ČSSD
aktuální úkoly bytové politiky

Motto:
Programové prohlášení vlády se neplní. Nezmění-li vláda České republiky a především Ministerstvo pro místní rozvoj svůj přístup k jeho realizaci, lze v průběhu 3 až 5 let čekat vážnou krizi dostupnosti a udržitelnosti bydlení, kolaps ve vyloučených lokalitách, jakož i závažné nedostatky ve správě bytového fondu.

Úvod – význam bydlení jako součásti základních lidských práv.
Bydlení je obecně považováno za základní lidské právo. Svědčí o tom řada usnesení OSN, Deklarace lidských práv či Mezinárodní úmluva o hospodářských sociálních a kulturních právech. V řadě nálezů bylo i proklamováno Ústavním soudem České republiky. Všeobecná deklarace lidských práv stanoví v čl. 25 právo na přiměřenou životní úroveň jako právo každého „na takovou životní úroveň, která zajistí jeho zdraví a blaho i zdraví a blaho jeho rodiny, včetně potravy, ošacení, bydlení, lékařské péče a nezbytných sociálních služeb
Navzdory doporučujícímu charakteru a nezávaznosti tohoto dokumentu Ústavní soud zaujal ve výkladu tohoto ustanovení mimo jiné toto stanovisko: „(…deklarace…) má nesporně značný právně interpretační význam i význam pro formulaci univerzálních standardů lidských práv.“
Evropská sociální charta publikovaná pod číslem 14/2000 Sb. m. s. Charta ratifikovaná ČR upravuje právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu následovně: „S cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti, se smluvní strany zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky, jako jsou rodinné dávky, daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny, dávek novomanželům, a jinými vhodnými prostředky.
Musíme si však položit otázku, zda reálná politika současné vlády respektuje tyto proklamace. Zastávám názor, že bytové politice není věnována taková pozornost, jakou v 21. století žádá. Proto tato analýza.
Když ČSSD vstupovala cca před rokem do vládní koalice, prosadila v oblasti bydlení zcela konkrétní program. Jaká je situace po roce?
Vláda premiéra Andreje Babiše ignoruje programové prohlášení vlády v oblasti bytové politiky. V tomto materiálu jsou důkazy oprávněnosti těchto kritických slov.
Jsme součástí vlády, takže často poměrně ostrá slova míří i na naši spoluodpovědnost za vládní politiku. Argument „že MMR je rezortem hnutí ANO“ je nesmyslná.

Zde jsou argumenty:
Výpis z programového prohlášení vlády z roku 2018:
Vláda se zavázala k těmto opatřením:
Bytová politika
(1.) Provedeme revizi koncepce bytové politiky, jejímž hlavním garantem musí být Ministerstvo pro místní rozvoj.
(2.) Vláda bude usilovat o modernizaci právní úpravy pro činnost společenství vlastníků bytů a bytová družstva s ohledem na garanci vlastnických práv jejich členů.

