Toto expertní stanovisko bylo zpracováno z materiálů předaných Úřadem vlády ČR v roce 2015 a aktualizováno, stav dle dostupných informací k 31.12.2017

OKD
REKAPITULACE VÝZNAMNÝCH DOKUMENTŮ
a expertní stanovisko k privatizaci společnosti

Zpracoval: JUDr. Ivan Přikryl
Verze: březen 2018

Expertní stanovisko:
Po pečlivém prostudování všech dostupných dokumentů, zejména těch, které jsou součástí tohoto dokumentů (chronologie a privatizační historie a rozhodnutí Evropské komise o veřejné podpoře) dospěl jsem k níže uvedeným závěrům:
Otázky:
I. Byla privatizace státního podniku Ostravsko Karvinské doly doprovázena závažnými chybami případně prokazatelným porušením právního řádu?
II. Pokud ano, lze vyvodit konkrétní odpovědnost institucí či osob?
III. Byla porušena práva nájemců bytů ve vlastnictví OKD či jeho nástupnických subjektů v procesu privatizace?
Odpovědi:
Sub. I.:
K porušení platného práva v době, kdy byly jednotlivé úkony tak, jak jsou v dalších částech expertízy doloženy, nedošlo. Tedy ve smyslu kompetence takové úkony činit. To platí i o těch úkonech, které práva státu významně poškodily. Stát jako (do doby, než ztratil majoritní podíl) většinový vlastník k nim byl plně legitimován. Bylo postupováno v souladu s platným právem a příslušné instituce byly k provedeným úkonům legitimovány právním řádem ČSFR a České republiky. Zásadní je ale obsah provedených úkonů a jejich důsledky.
Současně proto konstatuji, že podle mého názoru došlo při privatizaci k závažným porušením, která by bylo možné považovat za porušení péče řádného hospodáře, hranici trestněprávní odpovědnosti. Tato analýza neřeší, zda byla naplněna skutková podstata trestné činnosti, ovšem k jednání, které bylo v rozporu s povinností péče řádného hospodáře, nepochybně došlo, jak je dále popsáno. Jde především o úkony Fondu národního majetku a Ministerstva pro správu národního majetku v letech 1996 až 1997.
Je nadbytečné a nedůvodné vyslovovat pochybnost nad důvodností a kvalitou právních předpisů, zejména těch, které po roce 1989 vymezovaly prostor pro transformaci hospodářství a celé společnosti. To platí též o zahrnutí podnikových bytů do privatizačních projektů. Všechna rozhodnutí vlády byla nepochybně podložena příslušným ustanovením v té době platného práva.
Zcela však vybočuje jeden jediný úkon provedený Fondem národního majetku (dále FNM), který byl organizací zřízenou za účelem technické realizace jednotlivých privatizačních rozhodnutí a dočasné správy státních podílů určených k postupné privatizaci, a to dle Zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky č.171/1991 Sb. Fond vznikl v roce 1991 a byl zrušen sněmovnou roku 2005.
FNM v roce 1997 v orgánech OKD inicioval, popřípadě strpěl úkon, který zásadním způsobem poškodil akcionářská práva státu jako do té doby majoritního akcionáře, který mohl výkonem svých práv ve společnosti nadále účinně ovlivňovat hospodaření společnosti a též rozhodnout o vyčlenění části neproduktivního majetku – mj. bytového fondu OKD k přímé privatizaci nájemníky. Stát ztrácí majoritu úkonem Fondu národního majetku jednostranným snížením vlastního jmění o 3,5 mld. Kč. Tím jeho akciový podíl klesl pod 50 %. Ten úkon měl nesporně i ekonomický dopad na hodnotu podílu státu a vyloučil, aby v následné privatizaci byl žádán finanční bonus za prodej majoritního podílu, jak to bývá obvyklé.
Dne 28. 5. 1996 Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci vydává na základě žádosti Fondu národního majetku opětovný souhlas se snížením základního kapitálu v OKD z 27,8 miliard korun na 24,3 miliard korun. Snížení kapitálu proběhlo způsobem, že společnost OKD stáhla z oběhu 3.500 ks akcií, které jí fond odprodal (z akciového podílu státu) za 1 kč – tedy 3,5 miliardy korun za 1 korunu. Ministrem pro správu národního majetku byl tehdy Jiří Skalický, ministerstvo tři dny poté zaniklo!

Tento úkon zůstal nevysvětlen a nikdy nebyl předmětem jakéhokoliv šetření orgánů státu včetně orgánů činných v trestním řízení. Pokud by byl kvalifikován jako trestný čin, v této době je již nesporně promlčen.

Pouze z médií – podle slov Jana Juchelky, který byl v letech 2002 až 2005 předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku lze dovodit, kdo umožnil všechny následující majetkové transakce ve firmě OKD: „Nevím, kdo to tehdy vymyslel, ale základní jmění OKD nebylo v roce 1997 sníženo plošně, ale jen na úkor fondu, tedy státu, který tak ztratil v OKD většinu“. Stejně se vyjádřil náměstek a později uznávaný ministr financí Eduard Janota. V předmětné době byl premiérem Václav Klaus (od 2. 1.1998 Josef Tošovský) a v době přijetí rozhodnutí ministry financí byli Ivan Kočárník (do 2. 6. 1997) a Ivan Pilip do 2. 1. 1998, ministrem pro správu národního majetku pak Ing. Jiří Skalický.

Pokud jde o privatizaci menšinového podílu v roce 2004 nelze dovodit porušení povinnosti při přípravě a realizaci privatizace minoritního podílu státu. Veškeré úkony byly posuzovány Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a jím účinně ovlivněny a ministerstvem financí respektovány. Cena akcie tak, jak byla oceněna posudkem, který zajistil Fond národního majetku byl v intervalu cen akcií, jak se pohybovala na trhu při obchodech s 4% obchodovatelných akcií na burze, přílohy v této věci obsahují potřebné kalkulace, postačí jen konstatování, že stanovená cena 4,1 mld. Kč za 45,88% akcií byla v propočtu na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč, cena volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což byla (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí.

Z toho lze též dovodit, že v letech 2002 až 2006 nedošlo k žádnému pochybení, které by bylo možno přičítat vládě, ministerstvu financí nebo ministru financí. Celá privatizace byla opakovaně posuzována Evropskou komisí a uzavřena oznámením, které bylo vládě doručeno 25. srpna 2006, tedy 10 dní před přijetím její demise.

Důvod k takovému tvrzení nalézáme v následujícím:
a) Za přípravu a provedení privatizace a zpracování materiálů pro vládu odpovídal Fond národního majetku
b) Vláda byla ujištěna, že cena byla tržní a že nedošlo k nepovolené veřejné podpoře. O pečlivém přístupu svědčí i záznam diskuse z jednání vlády, kdy mnozí členové vlády žádali vysvětlení a vyjadřovali své pochybnosti.
Veškerá další podání k EK byla řádně projednána a na základě rozborů jako nedůvodná odmítnuta.
Pokud by však kdykoliv došlo k prokázání, že byl minoritní podíl prodán za cenu nižší než obecnou, tedy tržní, svědčí státu právo od smlouvy bez časového omezení odstoupit, resp. otevřít prostor k stanovení ceny jiné, ovšem jde jen o „bezpečnostní pojistku“, kterou vláda v roce 2004 do smlouvy o privatizaci včlenila. Úvahy o realizaci tohoto práva nejsou předmětem tohoto posouzení. Zdá se, že ani v současném časovém kontextu (únor 2018) se jimi nikdo nezabýval. Veškeré důsledky takového úkonu tato analýza neřeší, nesporně by šlo o právně i ekonomicky nesmírně složitou a spornou záležitost řešenou soudy po mnoho let.
Dík opakovanému podání k EK byly i následné vlády v letech 2006 až 2013 nuceny celou privatizaci ověřit a nikdy žádnou pochybnost o privatizaci z roku 2004 nevznesly. Argumenty podatelů bývají často ovlivněny tím, že nejsou zasazeny do rámce doby, kdy se udály a ekonomických a právních poměrů na trhu.

Sub. II.
Za ztrátu majoritního podílu snížením vlastního jmění společnosti jednostranně státem o 3,5 mld. Kč odpovídal Fond národního majetku. K úkonu došlo v roce 1996 a 1997, tedy před 18.lety. Předsedou vlády v té době byl Václav Klaus, ministry financí Ivan Kočárník, od 2. 6. 1997 Ivan Pilip, ministrem pro privatizaci Jiří Skalický. Tento postup způsobil nepochybně škodu státu ve výši 3,5 mld. Kč, možná i vyšší, bylo by nutné prověřit, kolik peněz schválila vláda Miloše Zemana na útlum těžby či pokles ceny uhlí. To doposud nezjišťoval nikdo.
Pokud jde o prodej minoritního podílu v roce 2004 lze dovodit z veřejně dostupných materiálů, zejména smlouvy o prodeji minoritního podílu a stanoviska EK (které obdržela vláda mnohem později), stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže apod., že vláda do okamžiku konečného rozhodnutí neměla k dispozici žádný posudek, který by zpochybnil konečnou cenu akcií. Posudky VOX Consult a Komerční banky, na které se předkladatel odvolával, zněly na částku nižší. Nabídka společnosti PENTA nepřesáhla konečnou, vládou schválenou cenu a obsah diskuse na zasedání vlády (jehož originalitu však nelze věrohodně potvrdit, avšak vyšetřovatelé si je vyžádat mohli) nevybočuje z obvyklého schématu a svědčí o značné pozornosti většiny ministrů i odpovědnosti za další osud významného zaměstnavatele. Tehdejší ministr financí zcela správně upozornil na dotaz ministra kultury týkající se bytů, že stát, v tom okamžiku minoritní akcionář, nedrží žádnou kompetenci nařídit prodej bytů nájemníků, záměr byty privatizovat však nabyvatel veřejně proklamoval a proto do smlouvy včlenil závazek dodržet cenu bytů tak, jak byla v ocenění konstatována tj. 40.000 Kč.
Podotýkám, že bližším přezkumem lze dojít k tržní ceně vyšší, ovšem jde o byty vázané nájemní smlouvou, tedy s právním závazkem, kdy například bankovní metodika k ocenění takového bytu kalkuluje s cenou ve výši maximálně 35-45 % obvyklé ceny na trhu. V úvahu je také třeba vzít že v té době byl občanský zákoník jiný než dnes a také nájemné bylo v okamžiku rozhodnuté regulované a nic nenasvědčovalo, že se regulace zruší. První veřejná proklamace záměru Ministerstva pro místní rozvoj (ministr J. Paroubek) byla publikována 30. prosince 2004 .
V neposlední řadě je správnost ocenění zkoumána soudem v trestním řízení a k hodnověrnosti výroku je proto třeba počkat na pravomocný výrok soudu. Zatím nebylo konstatováno, že ocenění akcií bylo nesprávné a že by státu vznikla škoda.
Pro úplnost dodávám, že krátce po prodeji firmě Karbon invest tato prodala společnost firmě ovládané panem Bakalou, ten jako majitel většinového podílu provedl ocenění, kde však podle obvyklých postupů mohl přičíst bonus k ceně akcií ve výši 50 % , zároveň byl povinen dle obchodního zákoníku k dalším úkonům.

