cenu menšinového podílu posuzovala ale nikdy porušení pravidel o nepovolené veřejné podpoře neshledala.
Zcela stranou pozornosti však stojí další skutečnosti a úkony nových vlastníků OKD. Jde zdánlivě o formální zjištění, avšak s významnými důsledky.
V době po privatizaci si stát společnosti nevšímá. V té době nemá obavy o osud OKD z hlediska jeho postavení jako významného zaměstnavatele. (?) Pan Bakala, který společnost ovládl, s ohledem na regulaci nájemného, kdy byty OKD generují ztrátu (ostatně obce v té době většinu bytů ze stejného důvodu prodaly také) a slibuje nájemníkům „hornických bytů“ jejich převod, jakmile uplyne ve smlouvě určená lhůta. V roce 2005 Ministerstvo pro místní rozvoj avizuje konec regulace a později prosazuje přijetí zákona číslo 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného. Bakala pochopil, že ztrátový bytový fond začne postupně generovat zisk a veřejné (ovšem v té době právně nezávazné) přísliby lehkostí sobě vlastní, beze zpět, provede delimitaci firmy a vyčlení novou firmu RPG byty, kterou prodává a její osud je zvláštní kapitolou, která s touto analýzou také souvisí.
Zásadní však je vznik společnosti BANERETTE[4] akciová společnost, IČO 26 86 31 54. Ta je zapsána 1. června 2005. Následně 24. října téhož roku změnila firma Banerette název na OKD mining, a.s., IČO 26 86 31 54.
Probíhá pod drobnohledem veřejnosti soudní proces, kde podstatou sporu je otázka, zda při prodeji minoritního podílu měl být, bez ohledu na to, že stát neprodával nemovitosti či věci movitá nebo těžební práva, oceněn majetek součtem hodnot nemovitostí, nebo, s ohledem, že fakticky prodával listinné akcie pouze hodnota akcií na trhu.
Považuji za nezbytné podrobit odborné analýze další vývoj společnosti, příčiny zániku firmy OKD a důvody převodu na novou společnost stejného jména. Z auditorských zpráv lze dovodit, že tyto operace umožnili tzv. přecenění majetku, opravné položky a vytvoření fiktivního zisku nepodloženého reálnými penězi. Nelze vyloučit, že následně si firma vzala miliardový úvěr a v rozporu s právem si vyplatila dividendy v řádu několika miliard. Ve specificky českém prostředí se vžil pro tyto operace pojem „tunelování“. Tyto skutečnosti dodnes nikdo odborně neprověřoval.
Řadu práv mají i drobní akcionáři, byť by vlastnili jedinou akcii. Podají-li žalobu na členy orgánu společnosti s tím, že těmito operacemi vznikla firmě škoda, která narůstala a vedla k současnému stavu. Důkazní břemeno by pak leželo na vedení společnosti, nikoliv na oznamovateli.
Z tohoto úhlu pohledu se jeví vedená kampaň jako odvedení pozornosti od vývoje společnosti po roce 2006. Ministři financí a jiné státní orgány se v této době těmito skutečnostmi nezabývali fakticky dodnes.
Jak se to projevilo v praxi? Tyto úkony, tedy restrukturalizace firmy OKD vedou společnost k novému ocenění čistého obchodního jmění -. Vlastního jmění této nové společnosti OKD. 31. května 2006 ukončila svoji činnost firma OKD IČO 00 00 25 93, jejíž 44,88 % akcií stát prodal v roce 2004. Týž den proběhlo přejmenování firmy OKD mining, a.s. na OKD a.s., opět se stejným IČO 26 86 31 54 a dalších šest nástupnických firem. Následně, 27. října 2006 zaniká firma Karbon invest.
Tyto operace jsou doprovázeny znaleckými posudky a různými transakcemi.
V květnu 2005 byla zahájena restrukturalizace koncernu RPG, jehož nedílnou součástí je i OKD Mining, a.s. Cílem měla být aplikace takového modelu uspořádání, která zvýší efektivitu řízení. Tak je proces označován. Skutečnost ale může být jiná.
Účetní závěrka OKD a.s. IČO 00002593 uvádí Oceňovací rozdíl k nabytému majetku ve výši přes 15 mld. Kč. Podle závěrky tak vznikl výsledek hospodaření ve výši 4, 927 mld. Kč a výsledek hospodaření ve výši 2,268 mld. Kč. Obě položky, v podstatě zisk ve výši 7, 196 mld. Kč přešel přímo do společnosti OKD IČO 26 86 31 54.
OKD Mining, IČO 26 86 31 54 PODLE ROZVAHY ZAHRNUJE nově OCEŇOVANÝ ROZDÍL K NABYTÉMU MAJETKU V HODNOTĚ 11.493 669 000 Kč. V důsledku tohoto přecenění vznikl účetní rozdíl ve výši 8 735 188 000 Kč, a tedy nerozdělený zisk z minulých let ve výši 7. 195 940 000 Kč. Tedy částku, kterou uvádíme výše.