(3.) Budeme prosazovat zvýšení objemu finančních prostředků pro bytovou výstavbu v ČR s akcentem na podporu dostupného nájemního bydlení určených pro seniory, mladé lidi, zdravotně postižené, matky samoživitelky a občany s nižšími příjmy.
(4.) Zároveň podpoříme pokračování dotačních programů určených na rozvoj technické infrastruktury, rekonstrukce panelových domů a revitalizace sídlišť.
(5.) Vláda připraví zákon o sociálním bydlení k řešení potřeb občanů v bytové nouzi a na okraji společnosti. Zákon vytvoří potřebné podmínky pro obce, spojí poskytnutí sociálního bytu se soustavnou sociální a výchovnou prací.
(6.) Uvedený zákon by měl obsahovat také oprávnění pro obce požadovat po investorovi v rámci výstavby nových bytů určitý podíl tzv. levných bytů.
(7.) Vláda připraví nový zákon o realitním zprostředkování, abychom zamezili nekalým praktikám v realitních činnostech, a tak co nejúčinněji ochránili spotřebitele.
(8.) Transformujeme Státní fond rozvoje bydlení na Státní investiční fond (SIF). Kromě podpory bydlení rozšíříme jeho aktivity i do oblasti regionálního rozvoje a podpory venkova (podpora strategických investic obcí do modernizace veřejných prostranství v bytové zástavbě, regenerace brownfields, místních komunikací a cestovního ruchu). Podpoříme a zrychlíme výstavbu v České republice,
(9.) Prosadíme rekodifikaci veřejného stavebního práva a zjednodušíme a zkrátíme přípravy staveb pro zvýšení konkurenceschopnosti.
Skutečnost:
Vláda má pro realizaci svého programu přibližně 4 roky. Funkční období vlády se v zásadě kryje s funkčním obdobím poslanců. Tedy počátek běhu funkčního období datujeme od října 2017 a končí novými volbami cca říjen 2021.
Současná vláda byla jmenována 10.6.2018, její funkční období lze tedy odhadnout na 40 měsíců, z toho již uplynulo cca 12 měsíců, tedy více než třetina.
V poslanecké sněmovně nebyl schválen žádný ze zákonů, které programové prohlášení uvádí.
O nové koncepci bytové politiky (1.) se mluví jen v náznacích. Ta měla být předložena vládě v termínu maximálně několika měsíců od získání důvěry jako první programový a koncepční materiál. Ten neexistuje, snad se něco na MMR připravuje. Závěr: Nesystémové, bytová politika není této prioritou vlády.
O úpravě právní úpravy společenství vlastníků a bytových družstev (2.) bez podstatného podílu MMR jedná ministerstvo spravedlnosti, podle informací z odborných svazů s dost tristním přístupem, bez ohledu na potřeby praxe a celosvětově uznávané odlišnosti družstev od ostatních obchodních korporací. Program se i zde tedy neplní.
O dostupném a udržitelném bydlení se systémově nepřipravuje nic podstatného. (3.) Dotační program MMR je ve srovnání s obvyklými zákonnými úpravami a praxí (nejen) zemí EU zcela směšný a neefektivní. Absolutní nečinnost MMR. Program vlády se neplní.
Podpora pokračování dotačních programů (4.) je velice diskutabilní, slabá, vláda jakoby formálně tento bod plnila ale při přezkoumání praktických dopadů je účinnost mizivá. Zvolila nejdražší metodu z možných.

Zákon o sociálním bydlení je groteska na pokračování. (5.)Přijmeme zákon, premiér ovšem zákon redukuje na dotační investiční podporu. Pro 80.000 lidí v problémech postaví (pokud vůbec) 700 bytů ročně. MPSV se snaží zoufale o změnu, ale gesce podle kompetenčního zákona leží na MMR. Postup vlády je přímo skandálním výsměchem. Programové prohlášení se neplní.
Bod 6 je bez zákonné úpravy nerealizovatelný. Přičemž v EU je základem získávání bytů pro obce.
Zákon o realitním zprostředkování je v procesu, v prvním čtení. (7.) Jako jediný z programu vlády. Prošel prvním čtením, a podle odborníků i s ohledem na to, že doposud žádná právní úprava pro realitní činnost neexistovala, pokud laické zásahy poslanců nebudou zásadní, má šanci prostředí narovnat. Jediný konkrétní krok MMR.
Reforma státního fondu rozvoje bydlení (8.) jen hrozí, že i to málo co do bydlení zajistil, se podřídí záměrům podivných nekonkrétních investičních plánů. Jinak o podstatě reformy není řeč. Rozsah reformy není znám.
Rekodifikace stavebního práva z pera developerů (9.) je šitá na míru jejich zájmům, je sporná a v podstatě „vyřeší jeden problém, nastolí dva další“. Úzké zaměření na Hospodářskou komoru je problémem.