Sub III.
Práva nájemců nebyla porušena. Nemorálnost proklamací pana Bakaly slibující převody bytů do vlastnictví podle v té době platného občanského práva nemá na právní posouzení vliv. Nájemci v roce 1990 akceptovali skutečnost, že se byty staly majetkovou součástí firmy OKD, a.s. Ostatně jejich práva byla zaručena tím, že jakýmkoliv vlastnickým převodem k nemovitostmi nebyla dotčena platnost uzavřených nájemních smluv.
V době regulace nájemného docházelo ke značné privatizaci bytů vlastněných obcemi či jinými podnikatelskými subjekty. Ač již od roku 1994 platil zákon číslo 72 o vlastnictví bytů, jehož § 22 zajišťoval zákonné předkupní právo nájemníkům, při privatizaci menšinového podílu byla do smlouvy vložena část, která též smluvně zavazovala vlastníka, tedy firmu OKD aby při prodeji bytů dodržela toto předkupní právo. Úvahy o prodeji bytů odpovídaly též ztrátovému hospodaření s byty v té době, vlastník se jich chtěl (jistě s výhodou pro sebe co do ceny bytů) zbavit. To se ale dík zákonu prosazenému Ministerstvem pro místní rozvoj změnilo. (o tom později)
Ovšem již od roku 1990 nemohl stát ovlivnit nakládání s majetkem firmy a tedy i s byty jinak, než výkonem akcionářských práv. Ztrátou majority tato práva stát ztratil již v roce 1997 a to nevratně.
Proto tedy nemohlo být předkupní právo formulováno jinak než jako kopie toho, co vyplývalo ze zákona. Předkupní právo se netýkalo prodeje celých domů, pouze případu, kdy budou domy rozděleny na jednotky a nabídnuty k individuálnímu prodeji. K tomu ale nikdy nedošlo a zdá se, že mnozí znalci, ani subjekt, který podal trestní oznámení na znalce, nikdo nebral v úvahu.
Majoritní vlastník, ovládající společnost, pan Bakala, pravděpodobně původně neměl o bytový fond zájem, a proto již v roce 2003 ale i později zvažuje jejich prodej. Právě skutečnost, že prodej zvažuje ještě před privatizací menšinového podílu, potvrzuje premisu, že majoritní vlastník může o majetkových operacích rozhodnout kdykoliv výkonem akcionářských práv.
Nenaplnění opakovaných veřejných příslibů, které podle tehdy platného práva nebyly jakkoli vymahatelné, jen zjitřilo nájemníky a vzbudilo v nich důvodná, ale nevykonatelná očekávání.
Jejich jedinou teoretickou šancí jak situaci zvrátit je průkaz nepovolené veřejné podpory a následné uplatnění práva aby stát od privatizace menšinového podílu uplatnil. Takové právo má stát podle smlouvy o prodeji minoritního podílu bez časového omezení. Taková úvaha však není řešením. Tím však by totiž pouze stát získal prostor k vyjednávání, je podle dnes platné právní úpravy prakticky nemožné zpětně zpochybnit vlastnická práva firmy RPG byty a převody vlastnictví k této společnosti jako k celku, ke kterým došlo. Ostatně ani návratem do stavu před rokem 2004 by bylo prakticky nemožné donutit majoritního vlastníka, OKD k povinnosti byty převádět, neboť stát taková práva nebo právní nástroje neměl ani před privatizací menšinového podílu, a to od roku 1997. S ohledem na současný stav společnosti OKD v úpadku pak nepřipadá v úvahu, že by po odstoupení státu od smlouvy z roku 2004 si stát „vynutil“ cenu vyšší, u soudu v žalobě tvrzenou!
Posouzení nezohledňuje nepochybný fakt, že Vlastník bytového fondu spravuje byty řádně, se sociálním cítěním pro možnosti nájemníků a svůj zájem dlouhodobého řádného hospodaření i respekt k nájemním právům opakovaně proklamuje.
Z toho vyplývá závěr, že k porušení práv nájemců v roce 2004 postupem vlády v této kauze nedošlo. Je-li právo neporušeno, morální rovina v buzení důvodných očekávání je, bohužel, nepostižitelná. Ovšem jde (jak tvrdí média) o loupež století za bílého dne. K tomu ale došlo, jak je výše uvedeno, v letech 1996-1998 aniž by to ve veřejnosti a politice vzbudilo jakoukoliv pozornost.

V průběhu privatizace, která je ohraničena roky 1990 až 2004 došlo při privatizaci k závažným porušením, která by bylo možné považovat za porušení péče řádného hospodáře. Tato porušení se ovšem datují roky 1996 až 1998, které vedly ke ztrátě faktického vlivu státu na společnost.

Jde zejména o tyto úkony (uvedené částečně již v úvodní části):
1. Jde především o úkony provedené Fondem národního majetku, který byl organizací zřízenou za účelem technické realizace jednotlivých privatizačních rozhodnutí a dočasné správy státních podílů určených k postupné privatizaci, a to dle Zákona o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky č.171/1991 Sb. Fond vznikl v roce 1991 a byl zrušen sněmovnou roku 2005.
Dne 28. května 1996 vydalo ministerstvo pro privatizaci na základě žádosti Fondu národního majetku opětovný a konečný souhlas se snížením základního kapitálu OKD z 27,7 mld. Kč na 24,3 mld. Kč, tedy o 3,5 mld. Kč, a to pouze na úkor akciového podílu státu.
Realizoval to tak, že FNM odprodal 3,5 milionů kusí akcií (s hodnotou tisíc korun) do mateřské akciové společnosti OKD za 1 Kč.(!!) To způsobilo, že dosavadní akciový podíl státu 51,99 % se po přepočtu z nižšího objemu základního kapitálu klesl na 45,88 %. Podle doložených dokladů však ministerstvo financí privatizační projekt (pravděpodobně) změnilo. Rozhodnutí o privatizaci ze dne 11. 10. 1993 č. j. 630/2150/631/93 vedeného na MF pod č. 40017 již nezmiňuje vytvoření likvidační fond ve výši 3,5 mld. Kč. Další fatální chyba?
Snížení základního kapitálu umožnila změna privatizačního projektu ze dne 28.5.1996 a její realizace ze dne 14.8.1996
Tento úkon nikdy nebyl kýmkoliv prověřen včetně trestněprávních důsledků, kdy od tohoto dne stát nejen ztratil téměř všechny možnosti, jak ovlivnit hospodaření společnosti, ale způsobil ztrátu kontroly nad dalšími, velice pochybnými operacemi majoritního akcionáře.
2. Veškerá pozornost veřejnosti je dlouhodobě zaměřena na úkony vlády v letech 2002 až 2004. Cena akcie tak, jak byla oceněna posudkem, za který vláda tehdy podíl prodala a který zajistil Fond národního majetku byl v intervalu cen akcií, jak se pohybovala na trhu při obchodech s 4 % obchodovatelných akcií na burze, přílohy v této věci obsahují potřebné kalkulace, postačí jen konstatování, že stanovená cena 4,1 mld. Kč za 45,88 % akcií byla v propočtu na jednu akcii v době privatizace tj. 367,73 Kč, cena volně obchodovatelných akcií OKD na burze, což byla (průměr za 180 dní) 348,95 Kč/akcii. Vzhledem k tomu, že stát prodával menšinový podíl, nemohl čekat cenovou prémii za ovládnutí, která se v té době pohybovala mezi 50 až 60 %.
3. Celá privatizace byla opakovaně posuzována Evropskou komisí a uzavřena oznámením, které bylo vládě doručeno 25. srpna 2006, tedy 10 dní před přijetím její demise.

