Když si vyhledáte a pozorně přečtete projev prezidenta Václava Havla v Rudolfinu k oběma komorám Parlamentu ČR, který přednesl dne 9. 12. 1997, pochopíte atmosféru té doby. Společnost dvou tváří, nedůvěryhodní lidé v politice, absence odpovědné státní správy a zákona o státní službě, atmosféra že se více vyplácí lhát a krást než poctivě pracovat, pochopíte kořeny kdejakých jevů, které dnes média, trochu se ztrátou paměti, skloňují. A právě v té době došlo k aktu, který lze nazvat „jednou z loupeží století“ ve firmě OKD, a.s.  Ne později!

Když si k tomu přečtete slova Jana Juchelky, který byl v letech 2002 až 2005 předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku pochopíte kdo umožnil všechny následující majetkové transakce ve firmě OKD: „Nevím, kdo to tehdy vymyslel, ale základní jmění OKD nebylo v roce 1997 sníženo plošně, ale jen na úkor fondu, tedy státu, který tak ztratil v OKD většinu“. Stejně se vyjádřil náměstek a později uznávaný ministr financí Eduard Janota.

A když si dále dohledáte, že Roman Češka, tehdy ředitel Fondu národního majetku, jakmile zjistil, že jakási firma Eurobrokers (pro pana Prose) vykupuje akcie OKD od obcí, najal  firmu Patria Finance Zdeňka Bakaly, aby přemluvila zástupce obcí k prodeji akcií státu, můžete příběh uzavřít. Tehdejší tisk tento krok zhodnotil lakonicky: „udělali pytláka hajným“.

Možná by toto hodnocení stačilo k pochopení, kdo a kdy vymyslel a uvedl do pohybu proces nepoctivé ale bohužel též, zdá se, nezvratné privatizace společnosti OKD.

I tento úvod je však jen zjednodušeným pohledem. Základem a prakticky nezvratným aktem byl rok 1990, kdy dva dny před koncem roku zaniká rozhodnutím vlády státní podnik OKD a vzniká firma OKD akciová společnost. To je zdánlivě předprivatizační podmínka s politickým podtextem. Vláda se snažila, krátce po roce 1989, učinit skutečně nevratné privatizační kroky aby vznikla ekonomika obdobná těm vyspělým v západní Evropě. O tom žádná pochybnost. A s většinovou podporou národa.

Ovšem pohledem neustále skloňované kauzy tzv. hornických bytů, které se tehdy mávnutím proutku staly součástí majetku společnosti OKD, a.s., musím konstatovat, že od tohoto okamžiku nebylo možné uvažovat o tom, že se byty nabídnou tehdejším nájemcům do vlastnictví jinak, než usnesením orgánů akciové společnosti. Akcionář totiž rozhoduje o jejím řízení, majetkových převodech, a to svoji účastí prostřednictvím orgánů společnosti. Zjednodušeně, kdo drží majoritu, rozhoduje, práva minoritních akcionářů nejsou zanedbatelná, ale zásadní změny neprosadí. Opomíjenou pravdou, důsledkem ztráty majority státu je fakt, že stát již nikdy, ani při doprivatizaci menšinového podílu v roce 2004, nemohl společnosti přikázat jakoukoliv majetkovou transakci a byl odkázán na rozhodnutí orgánů společnosti. Tak to upravuje Ústavní listina práv a svobod, tehdy platný obchodní zákoník a právní řád.

Můžete se probírat milníky dějin společnosti OKD od roku 1990. Od prvního rozhodnutí o privatizaci převodem 48% akcií do kupónové privatizace, obcím regionu a různých fondů v roce 1993, přes zmíněný sebevražedný akt snížení vlastního jmění na úkor majetkového podílu státu o 3,5 mild Kč v roce 1997, přes rok 1998 když se bývalý pytlák, rozhodnutím FNM hajný stává prostřednictvím firmy Karbon Invest majoritním vlastníkem celé firmy OKD, rok 1999 kdy již v orgánech společnosti vůbec nefiguruje jediný zástupce státu a tak pokračovat dodnes.

Dnes se média úpěnlivě snaží naznačit, že zásadní díl odpovědnosti nesl ministr financí let 2002 až 2006, pan Bohuslav Sobotka. Je to nesmysl. Zda je za tou snahou zájem a tlak politických konkurentů, či prostá neinformovanost, či úpěnlivý atak občanského sdružení hornických bytů, či pokus o vznik politické kauzy,  nevím. Mohu ale doložit, že například advokátka Hana Marvanová, když v roce 2008 pro ČSSD za Advokátní kancelář Veverka-Marvanová za úplatu zpracovala posudek privatizace bytů, posuzovala jen otázky určení ceny bytů se snahou prokázat nepovolenou veřejnou podporu. Vůbec nezohlednila fakt, že šlo o privatizaci menšinového podílu, ani metodiku odpočtů při odhadu ceny bytů tehdy s regulovaným, ztrátovým nájemným, Důvod byl jasný. Smlouva o privatizaci menšinového podílu v roce 2004 obsahovala mimo jiné rozvazující podmínku ke smlouvě, pokud by se kdykoliv v budoucnosti nepovolená veřejná podpora prokázala. Vyjádřila jisté pochybnosti, ale podle dokladů, které lze ověřit, v následujících letech podal v této věci podnět Evropské komisi k přezkoumání transakce kde kdo – Jana Bobošíková jako Europoslankyně, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR k podnětu Lubomíra Zaorálka přijala usnesení, kde k tomu vyzývá vládu ODS, konkurent na trhu a zájemce o menšinový podíl, skupina PENTA. Komise nikdy neshledala důvod k výroku, že k nepovolené veřejné podpoře došlo a desetiletá promlčecí lhůta k tomu, aby případný rozdíl v ceně byl státu vrácen, uplynula v září 2014. A pochybnosti o úplnosti znaleckých posudků vznikly dávno poté, co současný premiér  5.září 2006 skončil svůj mandát ministra financí demisí, a ministerstvo převzal ministr Kalousek (před tím krátce pan Tlustý).