Program ČSSD ovšem uvažuje o jiných prioritách. Ale jejich plnění je též sporné. Cíle, které jsme si vytýčili v „Oranžové knize“ se nepodařilo naplnit. (výpis stanoviska doručeného bytové komisi):
Situace v bydlení není dobrá a trend vývoje je znepokojivý. Nepodařilo se vyrovnat s dostupností nájemních bytů a nadále převládá orientace na bydlení vlastnické, neboť jiné formy prakticky neexistují. Ceny domů a bytů v České republice rostou proti průměru EU dvakrát rychleji. Pro čím dál větší počet obyvatel, zejména mladé lidi se bydlení stává nedosažitelné. Podle některých odborníků splátka hypotéky dnes dosahuje v průměru 47,5 % čistých příjmů domácnosti a nadále tento ukazatel roste. Rostou též úrokové sazby hypoték, dnes dosahují cca 3,5 % a tendence míří k 4 %. Počet nových hypoték poklesl z toho důvodu asi o 20 %.
K drahému vlastnickému bydlení neexistuje v ČR alternativa. V moderních zemích vždy existuje sektor levnějšího dostupného bydlení, v poměru k počtu bytů osciluje okolo 20 %. Dík růstu tržního nájemného je pro velké skupiny lidí ohrožena udržitelnost svého bydlení, zejména pak pro seniory. I nadále se nedaří definovat principy pomoci lidem na okraji společnosti a v potížích, převažuji soukromé, mnohdy nedůstojné ubytovny s absencí šance na návrat do většinové společnosti.
Nabídka bydlení od investorů je předražená, ale bytů je nedostatek, bariérou je i stavební řízení a jeho administrativní složitost a časová náročnost. Developeři prodávají nové byty až se 100 % ziskem oproti nákladům na výstavbu. Tento trend nevyřeší jen pouhé zvýšení nabídky nových bytů, ale především vstup levnějšího bydlení na trh.

ČSSD musí v bytové politice prosazovat razantní změny. Prioritně, ve spolupráci s odborníky praxe musíme definovat vizi koncepce bytové politiky do roku 2030. Musíme zásadně odmítat naivní představy, že nedostatek bydlení vyřeší nevelké dotace státu. Je to metoda drahá a neperspektivní, v Evropě i jinde není v praxi jako výhradní cesta nikde realizována.

Naše bytová politika v první fázi znamená prosadit změny, prosadit naše priority. Těmi jsou:
a) právní úprava pro výstavbu na neziskovém principu pro obce, podnikatele i pro občany – Zákon o neziskové bytové společnosti. Takto získané byty mohou postupně sloužit obcím, ale umožní (v družstevní formě) i nástroj pro iniciativu občanů.
b) Musíme prosadit bezodkladně zákon o pomoci státu občanům v potížích, na okraji společnosti a režimu užívání bytu a sociální práce u osob s omezenou kompetencí – zákon o sociálním bydlení (který upravuje pronajímání bytů obcemi, privátními subjekty či sociálními družstvy s využitím bytů neziskových bytových společností).
c) S ohledem na negativní tendence růstu nájemného i ceny nových bytů je třetí naší prioritou zákon o udržitelném bydlení upravující ochranu nájemního vztahu pro občany v dočasných finančních a platebních potížích včetně pravidel pro pomoc státu seniorům.
d) ČSSD se musí vrátit ke garanci či patronaci nad všemi formami družstevnictví. Tím byla po dlouhá léta strana spojena s iniciativami občanů, musíme dát na našem jednání a sjezdech možnost představitelům družstev hovořit o svých problémech a vizích. V bytové politice se tato pomoc musí projevit kompletní revize částí občanského a korporátního práva dotýkající se všech forem užívání bytu, zejména bydlení vlastnického a družstevního, včetně revize stavebního řízení a jeho právní úpravy. Bytová družstva jsou dnes největšími vlastníky ale také největšími správci vlastnických bytů, jejichž právní úprava nevyhovuje praxi a nerespektuje světově uznávané postavení družstev,

Družstevní principy společného řešení problémů jsou ve světě velice rozšířené, u nás absentují. V bytové politice musíme využít šancí, které nám dává právní úprava sociálního družstva.

Realizace těchto cílů pomůže významně také mladé generaci, která získá dostupnou alternativu získání důstojného obydlí a tím i prostředí pro rodinný život. ČSSD nedopustí, aby v České republice, dík nečinnosti exekutivy, propukla hypotéční krize z nadhodnocených cen, která by přinesla jen útrapy a ztráty. Jsme přesvědčeni, že realizací uvedených priorit vytvoříme lepší prostředí pro život.