Tento postup institucí v podstatě zakrývá řadu úkonů, jejichž právní, ekonomické či trestněprávní důsledky nikdo neanalyzuje. Definitivní závěr v tomto slova smyslu by si vyžádal podstatně podrobnější analýzu zjištěných úkonů a ekonomických operací, jsou však důkazem důsledků ztráty majority, a tedy kontroly společnosti, kdy již v roce 1996 byli zástupci státu z orgánů společnosti odvoláni.
S omluvou ústavním činitelům, poslancům Parlamentu ČR, toto není prostor pro vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. O jejich smyslu netřeba pochybovat, snad jen, že se dík její existenci stane celá privatizační kauza „věcí veřejnou“, součástí politických sporů, její kompetence podle jednacího řádu sněmovny neanalyzuji, poslanci je znají.
Jako „kompas“ k úvaze uvádím díle uvedené úkony, události a skutečnosti:
1) 2. září 1998 byla založena společnost Karbon Invest (dále KI)
2) 15. září 1998 koupil KI 50,002 % akcií OKD od společnosti Stanislava Prose. Cena byla 3,9 mld. Kč. (S ohledem, že k ceně většinového podílu bývá připočten bonus za majoritu je toto zjištění pro komparaci s cenou podílu menšinového v roce 2004 významný).
3) 12. června 2002 vláda premiéra Zemana vyčlenila pro firmu OKD 20 miliard Kč na odstranění ekologických škod. Tedy v podstatě privátnímu subjektu. Současně ukládá ministru průmyslu a obchodu, financí a FNM připravit privatizaci menšinového podílu. V dubnu 2003 vláda premiéra Špidly usnesením 395 tento úkol potvrdila.
4) 18. června 2003 nabízí CPI Radovana Vítka za 45,88 % 1,3 mld. Kč. Současně KI nabízí za tento podíl 0,7 mld. Kč.
5) 12. listopadu 2003 vláda dává KI prioritu s výhradou akceptace ceny určené vládou, jinak zahájí k prodeji podílu veřejnou soutěž.
6) KI navyšuje dne 11. února 2004 nabídku na 1,19 Kč (100 Kč za akcii)
7) 17. 2. 2004 uzavírá FNM s KI dohodu o exklusivitě.
8) Vývoj nabídek:
a) 20. února 2004 Jiří Rusnok odhaduje rámec ceny na 1,5 mld. Kč (134 Kč/akcie)
b) 26. února KI nabízí 2,018 mld. Kč (181 Kč/akcie)
c) Ve stejný den předaly posudek VOX a KB, tedy dne 26. února 2004, a stanovují tak minimální tržní cenu na 2,08 mld. Kč (186 Kč/akcii)
d) 11. března 2004 nabízí PENTA 1,8 mld. Kč
e) 12. března 2004 s odvoláním na posudek VOX odmítá Vláda ČR všechny dosavadní nabídky a stanovuje cenu za minoritní podíl akcií OKD na 2,25 mld. Kč (201 Kč/akcie)
f) 16. března 2004 MF podává na ÚHOS žádost o rozhodnutí, zda cena 2,25 mld. je cenou tržní a zda nejde o nepovolenou veřejnou podporu.
g) 23. března Společnost P67 předala MF posudek s cenou 3,1 mld. Kč (278 Kč/akcie).
h) Týž den vládě tuto cenu nabízí PENTA
i) 1. května 2004 byla sepsána smlouva mezi pány Otavou a Koláčkem na jedné straně a na druhé straně společností Charles Capital (vlastněnou de facto panem Bakalou) o odprodeji 75% podílu akcií KI od pánů Koláčka a Otavy do spol. Charles Capital za cenu 3,9 mld. Kč. Po přepočtu této hodnoty by tedy minoritní podíl státu činil 2,27 mld. Kč .
j) 14. května 2004 nabízí KI novou cenu, a to 3,417 mld. Kč
k) ÚHOS /Ing. Rudolecký – orientační cena cca 3,5 mld. Kč (+- 5 %)
l) 7. června 2004 nabízí PENTA 4 mld. Kč Současně PENTA Vlastníkům KI odkup celého jejího majoritního podílu 50,002 % za 4,38 mld. Kč. Za Celý balík od státu, tedy 50,002 % + 45,88 % akcií OKD i společnost KI pak nabízí 6,673 mld. Kč (to je hodnota minoritního podílu státu za 2,293 mld. Kč
m) 13. září 2004 proběhla koupě 75 % akcií KI do spol. Charles Capitál podle smlouvy viz výše bod i) ze dne 1. května 2004
n) 13. září 2004 nabízí KI 4,01 mld. Kč za minoritní podíl.
o) 15. září 2004 vláda schválila usnesením 904 prodej minoritního podílu za 4,1 mld. Kč
p) KI tedy zaplatil za jednu akcii 367 Kč.
9) Teprve ex post, 10 ledna 2005 nabízí J&T za OKD 9,1 mld. Kč, NOVOTA odhaduje minoritní podíl na 10,152 mld. Kč.
Tyto údaje jsou v závěru zpracovány formou přehledné tabulky.
Celá tato rekapitulace dokazuje, že vláda tehdy učinila všechny potřebné úkony před schválením prodeje minoritního podílu včetně stanoviska ÚHOS. Posudky zpracované vědomě ex post se tak stávají nevěrohodnými a účelovými. Ať podněty podává kdokoliv, konkurence, zájemci o formu nebo sdružení nájemníků OKD, spoléhají na přezkum ceny a zjištění nepovolené veřejné podpory, což je rozvazovací podmínky smlouvy o privatizaci.

Zcela stranou pozornosti však stojí další skutečnosti a úkony nových vlastníků OKD. Jde zdánlivě o formální zjištění, avšak s významnými důsledky.
Zásadní je vznik společnosti BANERETTE akciová společnost, IČO 26 86 31 54. Ta je zapsána 1. června 2005. Následně 24. října téhož roku změnila firma Banerette název na OKD mining, a.s., IČO 26 86 31 54.
Probíhá pod drobnohledem veřejnosti soudní proces, kde podstatou sporu je otázka, zda při prodeji minoritního podílu byla metoda použitá znalcem správná či nikoliv. Nikdo si dnes ale nevšímá (pro politiky bezvýznamné skutečnosti), že soud k revizním posudkům přivolává znalce, firmy, které žádné znalce nezaměstnávají a vybírají si je sami. Jen úplný laik může tyto úkony přehlížet, když tak soud vlastně přenáší odpovědnost za výběr znalce ze své na zvolenou firmu, která má „volné ruce“. To, že stát neprodával nemovitosti či věci movité, těžební práva, atd., nýbrž akcie, jejichž hodnotu měl posudek zjistit, nikdo nebere v úvahu. A teoretická konstrukce právního stavu, když by znalcem určená cena akcie byla vyšší než cena na burze, tedy volném trhu nebyla hodnocena. Mj. by to mělo vliv na probíhající transakce s akciemi na trhu.
Považuji za nezbytné podrobit odborné analýze další vývoj společnosti, příčiny zániku firmy OKD a důvody převodu na novou společnost stejného jména. Z auditorských zpráv lze dovodit, že tyto operace umožnili tzv. přecenění majetku, opravné položky a vytvoření fiktivního zisku nepodloženého reálnými penězi. Nelze vyloučit, že následně si firma vzala miliardový úvěr a v rozporu s právem si vyplatila dividendy v řádu několika miliard. Ve specificky českém prostředí se vžil pro tyto operace pojem „tunelování“. Tyto skutečnosti dodnes nikdo odborně neprověřoval.
Řadu práv mají i drobní akcionáři, byť by vlastnili jedinou akcii. Podají-li žalobu na členy orgánu společnosti s tím, že těmito operacemi vznikla firmě škoda, která narůstala a vedla k současnému stavu. Důkazní břemeno by pak leželo na vedení společnosti, nikoliv na oznamovateli. Je podivné, že žádný akcionář toto neučinil.
Jak se to projevilo v praxi?
Vraťme se k „dvojí existenci“ firmy OKD a.s. a firmy OKD mining, a.s. Tyto úkony, tedy restrukturalizace firmy OKD vedou společnost k novému ocenění čistého obchodního jmění. Vlastního jmění této nové společnosti OKD. 31. května 2006 ukončila svoji činnost firma OKD IČO 00 00 25 93, jejíž 44,88 % akcií stát prodal v roce 2004. Týž den proběhlo přejmenování firmy OKD mining, a.s. na OKD a.s., opět se stejným IČO 26 86 31 54 a dalších šest nástupnických firem. Následně, 27. října 2006 zaniká firma Karbon invest.
Tyto operace jsou doprovázeny znaleckými posudky a různými transakcemi.
V květnu 2005 byla zahájena restrukturalizace koncernu RPG, jehož nedílnou součástí je i OKD mining, a.s. Cílem měla být aplikace takového modelu uspořádání, která zvýší efektivitu řízení. Tak je proces označován. Skutečnost ale může být jiná.
Účetní závěrka OKD a.s. IČO 00002593 uvádí Oceňovací rozdíl k nabytému majetku ve výši přes 15 mld. Kč. Podle závěrky tak vznikl výsledek hospodaření ve výši 4, 927 mld. Kč a výsledek hospodaření ve výši 2,268 mld. Kč. Obě položky, v podstatě zisk ve výši 7, 196 mld. Kč přešel přímo do společnosti OKD IČO 26 86 31 54.
OKD Mining, IČO 26 86 31 54 podle rozvahy zahrnuje nově oceňovaný rozdíl k nabytému majetku v hodnotě 11.493 669 000 Kč. V důsledku tohoto přecenění vznikl účetní rozdíl ve výši 8 735 188 000 Kč, a tedy nerozdělený zisk z minulých let ve výši 7. 195 940 000 Kč. Tedy částku, kterou uvádíme výše.
Ke dni rozhodnutí Valné hromady OKD a.s. o rozdělení dojde ke zrušení firmy OKD bez likvidace a přechodu jmění na nástupnické společnosti, projektu rozdělení a konečné účetní závěrky zanikající společnosti a zahajovacích rozvah nástupnických společností.

Posudek číslo 2/14202352/06 o ocenění jmění společnosti OKD a.s. jako společnosti zanikající v důsledku rozdělení podle ustanovení § 69 odst. 4 písm. c) obchodního zákoníku (513/1991 Sb.) ze dne 31. března 2006 uvádí, že OKD v roce 2005 (za rok 2004) vyplatila dividendy ve výši 212 Kč na akcii což činilo 5,1516 mld. Kč.
Jaký je smysl těchto zjištění? Nelze vyloučit, že zisk byl vygenerován účetně, administrativně, nebyl podložen hotovými penězi. Pokud by se prokázalo, že si firma vzala úvěr na činnost a tyto prostředky použila k výplatě dividend, šlo by o porušení péče řádného hospodáře a možná o jiné skutky, které by měly řešit kompetentní orgány. Současně ministerstvo financí podle smlouvy mělo postihovat rozdělení společnosti a vznik nových subjektů ve lhůtě pěti let od prodeje menšinového podílu.
Vláda usnesením 904 schválila prodej KI za podíl 45,88 za 4,1 mld. Kč což je 367,78 Kč za akcii.
Jaké byly další majetkové a vlastnické operace:
OKD a.s. IČO 00 00 25 93 ukončila činnost 31.5.2006
1.5.2005 byla založena firma BANERETTE a.s. IČO 26 86 31 54. Jak se později ukáže, jde o firmu, na kterou pan Bakala hodlá převést majetek dosavadní OKD.
24.9.2005 BANERETTE mění název na OKD mining, a.s. IČO zůstává.
31.5.2006 v den zániku původní firmy OKD se přejmenuje OKD mining na OKD a.s., IČO 26 86 31 54. Následně, 24.10. 2006 zaniká firma Karbon invest. Transfer je dokonán. Dochází v rozporu se smlouvou k delimitaci? Takovou otázku si ministři financí od října 2006 nepoložili.
Doložená zjištění sama o sobě nemohou být samy bez dalších analýz podnětem k definitivním závěrům o této věci. Avšak nabízí se úvaha o tom, zda výplata dividend z peněz získaných úvěrem samo o sobě není v rozporu s právem.
ZÁVĚRY:
I. Vývoj ceny akcií, podaných nabídek i realizovaných obchodů privátních akcionářův letech 2000 až 2006 jednoznačně potvrzují přiměřenost ceny za akcii obsahující usnesení vlády č. 904 o privatizaci menšinového podílu.
II. Bez ohledu na možný institut promlčení je nezbytné zjistit, co vedlo Ministerstvo pro privatizaci, Fond národního majetku a Ministerstvo financí k rozhodnutí o jednostranném snížení akciového podílu o 3,5 mld. Kč vyčleněné na krytí poklesu cen uhlí včetně toho, jak bylo s touto částkou naloženo.
III. Prověřit, proč vláda Miloše Zemana poskytla v té době privátní společnosti OKD a.s. 20 mld. Kč na útlum ekologických škod a zda byly k tomuto účelu použity.
IV. Je třeba podrobné analýzy hospodaření firmy a majetkových i finančních operací vedoucí k výplatě dividend.
Doložitelné skutečnosti:
• 13. září 2004 kupuje Bakala – Charles Capital 76 % akciového podílu od Karbon Invest za 3,9 mld. Kč (platila i v okamžiku usnesení vlády pro kupujícího tzv. exkluzivita?)
• 15. září 2004 prodává Stát Karbon investu 45,88 % podíl za 4,1 mld Kč
• Bakala tak získal cca 90 % akcií za 8 mld.Kč
• 27. října 2005 zaniká Karbon invest.