Ke dni rozhodnutí Valné hromady OKD a.s. o rozdělení dojde ke zrušení firmy OKD bez likvidace a přechodu jmění na nástupnické společnosti, projektu rozdělení a konečné účetní závěrky zanikající společnosti a zahajovacích rozvah nástupnických společností.
Posudek číslo 2/14202352/06 o ocenění jmění společnosti OKD a.s. jako společnosti zanikající v důsledku rozdělení podle ustanovení § 69 odst. 4 písm. c) obchodního zákoníku (513/1991 Sb.) ze dne 31. března 2006 uvádí, že OKD v roce 2005 (za rok 2004) vyplatila dividendy ve výši 212 Kč na akcii což činilo 5,1516 mld. Kč.
Jaký je smysl těchto zjištění? Jde o případ, kdy zisk byl vygenerován účetně, administrativně, nebyl podložen hotovými penězi. Pokud by se prokázalo, že si firma vzala úvěr na činnost a tyto prostředky použila k výplatě dividend, šlo by o porušení péče řádného hospodáře a možná o jiné skutky, které by měly řešit kompetentní orgány. Současně ministerstvo financí podle smlouvy mělo postihovat rozdělení společnosti a vznik nových subjektů ve lhůtě pěti let od prodeje menšinového podílu.
Takový postup vedl postupně k procesu, který se v ČR nazývá „vytunelování podniku“ a insolvenci.
Přehledná tabulka operací před rozhodnutím o privatizaci a následně:
DATUM | PŘEVODCE | NABYVATEL | % AKCIÍ | CENA Kč | CENA 1 AKCIE |
28.6.1996 | FNM | Minoritní vlastník | 3,5 mil kusů akcií | 1 Kč | Prakticky nulová |
15.9.1998 | Stanislav Pros | Karbon invest | 50,002 | 3,9 mld. | |
12.3.2002 | stát | OKD | Likvidace ekozátěže | 20 mld. dotace | |
18.6.2003 | CPI (Vítek) | Nabízí státu | 45,88 | 1,3 mld. | 110 |
23.9.2003 | KI Karbon inv. | Nabízí státu | 45,88 | 0,7 mld. | 80 |
11.2.2004 | KI | Nabízí státu | 45,88 | 1,19 mld. | 106 |
20.2.2004 | KI | Nabízí státu | 45,88 | 1,5 mld. | 134 |
25.2.2004 | KI | Nabízí státu | 45,88 | 2,018 mld. | 181 |
28.2.2004 | KI | Nabízí státu | 45,88 | 2,08 | 186 |
11.3.2004 | PENTA | Nabízí státu | 45,88 | 1,8 mld. | 142 |
12.3.2004 | Vláda žádá | 45,88 | 2,25 mld. | ||
23.3.2004 | P67 | Nabízí státu | 45,88 | 3,1 mld. | 278 |
23.3.2004 | PENTA | Nabízí státu | 45,88 | 3,1 mld. | 278 |
23.3.2004 | Usnesení 265 | Stát žádá | 45,88 | 2,25 mld. | |
28.4.2004 | FNM | KI | 45,88 | Smlouva o prioritě KI | |
30.4.2004 | ÚHOS odmítá cenu 2,25 | 45,88 | 3,5 mld. | ||
1.5.2004 | KI | Charles Capital | 50,002 | 2,27 mld.[5] | |
14.5.2004 | KI | Nabízí státu | 45,88 | 3,417 mld. | |
14.5.2004 | ÚHOS akceptuje | 45,88 | 3,416 mld. | ||
7.6.2004 | PENTA | Nová nabídka státu | 45,88 | 4 mld. | |
14.6.2004 | PENTA nabízí | Charles Capital | 50,002 | 4,38 mld.[6] | |
13.9.2004 | KI | Charles capital | ¾ z 50,002 | 3,9 mld. | |
13.9.2004 | KI | Nabízí státu | 45,88 | 4,001 |
Vláda usnesením 904 schválila prodej KI za podíl 45,88 za 4,1 mld. Kč což je 367,78 Kč za akcii.
Jaké byly další majetkové a vlastnické operace:
OKD a.s. IČO 00 00 25 93 ukončila činnost 31.5.2006
1.5.2005 byla založena firma BANERETTE a.s. IČO 26 86 31 54. Jak se později ukáže, jde o firmu, na kterou pan Bakala hodlá převést majetek dosavadní OKD.
24.9.2005 BANERETTE mění název na OKD mining, a.s. IČO zůstává.
31.5.2006 v den zániku původní firmy OKD se přejmenuje OKD mining na OKD a.s., IČO 26 86 31 54. Následně, 24.10. 2006 zaniká firma Karbon invest. Transfer je dokonán. Dochází v rozporu se smlouvou k delimitaci? Takovou otázku si ministři financí od října 2006 nepoložili.