Programové prohlášení vlády v oblasti bydlení se kryje s programem strany. Není pro ČSSD omluvou, že nemá v čele MMR svého politika. Je vinou ČSSD, členů vlády za tuto stranu, že razantně nepoukazuje na absenci reálné bytové politiky. Vše má svůj počátek

ve vizi. Ta vychází z analýzy současného stavu a z vize. S kým jiným takový krok dělat, než s představiteli odborné praxe, svazy a spolky. Vedení MMR od roku 2013, kdy exministryně Karla Šlechtové zrušila sekci bytové politiky je zcela poddimenzováno. Politik má mít vizi, aby k ní dospěl a osvojil si ji, musí dostat podklady, alternativy. Problémy a jejich možná řešení.
Takový program jsme iniciovali na MPSV u ministryně Jany Maláčové. Snad se na něm pracuje, ale nelze vše ponechat na jedné, byť velice pracovité a houževnaté političce. A přitom jde jen o iniciaci jednání vlády tak, aby MMR realizovalo programové prohlášení vlády.
Tento stav již není udržitelný a nelze jej dále tolerovat. Existuje řada informací, v médiích i v odborné literatuře, že dostupnost bydlení je v ČR jedna z nejhorších v EU, cena bytů, výše nájemného činí z bydlení noční můru velkých skupin občanů, zejména mladých lidí a seniorů. Odborníci praxe mohou doložit, že se obdobně v roce 2015 obrátili na tehdejšího předsedu vlády Bohuslava Sobotkou, který jejich představitele přijal, předložený písemný materiál převzal a přislíbil v jeho realizaci pomoci.
V praxi se nezměnilo vůbec nic. Takto nelze již dál pokračovat.
Je nezbytné v krátké době formulovat akční, realizační plán k prosazení priorit programového prohlášení vlády. Dle kompetenčního zákona MMR musí být lídrem těchto změn s respektem role ostatních ministerstev – MPSV, MS, MF. Zpracování koncepce musí být rychlé, postavené na zkušenostech praxe, konzultované s předními odborníky s jasným plánem a vizí. Priority bytové politiky jsou známé, na formulaci stačí maximálně 3 měsíce. Chceme akční program vlády, nikoliv vědeckou studii. Pro záruku realizace by materiál měl být schválen na úrovni vlády s jasným plánem legislativních a nelegislativních opatření. Jde o tyto oblasti:
i. Nejlepší formou by bylo vytvoření týmu (ideálně vládního nezávislého zmocněnce) pod gescí MMR s účastí dotčeným ministerstev a odborníků svazů a spolků a schválení koncepce krátkodobých a střednědobých opatření. Bydlení je mezirezortní záležitost, nejen tedy MMR a MPSV.

ii. Zpracovat komplexní novelu zákona o obchodních korporacích a občanského zákoníku a v ní řešit problémy praxe při pronajímání a správě bytů a dalších problémů (dluhové pasti).

iii. Bezodkladná revize návrhů, které jsou již v legislativním procesu, návrhem aby podvýbor pro bydlení v rámci projednávání návrhů vždy uskutečnil nejméně jedno specializované zasedání s odborníky praxe . Jejich stanovisko by mělo každý parlamentní tisk obsahovat, dotýká li se bydlení. Mnohé normy jsou již v druhém čtení, jiné jsou v nedohlednu.