Zpracoval:
JUDr. Ivan Přikryl
New York, leden 2018

Příloha 1:
Přehledná tabulka operací před rozhodnutím o privatizaci a následně:
DATUM PŘEVODCE NABYVATEL % AKCIÍ CENA Kč CENA 1 AKCIE
28.6.1996 FNM Minoritní vlastník 3,5 mil kusů akcií 1 Kč Prakticky nulová
15.9.1998 Stanislav Pros Karbon invest 50,002 3,9 mld.
12.3.2002 stát OKD Likvidace ekozátěže 20 mld. dotace
18.6.2003 CPI (Vítek) Nabízí státu 45,88 1,3 mld. 110
23.9.2003 KI Karbon inv. Nabízí státu 45,88 0,7 mld. 80
11.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 1,19 mld. 106
20.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 1,5 mld. 134
25.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 2,018 mld. 181
28.2.2004 KI Nabízí státu 45,88 2,08 186
11.3.2004 PENTA Nabízí státu 45,88 1,8 mld. 142
12.3.2004 Vláda žádá 45,88 2,25 mld.
23.3.2004 P67 Nabízí státu 45,88 3,1 mld. 278
23.3.2004 PENTA Nabízí státu 45,88 3,1 mld. 278
23.3.2004 Usnesení 265 Stát žádá 45,88 2,25 mld.
28.4.2004 FNM KI 45,88 Smlouva o prioritě KI
30.4.2004 ÚHOS odmítá cenu 2,25 45,88 3,5 mld.
1.5.2004 KI Charles Capital 50,002 2,27 mld.
14.5.2004 KI Nabízí státu 45,88 3,417 mld.
14.5.2004 ÚHOS akceptuje 45,88 3,416 mld.
7.6.2004 PENTA Nová nabídka státu 45,88 4 mld.
14.6.2004 PENTA nabízí Charles Capital 50,002 4,38 mld.
13.9.2004 KI Charles capital ¾ z 50,002 3,9 mld.
13.9.2004 KI Nabízí státu 45,88 4,001

Příloha 2:

1.) Stanovisko Evropské komise doručené ministru zahraničních věcí.

Vážený pane ministře,

Komise s potěšením oznamuje České republice, že po přezkumu informací
předložených ve výše uvedené věci přijala rozhodnutí, že prodej podílu ve společnosti
OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest neobsahoval, jak je vyloženo
v tomto rozhodnutí, žádný prvek státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy
o fungování EU.

1.) Dne 27. ledna 2005 podala společnost Penta Finance a.s. Evropské
komisi stížnost na prodej menšinového podílu 45,88 % v české důlní
společnosti OKD a.s. společnosti Karbon Invest a.s., jenž český stát realizoval
dne 16. září 2004, ve které tvrdila, že prodej neproběhl prostřednictvím
transparentního nabídkového řízení, a že cena byla nižší než tržní.

Dne 17. července 2006 stěžovatel byl vyzván, aby ve lhůtě deseti pracovních dnů předložil doplňující informace vztahující se k dané věci. Po marném uplynutí této doby by Komise informovala české orgány, že ve věci stěžovatele nepodnikne žádné další kroky. Vzhledem k tomu, že Penta Finance neodpověděla, byla stížnost úředně uzavřena a české úřady o tom byly vyrozuměny dne 25. srpna 2006.

Dne 30. ledna 2008 podalo Evropské komisi stížnost ohledně stejné
záležitosti Sdružení nájemníků BYTYOKD.CZ, což je sdružení nájemníků bytů dříve
vlastněných OKD (dále jen „stěžovatel“ nebo „sdružení nájemníků“).

Dopisem ze dne 2. listopadu 2008 sdělily útvary Komise stěžovateli své předběžné
posouzení, podle nějž opatření nepředstavovalo státní podporu ve smyslu čl. 107
odst. 1 Smlouvy o fungování EU. České orgány byly o tomto předběžném posouzení
informovány dne 25. listopadu 2008.

V reakci na dopis ze dne 2. listopadu 2008 předložil stěžovatel dne 2., 8. a 23. prosince
2008 další informace a žádal Komisi, aby pokračovala v posuzování stížnosti.
Dopisem ze dne 30. září 2009 stěžovatel rozšířil svou stížnost o nová tvrzení ohledně
hodnoty aktiv společnosti OKD v době prodeje 45,88 % jejích akcií.

Stěžovatel poskytl další doplňkové informace dne 28. května 2010, 15. listopadu 2010,
6. prosince 2010, 27. března 2011, 27. dubna 2011 a 6. července 2011.

Dne 18. května 2011 navíc Komise obdržela podání společnosti RPG, která je právní
nástupkyní společnosti Karbon Invest a.s., s vyjádřením jejího stanoviska ohledně
privatizace společnosti OKD.

2. POPIS ÚDAJNÉ STÁTNÍ PODPORY

Stížnost se týká druhé fáze privatizace společnosti OKD v roce 2004, jež spočívala
v prodeji menšinového podílu ve společnosti OKD ve výši 45,88 % společnosti
Karbon Invest a.s., která již předtím vlastnila 50,002 % akcií OKD, a tudíž nad ní měla
kontrolu. Aktiva OKD mimo jiné zahrnovala rozsáhlé portfolio bytových domů
s přibližně 5 500 budovami a 44 000 nájemnými byty na Ostravsku (Moravskoslezský
kraj), které byly buď v přímém vlastnictví OKD (drtivá většina) nebo je společnost
OKD vlastnila přes své dceřiné společnosti. Privatizační dohoda poskytla nájemníkům
těchto bytů předkupní právo na získání bytů za pevně stanovenou preferenční cenu
v případě, že by se nový vlastník OKD rozhodl nabídnout je k prodeji.

Byty, v nichž nájemníci bydlí, ovšem vlastník zatím k prodeji nenabídl, takže
nájemníci dosud neměli možnost svá přednostní práva uplatnit.
Stěžovatel v podstatě tvrdí, že druhá fáze privatizace společnosti OKD proběhla pod
tržní cenou, a že zejména nájemní byty nebyly v prodejní ceně řádně zohledněny.

Druhá fáze privatizace tak údajně obsahovala prvek státní podpory v podobě ušlých
státních prostředků.
Společnost Karbon Invest byla později prodána nezávislému investorovi Charles
Capital, který se následně sloučil se svou mateřskou společností RPG. Nový vlastník
přistoupil k reorganizaci OKD. Vlastnictví většiny bytů bylo převedeno na
samostatnou společnost RPG Byty s.r.o. České soudy potvrdily, že i přes tyto změny
vlastnictví jsou předkupní práva nájemníků nadále pro nové následné vlastníky bytů
závazná.

3.PRODEJ MENŠINOVÉHO PODÍLU VE SPOLEČNOSTI OKD

V době prodeje akcií v roce 2004 byla společnost OKD nejvýznamnějším českým
producentem černého uhlí, což byla její hlavní činnost. Vedle toho OKD vyvíjela také
řadu vedlejších činností, jako je přeprava zboží a poskytování bydlení a jiných
sociálních služeb svým zaměstnancům.

Předtím, než společnost Karbon Invest do roku 2002 získala 50,002% podíl v OKD,
a tedy i kontrolu nad ní, byla společnost OKD původně podnik zcela vlastněný
státem1. Česká vláda si podržela 45,88 % akcií, jež byly vlastněny a spravovány
prostřednictvím Fondu národního majetku (dále jen „FNM“). S přibližně 4 % akcií
bylo veřejně obchodováno na Burze cenných papírů Praha a také v RM-Systému na
slovenské burze. V roce 2003 rozhodla vláda České republiky o prodeji státního podílu
v OKD ve výši 45,88 % v přímém prodeji.

Za účelem stanovení tržní ceny pro prodej státního podílu ve výši 45,88 % objednal
FNM u dvou nezávislých externích znalců vypracování posudku: u auditorské
společnosti VOX Consult s.r.o. a u Komerční banky a.s. (dále jen „první znalecký
posudek“). Pro ohodnocení státního podílu byly v tomto posudku ze dne 26. února
2004 použity dvě metody odhadu. První metodou byla metoda diskontovaných
peněžních toků („free cash flow to equity method – FCFE“), která byla použita ke
stanovení hodnoty OKD na základě její podnikatelské činnosti. V rámci této metody,
která se obvykle používá pro stanovení ceny činné společnosti, je hlavním faktorem
peněžní tok vytvářený podnikatelskými činnostmi. Externí znalci tak pomocí výnosové
FCFE metody ocenili hodnotu činností OKD vytvářejících příjmy na 2,8 miliardy
V rámci kupónové privatizace, jež proběhla v České republice v létech 1992 až 1994, měl každý dospělý občan právo zakoupit si kupónovou knížku, která mu obratem poskytovala nárok na získání podílů ve státem vlastněných společnostech, a to včetně OKD. Karbon Invest v rámci kupónové privatizace systematicky zkupovala od českých občanů akcie OKD. V roce 2002 získala společnost Karbon Invest v OKD většinový podíl (50,002 %).
CZK (z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 1,28 miliardy
CZK).

