Vzpomněl jsem si, při přečítání tisku a článku o dalším střetu zájmů ministra financí a v jedné osobě majitele Agrofertu v kauze nějakých pozemků na krásný termín „Veslující kormidelník“. Je to pojem plný filozofie. Lodě, které se pádlují nemají kormidelníka, a pádlař hledí vpřed. Vesla vyžadují, aby seděl veslař zády k cíli, jako jej neviděl ač ví, kde cíl je. Kormidelník pak sedí na zádi a hledí vpřed a kontroluje veslaře, aby se od správného směru neodchýlil.
Kormidelníkem je ale v tomto případě kdo z dvoujediné osobnosti?
Je-li kormidelník pan Babiš, tak v jakých botách? Ministra financí směřující k prostě zařízeným, jednoduše dosažitelným cílům, ke kterým zkostnatělí politici všech stran neznají směr? Nebo v botách majitele Agroifertu, který jako řádný hospodář jako nic neovlivňuje ale vše co se v Agrofertu děje je na jeho účet, k jeho škodě či prospěchu? Lze mít jednu botu státních zájmů a jednu Agrofertní? Lze, ale pak si toho zákonitě lidé všímají. On ty dvě odlišné boty má.
Může se pan Babiš vztekat jako čertíček, že mu proradní kritici toto předhazují, opozice, a opatrně, aby ho příliš nenaštvali, též koalice. Ale schizofrenie kormidelníka je jasná, hledíme na něj, slyšíme jeho slova ale nevíme, co je pravda a co ne, co je blud a co záměr.
Veslař, to je otrok kormidelníka. Křičí na něj aby přidal, aby byla loď v cíli první. Jako ministr se nám pan Babiš snaží prezentovat více jako veslař, který chce dosáhnout blaženého cíle. A ostatní spoluveslujicí se podle něj stejně jen vezou, jsou-li na lodi vůbec, neboť politici prý neumí plavat a tak se na vratkou bárku raději vykašlou. Stojí na břehu a skandují. Co asi křičí?
Já vím, že je to, co jsem napsal košaté a ztrácí se v tom souvislost. Ale tak je to v případech lidí dvojí tváře. Nevíme, co je skutečnou motivací magnáta ministra. Jsme krutí, pokud mu křivdíme. Třeba proplakal celou noc, když se dozvěděl, že jeho zlý náměstek mu v kauze pozemků zvýšil nepatrně hospodářský výsledek. Třeba jej odešle na charitu.
V každém případě ukáže čas, zda spojení politika s podnikatelem neotráví voliče. Pokud jako ministr pan Babiš navrhuje vypisovat i na nákup toaletního papíru výběrová řízení a současně mlčí nad pokusy hradních mocných organizovat splacení ruského dluhu, což je jeho věc, nebo celé vlády, rozhodně ne nenajezených poradců hradních, těžko mu uvěřit. Nechápe-li to. pak nemá na ministerstvu co dělat.
Měl by snad účetnictví všech firem patřících do jeho impéria dát na internet? Zveřejnit smlouvy, alespoň ty se státem? Zveřejnit sumu dotací, úlev? Pak by asi vymazal podezření ze střetu zájmů ale poškozoval zájmy svoje jako podnikatele.
Myslím, že za to vše pan Babiš nemůže. On dobře zná prostředí a klima posledních 25 let. Pozadí různých kauz, pravidla obchodů kontrolovaných důvěrníky mocných. Nikdy neodhalené a stěží prokazatelné úniky miliard. Ale je pořád, dík „svému stavu“ ve schizofrenní situaci. Ti, co na něj útočí mohou být:
–političtí konkurenti bojující o moc a úspěch v nějakých nejbližších volbách. Sami „svatí“, protože nevlastní téměř nic, zbohatnou, až politiku opustí (viz články o bývalých premiérech)
–zklamaní političtí lobbysté a podvodníci světového kalibru, že jim kozel v roli zahradníka blokuje smělé obchody s nejdražšími dálnicemi na světě počínaje a obchodem s chudobou konče,
–závistivci, kteří s příjmem okolo deseti tisíc čtou Blesk a články o tom, jak si různí boháči žijí ve vatě, stávají se senátory, ministry.
–voliči, kteří po zelených, veřejných věcech, a dalších experimentech ztrácejí víru v ANO (ač tomu „neomylné“ průzkumy nenasvědčují).
Politici jsou spolek s ručením omezeným. Stačí jen pohlédnout na jejich pokrytectví, když donuceni záhy přijmout a aplikovat Služební zákon (který mohli realizovat podle platných i účinných částí od roku 2004 kdykoliv), těsně před jeho účinností přijímají na ministerstva řadu lidí, kompetentních i nekompetentních, s vědomím „dělej, dokud to jde“. Maličký případ vedoucí mě k závěru, že příčinou toho všeho je dekadence politického prostředí, únava z demokracie, hra na kartu naivních voličů, jejich únavu, vše to co je v pozadí politických stran a jejich všemocných kabinetů. A zoufalý volič hledá jak kybernetická myš a dopouští se stále stejných chyb.
V každém případě je pan Babiš na kruhovém objezdu, a musí se rozhodnout, jak odbočí a kam. Určuje pravidla pro další mocné, kteří si řeknou „když on, proč ne já“. Poradit mu neumím. Rezignovat nechce, prodat Agrofert tím méně. Tertium non datur.
Pak to dopadne jako na Ukrajině. Nemám na mysli události posledních let ale dobu před 5 lety, kdy jsem měl, dík tehdy zastávané pozici, možnost s parlamentní delegací navštívit tamější Parlament. Ze čtyř stovek poslanců mělo, podle předsedy Ukrajinského parlamentu, dvě stě soukromé letadlo…. Stačilo přitom zajet na ukrajinský venkov, abychom pochopili, že tato země není zemí převážně bohatých, nýbrž vyvolených oligarchů.
Tento rébus důvěry a brzké budoucnosti vyřešen být musí. Ale stejně jako se Senát nikdy sám nezruší, nedovolí monokratické ANO aby Parlament přijal pravidla určující poměry mezi rolí politika a podnikatele tak, abychom neměli řeky plné „veslujících kormidelníků“. A ostatní ho též budou chránit, protože, slovy jednoho bývalého premiéra – bez něj si ani ruce neumyjí!