Jistě je poučné sledovat předvolební diskuse regionálních lídrů na ČT 24. Dávají nahlédnout do programů kandidujících stran i do schopností kandidátů. Nejinak tomu bylo včera v klání kandidátů Zlínského kraje.

Možná stranou zájmu posluchačů zůstala poznámka lídra SPOZ pana Mynáře o záměru této strany sloučit naše zpravodajské služby a podřídit je vládě a prezidentu republiky. Připouštím, že jde možná o příklad toho, že „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“. Ale také možná nikoliv. Jen stěží lze dovodit, zda jde o flagrantní neznalost, takříkajíc výstřel od boku, nebo cílený záměr.

Dnes je módním trendem politiků slibovat slučování orgánů státní správy, snižování počtu úředníků, ale doposud šlo jen o verbální proklamace bez efektu. Kdyby namísto toho politici například opustili mýty o služebním zákoně, který je z podstatné a realizovatelné části platný i účinný (což všichni popírají-ale chybně) a v podstatě již zítra by vláda mohla učinit kroky k jeho realizaci s cílem odpolitizovat státní správu a zabránit dalším a dalším dnům dlouhých nožů (dle výroků Mirka Topolánka z roku 2006), udělali by jasný a razantní krok k nutné reformě státní služby jejímž důsledkem by byla její racionalizace a tedy i redukce nadbytečných a duplicitních činností. To se však nikdo učinit nechystá.

Proč mě připadá myšlenka sloučit zpravodajské služby do jedné jediné nejen nesprávná, ale i nebezpečná a zájmy České republiky ohrožující? Pokusím se vysvětlit.

Trojice zpravodajských služeb v ČR je konstituována zákonem o zpravodajských službách z poloviny devadesátých let. (zákon 153/94 Sb.) Jsou jimi Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenské zpravodajství. Tento zákon jim také definuje „předmět činnosti“ a jejich zaměření. BIS má působit víceméně preventivně, má svojí činností zjišťovat a analyzovat ohrožení zájmů ČR na jejím území a v podstatě nemá výkonnou pravomoc, své informace předává vládě a prezidentu republiky, ti pak mohou činit dle svých kompetenci příslušné kroky k eliminaci rizik.

ÚZSI vykonává zpravodajskou činnost a zajišťuje informace mající původ v zahraničí, jde v podstatě o ochranu zahraničněpolitických a ekonomických zájmů ČR za hranicemi naší země.

Konečně VZ shromažďuje informace o případném vojenském ohrožení a zpravodajských službách cizích zemí na našem území.

Jejich činnost pak značně reguluje zákon o ochraně utajovaných skutečností (zákon 412/2005 Sb.), který také předurčuje kdo, v jakém režimu a jak může s takovými informacemi nakládat resp. se s nimi seznamovat.

Nechci být ironický, ale po výrocích pana Mynáře, že ke své práci nepotřebuje bezpečnostní prověrku a nyní se angažuje v tak závažné oblasti je trochu jako pohled zpoza plotu na pozemek souseda, kam nesmím vstoupit.

Již před volbami v roce 2006 prohlašoval lídr tehdejší opoziční ODS Mirek Topolánek, že si založí SIS (soukromou informační službu), možná to byl žert, ale namítal, že zatím co vládnoucí tehdejší koalice měla díky tomu, že držela vládu veškeré informace zpravodajských služeb k dispozici, on nemá nic. A nakonec se ukázalo, co poptává. Informace, které by mohly diskreditovat tehdejší vedení ČSSD. Jak se dostal ke Kubiceho zprávě bych možná dokázal popsat v detailu, ale to je na knihu, těch se napsalo několik, ale o fakta se opírala jen málokterá z nich. Psali je politici, a tak jejich objektivita je vždy minimální.

Mirek Topolánek si také ihned poté, co tuším 5.září 2006 jmenoval prezident Klaus jeho vládu, ve vztahu ke zpravodajským službám pospíšil. Ani ne po 14 dnech ministr vnitra Ivan Langer vyhlásil záměr sloučit BIS a UZSI a odvolal Karla Randáka z vedení UZSI. Proč? Karel Randák byl a je profesionál a svojí prací žil, choval se vždy v mezích zákonů a nikdy by nepřipustil zneužití služeb ve prospěch politiků. Šlo o preventivní krok? Odstranil Mirek Topolánek někoho, koho lidé, kterým naslouchal, označili za rizikovou osobu?