Do hodnocení provedeného pomocí FCFE metody nebyly ovšem zahrnuty nájemné
byty vlastněné OKD, které byly považovány za nejdůležitější neprodukční část OKD.
Místo toho byl bytový fond ohodnocen pomocí druhé metody odhadu, tj. srovnávací
metody, na základě srovnání s předchozí obdobnou transakcí, tedy prodejem přibližně
2 000 podnikových bytů v Třinci, kdy každý byt vynesl částku 40 000 CZK.

Neprodukční část OKD tak byla oceněna na 1,75 miliardy CZK (z čehož by státnímu
podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 0,8 miliardy CZK). Celková hodnota OKD
byla tudíž oceněna na 4,55 miliardy CZK, a cena státního podílu ve výši 45,88 % byla
proto odhadnuta na 2,08 miliardy CZK.

Na základě požadavku českých orgánů vypracovala Komerční banka ve spolupráci
s VOX Consult druhý znalecký posudek ze dne 10. března 2004 (dále jen „druhý
znalecký posudek“), jehož účelem bylo stanovit odděleně hodnotu finančně
nejdůležitějších dceřiných společností OKD, na které bylo nazíráno jako na finanční
investici OKD2. Za tímto účelem byly tyto dceřiné společnosti oceněny různými
metodami a mediány hodnot výsledků byly poté sečteny. Celková hodnota majoritních
nebo minoritních účastí OKD v těchto společnostech byla stanovena na částku
3,1 miliardy CZK (z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka
1,4 miliardy CZK). Po sečtení s oceněním podle prvního znaleckého posudku
(2,08 miliardy CZK za státní podíl, viz výše uvedené body (17) a (18)) by celková
hodnota státního podílu v OKD ve výši 45,88 % představovala částku 3,5 miliardy
CZK.

Ohledně prodeje 45,88 % akcií OKD vedl FNM exkluzivní jednání se společností
Karbon Invest. Během těchto jednání předložila Karbon Invest několik nabídek. První
nabídka z 12. března 2004, která následovala po prvním znaleckém posudku,
představovala částku 2,25 miliardy CZK. Dne 23. března 2004 předložila konkurenční
společnost Penta Finance nevyžádanou konkurenční nabídku ve výši 3,1 miliardy
CZK, na kterou ovšem nebyl brán ohled (podle českých orgánů mimo jiné kvůli tomu,
že nabídka přišla jen několik málo hodin předtím, než měla vláda České republiky
rozhodnout o privatizaci OKD). Nabídka ze strany Penta Finance vycházela ze zprávy
společnosti P67, jež je součástí stejné skupiny jako Penta Finance (dále jen „ocenění
P67“), podle níž se hodnota státního podílu v OKD ve výši 45,88 % pohybovala mezi
3,5 – 3,9 miliardy CZK.

Následkem usnesení vlády České republiky ze dne 23. března 2004 byla dne 8. dubna
2004 uzavřena mezi FNM a společností Karbon Invest smlouva o koupi akcií týkající
se prodeje státního podílu v OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest za částku
2,25 miliardy CZK, což odpovídá 201,80 CZK za akcii.
Ve druhém znaleckém posudku byly oceněny finanční investice OKD do společností Metalimex, a.s., AIInvest Břidličná, a.s., a Sokolovská uhelná, a.s. Ostatní dceřiné společnosti OKD nebyly ohodnoceny odděleně, a to kvůli jejich velmi malému finančnímu významu (dceřiné společnosti „de minimis“) nebo kvůli jejich zahrnutí do podnikatelské činnosti mateřské společnosti OKD, která již byla ohodnocena v rámci FCFE metody. Jednou z dceřiných společností „de minimis“ byly Služby dolů, které byly vlastníkem bytových jednotek na Kladensku a které v období před ohodnocením vynášely roční dividendy
v částce nižší než 100 000 EUR. Pro znalce proto nebylo odůvodněné zohledňovat tuto dceřinou společnost odděleně.

Tato smlouva byla podmíněna schválením Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
(ÚOHS), což byl před přistoupením České republiky k Evropské unii příslušný orgán
pro posuzování slučitelnosti státních podpor se závazky podle dohody o přidružení3.
Ve svém rozhodnutí ze dne 30. dubna 2004 dospěl Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže k závěru, že vláda České republiky nesplnila zásadu investora v podmínkách
tržního hospodářství kvůli nedostatečné transparentnosti výběrového řízení
a skutečnosti, že prodejní cena byla nižší než cena tržní. Příslušný orgán stanovil tržní
cenu podílu v OKD ve výši 45,88 % na částku 3,5 miliardy CZK, což odpovídalo
součtu výsledků prvního a druhého znaleckého posudku uvedených výše. (2,08 miliardy CZK + 1,4 miliardy CZK). ÚOHS také zohlednil jak nabídku společnosti Penta Finance (3,1 miliardy CZK) a posudek P67 Value, o který se tato nabídka opírala (3,5 – 3,9 miliardy CZK), tak cenu volně obchodovatelných akcií OKD.

Následkem zásahu příslušného orgánu proběhly mezi květnem a zářím 2004 další
jednání mezi českými orgány a společností Karbon Invest. Výsledkem těchto dalších
jednání bylo, že společnost Karbon Invest navýšila svou nabídku za druhou tranši
(45,88 %) akcií OKD na částku 4,1 miliardy CZK (přibližně 170 milionů EUR4), což
odpovídalo 367,70 CZK za akcii. Tento nárůst odrážel nárůst ceny volně
obchodovatelných akcií OKD a vývoj cen uhlí. Souběžně nová nabídka předložená
společností Penta Finance dne 7. června 2004 dosáhla částky 4,0 miliardy CZK.

Následkem rozhodnutí vlády České republiky ze dne 15. září 2004 byla nakonec
uzavřena smlouva o koupi akcií za kupní cenu ve výši 4,1 miliardy CZK a podíl
v OKD ve výši 45,88 % byl následně převeden na společnost Karbon Invest.
(26) Na rozdíl od původně vyjednané kupní smlouvy ze dne 8. dubna 2004 obsahovala
kupní smlouva ze dne 16. září 2004 nové závazky nabyvatele ohledně udržování
portfolia bytových domů. Tyto závazky nebyly zohledněny v prvním a druhém
znaleckém posudku, protože byly nastoleny až během vyjednávání. K těmto závazkům
patřilo: i) povinnost provozovat a udržovat byty v odpovídajícím stavu až do 1. května
2009; ii) povinnost provozovat byty na neziskovém základě, tj. reinvestovat veškeré
peněžní příjmy z nájmů do zlepšení, obnovy a údržby bytů až do 1. května 2009;
iii) povinnost omezit prodej třetím stranám na nejvýše 5 % portfolia bytů až do
1. května 2009, s výjimkou prodeje nájemníkům za pevně stanovenou cenu ve výši
40 000 CZK; a iv) časově neomezené předkupní právo zaručené původním
nájemníkům, které opravňuje každého nájemníka k zakoupení bytu, v němž žije, za
pevnou preferenční cenu ve výši 40 000 CZK, pokud by vlastník byt prodával.

4.PRÁVA SPOJENÁ S MENŠINOVÝM PODÍLEM

České právní předpisy minoritním akcionářům nedávají žádná zvláštní práva k tomu,
aby mohli vykonávat vliv na řízení společnosti. Stanovy společnosti OKD byly
v souladu s obecným obchodním právem, tj. neposkytovaly tedy žádná zvláštní práva
minoritním akcionářům. Žádná taková práva nebyla ani stanovena v dohodě akcionářů
mezi FNM a společností Karbon Invest. Menšinový podíl tedy s sebou nenesl žádná
zvláštní práva, jež by mohla potenciálně ovlivnit jeho hodnotu.

Článek 64 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Českou republikou na straně druhé.
Při směnném kurzu z roku 2004 by tato částka odpovídala přibližně 130 milionům EUR. Při směnném kurzu z června 2011 by tato částka odpovídala přibližně 170 milionům EUR.

5.VEŘEJNĚ OBCHODOVATELNÉ AKCIE OKD

S přibližně 4 % akcií bylo veřejně obchodováno na Burze cenných papírů Praha
a rovněž v RM-Systému na slovenské burze. V období od 16. března do 16. září 2004
se cena volně obchodovatelných akcií OKD na pražské Burze cenných papírů (BCP)
pohybovala mezi 288 CZK a 410 CZK za akcii.

Z výše uvedeného vyplývá, že cena volně obchodovatelných akcií OKD
měla mezi březnem 2004, tj. dobou navržení původní kupní smlouvy, a zářím 2004,
kdy byla nakonec smlouva uzavřena, vzestupnou tendenci. Podle českých orgánů
k tomu v široké míře došlo kvůli růstu cen uhlí ve stejném období. Jak je uvedeno výše byl tento růst ceny volně obchodovatelných akcií OKD při stanovení konečné ceny za prodej státního podílu v OKD zohledněn. Příslušné období zahrnovalo 129 obchodních dnů a celkový objem 11 244 akcií.
V důsledku získání 45,88% podílu byla společnost Karbon Investment povinna podle
paragrafu 183 obchodního zákoníku učinit veřejný návrh na koupi cenných papírů za
účelem získání zbývajících volně obchodovatelných akcií od jejich držitelů. Nacenění
nabídky je předmětem souhlasu české Komise pro cenné papíry. Společnost Karbon
Invest předložila dne 10. prosince 2004 první návrh nabídky na 392,2 CZK za akcii.

Komise pro cenné papíry tuto nabídku odmítla, neboť se domnívala, že dokumentace
poskytnutá společností Karbon Invest neodpovídala právním normám. Dne 23. března
2005 společnost Karbon Invest předložila druhou nabídku na 924,5 CZK za akcii, jež
byla Komisí pro cenné papíry přijata. Následkem tohoto skoupení byly akcie OKD
vyloučeny z obchodování na burze dne 14. června 2005. Po splnění právních
požadavků se dne 17. září 2005 společnost Karbon Invest stala jediným akcionářem
OKD.