iv. Zpracování právní normy o obecně prospěšné výstavbě bytů a poskytování bydlení těmito subjekty a sociálními bytovými družstvy.
v. Dosažitelné bydlení pro rodiny s dětmi jako jedno ze základních opatření pro zajištění mladých rodin i jako propopulační opatření. Cílem je zvrátit nepříznivý demografický vývoj společnosti, kdy klesá porodnost a věk občanů, kteří jsou ochotni uzavřít manželství a založit rodinu. Hlavním důvodem je nedostatek cenově dostupného bydlení. Nové nájemní byty se nestaví, protože na jejich výstavbu neexistuje vhodný finanční produkt a cena bytů v rámci developerských projektů je neúnosná. Pro založení rodiny je při tom dostupné a garantované bydlení naprosto klíčové. V praxi je to tak, že si vhodný byt může pár (manželé nebo druh-družka), hodlající žít ve společné domácnosti, pořídit až ve vyšším věku a splátky hypotéky jsou tak vysoké, že si stejně děti z ekonomických důvodů pořídit nemohou.Využití principu který přinese zákon o neziskové bytové společnosti či výstavba na družstevním principu je pro tento segment využitelná. Ostatní parametry uvádíme dále.

vi. Zpracování zásad právní normy o udržitelném bydlení s podporou seniorů.

vii. Zákon o podmínkách poskytování finanční a jiné pomoci občanům s nižšími příjmy včetně definice a technických požadavků na bytovou jednotku, dohledu nad dodržování stanovených pravidel a sociální práci a udržování jednotky, kterou adresát pomoci smluvně užívá. (Zákon o sociálním bydlení)

viii. Realizace dalších závěrů legislativní a nelegislativní části podle schválení koncepce bytové politiky (podmínky správy domů, realitní činnosti, dodržování příslušných technických a požárních norem a podobně.

Realizace těchto priorit se projeví bezprostředně, dá občanům naději změny rigidní, nedostupné bytové politiky změnou na princip v Evropě obvyklý a osvědčený.

ODŮVODNĚNÍ A DALŠÍ ARGUMENTY:
Co je prioritní téma a na koho dopadá?
V souhrnu – na první pohled nejvíce zanedbanou, v České republice až na výjimky některých obcí neřešenou oblastí, je dostupnost a udržitelnost bydlení a bydlení pro občany „na okraji společnosti“, nazývané též „sociální bydlení“. Ve skutečnosti je to jen část problému.

Je však řada „dílčích, malých“ témat, které se dotýkají velkých skupin lidí a o těch se mnoho nehovoří ani mezi politiky. Jde totiž o „spící“ rizika hypotéční krize, nesplnitelnosti některých požadavků nové civilní legislativy a následných novel, které v souhrnu možná převyšují tzv. „velká“, politiky skloňované témata.
Přitom většinově (včetně mediálních reakcí) se vše negativní přičítá nedostatečné výstavbě tržních bytů a komparace s moderními systémy v Evropě je zcela ignorována. Tyto skutečnosti potvrzují, že je třeba programově řešit obě oblasti – nedávat přednost jen segmentu, který na trhu zcela absentuje – dostupnému, udržitelnému a tzv. sociálnímu bydlení, ale musí se řešit problémy dopadající na téměř 4 miliony občanů, které, zůstanou-li nevyřešeny, nebudou již rizikem „spícím“ ale skutečným a přerostou v rozsáhlou krizi. Potvrzují to i zkušenosti ze zahraničí.
Zákon o sociálním bydlení byl jedním z velkých témat loňských sněmovních voleb. V září 2018 byl však na jednání vlády jako zbytečný odmítnut, k čemuž se připojila i ministryně pro místní rozvoj. Podle premiéra zákon není potřeba, věří, že obce budou sociální bydlení vytvářet dobrovolně, když jim dá vláda k dispozici peníze.
Význam bytové politiky je současnou vládou zatím podceňován a agenda MMR a jeho kompetenční postavení není zcela funkční.
Jednou z priorit musí být oba populační póly – mladí lidé a senioři. Navrhujeme, aby byl využit princip neziskové výstavby (obce, družstva, ostatní obchodní korporace) a samostatnou částí této úpravy byly principy finanční, úvěrové a jiné pomoci mladým lidem do 35 let. V zásadě jde o model, kdy příjemci podpory obdrží vratnou státní podporu formou úvěru na 30 let za úrok v souladu se směrnicemi EU. Systém je zacílen na zájemce, kteří budou stavět a provozovat nájemní byty za nové formulovaných pořizovacích i provozních podmínek, nákladových, tzv. ekonomicky nezbytných nákladů na pořízení i provoz. Stát bude pouze poskytovat podporu a kontrolovat plnění podmínek, za výstavbu a provoz budou odpovědní příjemci podpory . Cílem bude vznik nájemních bytů o ploše 45 až 120m2 pro cílovou skupinu s regulovaným nájemným.
Navrhujeme tento funkční rámec:
Cílová skupina:
a) Lidé žijící ve společné domácnosti (manželé nebo druh a družka v souladu s OZ), kdy alespoň jeden z nich není starší 35 let, dostanou nájemní smlouvu na 3 roky.