Dnes držím rozsáhlou analýzu čítající mnoho faktů, úkonů, časově mapovanou profesionální firmou. V archivu mám doloženo mnoho dobových apelů tisku, projevů politiků. Pokud hledáme odpovědné instituce, pak to byl po celou dobu své existence až do roku 2006 Fond národního majetku, ostatně úkony jím určených znalců jsou dnes předmětem úkonů orgánů činných v trestním řízení. Představa, že ministr financí, který předkládal fondem zpracované podklady vládě s doložkou posouzení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže odpovídá za kauzu „podivné privatizace OKD“,  jsou proto jen účelovým úkonem ne zrovna poctivého politického soupeření.

A tak závěrem jasně a bez komentářů:

• 29. 12. 1990 přešel veškerý majetek státního podniku OKD na firmu OKD. Právní experti by měli ověřit originalitu nabytí majetku, tedy jeho soupis aby bylo zřejmé, zda a co do majetku přešlo. To doposud nikdo neudělal a přitom by to měl být první krok znalce i soudu. Od tohoto okamžiku stát nemůže ovládat majetek OKD, zcizovat jej jinak než cestou své majority v orgánech společnosti. Tím došlo k deetatizaci firmy.
• 11. 10. 1993 rozhodla vláda Václava Klause o první fázi privatizace. 40% akcií dal na kupony, 3% rozdal obcím (bez předkupního práva státu), 3% do restitučního fondu atd. Stát si ponechává 52 %, tedy majoritu. Šiří se ale informace, že akcie skupují soukromí investoři od všech akcionářů. Stát by měl být znepokojen, ale je mu to jedno.
• 1997 spáchal stát majetkovou sebevraždu. Páchá ji Fond národního majetku tím, že snižuje vlastní jmění firmy o 3,5 miliardy. Ale jen na své straně. Ztrácí tím majoritu i vliv na chod firmy. Od tohoto okamžiku je jakákoliv dispozice s majetkem ze strany státu již jen snem. Již žádné byty horníkům. Zde je bod, který nikdy nikdo nevysvětlil. Všechny další vlády mají nepatrný manévrovací prostor a ministři financí jen pohlížejí na děj ve firmě spoza zavřeného okna.
• duben 2008 šílené vedené FNM se snaží získat majoritu zpět, chce koupit akcie od drobných akcionářů. Najme si firmu Patria Finance Zdeňka Bakaly. Pytlák se stává hajným a stát se chová jako blázen. Nebo je to cílené? Kam se hrabou pozdější kauzy ale tehdy byla asi možná korupce státních úředníků tabu. Ostatně všichni se tvoří že se nic nestalo.
• Vše ostatní je již honění vlka za ocas. Obce hrdinně prodávají akcie soukromým investorům, skupuje je pro ně jistý pan Pross. Státu nikdo nic neprodá. Proč asi? Podíl státu se snížil na 45,88 %
• Pak se jistě dělo mnoho zajímavých věcí, ale stát již ví, že nyní je nutné, aby forma měla perspektivu dobrého zaměstnavatele v regionu. A tak připravuje dokončení privatizace.
• Prodává akciový podíl, tedy nechává ocenit hodnotu 45,88% akcií. Dnes každý tvrdí, že šlo o hodnotu majetku firmy, ale já zastávám názor, že je to omyl. Šlo jistě o tržní hodnotu též s ohledem na hospodářské výsledky, perspektivu. Po několika pokusech a omylech se souhlasem ÚOHS byla cena stanovena, ale o tom je článek od začátku.
• Pro dobrotu na žebrotu. Vláda se v roce 2004 snaží být řádným hospodářem. Vtělila do smlouvy rozvazovací podmínku, která dává státu právo od tohoto prodeje odstoupit, zjistí-li se v budoucnu nepovolená veřejná podpora – rozuměj – že bylo prodáno pod cenou.
• Rok 2015 Téměř všichni ztratili paměť. Každý se snaží označit tehdejší vládu i ministra financí za osoby odpovědné za prý „nepodařenou“ privatizaci. Že tato vláda jako jediná jednala jako řádný hospodář, pojistila se ve všech oblastech kde to bylo vzhledem k jejím minoritním právům možné. Když dnes prokáže v adhezním řízení k návrhu ministerstva financí, že bylo prodáno pod cenou, má Andrej Babiš veškerá práva v ruce. Dík Bohuslavu Sobotkovi a jeho rozvazovací podmínce. Vracet nepovolenou podporu již nelze. Na to měl stát 10 let. Proto jim pan Bakala (tehdejším vládám ODS) dával dary v řádu milionů na volební kampaň. Ale proč se této skutečnosti nikdo nevšímá? Nikoho nezajímá?

Jsem na soudní spor zvědavý. A také čekám, že ministerstvo financí řádně posoudí své právní postavení pro případ výroku o škodě. A také, zda ministr Babiš nalezne odvahu jasně říci, že vláda v roce 2004 a ministr financí Sobotka, na rozdíl od svých předchůdců, udělal vše, co bylo s ohledem na jeho majetkové postavení možné.