Taková inspirace či zamyšlení, když jsem čekal u metra za rohem domu, kde bydlíme. U nás máme o New Yorku ale i o USA dost zkreslené představy. Je to velký omyl. Mnohdy bychom potřebovali jejich pragmatismus a zde v New Yorku i sociální cítění starosty Di Blasia. Ale tato inspirace vznikla jinak….
Rakousko je podle mého soudu a zkušeností jeden ze systémů, který bychom mohli využít i u nás. Společné tradice, i jistá historická blízkost. Politici také občas sní (pokud vůbec spí) o Vídni a dostupném bydlení. Tak se na to podívejme.
Někdy mám pocit, že mlčet je zlato jen v pohádkách, ale mluvit znamená ihned v naší vlasti najít oponenty, mnohdy laiky, někdy odborníci. Proto také vznikl tento článek.
Británie má samozřejmě aktuálně také problémy, ceny bytů ve městech jsou vysoké, odborníci si stěžují na liknavost politiků. Ale, na rozdíl od České republiky, základní složky funkčního trhu zde existují. A mohly by být pro naše politiky inspirací.
Ve čtvrtém dílu seriálu o bytové politice v moderních zemích chci pohovořit o Norsku. Vím, že Norsko je od doby, kdy se stalo ropnou velmocí zemí velice bohatou, ostatně jako člen Evropského hospodářského prostoru mnoho lidí zná z praxe „norské fondy“, jejichž prostřednictvím je možné i u nás řešit celou řadu problémů a potřeb. Nelze mnohé parametry ekonomické porovnávat, zajímavý je ale systém řešení bydlení v této zemi.