Karel Randák dodnes bojuje se šlendriánem v Nadaci proti korupci a má můj plný respekt. Musel být upozaděn, důvody které netřeba vyslovit si domyslíte podle toho, co se dělo dalších 7 let. Měli-li bych tu kompetenci, do služby bych ho vrátil.

Nakonec však k sloučení nedošlo. Možná že proto, že šéfové obou služeb, BIS i UZSI byli vědomi významů svých databází, jejichž prozrazení či úniky by mohlo ohrozit řadu osob v této oblasti působící. Nejde o naše agenty „007“ ale přece jen jde o osoby působící doma i v zahraničí, pracující v mnoha citlivých oblastech, jejichž prozrazení by nejen ohrozilo zájmy, které mají služby chránit ale mnohdy i jejich život.

V USA existuje 16 zpravodajských služeb, ač nejznámější jsou CIA a NSA. Po 11. září 2001 došlo k jejich „zastřešení“ členem vlády, ale jde o koordinaci, nikoliv sjednocení. Mnoho demokratických zemí považuje specializaci zpravodajských služeb a jejich nepropojenost za atribut demokracie, asi vědí proč. V USA žádné slučování, pokud vím, neplánují. Nejinak je to v ostatních demokratických zemích.

Koordinace probíhá různými formami i u nás. Nejen například na Úřadu vlády ČR ale i v různých parlamentních výborech. Samozřejmě, že stejně významná oblast, jako zachování samostatnosti služeb je jejich kontrola. Je to dost citlivá oblast ale nesmírně významná.  Diskusi o tom kdo a jak má zpravodajské služby kontrolovat a na jejich činnost dohlížet je zcela legitimní a významná. Služby mají ohromné pravomoci při získávání informací včetně odposlechů, záznamu o hovorech, využití další operativní techniky a ochrana svobod občanů je stejně silná jako ochrana oprávněných zájmů.

Pokud jde o parlamentní kontrolu jsem trochu na rozpacích. Zakrátko zvolíme nové poslance a ti získají status prověřené osoby (na rozdíl od státních úředníků, kteří musí projít prověrkou Národního bezpečnostního úřadu, významné instituce při ověřování bezpečnostní způsobilosti). Tím okamžikem se mohou stát členy kontrolních výborů a dalších institucí s možností nahlížet zpravodajským službám „pod sukně“. Dovedete si představit jako členy výboru pro kontrolu BIS některé kandidáty? Mynáře, Bártu, Babiše? Nic ve zlém, ale každý jinak může být motivován k omezení a potlačení aktivit služeb. Jeden je významným megapodnikatelem (a co ochrana ekonomických zájmů), druhý se zaměřuje na investikativní činnost s rizikem zneužití informací, třetí má žoviální přístup k bezpečnostní způsobilosti. Proto si myslím, že po zvolení těchto výborů by měl zákon nařídit, aby ex lege požádali NBÚ o prověrku nejméně na stupeň tajné, což by cca do 6 měsíců osvědčilo, zda mohou ve výboru i nadále pracovat. Kdo by ji nezískal, musel by být nahrazen jiným poslancem či senátorem.

Ostatně úniky informací jsou nesporně velkým problémem. Jejich část mají na svědomí bývalí pracovníci služeb, kteří se po odchodu vesměs pohybují jako soukromí detektivové v oblastech, které znají. Postup Langera a dalších poslanců při projednávání utajené Kubiceho zprávy je ostatně znám-druhý den byla ve všech novinách.

A tak si myslím, že to nejhorší co nás může potkat je kutilství politiků při kterém neznáte jejich skutečný záměr. Avizovaný krok panem Minářem je proto velice nebezpečný. Občané jistě očekávají a spatřují smysl ve své účasti ve volbách, že po nich bude líp. Pokud by však měly následovat neuvážené pokusy a omyly, tak to není tak jisté.