b) Lidé žijící ve společné domácnosti (manželé nebo druh a družka v souladu s OZ), kteří mají v péči jedno nezletilé dítě nebo očekávají narození dítěte, dostanou smlouvu na 5 let.

c) Lidé žijící ve společné domácnosti (manželé nebo druh a družka v souladu s OZ), kteří mají v péči dvě nezletilé děti nebo očekávají narození druhého dítěte dostanou smlouvu na 10 let.

d) Lidé žijící ve společné domácnosti (manželé nebo druh a družka v souladu s OZ), kteří mají v péči tři nezletilé děti nebo očekávají narození třetího dítěte dostanou smlouvu na dobu neurčitou.

Současně s opatřením udržitelného bydlení pro seniory s podporou k nájemnému, pokud senior (rodina seniorů) platí náklady na bydlení vyšší než je 35 % jejich čistých měsíčních příjmů pak tato opatření a přinesou ucelený soubor významných opatření v dostupnosti a udržitelnosti bydlení. V souladu s kompetenčním zákonem by pak mohlo být předkladatelem tohoto zákona ministerstvo práce a sociálních věcí. (zákon s dominancí sociálního aspektu).

Souhrn, rekapitulace:
Jaké je tedy řešení: Dodržování kompetenčního zákona a potřební koordinace na úrovni vlády. Ideálně vznik trvalého konzultačního orgánu (na úrovni vlády či MMR) , bezodkladné schválení středně a dlouhodobé koncepce opatření v bytové politice. Prosazení přijetí Zákona o obecně prospěšném poskytování bydlení a jeho udržitelnosti a sociální práci s občany v bytové nouzi v alternativě, že sociální oblast bude upravena zvláštní normou (pracovní název) „Zákon o bydlení s podporou z veřejných zdrojů a sociální práci v nich“, a to jako fenomén bydlení dočasného i trvalého. Současně se zaměřit na podporu mladé generace a rodin zakládající rodinu.

Závěr:
Pokud bezodkladně, ještě v průběhu druhého pololetí neschválí vláda svůj program, koncepci bytové politiky, která bude podrobně projednána s odborníky praxe, sdružení, svazů a spolků, je možné konstatovat, že vláda s účastí ČSSD promeškala šanci dát lidem ještě něco hodnotného v oblasti bytové politiky, dosáhnout jejich úspor výraznějších než mnohá navyšování dávek, důchodů. To není konkurenční prohlášení, nýbrž další akcent toho, co by měla ČSSD ve vládním angažmá přinést.
ČSSD musí jasně pojmenovat nedostatky v práci ministerstva pro místní rozvoj. S omluvou, musím opakovat po sté stejné argumenty:

Nelze akceptovat premiérovy nesprávné kroky a neobvyklé vize pro segment, který, také nesprávně, nazýváme sociální bydlení. Žádný zákon, investice. Drahé, neefektivní, nesystémové, v Evropě neopakovatelné. A my na to tvrzení přistupujeme.

Opatření, systém půjček mladým lidem z dílny MMR je nefunkční, protože systém pro ručení za půjčky je v kolizi s pravidly poskytování úvěrů bankami a sama půjčka nepokryje náklady celé výstavby. Ukazuje to jasně praxe, ale MMR o tom mlčí.

Nelze již, v 21 století tolerovat neexistenci dostupného bydlení. Model je v zásadách sepsaný, kromě neziskových společností počítá i s družstvy standardními i sociálními.