Doložená zjištění sama o sobě nemohou být samy bez dalších analýz podnětem k definitivním závěrům o této věci. Avšak nabízí se úvaha o tom, zda výplata dividend z peněz získaných úvěrem samo o sobě není trestným činem.
Trestní odpovědnost při sjednávání smlouvy o úvěru zákon zná. Skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu naplňuje jednání, kdy žadatel uvede buď nepravdivé údaje, nebo hrubě zkreslené údaje, případně dojde k zamlčení podstatných údajů. To vše ve spojitosti s čerpáním úvěru anebo při sjednávání úvěrové smlouvy. Sjednávání úvěrové smlouvy je nutné chápat komplexně, nikoliv pouze samotným podpisem úvěrové smlouvy. K naplnění této skutkové podstaty trestného činu není nutné způsobení škody na majetku. Můžeme zde spatřovat záměr zákonodárce na ochranu majetkových zájmů ve společnosti pro řádné sjednávání úvěrových smluv.
Druhá skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu se vztahuje k účelovým úvěrům. Jednání pachatele, jenž bez souhlasu věřitele použije prostředky účelového úvěru bez souhlasu věřitele na jiný než určený účel. Zde se již hovoří o způsobení škody na majetku. Škoda nikoli nepatrná představuje v současné právní úpravě výši nejméně 5.000,- Kč. Zde jde o částky miliardové Jednání pachatele dle těchto skutkových podstat musí být úmyslné. Trestný čin úvěrového podvodu se však bude vztahovat pouze na úvěrové smlouvy vymezené obchodním zákoníkem.
PŘEDBĚŽNÉ ZÁVĚRY:
I. Vývoj ceny akcií, podaných nabídek i realizovaných obchodů privátních akcionářův letech 2000 až 2006 jednoznačně potvrzují přiměřenost ceny za akcii obsahující usnesení vlády č. 904 o privatizaci menšinového podílu.
II. Bez ohledu na možný institut promlčení je nezbytné zjistit, co vedlo Ministerstvo pro privatizaci, Fond národního majetku a Ministerstvo financí k rozhodnutí o jednostranném snížení akciového podílu o 3,5 mld. Kč vyčleněné na krytí poklesu cen uhlí včetně toho, jak bylo s touto částkou naloženo.
III. Prověřit, proč vláda Miloše Zemana poskytla v té době privátní společnosti OKD a.s. 20 mld. Kč na útlum ekologických škod a zda byly k tomuto účelu použity.
IV. Je třeba podrobné analýzy hospodaření firmy a majetkových i finančních operací vedoucí k výplatě miliardových dividend včetně toho, zda touto činností nedošlo k trestné činnosti vlastníků firmy a porušení péče řádného hospodáře u členů orgánu společnosti.
Poznámky:
Prezident republiky Miloš Zeman dne 8.9. řekl pro Parlamentní listy:
„Fakta jsou taková, že neschopností tehdejšího ministra financí stát prodělal pět miliard korun, protože prodal OKD Karbon Investu za čtyři miliardy a Karbon Invest to za dva měsíce prodal Bakalovi za devět miliard. Pokud Bohuslav Sobotka umí počítat, pak ví, že devět bez čtyř je pět. To znamená, stát kvůli neschopnosti tehdejšího ministra financí přišel o pět miliard korun.“
Doložitelné skutečnosti:
13. září 2004 kupuje Bakala – Charles Capital 76% akciového podílu od Karbon Invest za 3,9 mld. Kč
15. září 2004 prodává Stát Karbon investu 45,88 % podíl za 4,1 mld Kč
Bakala tak získal cca 90 % akcií za 8 mld.Kč
27. října 2005 zaniká Karbon invest.
Zpracoval:
JUDr. Ivan Přikryl
[1] Zatímco exministra financí se média dotazuji, ministra průmyslu a obchodu Jiřího Rusnoka, který se na přípravě privatizace aktivně podílel, se nikdo na okolnosti netáže.
[2] Takové právo při převodu jednotlivých bytů do vlastnictví ovem považuji za nadbytečnou, neboť vyplývala a dodnes vyplývá ze zákona. Nelze ji aplikovat při prodeji nemovitostí jako domů s byty.
[3] 3,9/1,58/50,002 x 46= 2,27
[4] V NĚKTERÝCH JAZYCÍCH (DÁNŠTINA) ZNAMENÁ „PRAPOR“ TEDY „VLAJKOVÁ LOĎ“
[5] Šlo o odkup 75 % akcií z majoritního podílu KI (50,002) což při aplikaci prémie za majoritu ve výši 58 % činí tuto částku. Po přepočtu by pak minoritní podíl měl hodnotu 3,5 mld. Kč.
[6] PENTA toto oznámila vládě s tím, že za celý balík 100 % akcií by zaplatila 6,673 mld. Kč