Dnes, jako po roce 1948. Naivní vize se opakují. Alespoň v bytové politice. Ač Jsem věku, řekněme, mírně pokročilého, rok 1948 jsem nezažil. Ale studiem tehdejších materiálů v oboru, kterým se celoživotně zabývám, tedy bydlení obecně a bytové družstevnictví zvláště lze zestručněním vizí komunistů v padesátých letech konstatovat, že jejich bytová vize byla vedena dobrými leč naivními […]
…nebo se na plnění nespěchá. A pokud se objeví nějaká vize, tak začíná slovy: „koncem příštího roku…“ To by mělo být co nejdříve změněno. Dopadne to zase „jako vždycky?“
Snažíme se přesvědčit politiky, že je nezbytně nutná změna přístupu k politice bydlení. Tu a tam se zdá, že se situace změní. Pokud ne, budou mít mladí lidé budoucnost?
Vcelku nic. V době vzniku článku byla ještě ministryní pro místní rozvoj Věra Jourová. Ta měla vizi, cíle, a bytová politika byla pro ni priorita. Od té doby tma. Jestli článek přečte někdo z regionu, prosím ať mi napíše, zda se něco změnilo. Publikuji v původním znění.
Di Blasio-starosta New Yorku: „Musíme opravdu prozkoumat rozdíl mezi námi a San Franciscem.“ San Francisco se už dávno rozhodlo, že nebude rozšiřovat veřejné bydlení, nikoliv budovat a vytvářet cenově dostupné bydlení ve velkém měřítku, zmrazením toho, co měli, „řekl starosta. „A je to krásné – nedělej mne špatně – je to krásné město. Ale tím, že zmrazili to, co měli, vytvořili cestu k městu elity.““Absolutní rozdíl mezi námi a San Franciscem je, že věříme v ekonomickou rozmanitost, věříme v zajištění toho, že existuje obrovské množství cenově dostupného bydlení,“ řekl starosta. Publikuji v originále.