6.Cena akcie OKD na pražské Burze cenných papírů
5. ledna – 16. září 2004
200,00
250,00
300,00
350,00
400,00
450,00
15. ledna 16. března 17. května 19. července 16. září

7.DŮVODY STÍŽNOSTI SDRUŽENÍ NÁJEMNÍKŮ ZE DNE 30. LEDNA 2008

Stěžovatel tvrdí, že byty nebyly řádně oceněny a jejich hodnota nebyla v celkové
prodejní ceně akcií OKD řádně zohledněna. Prodej druhé tranše podílu v OKD
(45,88 %) za cenu ve výši 4,1 miliardy CZK byl proto údajně proveden pod tržní
cenou, a představuje tak protiprávní státní podporu v podobě ušlých státních příjmů.
Stěžovatel podrobně rozvádí následující tvrzení:

Stěžovatel za prvé tvrdí, že metoda použitá v prvním znaleckém posudku k ocenění
nájemních bytů nebyla správná. Proti ocenění provedené znaleckým ústavem
KOPPREA, které si u něj stěžovatel objednal, odhaduje průměrnou tržní hodnotu bytu
o rozloze 63 m2 v ostravském regionu na částku 155 000 CZK (a ne na částku 40 000
CZK, k níž dospěl první znalecký posudek).
Proti ocenění stěžovatele vychází z průměrné ceny jednotlivě prodávaných bytů v období 2003–2005 v dotyčném kraji a odvolává se na publikace Českého statistického úřadu. Podle stěžovatele by správná cena za prodej státního podílu v OKD měla být přinejmenším 5,87 miliard CZK5 místo konečné prodejní ceny ve výši 4,1 miliardy CZK. Rozdíl mezi těmito dvěma cenami údajně představuje hospodářské zvýhodnění ve výši nejméně 1,77 miliardy CZK (přibližně 72 milionů EUR6), které český stát poskytl ve prospěch společnosti Karbon
Invest.

Za druhé podle stěžovatele první a druhý znalecký posudek nezohlednily určitá aktiva,
jako jsou přilehlé pozemky, nebytové objekty, doplňkové budovy, návazná
infrastruktura a okolo 1 200 bytů na Kladensku. Navíc došlo k ocenění pouze tří
dceřiných společností OKD.

Za třetí stěžovatel zdůrazňuje, že ještě jiný znalecký posudek vypracovaný v roce 2006
společností Ernst&Young také shledal, že hodnota bytů je vyšší. Podle tohoto posudku
představovala hodnota bytů k 31. prosinci 2005 částku 6,475 miliardy CZK, z čehož
by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 2,97 miliardy CZK.

Za čtvrté si stěžovatel klade otázky ohledně způsobu, jakým byla jednání o privatizaci
vedena.

Za páté stěžovatel tvrdí, že společnost RPG, která je právní nástupkyní společnosti
Karbon Invest a současným vlastníkem bytů, byla schopna získat z bytů finanční
výhodu způsobem, který dokládá, že byty mají vyšší hodnotu. Uvádí zejména, že byty
sloužily jako záruka pro obchodní půjčky od bank, aniž by se přitom zmínilo
předkupní právo nájemníků. Podle stěžovatele to údajně dokládá, že současný vlastník
nedodržuje závazky týkající se bytů, které byly zahrnuty do konečné prodejní smlouvy
(viz výše bod (26)). Stěžovatel tvrdí, že přijetí bytů jako záruky bankami je navíc
důkazem vysoké nemovité hodnoty bytů, která je vyšší než cena, kterou za ně
společnost Karbon Invest musela zaplatit.
Podle stěžovatele by měla cena každého z 44 647 bytů představovat částku 155 000 CZK, a celková hodnota portfolia bytů by tak měla dosáhnout výše 6,92 miliard CZK (tj. 44 647 bytů vynásobeno 155 000 CZK), z čehož by státnímu podílu ve výši 45,88 % odpovídala částka 3,18 miliard CZK. Podle stěžovatele by měl státní podíl v ostatních částech společnosti údajně představovat hodnotu ve výši 2,70 miliard CZK.
Celková hodnota státního podílu ve výši 45,88 % by tak měla představovat částku ve výši 5,87 miliard CZK
(3,18 miliard CZK + 2,70 miliard CZK). Při směnném kurzu z 16. září 2004 odpovídá údajná podpora ve výši 1,77 miliardy CZK částce přibližně 56 milionů EUR. Při směnném kurzu z června 2011 odpovídá výše údajné podpory částce přibližně 72 milionů EUR.

Stěžovatel konečně tvrdí, že skutečnou finanční hodnotu společnosti OKD tvořily
hlavně její fondy nemovitostí. Ačkoliv privatizační transakce spočívala v převodu
akcií OKD, neprodukční část společnosti měla být oceněna podle sdělení Komise
o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci7.

8.PŘIPOMÍNKY ČESKÝCH ORGÁNŮ

České orgány zdůrazňují, že na prodej bytů nelze nahlížet odděleně od prodeje akcií
OKD, protože předmětem prodeje byl pouze prodej podílu v OKD. Konečná cena za
prodej podílu ve výši 4,1 miliardy CZK by proto měla být považována za oprávněnou.
České orgány podrobně uvádějí následující:

Za prvé, české orgány zdůrazňují, že je nesprávné tvrdit, že by cena, již stanovily za
prodej akcií OKD, nezohledňovala všechna aktiva, protože stát neprodával jednotlivá
konkrétní aktiva. Stát prodával svůj podíl ve společnosti, a došlo tak k převodu akcií
OKD, zatímco vlastníkem bytů zůstávala i nadále společnost OKD.

Za druhé, při posouzení ceny akcie je vedle prvního a druhého znaleckého posudku
nutno brát v úvahu také další faktory, jako je skutečnost, že konečná dohodnutá
prodejní cena i) odrážela nárůst hodnoty veřejně obchodovatelné části akcií OKD,
k němuž došlo do září 2004, a ii) byla vyšší než konkurenční nabídky společnosti
Penta Finance, jež byly postupně 3,1 a 4,0 miliardy CZK.

Za třetí, i kdyby bylo byty nutno analyzovat odděleně, byly ve velmi špatném stavu
a vyžadovaly četné investice, jež Karbon Invest a její právní nástupci provedli
v souladu se závazky zanesenými do smlouvy o koupi akcií. V den transakce k tomu
byty podléhaly regulovanému nájemnému, které nebylo možno zvýšit ani z důvodů
inflace. V roce 2004 se nevědělo, že v této oblasti dojde ke změně. K deregulaci
nájemného docházelo postupně počínaje rokem 20068. Posudek společnosti
Ernst&Young z roku 2006, který byl vypracován na základě stavu z konce roku 2005
a zohledňoval budoucí předpokládaný vývoj, tak nelze použít k posouzení transakce,
jež proběhla v roce 2004.

Za čtvrté, podle českých orgánů byla v prvním a druhém znaleckém posudku použita
pro ocenění státního podílu v OKD správná metoda. Stále podle českých orgánů se
naopak znalecký posudek KOPPREA při posuzování hodnoty bytů zaměřil na
nesprávný trh, když zohlednil prodejní cenu individuálního bytu a ne bytových
komplexů. Znalecký posudek KOPPREA zejména nevzal v úvahu skutečnost, že trh
s jednotlivými byty by nebyl schopen vstřebat takové množství těchto bytů9. Podle
českých orgánů nevěnoval znalecký posudek KOPPREA také pozornost mechanismu
zjištění ceny portfolia akcií, protože nezohlednil příjmy a náklady spojené se
spravováním velkého portfolia bytů. Regulované nízké nájemné ve skutečnosti
nepokrývalo náklady spojené s odpisem hodnoty, údržbou a opravami. Znalecký
posudek KOPPREA k tomu přehlédl skutečnost, že došlo k malému počtu transakcí
s byty10, a nevěnoval pozornost privatizačnímu zatížení ohledně bytů, které bylo
Karbon Invest uloženo v konečné smlouvě o koupi akcií (viz výše bod (26)).
Za páté, české orgány uvádějí, že současný vlastník bytů potvrdil u českého soudu
dodržování předkupního práva nájemníků, a tvrzení, podle nichž na tuto doložku
nedbá, nejsou proto přesná.

Podle českých orgánů tak hodnota podílu ve výši 45,88 % v OKD byla stanovena
správně a prodejní cena odpovídala tržní. Hodnota bytů byla jedním z hledisek
zohledněných při posuzování hodnoty akcií OKD. I v případě, kdy by byty byly
prodávány odděleně (což nebyl případ této transakce), bylo ocenění jejich hodnoty
v prvním znaleckém posudku provedeno řádně. Ocenění zdůrazňovaná stěžovatelem
naopak nezohlednila špatný stav bytů a systém regulovaného nájemného, což
snižovalo možný peněžní tok z bytů. Konečnou cenu za prodej podílu v OKD ve výši
4,1 miliardy CZK je proto nutno považovat za oprávněnou.

Regulované nájemné bylo v roce 2003 stanoveno na 15–20 CZK za měsíc a metr čtverečný a do roku 2006 nebylo zvýšeno. V době prodeje akcií v roce 2004 podléhalo přibližně 87 % bytového fondu OKD regulovanému nízkému nájemnému. Příjem z nájemného nestačil na pokrytí nákladů na údržbu a opravy, a peněžní tok z činnosti v oblasti nájemných bytů tak byl záporný. Po prodeji akcií OKD společnosti Karbon Invest bylo v období 2006–2010 nájemné postupně uvolněno na trochu vyšší úroveň, tj. nájemné vzrostlo na 35–50 CZK za měsíc a metr čtverečný. Bez ohledu na toto navýšení zůstalo nájemné stále přibližně o 40 % nižší, než bylo nájemné tržní.
Podle Českého statistického úřadu došlo v Moravskoslezském kraji v období 2003–2005 pouze k 717 uskutečněným prodejům bytů srovnatelných s dotčeným portfoliem bytů.

9.DALŠÍ PŘIPOMÍNKY PŘEDLOŽENÉ KOMISI
Dne 18. května 2011 Komise obdržela podání společnosti RPG, která je právní
nástupkyní společnosti Karbon Invest a.s., s vyjádřením jejího stanoviska ohledně
privatizace společnosti OKD. Podle RPG odpovídala cena zaplacená za podíl v OKD
ve výši 45,88 % ceně tržní. Druhá fáze privatizace OKD tak údajně neobsahovala
státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

Tvrzení uváděná RPG byla obdobná tvrzením českých orgánů. Společnost RPG
zejména zdůraznila špatný všeobecný stav bytů a nutnost investic k zachování
obyvatelnosti bytů, což jen za období 2004–2009 představovalo částku ve výši
2,67 miliardy CZK.

