Jaké politiky hledají lidé? Pro mnohé politické strany platí, že nejsou schopny pochopit a řešit skutečné problémy většiny lidí. Myslím, že něco takového postihlo i sociální demokraty. Politik, který je po léta ve vatě poslaneckých platů či platů ústavních činitelů nepochopí, že hesla jako „válka nízkým mzdám“ je nic neříkající, neboť neříká, jak se konkrétně může takový stav řešit. Stejně tak je nesmyslné říkat, že se průměrná mzda zvedla téměř na 30.000 Kč, když téměř 80 % na takovou mzdu nedosáhne. To je jako mávat červeným hadrem na býka (voliče).
Obdobně schází realizovatelné sdělení, jak zajistit, aby se lidé nebáli, že ztratí, nebo vůbec nedosáhnou na nájemní či vlastnické bydlení. Malá skupina pronajímatelů, kteří pro nedostatek volných bytů na trhu zvyšují nájem ročně až o 10 % má trvalé hody. A konec tohoto trendu je v nedohlednu. V Praze (podle Trigemy) dosahuje průměrné nájemné více než 21 tis. Kč. Propočteno na metr čtvereční pronajímané plochy to bylo v prvním pololetí 264 Kč, v druhém již 284 Kč.
Jinde, v Mostě, na Šluknovsku či Ostravsku rostou jak houby po dešti ubytovny pro tzv. nepřizpůsobivé. Čtyři roky vláda nepřinesla nic zásadního, ani zákon o Sociálním bydlení, neboť to, co napsala bylo špatné.
Kdo si řekne, že jsem přemoudrý a že je laciné teď kritizovat tak vězte, že jsem se občas cítil až trapně jak jsem vytrvale na tento stav upozorňoval. Písemně. MPSV se mnou téměř nemluvilo, na MMR se se mnou bavil jen vrátný. Ale přehršle písemných podkladů mohu (nejen já) snadno doložit. Vše marně. A tak vlastníci bytů či družstevníci ani možná netuší, jek je nečinnost exekutivy ohrožuje nerealizovatelnou špatnou právní úpravou, jak je ohrožují dluhové pasti a podobně. Řešení? Žádné. Válka levné práci.
Ano, bytů se staví málo. Raději neuvádím zkušenosti developerů, jakým peklem je povolovací řízení, jak dlouho trvá a co vše úspěch vyžaduje. Prostě malá skupina lidí bohatne, většina chudne.
Dvě skupiny lidí toto vnímají zvlášť citlivě.
Mladí lidé dají za byteček 1+1 podle lokality v Praze 2,7 až 3,7 milionů, za byt 4 + kk pak více než 7 milionů, v nabídce jsou ale luxusní byty až za sto milionů. Skupina vzdělaných lidí s praxí v zahraničí si ten malý byteček koupí, ale je to pro rodinu s dětmi? Právě proto že jsou vzdělaní chápou, že se klidně může stát, že ceny uměle vyvolené nedostatkem bytů se mnohou zhroutit až o 50 % v krizi. V USA se to před deseti lety stalo, stejně tak ve Španělsku. Vize že ztratím práci a musím prodat byt, kteýá jsem koupil za 4 miliony ale prodám ho jen za dva, nemám tak nic a bance ještě ty dva miliony dlužím, to je vize hrozná. Proto, ústy bývalého britského premiéra Camerona zněla otázka „je normální, když mladí, čtyřicetiletí lidé žijí stále v dětských pokojích u svých rodičů“? Britové to řeší výstavbou 200 tisíc levných nájemních bytů (mají jich 2,4 miliony). Naši politici zarytě mlčí, neboť sami dobře bydlí, mají na to.
Seniory trápí vysoké nájemné. Nepřizpůsobiví získávají masivní podporu. Když jsem v roce 2004 pod tlakem Evropského soudu pro lidská práva na MMR koncipoval zákon o jednostranném zvyšování nájemného, počítali jsme s koeficienty a také se zásadou, že senior nesmí za nájem zaplatit více než 35 % svých příjmů. Jaká je situace dnes? Vysmíváme se starším lidem, že se málem perou o levnější máslo. Jejich situace je ale ostudná. Politici o tom mlčí.
To jsou jen dva příklady. Proč by voliči volili strany, kterým v minulosti opakovaně dávali důvěru, a to dost výrazně? Chlubí se výsledky své práce, ale reálně pro tyto velké skupiny lidí nic neudělali, když ve vládě byli. O ODS to platí dvakrát. Cameron je snad jejich krevní skupina. Nedělali nic.
Zcela novou příchuť pak dostává i migrace. O „cizí“ se stát postará, zajistí je, dá jim bydlení a podporu. A nám? To není jen odpor k uprchlíkům či strach ze ztráty bezpečnosti, to je vzdor proti Jánošíkům naruby – domácím bere a přespolním dává.
Všechny ty úvahy, které dnes zmítají například ČSSD, kde najít spasitele, výraznou osobnost, které by (jak si současné vedení myslí) veřejnost jejich nová hesla uvěřila, když se o posty hlásí včera vyloučení bojovníci, kteří ve straně po léta působili a v mnou uvedené oblasti neudělali vůbec nic, jsou zbytečné. Takový „živý reproduktor“ musí mít myšlenky, koncept, uvěřitelný program. V oblasti bydlení jsem jich za posledních deset let v různých alternativách psal několik. Spolu s odbornými svazy a sdruženími jsme sestavili loni manuál potřeb změn v bytové politice. Když jsem se na jaře potkal s kolegy z jiných odborných komisí ČSSD na podivné programové konferenci ve Slovanském domě, která by se hodila do Kim Ir Senových spisů (všemu rozuměl, radit nepotřeboval), odcházeli jsme zděšeni tou formálností, vtělenou moudrostí vůdců. Hesla prvního máje, nic víc. Kladu si otázku – bylo možné povstat a zakřičet „co to tropíte“? Vedle mě seděl jeden člen komise pro sport. Jako jediný hlasoval proti, hlásil se do diskuse, marně. Ostatní jsme rezignovali jak herci v Národním divadle v době anticharty.
Teď, slovy Jiřího Paroubka, vezmou krajští mocní bič, prásknou s ním na sjezdu a na současné vedení zakřičí „pryč“! A pokud bez programových podkladů vyberou nějakého nově „vyvoleného“ který bude jen dobrý rétor čehokoliv, nepovede to k navrácení voličů.
A tak jen doufám, že nejen „poražení“ v těchto volbách ale i „vítězové“ si uvědomí, že je vše do času. Pokud mimo jiné problémy nevrátí naši zem do srovnatelných podmínek moderní Evropy, kde okolo 25 % bytů je k pronájmu za nízké, ekonomické nájemné, mohou si o opakování vítězství nechat jen snít. Zatím toho v minulé vládě také tak moc, snad kromě konsolidace státních financí, nedokázali.
A to mluvím jen o bydlení…..