ČSSD nemůže tolerovat vírů v báchorky developerů jak jedinou šancí je více stavět. Je to předmět jejich podnikání, stavět co nejvíc je pro ně logika. Politik musí promýšlet jak zlevnit cenu bytu na trhu. Poučit se v zahraničí. Dnes statistika říká, že je v Praze 17.000

trvale neobsazených bytů. Developeři tvrdí, že cenu lze snížit vyšší nabídkou. Ale nabídkou čeho? Bytů postavených za 45.000/Mě a prodaných za 100.000 Kč/m2? Aby jejich byl ještě znásoben? Tak to v zahraničí nefunguje. Musíme přijít s jinou nabídkou bytů levnějších, možná i s rozumnou pobídkou mladým lidem a nezneužitelný k nepoctivým kšeftíkům.

ČSSD musí docenit význam udržitelného bydlení. Oslavujeme, že přidáme důchodcům cca 1.000 Kč. Je to bez ironie velký úspěch, ale je to jen v jednom z možných sektorů. Zákon o udržitelném bydlení říká, že když rodina seniora platí na bydlení více než 35 % čistých měsíčních příjmů, stát ji pomůže adresným příspěvkem, po dosažení věku 70 let časově neomezeným. Návrh jsme předkládali již jako součást jednostranného odblokování nájemného. Ale v roce 2006 jsme jen již nestačili předložit. Teď to nestíháme od roku 2013.

Je třeba respektovat, že bytové právo je podstatně složitější, interdisciplinární obor právní i ekonomický a sociální. V oblasti bytového práva je MMR nečinné. Paní Šlechtová po svém nástupu na MMR zrušila sekci bytové politiky, a paní Dostálová v tom pokračuje. Oni prostě bytové politice nerozumí a opojeni svým mandátem si poradit nenechají. Do této kategorie začleňuji veškerá nedostatky nové civilní legislativy, úpravu bytového spoluvlastnictví, družstevního bydlení, řešení dluhových pastí, jak to popisuje (marně, podotýkám) ve své petici SČMBD (600.000 bytů). Politici asi netuší nic z praxe v evropském a u družstev ve světovém měřítku, ani to, že poškozují cca 3,5-4 miliony zatím nic netušících osob. V rozporu s výzvou VS OSN z loňského roku. Ostuda.

Budoucnost nevylučuje hypotéční krizi a věřte, příští sněmovní volby rozhodne problematika bydlení. Mladí lidé jsou zoufalí, za hodně peněz kupují malé kobky.

Chceme-li ve vládním angažmá obstát, pak musíme zásadně změnit svůj přístup k prioritám bytové politiky. A v důsledku naší aktivity pak i orientaci celé vlády.

Musíme přinést konkrétní nástroje pro dosažitelnost bydlení mladým lidem. Taková opatření MMR nepřipravuje vůbec.

Je kde čerpat inspiraci. Bez rozsáhlých komentářů přikládám sérii publikovaných článků, které obsahují příklady ze zahraničí, kde je dostupnosti bydlení věnována značná pozornost.

ČSSD musí před sněmovními volbami v roce 2021 předložit voličům účet. Agenda MPSV je výtečná, ale je to málo. Proto je nezbytně nutné věnovat pozornost koncepci bytové politiky a alespoň definovat nutná řešení.

Přijetí zákona o obecně prospěšné společnosti bytové a udržitelném bydlení, spou s funkčním modelem podpory mladým lidem a seniorům je minimum potřebného. A revizi stávající úpravy vlastnického a družstevního bydlení považuji za nezbytnou.
Jinak strana ztrácí svůj význam.
O zásadách jsem informoval Bytovou komisi ČSSD a ta s jeho obsahem vyslovila souhlas. Na pasáži o bydlení pro mladé lidi spolupracoval Mgr. Roman Vaigel, doporučujeme tuto pasáž zařadit jako samostatnou část do zákona o neziskvé bytové společnosti.
Že současnou neuspokojivou situaci jde změnit, je nesporné. Proto přikládám dvě přílohy:
• Seriál článků o dostupném bydlení v některých zemích EU.
• Další argumenty dopadů na skupiny obyvatel ČR.

JUDr. Ivan Přikryl,
Mgr. Roman Vaigel, květen 2019