Podání společnosti RPG obsahovalo mimo jiné další znalecký posudek společnosti
Ernst&Young z roku 2010 (dále jen „znalecký posudek Ernst&Young z roku 2010“),
který i) provedl přezkum znaleckého posudku KOPPREA (viz výše bod (32))
a ii) obsahuje indikativní oceňovací analýzu portfolia bytů v rámci předpokládaných
tržních podmínek v roce 2003 a 2004. Pokud jde o znalecký posudek KOPPREA,
znalecký posudek Ernst&Young z roku 2010 dochází k závěru, že analýza v posudku
KOPPREA nebyla vypracována v souladu s odpovídající metodou ocenění, a tento
posudek tak neuvádí řádně hodnotu portfolia bytů. Tvrzení uváděná ve znaleckém
posudku Ernst&Young z roku 2010 jsou shodná s údaji předloženými českými orgány.

Podání společnosti RPG zdůrazňuje, že znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006
předložený stěžovatelem byl vypracován na základě stavu na konci roku 2005, zatímco
skutečným dnem, ke kterému by mělo být provedeno ocenění, je konec roku 2003, což
je ve shodě se dnem, který byl použit v prvním znaleckém posudku. Nový znalecký
posudek Ernst&Young z roku 2010 vzal za výchozí okamžik ocenění konec roku
2003. Posudek použil přístup založený na výnosech a rovněž zohlednil srovnatelné
prodejní transakce domů. V ostatních ohledech je metodika použitá společností
Ernst&Young v jejím znaleckém posudku z roku 2010 shodná s jejím předchozím
posudkem z roku 2006. Výpočet provedený ve znaleckém posudku Ernst&Young
z roku 2010 dochází k výsledku, že se odhadovaná cena za jeden byt pohybuje od
32 200 CZK do 43 200 CZK. Tento výsledek tak potvrzuje hodnotu ve výši 40 000
CZK stanovenou v prvním znaleckém posudku.

10. POSOUZENÍ OPATŘENÍ
PODMÍNKY EXISTENCE PODPORY
Ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU stanoví, že veškeré podpory poskytované v jakékoli
formě členským státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit
hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby,
jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem,
nestanoví-li Smlouvy jinak.

Aby státní opatření představovalo státní podporu, musí být kumulativně splněny čtyři
požadavky: a) jedná se o opatření státu nebo ze státních prostředků; b) opatření
zvýhodňuje příjemce na selektivním základě; c) opatření narušuje nebo může narušit
hospodářskou soutěž a d) opatření ovlivňuje nebo může ovlivnit obchod mezi
členskými státy.

11.PŘÍSLUŠNÉ STÁTNÍ OPATŘENÍ

Nejprve je nutno zdůraznit, že pro účely posouzení státní podpory je relevantní
transakcí pouze prodej menšinového podílu českého státu v OKD ve výši 45,88 %,
k němuž došlo dne 16. září 2004.

Na rozdíl od tvrzení stěžovatele (viz výše bod (37)) by nebylo správné vydělit určité
kategorie aktiv vlastněných společností OKD (např. byty) a analyzovat převod bytů
jako oddělenou transakci, protože k podobné oddělené transakci nedošlo: vlastnictví
bytů se nezměnilo, protože byty zůstaly v majetku společnosti OKD nezávisle na
prodeji akcií této společnosti. Jediným předmětem prodeje uskutečněného českým
státem byly akcie OKD jako takové, a posouzení státní podpory, které má být
provedeno, tak musí analyzovat, zda toto státní opatření splňuje kumulativní podmínky
státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

12.POŽADAVEK ZVÝHODNĚNÍ
KRITÉRIA POSOUZENÍ EXISTENCE ZVÝHODNĚNÍ
Podle ustálené judikatury evropských soudů11 a pravidel a praxe Komise v oblasti
státní podpory v rámci privatizace12 neexistuje v případě, že členský stát prodává účast
v podniku, žádné zvýhodnění, je-li chování členského státu v souladu s jednáním
soukromého prodávajícího v tržním hospodářství. Prodej neposkytuje kupci žádné
zvýhodnění, pokud prodejní cena odpovídá ceně tržní. Jedna z kumulativních
podmínek čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU pro existenci státní podpory,
tj. zvýhodnění, by tak nebyla splněna.
11 Viz např.: spojené věci C-278/92 – C 280/92, Španělsko v. Komise (Hytasa); věc T-296/97, Alitalia; věci T-
228/99 a T-233/99, WestLB v. Komise; věc T-366/00, Scott SA; věci C-328/99 a C-399/00, Italy and SIM 2
Multimedia v. Commission; věc T-358/94, Air France v. Commission.
12 XXIII. zpráva o politice hospodářské soutěže, 1993, s. 255, bod 403.
11
Pokud k prodeji akcií dochází na burze, obecně se předpokládá, že se tak děje za
tržních podmínek a bez jakéhokoliv zvýhodnění. Probíhá-li opatření obchodním
prodejem, tj. prodejem společnosti jako celku nebo jejích částí jiné společnosti, lze
předpokládat, že nedošlo k žádnému zvýhodnění, pokud mimo jiné i) majetkový podíl
je prodán v nediskriminačním, transparentním a otevřeném nabídkovém řízení
přístupném všem; ii) majetkový podíl je prodán subjektu, který předložil nejvyšší
nabídku, a iii) všichni účastníci řízení mají dostatek času a informací k řádnému
ocenění aktiv jako základu své nabídky. Všem prodejům za podmínek, jež nelze
pokládat za běžné obchodní podmínky, musí předcházet ocenění provedené
nezávislými poradci.

Jinými slovy probíhá-li privatizace státního podílu ve společnosti jejím prodejem,
slouží jako měřítko pro posouzení, zda dotčená transakce týkající se státního majetku
obsahuje zvýhodnění, skutečnost, jestli by se subjekt působící v tržním hospodářství
a postavený do podobné situace choval stejně, tj. jestli by prodal akcie společnosti za
stejnou cenu. Tato zásada byla opakovaně vysvětlována Komisí a trvale potvrzována
Evropským soudním dvorem13.

13. SOULAD PRODEJNÍ CENY AKCIÍ OKD S TRŽNÍMI PODMÍNKAMI
Komise shledává, že způsob, jakým český stát prodal svůj majetkový podíl v OKD ve
výši 45,88 %, nebyl prodejem na burze, ani nabídkovým řízením, které by splňovalo
výše uvedená kritéria otevřenosti, transparentnosti a nediskriminace. Důvodem je, že
společnosti Karbon Invest bylo poskytnuto výlučné právo vést s českým státem
jednání o prodeji, přičemž tato společnost měla jako majoritní vlastník OKD zároveň
plný přístup ke všem důležitým informacím týkajícím se OKD. Ostatní možní
investoři naopak k nabídkovému řízení přizváni nebyli a neměli plný přístup ke všem
důležitým informacím. Jeden z konkurentů, Penta Finance, přesto předložil
nevyžádanou nabídku, se kterou ovšem neuspěl. Jelikož postup prodeje nesplnil
kritérium otevřeného, transparentního a nediskriminačního nabídkového řízení,
nepotvrdil ani předpoklad, že bylo nakonec dosaženo tržní ceny.

Při absenci prodeje na burze a soutěžního nabídkového řízení musí Komise ověřit, zda
cena, za kterou český stát prodal svůj podíl akcií v OKD ve výši 45,88 %, odpovídá
tržní hodnotě tohoto menšinového podílu nebo zda by Komise měla v tomto ohledu
mít pochybnosti a zahájit formální vyšetřovací řízení.

V tomto ohledu existuje řada ukazatelů, které je možno použít pro posouzení, zda byla
prodejní cena akcií OKD ve výši 4,1 miliardy CZK v souladu s tržními podmínkami.
Komise bude v této věci tyto ukazatele posuzovat. Komise zaznamenává, že bez
ohledu na své různé metodologie směřují všechny níže popsané ukazatele
k podobnému cenovému rozpětí. Všechny ukazatele, ať už brány jednotlivě nebo
společně, skutečně naznačují, že prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK nebyla pod
tržní hodnotou podílu v OKD ve výši 45,88 %.

Pro předběžné posouzení je důležité mít na paměti, že česká vláda prodávala
menšinový podíl ve společnosti kontrolované v momentě prodeje společností Karbon
Invest. Platné předpisy EU a ČR, ani stanovy OKD neposkytovaly minoritnímu
akcionáři žádná kontrolní práva.
13 Viz poznámka pod čarou č. 11.

14. Cena akcií OKD na burze:
S přibližně 4 % akcií OKD ve vlastnictví drobných akcionářů se volně obchodovalo na
pražské Burze cenných papírů a v RM-Systému na slovenské burze. Během roku 2004
cena akcií OKD vzrostla, a to zejména v důsledku růstu cen uhlí. Konečná cena akcií
OKD, za kterou je stát prodal společnosti Karbon Invest dne 16. září 2004, byla
367,73 CZK za akcii, tj. 4,1 miliardy CZK za podíl ve výši 45,88 %. Tato cena lehce
přesahovala průměrnou cenu veřejně obchodovatelných akcií OKD za předcházejících
180 dní (348,95 CZK)14, což by u podílu ve výši 45,88 % představovalo částku
3,9 miliardy CZK.

Současně platí, že pokud jsou zvoleny kratší referenční období, např. 90 nebo 30 dní
před prodejem, nebo cena akcie v den prodeje, výsledek je mírně odlišný. Pro období
90 dnů byla průměrná cena 379,97 CZK, pro období 30 dnů byla průměrná cena 380
CZK a v den prodeje, tj. dne 16. září 2004, cena byla 380 CZK.

Komise si všímá, že ačkoli byla prodejní cena těsně pod cenami akcií, rozdíl nebyl
dostatečný, aby bylo možné považovat prodej za uskutečněný pod tržní hodnotou.
Rozdíl zůstává v rámci toho, co lze nazvat normální kolísání a zohledňuje také fakt, že
se o zamýšlený prodej zajímal tisk, což mohlo způsobit určité spekulativní nákupy.

Vzhledem k tomu, že česká vláda prodávala pouze menšinový podíl, nemohla
očekávat, že obdrží od kupujícího prémii za ovládnutí. Proto cena volně
obchodovaných akcií může být v zásadě považována za dobrý ukazatel tržní hodnoty
menšinového podílu, i když velký rozdíl v objemu předmětných akcií (4 % u volně
obchodovaných akcií oproti 45,88% menšinovému podílu) by znamenal, že obě ceny
by nutně nemusely být automaticky shodné.

Komise také posoudila postřehy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který ve
svém stanovisku ze dne 30. dubna 2004 uvedl, že vzhledem k malému objemu volně
obchodovaných akcií je jejich vypovídací hodnota omezena, protože se uskutečňuje
příliš málo transakcí, než aby bylo možné dojít ke smysluplné tržní ceně, a tato
hodnota by mohla být manipulována.

Komise je toho názoru, že vývoj ceny akcií za období 180 dní před prodejem
nevykazuje žádné znaky náhlých silných pohybů, jež by ukazovaly na manipulaci.
Příslušné období navíc podle Komise zahrnovalo 129 obchodních dnů a celkový
objem 11 244 akcií. Tato obchodní aktivita, byť omezeně, je přesto jistým ukazatelem
tržní hodnoty akcií.

Na základě těchto údajů Komise zjišťuje, že prodejní cena státního podílu v OKD ve
výši 45,88 % odpovídala v roce 2004 tržní ceně volně obchodovatelných akcií OKD.
Průměr za předcházejících 180 dnů se používá kvůli tomu, aby základem ocenění nebyla cena, která platila pouze po krátkou dobu. Období 180 dnů používá také česká Komise pro cenné papíry ke stanovení odpovídající ceny akcie při povinném vyplacení minoritních akcionářů. V tomto konkrétním případě cena akcie OKD během období 180 dní před transakcí poněkud kolísala: dne 16. března 2004 byla na úrovni 299,80 CZK a dne 16. září 2004, kdy k prodeji došlo, dosáhla akcie OKD ceny 380,00 CZK. Cena akcie dosáhla své nevyšší úrovně ve dnech 27. až 29. dubna 2004, kdy se prodávala za 410,00 CZK, a nejnižší ve dnech 17. až 19. března 2004, kdy se pohybovala na úrovni 288,00 CZK. Konečná prodejní cena dohodnutá mezi státem a společností Karbon Invest (367,73 CZK) byla lehce (3%) pod cenou akcie na burze dne 16. září 2004 (380,00 CZK). Konečná prodejní cena ale převyšovala (o 9 %) průměrnou cenu za 180 dnů (348,95 CZK).

Z následujících důvodů není tento závěr zpochybněn skutečností, že cena, kterou
společnost Karbon Invest nabídla minoritním akcionářům v březnu 2005 (viz výše)), byla téměř třikrát větší než cena, kterou zaplatila české vládě.

Za prvé,
soukromý prodávající musí své rozhodnutí založit na informacích, jež jsou k dispozici
v momentě uzavření transakce. Není důvod se domnívat, že český stát v momentě
uzavření obchodu dne 16. září 2004 mohl předvídat, kdy bude menšinový podíl
vykoupen.
Za druhé,
nabídka byla učiněna šest měsíců po uzavření transakce. Pro tržní
ohodnocení společnosti bylo v tento moment nutné vzít v úvahu několik nových
aspektů. Především se cena černého uhlí podstatně zvýšila následkem vývoje na
energetických trzích. Cena závazné nabídky minoritním akcionářům navíc není
výsledkem tržního procesu, nýbrž se musí podřídit metodologii stanovené českými
právními předpisy, jež předpokládají především schválení orgány dohledu.

15. Znalecká ocenění:

Konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK byla vyšší než úhrnná částka prvního
a druhého znaleckého posudku, na jejichž základě Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže stanovil prodejní cenu akcií na částku 3,5 miliardy CZK.

České orgány poskytly podrobné informace o metodologii, výchozích předpokladech
a údajích použitých v prvním a druhém znaleckém posudku pro určení tržní ceny
a Komise ověřila jejich přesnost. Komise se domnívá, že uvedené znalecké posudky
byly vypracovány na správném metodickém a věcném základě kvalifikovanými znalci,
kteří jednali nezávisle na jakékoli straně zapojené do transakce. Komise zaznamenává,
že český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Fond národního majetku první
a druhý znalecký posudek při stanovení prodejní ceny akcií OKD patřičně zohlednily.

Komise se proto domnívá, že znalecké posudky představují přiměřený ukazatel
prokazující, že cena za prodej podílu v OKD ve výši 45,88 % nebyla stanovena pod
tržní hodnotou.

Komise rovněž poznamenává, že ocenění P67 (viz výše bod (20)) ustavené
konkurenční společností došlo k závěru, že hodnota akcí byla v rozmezí 3,5 – 3,9
miliard CZK.

Oceňovací posudky předložené stěžovatelem (znalecký posudek KOPPREA
a znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006) nelze navíc při stanovení hodnoty
akcií OKD zohlednit. Za prvé, znalecký posudek KOPPREA (viz bod (32)) nebere
zřetel na zvláštnosti bytových domů s regulovaným nájmem oproti jednotlivým bytům
volně prodávaným na trhu. Nezohledňuje také skutečnost, že každý prodej bytů
společností OKD by podléhal uplatnění doložky o předkupním právu, která počítá s
preferenční cenou ve výši 40 000 CZK pro každého stávajícího nájemníka na
zakoupení jeho bytu, což by přinejmenším velká většina nájemníků pravděpodobně
využila. Za druhé, znalecký posudek Ernst&Young z roku 2006 (viz bod (34)) vychází
z odlišného rozhodného okamžiku (tj. konce roku 2005) než skutečná transakce, k níž
došlo dne 16. září 2004.

16. Konkurenční nabídky:

Konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK byla také vyšší než nabídky ve výši
3,1 miliardy a 4,0 miliardy CZK předložené dalším (neúspěšným) účastníkem
privatizace (Penta Finance).

V tomto ohledu Komise poznamenává, že tyto konkurenční nabídky, učiněné
zkušeným investorem na základě podnikatelské úvahy, nepřekročily cenu za prodej
podílu v OKD ve výši 45,88 %.

17. NÁZOR KOMISE NA DALŠÍ OTÁZKY VZNESENÉ STĚŽOVATELEM

Ve své stížnosti stěžovatel vznesl několik otázek, jež nemají žádný dopad na uplatnění
zásady soukromého prodávajícího. Pro úplnost se Komise těmito tématy zabývá níže.

Komise podotýká, že stěžovatel zdůraznil, že byty byly neadekvátně ohodnoceny a že
tato skutečnost vyústila v prodej bytů, nebo prodej akcií OKD za cenu nižší, než je
jejich tržní hodnota. V tomto ohledu Komise zaprvé znovu uvádí (viz výše), že pro účely posouzení státní podpory je relevantní transakcí pouze prodej podílu českého státu v OKD ve výši 45,88 %, k němuž došlo dne 16. září 2004.

Komise se navíc domnívá, že by z hlediska řádné metody pro stanovení ceny akcií
společnosti a role ohodnocení jednotlivých aktiv společnosti v rámci tohoto procesu
měly být vzneseny následující připomínky. Ve skutečnosti mohou být pro stanovení
hodnoty akcií společnosti uplatněny různé metody. Většinou je rozhodným faktorem
příjem z obchodní činnosti společnosti. Pouze ve vzácných případech může být
hodnota společnosti určena jednoduchým součtem hodnot jejích jednotlivých aktiv. To
se týká situace, kdy je například společnost v likvidaci nebo když se jedná
o holdingovou společnost, což není případ OKD. Hodnota akcií OKD by tudíž
nemohla být adekvátně určena pouze součtem hodnot aktiv OKD.

Dne 6. července 2011, stěžovatel informoval útvary Komise o tom, že dne 4. března
2011 podal trestní oznámení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky
a k Policejnímu prezidiu České republiky pro podezření ze spáchání trestného činu
v souvislosti s vypracováním a použitím dvou expertních zpráv, jejichž zadavatelem
byl český stát.
Stěžovatel také poskytl dokument z 26. května 2011, v němž Policie ČR (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality v Ostravě) uvádí, že 26. května 2011 bylo v této věci zahájeno trestní řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podložil své trestní oznámení argumenty již
známými Komisi, a s ohledem na to, že trestní řízení dosud nepřineslo žádný výsledek,
a navíc vzhledem k presumpci nevinny, Komise má zato, že tato obvinění nemají
dopad na zde uvedené rozhodnutí.

Komise nakonec poznamenává, že stěžovatel ve své kritice přiměřenosti znaleckých
posudků neuvedl žádné důvody, proč by cena volně obchodovatelných akcií (viz výše) neměla řádně vyjadřovat tržní cenu akcií OKD a proč by konkurenční nabídky neměly prokazovat, že konečná prodejní cena ve výši 4,1 miliardy CZK nebyla pod tržní hodnotou podílu v OKD ve výši 45,88 %.

18.ZÁVĚR

Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívá, že prodej tranše akcií OKD ve výši
45,88 % českým státem vyhověl testu soukromého prodávajícího v tržním
hospodářství, a bez existence zvýhodnění nabyvatele proto neobsahuje státní podporu
ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

Pokud posuzované opatření nesplňuje jeden z kumulativních požadavků k prokázání
existence státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU
(tj. zvýhodnění), není nutno analyzovat přítomnost ostatních kumulativních podmínek.

ROZHODNUTÍ

V souladu s uvedeným Komise dochází k závěru, že prodej menšinového podílu České
republiky v OKD ve výši 45,88 % společnosti Karbon Invest neobsahoval žádný prvek státní
podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Pokud tento dopis obsahuje důvěrné informace, které by neměly vejít ve známost třetím
stranám, informujte o tom prosím Komisi do patnácti pracovních dnů od data doručení. Pokud
Komise nedostane odůvodněnou žádost v této lhůtě, bude předpokládat, že souhlasíte s tím,
aby s ním byly seznámeny třetí strany, a se zveřejněním plného znění dopisu v závazném
znění na internetových stránkách na adrese:
http://ec.europa.eu/eu_law/state_aids/state_aids_texts_cs.htm.

Vaše žádost musí být zaslána doporučeným dopisem nebo faxem na adresu Generálního
ředitelství pro hospodářskou soutěž:

European Commission
Directorate-General for Competition
State Aid Greffe
Rue Joseph II, 70
B-1049 Brussels
Fax: +32-2-296 12 42

Žádáme Vás, abyste ve veškeré korespondenci uváděli název a číslo věci.

S úctou,
za Komisi

Joaquín ALMUNIA
Místopředseda